Čang Jü

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čang Jü
Jiná jména Čang Laj-i, Ťing-ťü
Narození 1333[1]
Sün-jang (Ťiang-si)
Úmrtí 1385[1]
Příčina úmrtí utopení
Bydliště Su-čou
Země říše Jüan, říše Ming
Znám jako básník, malíř
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.
Čang Jü je čínské jméno, v němž Čang je příjmení a osobní jméno.

Čang Jü (čínsky pchin-jinem Zhāng Yǔ, znaky zjednodušené 张羽, tradiční 張羽; 13331385) byl čínský básník, esejista a malíř žijící na přelomu jüanského a mingského období, jeden ze „čtyř velikánů ze Su-čou“.

Jména[editovat | editovat zdroj]

Čang Jü používal zdvořilostní jméno Laj-i (čínsky pchin-jinem Láiyí, znaky zjednodušené 来仪, tradiční 來儀) a pseudonym Ťing-ťü (čínsky pchin-jinem Jìngjū, znaky zjednodušené 静居, tradiční 靜居).

Život[editovat | editovat zdroj]

Čang Jü pocházel ze Sün-jangu (v prefektuře Ťiou-ťiang v Ťiang-si), žil Su-čou (v provincii Ťiang-su), předním kulturním centru tehdejší Číny.

Vynikl jako básník, kaligraf i malíř. Zapojil se do sučouských literárních kruhů, se svými vrstevníky, velkým básníkem Kao Čchim, a malíři a básníky Jang Ťim a Sü Penem je zahrnován mezi „čtyři velké literáty ze Su-čou“. Čtveřice ještě s dalšími sučouskými literáty tvořila umělecký kroužek zvaný „přátelé od severní hradby“, pod neformálním vedením Kao Čchiho.[2]

V polovině 50. let 14. století v rámci bojů za povstání rudých turbanů (proti nadvládě mongolské říše Jüan) si Su-čou za své sídlo zvolil Čang Š’-čcheng, jeden z povstaleckých generálů. Čang Jü přijal místo v jeho administrativě.[2] Po porážce Čang Š’-čchenga a dobytí Su-čou budoucím prvním císařem říše Ming, Ču Jüan-čangem (roku 1367), byli mnozí tamní vzdělanci vypovězení do vzdálených pohraničních krajů,[2] Čang Jü byl však roku 1371 povolán do mingských služeb.[3] Sice zachovával loajalitu novému režimu, ale Ču Jüan-čang nedůvěřoval bývalým Čang Š’-čchengovým poddaným. Nakonec pod tlakem podezřívání byl Čang Jü dotlačen k sebevraždě,[3] utopil se při návratu z exilu.[4] Z jeho malířského díla ze zachoval jediný obraz, horská krajina ve stylu Mi Fua.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b NIENHAUSER, William H spoluautoři = a kol. The Indiana Companion to Traditional Chinese Literature. Bloomington: Indiana University Press, 1986. 1050 s. ISBN 0253329833, 9780253329837. S. 470–471. (anglicky) 
  2. a b c CHANG, Kang-i Sun. Literature of the early Ming to mid-Ming (1375–1572). In: CHANG, Kang-i Sun; OWEN, Stephen. The Cambridge History of Chinese Literature : Volume 2. Cambridge, New York, Mebourne, Madrid, Cape Town, Singapore, Sao Paulo, Delhi, Dubai, Tokyo: Cambridge University Press, 2010. [Dále jen Chang]. ISBN 0521116775, 9780521116770. S. 1–62, na s. 5. (anglicky)
  3. a b c FONG, Wen. Beyond Representation: Chinese Painting and Calligraphy, 8th-14th Century. New York: Metropolitan Museum of Art, 1992. 549 s. ISBN 0300057016, 9780300057010. S. 369. (anglicky) 
  4. WIXTED, John Timothy. Poetry of the Fourteenth Century. In: MAIR, Victor H. The Columbia History of Chinese Literature. New York: Columbia University Press, 2001. ISBN 0-213-10984-9. S. 390–409, na s. 398. (anglicky)