Červené eso

Červené eso byl pražský kabaret, založený Josefem Antonínem Hášou^[1], administrativním ředitelem a spolumajitelem Osvobozeného divadla, otevřený dne 30. září 1932 v sále paláce ČTK^[2] (později Divadlo hudby) v dnešní Opletalově ulici v Praze 1. Jednalo se o levicovou scénu zaměřenou na politický kabaret.^[3]^[4]

Soubor kabaretu

V souboru byli například populární komici Ferenc Futurista, Jára Kohout a R. A. Strejka, dále herci Josef Gruss, Václav Vaňátko, Saša Razov, Jarmila Lhotová, Ella Šárková a další. Režisérem byl dr. Bedřich Rádl. Atrakcí kabaretu byl dvanáctičlenný jazzový soubor, jehož dirigentem byl E. F. Burian. Burian také skládal hudbu, psal texty písní a sám i zpíval a režíroval. Byl angažován i černošský zpěvák A. O. Nier, v orchestru hrál mj. pianista Sláva Eman Nováček a dramaturgem orchestru byl Emanuel Uggé. Hlavním výtvarníkem byl Antonín Heythum. Kabaret býval otevřen až do tří hodin ráno. Hrálo se při stolovém zařízení. Nejnižší vstupné bylo 10 Kč.

Program kabaretu

E. F. Burian se pokusil vytvořil z Červeného esa politický kabaret. Ředitel Háša nejdříve toto směrování odmítal, avšak Burian získal pro uvedený záměr satirika Karla Melíška, výtvarníka–architekta Františka Tröstera a dramaturga B. Milce a začal s nimi studovat politickou revue Všichni jsme na jedné lodi, aneb Loď živých, ke které sám napsal hudbu. Zazněla zde i píseň Chlupatý kaktus mám tak rád.^[5] Hra se setkala s příznivou kritikou ze strany levice, následně však bylo Červené eso bojkotováno ze strany měšťáckého obecenstva^[6].

Za dobu své existence představil kabaret pouze tři programy:

Karel Melíšek, Ferenc Futurista, Josef Gruss a kol.: Neseme
Jára Kohout, Karel Melíšek: A la carte (premiéra 26. října 1932 ^[7])
K. Melíšek, J. Kohout, J. Gruss: Loď živých, režie E. F. Burian (politická, sociálně kritická satirická revue o 30 obrazech se sociálně baladickými songy ve stylu exotické námořnické romantiky ^[8])

Nejúspěšnější byl třetí program – Loď živých (premiéra 2. prosince 1932^[9]), který měl osmdesát repríz ^[6], derniéra dne 31. ledna 1933.

Mezi častými návštěvníky kabaretu Červené eso byli např. Vítězslav Nezval, Géza Včelička, Egon Erwin Kisch, S. K. Neumann, Franta Sauer a Vladimír Šmeral.^[10]

Zánik kabaretu

Kabaret zanikl na konci ledna roku 1933 z finančních důvodů.^[11]

Po jeho likvidaci herci kabaretu ještě vystoupili s některými úspěšnými scénami z Lodě živých v dubnu 1933 v Národním domě v Karlíně na akci dělnických ochotnických skupin^[12].

Odkazy

Reference

↑ František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 11–12, ISBN 978-80-7304-099-4
↑ Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 355
↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 268, 412
↑ František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 12, ISBN 978-80-7304-099-4
↑ KOHOUT, Jára. Hop sem, hop tam. Zürich: Konfrontation SA, 1977. 255 s. ISBN 3-85770-052-1. S. 85. (čeština)
↑ ^a ^b Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 105
↑ Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy. Jindřich Honzl – E. F. Burian, ČSAV, Praha, 1962, str. 192
↑ Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy. Jindřich Honzl – E. F. Burian, ČSAV, Praha, 1962, str. 194
↑ František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 13, ISBN 978-80-7304-099-4
↑ KOHOUT, Jára. Hop sem, hop tam. Zürich: Konfrontation SA, 1977. 255 s. ISBN 3-85770-052-1. S. 86–7. (čeština)
↑ Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 30, ISBN 80-7008-107-4
↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 413

Literatura

František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 11–3, ISBN 978-80-7304-099-4
KOHOUT, Jára. Hop sem, hop tam. Zürich: Konfrontation SA, 1977. 255 s. ISBN 3-85770-052-1. S. 84–8. (čeština)
Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 104–7, 355
Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 29–30, ISBN 80-7008-107-4
Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 268, 412–3, 577, 652, 662, obr. 137, 241
Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy. Jindřich Honzl – E. F. Burian, ČSAV, Praha, 1962, str. 191–5

Externí odkazy

Týdeník rozhlas: http://www.radioservis-as.cz/archiv05/5205/52plus.htm
Divadelní noviny 4/2004: Josef Herman: Od Osvobozeného divadla k Červenému esu: https://web.archive.org/web/20130614065650/http://host.divadlo.cz/noviny/archiv2004/cislo04/pameti.html

[1] František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 11–12, ISBN 978-80-7304-099-4

[2] Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 355

[3] Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 268, 412

[4] František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 12, ISBN 978-80-7304-099-4

[5] KOHOUT, Jára. Hop sem, hop tam. Zürich: Konfrontation SA, 1977. 255 s. ISBN 3-85770-052-1. S. 85. (čeština)

[#1-6] Jaroslav Kladiva: E. F. Burian, Jazzová sekce, Praha, 1982, str. 105

[7] Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy. Jindřich Honzl – E. F. Burian, ČSAV, Praha, 1962, str. 192

[8] Milan Obst, Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy. Jindřich Honzl – E. F. Burian, ČSAV, Praha, 1962, str. 194

[9] František Cinger: Tiskoví magnáti Voskovec a Werich, Akropolis, Praha, 2008, str. 13, ISBN 978-80-7304-099-4

[10] KOHOUT, Jára. Hop sem, hop tam. Zürich: Konfrontation SA, 1977. 255 s. ISBN 3-85770-052-1. S. 86–7. (čeština)

[11] Kolektiv autorů: Česká divadla. Encyklopedie divadelních souborů, Divadelní ústav, Praha, 2000, str. 30, ISBN 80-7008-107-4

[12] Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 413

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]