Lokomotiva 124
| Elektrická lokomotiva řady 124 (dříve E 469.3030) | |
|---|---|
 Lokomotiva 124.601 | |
| Tovární označení | Škoda 57Er |
| Značení dle Kryšpína (ČSD) | E 469.3030 |
| Řada dle UIC (ČR) | 124 |
| Základní údaje | |
| Výrobce | Škoda Plzeň |
| Výroba v letech | 1971 |
| Počet vyrobených kusů | 1 |
| Provozovatel | VUZ |
| Období provozu | 1971–dosud |
| Hmotnost a rozměry | |
| Hmotnost ve službě | 85 000 kg |
| Délka přes nárazníky | 17 210 mm |
| Rozchod | 1 435 mm |
| Parametry pohonu | |
| Uspořádání pojezdu | Bo´ Bo´ |
| Trvalý výkon | 2 472 kW |
| Maximální tažná síla | 120 kN |
| Maximální povolená rychlost | 160 km/h |
| Napájecí soustava | 3 kV ss |
| Odkazy | |
 multimediální obsah na Commons | |
 Vysvětlivky pojmů v infoboxu.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lokomotiva řady 124 je elektrická lokomotiva na stejnosměrný proud používaná zejména při testech na zkušebním okruhu u Velimi. Vyrobila ji plzeňská firma Škoda v roce 1971 (typ Škoda 57Er) v jediném prototypu. Patří k československým lokomotivám tzv. I. generace.
Vývoj[editovat | editovat zdroj]
Počátkem 70. let byla ve Škodě připravována série lokomotiv řady 350 pro ČSD a z ní odvozené stroje pro sovětské železnice SŽD, na kterých měly být použity zcela nové technologie a konstrukční celky. Jednalo se především o podvozky nové generace pro rychlost až 200 km/h. Aby mohla být tato řešení v praxi vyzkoušena, bylo rozhodnuto o úpravě jedné lokomotivy z právě vyráběné série řady 123 pro testovací účely. Lokomotiva dnešní řady 124 byla vyrobena jako poslední kus série řady 123 a byla označena dle tehdejšího systému značení jako E 469.3030, později krátce E 499.2001I a od roku 1988 dle systému UIC 124.601-6. Od běžných strojů řady 123 se odlišovala především právě podvozky nového typu a také výkonnějšími trakčními motory, umožňujícími dosažení vysokých rychlostí.
Konstrukce[editovat | editovat zdroj]
Lokomotiva se z větší části shoduje s řadou 123. Hlavními rozdíly jsou nový typ podvozků, motory s vyšším výkonem, jiný převodový poměr kvůli vyšší rychlosti a odlišný brzdný systém. Po stránce vzhledu je lokomotiva identifikovatelná kromě odlišného nátěru též bezpečnostními mřížemi v čelních oknech.
Využití a rekordy[editovat | editovat zdroj]
Po vyrobení byla lokomotiva předána na cerhenický okruh ke zkouškám. Dne 5.9.1972 dosáhla rychlosti 219 km/h, čímž dosáhla československého (a později českého) rychlostního rekordu, který překonala až v roce 2004 jednotka Pendolino. Později byla převezena k dalšímu testování na polygon poblíž Majkopu v SSSR, který umožňoval jízdy ještě vyšší rychlostí. Při rychlostním testu tu v létě 1973 zaznamenala rychlost 224 km/h, což byl až do roku 2010 rychlostní rekord lokomotiv Škoda[zdroj?] (o překonání se postaraly až nově vyrobené stroje řady 380). Od roku 1990 je díky změněné legislativě rychlost lokomotivy administrativně omezena na 160 km/h. Po provedení hlavní opravy je stroj nadále v provozu na ŽZO, kde je využíván k nejrůznějším účelům. Vlastníkem lokomotivy je firma Výzkumný Ústav Železniční (VUZ).
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lokomotiva 124 na Wikimedia Commons - Lokomotiva řady 124 v atlase lokomotiv
- Lokomotiva řady 124 na stránkách zaměřených na prototypy a unikátní stroje Archivováno 18. 9. 2009 na Wayback Machine.
