Černouhelné doly ve Valonsku

Černouhelné doly ve Valonsku
	Světové dědictví UNESCO
Smluvní stát	Belgie
	Grand Hornu Bois du Cazier Bois du Luc Blegny
Souřadnice	50°26′7″ s. š., 3°50′18″ v. d.
Typ	kulturní dědictví
Kritérium	ii, iv
Odkaz	1344 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení	2012 (36. zasedání)

Černouhelné doly ve Valonsku je souhrnný název pro čtyři bývalé černouhelné doly ve valonské části Belgie, které společně ilustrují těžařskou historii (19. a 20. století) tohoto regionu a které jsou od roku 2012 součástí světového kulturního dědictví UNESCO.^{[p 1]} Tři z nich se nacházejí v okolí města Charleroi v provincii Henegavsko, čtvrtý je lokalizován ve východní části země u města Lutych.

Přehled lokalit

Grand Hornu: areál vznikl mezi roky 1810 a 1830 v neoklasicistickém stylu; nyní patří k nejlepším architektonickým pozůstatkům průmyslové éry a zahrnuje jedno z nejstarších sídlišť na světě (rezidenční budovy, škola, nemocnice).
Bois du Luc: byl vystavěn mezi roky 1838 a 1853 (včetně přilehlé dělnické kolonie), v provozu byl až do 1973. Zatímco dělnické městečko je stále obývané a zachovalé, hlavní uhelný důl byl přeměněn na muzeum.
Bois du Cazier: těžba zde byla zahájena v roce 1822, k uzavření dolu došlo v roce 1967. 8. srpna 1956 byl důl v Bois du Cazier dějištěm důlního neštěstí, při kterém zahynulo 262 horníků.
Blegny: důl byl uzavřen v roce 1980, nyní slouží jako muzeum. V rámci prohlídky je možné sestoupit do hloubky 30 až 60 metrů pod povrch terénu.

↑ Ve stejném roce byly na seznam UNESCO zapsány i doly v Nord-Pas de Calais v severní Francii, které se nacházejí blízko belgické hranice a mají podobnou historii jako valonské doly.