Východotibetská pohoří
| Východotibetská pohoří Kham Gangdug | |
|---|---|
 Hory v severozápadním Jün-nanu v tibetské autonomní oblasti Diqing (Dêqên) | |
| Nejvyšší bod | 7 556 m n. m. (Miňa Gangkar) |
| Délka | 700 km |
| Šířka | 500 km |
| Rozloha | 350 000 km² |
| Nadřazená jednotka | Alpsko-himálajský systém |
| Sousední jednotky | Himálaj, Transhimálaj, Tibetská vysočina, Kchun-lun, Sečuánská pánev, Jünnansko-kuejčouská vysočina, Indočínská pohoří, Ásámská nížina |
| Podřazené jednotky | Powo Gang, Zabmo Gang, Cchawa Gang, Markham Gang, Jarmo Gang, Miňa Gang |
| Světadíl | Asie |
| Stát |  Čína Myanmar (Barma) |
 | |
| Povodí | Jang-c’-ťiang, Mekong, Salwin, Iravádí, Brahmaputra |
| Souřadnice | 29° s. š., 100° v. d. |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Východotibetská pohoří (tibetsky Kham Gangdug, Šest ledových pohoří Khamu) je soustava horských pásem vesměs severojižního směru, která z východu ohraničují Tibetskou vysočinu. Táhnou se po hranicích Tibetu a Sečuánu, později po hranicích Jün-nanu a Barmy. Jsou pokračováním Himálaje a dalších celků vzniklých ve třetihorách nárazem Indie do Asie. Navazují na ně nižší pohoří v Indočíně. Za východní konec Himálaje se obvykle považuje oblast kolem hory Namčhe Barwa. Nejvýraznější pohoří Tibetské vysočiny, na které okrajová pohoří navazují, je Ňänčhen Tanglha (Nyainqêntanglha Shan).
Podle různých pramenů lze v této oblasti rozlišit různé horské celky. Liší se jejich tibetské a čínské názvy. Souhrnný tibetský název Kham Gangdug odkazuje k těmto šesti celkům:
Nejvyšší pohoří je Miňa Gang, známé též pod čínským názvem Ta-süe-šan (Daxue Shan), které je pátým nejvyšším pohořím na světě. Nejvyšší hora Miňa Gangkar (Minya Gongkar, Gongga Shan, 7 556 m) je mj. i nejvyšší horou čínské provincie S’-čchuan a pravděpodobně nejvýchodněji položenou sedmitisícovkou na světě.
Podle Velkého atlasu světa (přibližně od severu k jihu a od západu k východu):
- Taniantaweng Shan
- Ningjing Shan (Ning-ťing-šan)
- Chola Shan
- Shaluli Shan
- Hengduan Shan (Cheng-tuan-šan) (横断山脉, Héngduàn Shānmò) s nejvyšší horou Meili Xue Shan (Mej-li-süe-šan, 6 740 m)
- Shanngaw Taungdan v Myanmě
- Gaoligong Shan (Kao-li-kung-šan) (高黎贡山, Gāolígòng Shān), 5 128 m
- Nu Shan
- Yun Ling
- Mianmian Shan
- Daxue Shan (Daxue Mountains)
- Daliang Shan u řeky Jingsha Jiang, zdrojnice Jang-c’-ťiang
Oblast východního Tibetu je velmi zajímavá i vodopisně. Procházejí tudy četná důležitá rozvodí a v paralelních údolích poměrně blízko sebe protéká několik významných asijských řek: Nu Jiang (Nu-ťiang, pozdější barmský Salwin, který se vlévá do Andamanského moře), Lancang Jiang (Lan-cchang-ťiang, pozdější Mekong, který se vlévá do Jihočínského moře) a Jinsha Jiang (Ťin-ša-ťiang, zdrojnice Jang-c’-ťiang, která se vlévá do Východočínského moře).
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Velký atlas světa. Geodetický a kartografický podnik, Praha, 1988
- Nový atlas světa. Euromedia Group, Praha, 1998
- Jiří Šlégl et al.: Světová pohoří Asie, pp. 152–165. Euromedia Group, Praha, 2001. ISBN 80-242-0291-3