Červona Ukrajina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Červona Ukrajina
Základní údaje Vlajka
Typ: lehký křižník
Třída: třída Světlana
Zahájení stavby: 1913
Spuštěna na vodu: 1915
Uvedena do služby: 1927
Osud: potopen 13. listopadu 1941
Takticko-technická data
Výtlak: 6 934 tn standardní
8 400 tn plný
Délka: 163,2 m
Šířka: 15,7 m
Ponor:
Pohon: 2 turbínová soustrojí Parsons
12 kotlů
46 300 shp
Rychlost: 29,6 uzlů
Posádka: 648
Pancíř: 75mm boky
25mm paluba
30mm věže
Výzbroj: (za války):
15× 130 mm (15×1)
6× 100 mm
4× 45 mm
7× 12,7 mm
6× 533mm torpédomet (2×3)
Letadla: 2 hydroplány

Červona Ukrajina byl lehký křižník třídy Světlana, jež byla původně stavěna pro ruské carské námořnictvo, ale nakonec byly tři její jednotky, po mnohaletém zpoždění, dokončeny pro sovětské námořnictvo.

Křižník se nejprve jmenoval Admiral Nachimov. Jeho stavba začala v Oděse v roce 1913 a v roce 1915 byl spuštěn na vodu. Stavbu však následně přerušila únorová revoluce v Rusku. Křižník byl později odvlečen do Nikolajeva až v roce 1927 byl dokončen, v rámci prvního pětiletého plánu na obnovu flotily. Jméno Admiral Nachimov bylo už v roce 1922 změněno na Červona Ukrajina.

Červona Ukrajina měla mírně větší výtlak a rozměry než její sesterská loď Krasnyj Krym. Hlavní výzbroj lodi tvořilo 15 kusů 130mm kanónů, z nichž šest bylo umístěno v kasematách a devět v jednohlavňových věžích. V době vypuknutí války tvořilo další výzbroj lodi šest 100mm kanónů, čtyři 45mm kanóny, sedm 12,7mm kulometů a šest 533mm torpédometů. Loď byla vybavena pro nesení 100 námořních min a dvou hydroplánů.

Červona Ukrajina byla součástí Černomořského loďstva. Její bojové nasazení ve druhé světové válce ovšem bylo jen krátké, protože ji 13. listopadu 1941 potopily německé střemhlavé bombardéry Junkers Ju 87. Po válce byl vrak lodi sešrotován.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Soviet cruiser Chervona Ukraina na anglické Wikipedii.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4.. Praha : Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 374. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]