Červené eso
Červené eso byl pražský kabaret, založený Josefem Antonínem Hášou[1], administrativním ředitelem a spolumajitelem Osvobozeného divadla, otevřený dne 30. září 1932 v sále paláce ČTK[2] (později Divadlo hudby) v dnešní Opletalově ulici v Praze 1. Jednalo se o levicovou scénu zaměřenou na politický kabaret.[3][4]
Soubor kabaretu[editovat | editovat zdroj]
V souboru byli například populární komici Ferenc Futurista, Jára Kohout a R. A. Strejka, dále herci Josef Gruss, Václav Vaňátko, Saša Razov, Jarmila Lhotová, Ella Šárková a další. Režisérem byl dr. Bedřich Rádl. Atrakcí kabaretu byl dvanáctičlenný jazzový soubor, jehož dirigentem byl E. F. Burian. Burian také skládal hudbu, psal texty písní a sám i zpíval a režíroval. Byl angažován i černošský zpěvák A. O. Nier, v orchestru hrál mj. pianista Sláva Eman Nováček a dramaturgem orchestru byl Emanuel Uggé. Hlavním výtvarníkem byl Antonín Heythum. Kabaret býval otevřen až do tří hodin ráno. Hrálo se při stolovém zařízení. Nejnižší vstupné bylo 10 Kč.
Program kabaretu[editovat | editovat zdroj]
E. F. Burian se pokusil vytvořil z Červeného esa politický kabaret. Ředitel Háša nejdříve toto směrování odmítal, avšak Burian získal pro uvedený záměr satirika Karla Melíška, výtvarníka–architekta Františka Tröstera a dramaturga B. Milce a začal s nimi studovat politickou revue Všichni jsme na jedné lodi, aneb Loď živých, ke které sám napsal hudbu. Zazněla zde i píseň Chlupatý kaktus mám tak rád.[5] Hra se setkala s příznivou kritikou ze strany levice, následně však bylo Červené eso bojkotováno ze strany měšťáckého obecenstva[6].
Za dobu své existence představil kabaret pouze tři programy:
- Karel Melíšek, Ferenc Futurista, Josef Gruss a kol.: Neseme
- Jára Kohout, Karel Melíšek: A la carte (premiéra 26. října 1932 [7])
- K. Melíšek, J. Kohout, J. Gruss: Loď živých, režie E. F. Burian (politická, sociálně kritická satirická revue o 30 obrazech se sociálně baladickými songy ve stylu exotické námořnické romantiky [8])
Nejúspěšnější byl třetí program – Loď živých (premiéra 2. prosince 1932[9]), který měl osmdesát repríz [6], derniéra dne 31. ledna 1933.
Mezi častými návštěvníky kabaretu Červené eso byli např. Vítězslav Nezval, Géza Včelička, Egon Erwin Kisch, S. K. Neumann, Franta Sauer a Vladimír Šmeral.[10]
Zánik kabaretu[editovat | editovat zdroj]
Kabaret zanikl na konci ledna roku 1933 z finančních důvodů.[11]
Po jeho likvidaci herci kabaretu ještě vystoupili s některými úspěšnými scénami z Lodě živých v dubnu 1933 v Národním domě v Karlíně na akci dělnických ochotnických skupin[12].
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 11–12, ISBN 978-80-7304-099-4
- ↑ Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 355
- ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 268, 412
- ↑ František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 12, ISBN 978-80-7304-099-4
- ↑ KOHOUT, Jára. Hop sem, hop tam. Zürich: Konfrontation SA, 1977. 255 s. ISBN 3-85770-052-1. S. 85. (čeština)
- ↑ a b Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 105
- ↑ Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy. Jindřich Honzl – E. F. Burian, ČSAV, Praha, 1962, str. 192
- ↑ Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy. Jindřich Honzl – E. F. Burian, ČSAV, Praha, 1962, str. 194
- ↑ František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 13, ISBN 978-80-7304-099-4
- ↑ KOHOUT, Jára. Hop sem, hop tam. Zürich: Konfrontation SA, 1977. 255 s. ISBN 3-85770-052-1. S. 86–7. (čeština)
- ↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 30, ISBN 80-7008-107-4
- ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 413
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 11–3, ISBN 978-80-7304-099-4
- KOHOUT, Jára. Hop sem, hop tam. Zürich: Konfrontation SA, 1977. 255 s. ISBN 3-85770-052-1. S. 84–8. (čeština)
- Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 104–7, 355
- Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 29–30, ISBN 80-7008-107-4
- Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 268, 412–3, 577, 652, 662, obr. 137, 241
- Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy. Jindřich Honzl – E. F. Burian, ČSAV, Praha, 1962, str. 191–5
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Týdeník rozhlas: http://www.radioservis-as.cz/archiv05/5205/52plus.htm
- Divadelní noviny 4/2004: Josef Herman: Od Osvobozeného divadla k Červenému esu: https://web.archive.org/web/20130614065650/http://host.divadlo.cz/noviny/archiv2004/cislo04/pameti.html