Černobylská cesta
Černobylská cesta[1] (bělorusky Чарнобыльскі шлях, Čarnobylski Šlach, ukrajinsky Чорнобыльский шлях) je každoroční shromáždění, které 26. dubna pořádá opozice v Bělorusku jako připomínku černobylské katastrofy.
Historie
[editovat | editovat zdroj]První pochod od továrny vyrábějící hodinky centrem Minsku až na bývalé Leninovo náměstí (Náměstí nezávislosti) zorganizovala 30. září 1989 Běloruská lidová fronta „Obrození“ (BPF). Iniciátorkou byla Natalia Roslava z mogilevské organizace BPF. Ze 30 000 demonstrantů tvořili třetinu účastníků lidé ze zasažené oblasti, kteří přišli o své domovy. Organizátoři této první nepovolené akce dostali později vysoké peněžní pokuty.[2] Demonstranti požadovali větší úsilí o odstranění následků katastrofy.[3]
První demonstrace byla protestem proti komunistickému režimu v Bělorusku, následující sloužily jako připomínka tragédie. Od roku 1996 byly demonstrace zřetelným vyjádřením nesouhlasu s Lukašenkovým režimem.[2]
V roce 1996 se v Minsku uskutečnila největší Černobylská cesta u příležitosti 10. výročí černobylské havárie a zároveň první za Lukašenkova prezidentství. Asi 50 000 lidí se shromáždilo poblíž Akademie věd a pochodovalo na Třídu nezávislosti (Praspekt Nezaliežnasci), hlavní minskou ulici. Došlo k mnoha střetům s policií, demonstranty rozehnal speciální policejní jednotky OMON a mnoho politických aktivistů protestujících proti Lukašenkově režimu bylo zadrženo. Mezi zadrženými byli novináři a opoziční vůdci, jmenovitě Jury Chadyka, Ljavon Barščejski, Vjačaslau Sjučyk či Vincuk Viačorka.
Po tomto shromáždění opoziční vůdce Zjanon Pazňak unikl policejní razii v sídle BPF a definitivně opustil Bělorusko. Pracovníci Literárního muzea Maksima Bahdanoviče začali pomáhat zatčeným a jejich rodinám, a tak vzniklo Centrum pro lidská práva Viasna.
Menší demonstrace se konaly i mimo hlavní město, ale organizátoři ve většině případů nedostali úřední povolení a akci zrušili. V Minsku byla roku 2000 demonstrace přesměrována na méně významné místo - náměstí Bangalore. Od roku 2004 byli účastníci pochodu, kterého se zúčastnili i Ukrajinci a Rusové, pravidelně zatýkáni. Poslední pochody končily u Černobylské kaple v Parku přátelství.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chernobyl Way na anglické Wikipedii.
- ↑ ČTK. Alexijevičová: Zopakování Černobylu a Fukušimy je nevyhnutelné. Deník.cz. 2016-04-21. Dostupné online [cit. 2023-04-25].
- 1 2 3 Chernobyl path of Belarus: 30 marches through the streets of Minsk. How it was, Radio Svoboda, 2019
- ↑ History of Chernobyl Way. Voice of Belarus [online]. 2021-05-02 [cit. 2023-04-25]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Černobylská cesta na Wikimedia Commons
