Česnek hlíznatý
 Česnek hlíznatý | |
|---|---|
 Kvetoucí česnek hlíznatý (Allium tuberosum) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | chřestotvaré (Asparagales) |
| Čeleď | amarylkovité (Amaryllidaceae) |
| Podčeleď | česnekové (Allioideae) |
| Rod | česnek (Allium) |
| Binomické jméno | |
| Allium tuberosum Rottler ex Spreng., 1825 | |
| Synonyma | |
pažitka čínská | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
.jpg)
Česnek hlíznatý (Allium tuberosum) je nevysoká vytrvalá rostlina tvořící husté trsy a kvetoucí drobnými bílými květy v kulovitém lichookolíku. Je to geofyt mající chuť po cibuli, vůni po česneku a je celý za syrova poživatelný.[1][2]
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Rostlina, známá v Česku jako čínská či česneková pažitka, pochází z jihozápadní Číny, kde se pěstovala pro kuchyňskou i lékařskou potřebu. Pro široké použití byla již ve starověku rozšířena i do Nepálu a příhraničních oblasti Indie, například do Ásámu. Později se dostala do přírody také v Bangladéši, na Filipínách, v Japonsku, Kambodži, Mongolsku, Myanmaru, Thajsku a v Číně do středních i severních oblastí, do Vnitřního Mongolska i Tibetu. Počátkem 2. tisíciletí je dále rozšířena i v přírodě střední a jihovýchodní Evropy, Severní Ameriky i ostrovů v Tichém oceánu.
Do střední Evropy byl česnek hlíznatý dovezen z oblastí okolo Středomoří asi v pozdním novověku nejen jako užitková, ale i okrasná rostlina. Ve volné přírodě byl, na území současné České republiky, tento neofyt prvně zaznamenán v roce 1866. Nyní se pěstuje v evropských zahradách spíše jako okrasná květina.[1][2][3][4]
Ekologie
[editovat | editovat zdroj]Optimální teplota jeho růstu je okolo 20 °C a proto se v tropickém klimatu pěstuje na úrodných a kyprých půdách spíše až ve vysočinách, obvykle do nadmořské výšky 2200 m n. m. Na polích se tam vysazuje jako samostatná plodina v řádcích vzdálených 40 cm a s rozestupem 15 cm, nebo v kombinaci s laskavci a brukvovitými rostlinami. Vyžaduje dobře propustnou půdu a slunné stanoviště, pro domácí spotřebu se často pěstuje v květináčích. Bylina roste zpočátku pomalu, její listy se mohou sklízet nejdříve za tři až čtyři měsíce po výsadbě, později se tato doba podstatně zkrátí, neboť trsy zmohutní. Rostlina snáší mráz i -40 °C, má dlouhou životnost; v Číně ji údajně pěstují na jednom místě nepřetržitě po dobu dvaceti až třiceti let, ovšem v době mezi sklizněmi přihnojují.
Česnek hlíznatý je považován za rostlinu dlouhodenní, nakvétá v době, kde se doba denního světla prodlužuje na úkor noční tmy. Tato podmínka obvykle v tropech nebývá splněná, doby slunečního svitu i noční tmy tam jsou celoročně téměř stejně dlouhé a rostlina proto nenasazuje květy. Listy jim ale narůstají celoročně a mohou se sklízet opakovaně. Nicméně byly vyšlechtěny i kultivary krátkodenní, nebo lze také vyvolat kvetení přisvětlováním, za použití umělého světla k vytvoření zdánlivě dlouhých dnů. Ve střední Evropě tento druh zhusta vykvétá v červenci až srpnu. Je to druh s tetraploidním počtem chromozomů 2n = 32, více než 90 % jeho semen se vyvíjí apomikticky.[1][2][5][6]
Popis
[editovat | editovat zdroj]Vytrvalá bylina s drobnou, žlutou až žlutohnědou cibulkou válcovitého tvaru s rozpadavými blanitými šupinami. Z cibulky vyrůstají čtyři až devět vzpřímených listů, plochých, čárkovitých, nepřehnutých, na řezu trojúhelníkovitých, širokých 0,2 až 0,8 cm a délkou nepřevyšující stvol. Ten je slabě dutý, oblý a bývá za květu vysoký 25 až 60 cm. Z jeho terminálního pupenu vyrůstá ze dvou či třícípého vytrvávajícího blanitého toulce téměř kulovitý lichookolík, květenství s dvaceti až padesáti květy.
