Čas v Číně

Mapa znázorňuje rozdíl mezi zákonným časem a místním středním slunečním časem v Číně. Místní sluneční čas v severovýchodní Číně předbíhá oficiální čas, kdežto v západní části Číny se za ním výrazně opožďuje, což je důsledek toho, že se země rozkládá téměř v pěti geografických časových pásmech (73°26' východní délky - 134°46' východní délky)

Čas v Číně je stanoven jako jednotný standardní čas UTC+08:00. Pokrývá délkový rozsah 61°16', což odpovídá časovému rozdílu nejvýchodnějšího a nejzápadnějšího cípu území Číny 4,08 hodiny. Sezónní změna času není zavedena. Jedná se o nejrozlehlejší suverénní stát na světě, který uplatňuje na svém území jednotný čas.

Standardní čas

Národní středisko časových služeb na hoře Li v Lin-tongu, Si-an, Šan-si

Celostátní oficiální čas se místně nazývá pekingský čas (čínsky 北京时间, BJT) a mezinárodně čínský standardní čas (anglicky China Standard Time, CST). Od roku 2025 je definován čínskou normou.

Oblasti se zvláštními regulativy

Sin-ťiang

Sin-ťiang na mapě Číny

V Sin-ťiangu existují současně dva standardní časy, a to pekingský čas a sin-ťianský čas.

Sin-ťianský čas, známý též jako urumčijský čas (čínsky 乌鲁木齐时间), je povolen kvůli tomu, že se oblast nachází v nejzápadnější části země. Časový posun je UTC+06:00, což je o dvě hodiny méně než v Pekingu, a je stejný jako v sousedním Kyrgyzstánu.

Některé místní úřady v Sin-ťiangu používají oba časové standardy současně. Televizní stanice vysílají programy podle jejich povahy v různých časových standardech.

Koexistence dvou časových pásem v rámci stejného regionu způsobuje mezi místním obyvatelstvem zmatek, zejména při mezietnické komunikaci. Pokud se v konverzaci mezi Chany a Ujgury zmiňuje čas, je nutné buď výslovně uvést, o jaký čas se jedná, nebo čas převést podle etnické příslušnosti druhé strany. Dvojí časový standard je obzvláště patrný v místním televizi, která vysílá svůj čínský kanál v pekingském času a své ujgurské a kazašské kanály v sinťianském čase.

Uživatelé pekingského času v Sin-ťiangu si obvykle plánují svůj denní program o dvě hodiny později než ti, kteří žijí ve východní Číně. Obchody a kanceláře v Sin-ťiangu jsou proto obvykle otevřeny od 10:00 do 19:00 pekingského času, což odpovídá 08:00 až 17:00 urumčijského času. To je obvyklá pracovní doba v Sin-ťiangu.

Ve většině prefektur a krajů Sin-ťiangu navíc pracovní doba v místních úřadech začíná o 30–60 minut dříve a končí o 30 minut později, čímž je polední přestávka prodloužena o 60–90 minut a během intenzivního poledního horka v létě se napracuje.

Hongkong a Macao

V Hongkongu byl před rokem 1904 používán místní sluneční čas určovaný astronomickými pozorováními na hongkongské observatoři s použitím 6palcového Leeova rovníkového dalekohledu a tranzitní kružnice. V onom roce byl jako základ přijat greenwichský střední čas a od UTC je čas odvozován od roku 1972. Letní čas byl zrušen v roce 1979. Vlastní časový úřad si Hongkong zachoval po přechodu svrchovanosti v roce 1997. Hongkongský čas (čínsky 香港時間, anglicky Hong Kong Time) UTC+08:00 platí po celý rok a je v souladu s pekingským časem.

Podobně je tomu v Macau, kde došlo k přechodu svrchovanosti v roce 1999. Platí zde macajský standardní čas UTC+08:00 (čínsky 澳門標準時間, portugalsky Hora Oficial de Macau).

Tchaj-wan

Na Tchaj-wanu patří čas do kompetence Úřadu pro standardy a inspekci Ministerstva hospodářství a nazývá se tam národní standardní čas, čínsky 國家標準時間. Tento čas UTC+08:00 je v souladu se zeměpisnou délkou ostrova.

Podrobnosti

Tabulka níže uvádí rozdíly mezi místním slunečním a oficiálním časem ve vybraných sídlech vypočítané pro rok 2010:

Místo			denní doba
Lokalita	Prefektura	Provincie	1. ledna	1. července
nejzápadnější	Akto	Sin-ťiang	10:16 – 19:44	07:34 – 22:26
nejzápadnější (mimo Sin-ťiang)	Zanda	Tibet	09:40 – 19:48	07:39 – 21:50
nejvýchodnější	Fu-jüan	Chej-lung-ťiang	06:54 – 15:18	03:05 – 19:08

Na hranici s Afghánistánem se u Váchdžírského průsmyku nachází místo s největším rozdílem standardních časů na mezinárodní pozemní hranici, a to z UTC+08:00 v Číně na UTC+04:30 v Afghánistánu.