Květ je oboupohlavný, jeho šest bílých okvětních lístků je do prostoru rozprostřeno, bývají dlouhé 4 až 7 mm a široké od 2 po 3 mm a často mívají uprostřed žlutozelenou žilku. Rostou ve dvou přeslenech po třech, vnější jsou kopinaté až vejčité, vnitřní jsou vejčité a jen o málo širší. V květu je dále ve dvou kruzích šest tyčinek se stejně dlouhými nitkami, u báze jsou srostlé s okvětními lístky a nesou fialové prašníky s bílými pylovými zrny. Semeník je svrchní, kulovitý a drobně hrbolatý, lineární čnělka je stejně dlouhá jako tyčinky a nese hlavičkovitou bliznu. Gyneceum je vytvořeno ze tří plodolistů. Plod je pukavá pouzdrosečná tobolka s nejčastěji třemi černými, dobře klíčivými semeny, ale s krátkou dobou životností.[1][5][6][7][8]
Rozmnožování
[editovat | editovat zdroj]Rostliny česneku hlíznatého se rozšiřují semeny nebo rozsazováním rozrůstajících se cibulek, které se u starší rostliny vytvářejí ve shlucích na krátkém oddenku. V přírodě i na farmách se většinou množí semeny vysetými nehluboko, jež ve vlhké půdě vzklíčí za dobu dvou až tří týdnů. Semenáče v prvém roce života nevybíhají do květu, stejně jako rostliny v tropech. Při nedostatku semen se starší rostliny mohou rozmnožit vegetativně dělením trsů s cibulkami.[2][6][8]
Možnost záměny
[editovat | editovat zdroj]Česnek hlíznatý je sice na prvý pohled zhruba podobný pažitce pobřežní (Allium schoenoprasum), ale bez hlubšího zkoumání jsou zřejmé rozdíly v listech, vůni a chuti. Listy česneku jsou ploché, širší a na průřezu mírně trojúhelníkovité, kdežto u pažitky jsou duté, tenké a na řezu rourkovité. Česnekové listy mají výraznou česnekovou chuť a vůni, kdežto pažitkové mají jemnou, typickou cibulovou chuť a vůni. Česnekové listy vyrůstají i v letním horku, kdežto u pažitky se v příliš teplém letním počasí tvoří jen málo čerstvých listů a starší ztrácejí na kvalitě.[1][2][8]
Význam
[editovat | editovat zdroj]V Asii bývá česnek hlíznatý pěstován jako zelenina, konzumují se listy, květní stvoly s květy i drobné cibulky, má jemnou chuť jako kříženec cibule a česneku. Konzumovat lze prakticky celou rostlinu, nasekané listy se používají do salátů, polévek, pomazánek a masových pokrmů. Drobné cibulky, které rostlina vytváří u kořenů, lze používat obdobně jako stroužky česneku, mají však jemnější chuť. Nařezané květní stvoly a poupata květů se využívají jako přísady do pokrmů. Protože déletrvajícím varem se ztrácí jejich chuť, přidávají se do vařených pokrmů těsně před dovařením. Obsahují množství vitamínů A, B1, B2, B6 a C. Bylo vyšlechtěno několik kultivarů, jedny pro větší produkci listů a druhé pro mohutnější květenství. Sklizené listy i stvoly, pěstované na tamních polích, jsou předmětem obchodu na asijském trhu.
Rostliny mají také i okrasnou funkci, vysazují se jako ozdobné rostlina s pěkným bílým květenstvím do zahrad, nejčastěji do skalek. Nebyla by to čínská bylina, aby nebyla používána v čínské medicíně. Tradičně se využívá pro podporu trávení, zlepšuje funkci ledvin, používá se při bolestech břicha, močové inkontinenci, při průjmech, astmatu a sexuální dysfunkci. Vědecky byly zjištěny i její potencionální možnosti při léčbě diabetu a nalezeny její hepatoprotektivní účinky. Listy a cibule se přikládají na stopy po hmyzím kousnutí, řezné rány a nehojící se odřeniny. Díky své vůni způsobené sloučeninami síry fungují byliny jako přirozený prostředek odrazující hmyzí škůdce, včetně býložravců.[5][6][7][8][9][10]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e HOSKOVEC, Ladislav. BOTANY.cz: Česnek hlíznatý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 2018-08-01 [cit. 2026-01-15]. Dostupné online.
- ↑ a b c d e CHYTRÝ, Milan; PYŠEK, Petr; LEPŠ, Jan et al. PLADIAS: Allium tuberosum [online]. Botanický ústav AV ČR, Masarykova univerzita v Brně, Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, rev. 2014–2025 [cit. 2026-01-15]. Dostupné online.
- ↑ POWO: Allium tuberosum [online]. Board of Trustees of the Royal Botanic Gardens, Kew, UK, rev. 2025 [cit. 2026-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PYŠEK, Petr; DANIHELKA, Jiří; SÁDLO, Jiří et al. Catalogue of alien plants of the Czech Republic (3nd edition). S. 447–577. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2022-12-29 [cit. 2026-01-15]. Roč. 94, čís. 4, s. 447–577. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
- ↑ a b c CHEN, Xinqi; LIANG, Song-Yun; XU, Jie-mei. Flora of China: Allium tuberosum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2026-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d SIEMONSMA, J. S.; PILUEK, Kasem. Plant Resources of South-East Asia, No.8, Vegetables [online]. Plant Resources of South-East Asia, Wageningen Agricultural University, NL, rev. 1993 [cit. 2026-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b MCNEAL JR., Dale W.; JACOBSEN, T. D. Flora of North America: Allium tuberosum [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2026-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d Plants For a Future: Allium tuberosum [online]. Plants For a Future, Dawlish, Devon, UK [cit. 2026-01-15]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ TANG, Xingli; OLATUNJI, Opeyemi J.; ZHOU, Yifeng et al. Allium tuberosum: Antidiabetic and hepatoprotective activities. S. 681–689. Journal Food Research International [online]. Elsevier, Amsterdam, NL, 2017-12 [cit. 2026-01-15]. S. 681–689. Dostupné online. ISSN 1873-7145. (anglicky)
- ↑ JANOUTOVÁ, Štěpánka. Allium tuberosum [online]. Kotvičníková farma, Sedlecko 58, 338 24 Břasy [cit. 2026-01-15]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu česnek hlíznatý na Wikimedia Commons 
Taxon Allium tuberosum ve Wikidruzích