Historie

V 70. letech 19. století postavil francouzský katolický misionář šanghajskou observatoř ve čtvrti Sü-chuej. Tato observatoř poskytovala od 80. let 19. století údaje o šanghajském středním slunečním času, a to prostřednictvím místní francouzské koncese především lodím připlouvajícím do Šanghaje a z ní odplouvajícím. Koncem 19. století byl časový údaj pozměněn na GMT+08:00. Tato praxe se rozšířila do dalších pobřežních přístavů a v roce 1902 byl navržen „pobřežní čas“ jako univerzální časové pásmo pro všechny pobřežní přístavy v Číně. Čas v ostatních oblastech Číny zůstal neurčen.

Až do roku 1913 byl oficiálním časovým standardem pro celou Čínu stále sluneční čas v Pekingu, tehdejšího hlavního města země. Od roku 1914 začala vláda Čínské republiky přijímat jako oficiální časový standard pekingský místní střední sluneční čas. Před rokem 1918 navrhla Ústřední observatoř pekingské vlády Čínské republiky zavést pět standardních časových pásem:

• Kchun-lun (UTC+05:30)
• Sin-ťiang a Tibet (UTC+06:00)
• Kan-su a Sečuan (UTC+07:00)
• Čchung-jüan (UTC+08:00)
• Čchang-paj (UTC+08:30)

Návrh časových pásem z roku 1947 zavržený po vzniku Čínské lidové republiky v roce 1949

Po porážce pekingské vlády v roce 1928 byla Ústřední observatoř přesunuta do Nankingu a referenční časový standard používaný k tvorbě tradičního čínského kalendáře byl posunut z pekingského středního slunečního času na UTC+08:00.

Pět navrhovaných časových pásem nebylo oficiálně zavedeno, takže ve 30. letech 20. století bylo užívaní času chaotické, protože čínské vnitrozemské oblasti přijaly své vlastní časové regulace. Dne 9. března 1939 uspořádalo ministerstvo vnitra v Čchung-čchingu konferenci o standardním času, kde bylo rozhodnuto zavést od 1. června pět časových pásem s mírnou úpravou jejich hranic. Současně bylo rozhodnuto, že celá země bude během druhé čínsko-japonské války, která v té době začala, používat kansu-sečuánský čas UTC+07:00.

Když v roce 1932 Japonci zřídili Mandžukuo, nadále se v něm používal čas +8:00, tzv. čas centrálních plání. Nicméně Mandžuská železnice, Mandžuská asociace leteckých společností a Mandžuská telegrafní a telefonní společnost používaly čas +9:00, který byl souladu s japonským standardním časem. Tento čas byl v Mandžukuu oficiálně zaveden 1. ledna 1937. Od 1. října téhož roku byl stejný čas zaveden i na Tchaj-wanu, který byl od roku 1895 součástí Japonského císařství, nicméně až do tohoto data používal čas +8:00.

Po skončení druhé světové války byl obnoven systém pěti časových pásem; přitom o historickém používání času v zónách Kun-lun a Čchang-paj existuje jen málo informací. V roce 1948 měla být přijata v severozápadní části provincie Kan-su úprava zón navržená v předchozím roce. Nicméně s ukončením čínské občanské války v letech 1949–1950 začaly místní vlády ovládané komunistickou stranou Číny, s výjimkou Sin-ťiangu a Tibetu, používat stejný čas jako v Pekingu, tedy UTC+08:00, později známý jako pekingský čas nebo čínský standardní čas.

Dva nezávislé zdroje tvrdí, že KS Číny anebo Čínská lidová republika používaly pekingský sluneční čas UTC+08:00 již dříve, tedy před obdobím mezi 27. zářím 1949 a 6. říjnem 1949, ale toto tvrzení je zpochybňováno.

Změny časových pásem v Tibetu nejsou zdokumentovány, nicméně pekingský čas se zde používal alespoň do poloviny 50. let 20. století. Mezi lety 1969 a 1986 se časové pásmo opakovaně měnilo mezi sin-ťianským časem (UTC+06:00) a pekingským časem.

Letní čas byl zaveden mezi roky 1945 a 1948 a potom mezi roky 1986 a 1991.

V letech 1997 a 1999 byly Hongkong a Macao vtěleny do Číny jako zvláštní administrativní oblasti ze Spojeného království, respektive Portugalska. Ačkoli svrchovanost těchto zvláštních administrativních oblastí patří Číně, z historických důvodů si tyto oblasti zachovávají vlastní pravidla týkající se časových pásem. Vzhledem ke své geografické poloze se obě oblasti nacházejí v časovém pásmu UTC+08:00, které je shodné s národním standardem, pekingským časem.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Time in China na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Stránky Národního střediska časových služeb (čínsky)
• Stránky Hongkongské observatoře (anglicky)
• Stránky Ředitelství meteorologických a geofyzikálních služeb (portugalsky)