Čínské bylinkářství

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Sušené byliny a rostliny pro čínské bylinářství na trhu Xi'an

Čínské bylinkářství je teorie tradiční čínské bylinné terapie. Představuje větší část léčby v tradiční čínské medicíně (TCM). Redakční magazín Nature popsal TCM jako „pseudovědu“ a uvedl, že nejzřejmějším důvodem, proč nedodala mnoho skutečných léků, je to, že většina léčby nemá žádný logický mechanismus působení.

Termín bylinkářství je zavádějící v tom smyslu, že zatímco rostlinné prvky jsou nejčastěji používané, používají se zde také živočišné, lidské a minerální produkty, z nichž některé jsou jedovaté. V Huangdi Neijing jsou označovány jako 毒藥 [duyao], což znamená toxin, jed nebo také lék. Pan Unschuld poukazuje na to, že se jedná o podobnou etymologii jako řecké pharmakon, a proto používá výraz „farmaceutický“.[1]

Výzkum účinnosti tradiční čínské bylinné terapie je nekvalitní a často je ovlivněn zaujatostí[2] s malými nebo žádnými doloženými důkazy o účinnosti.[3] Existují také obavy, a to ohledně řady potenciálně toxických čínských bylin.[4]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Čínský lékopis

Čínské bylinky se používají již po celá staletí. V ranné literatuře existují seznamy postupů pro specifická onemocnění. Příkladem je rukopis „Recepty na 52 Onemocnění“, nalezen v Ma-wang-tuej, který byl zapečetěn roku 168 př. n. l.

Toxicita[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k tomu, že se TCM stává v západním světě stále populárnější, vzrůstají obavy z potenciální toxicity mnoha tradičních čínských léčivých přípravků, včetně rostlin, živočišných částí a minerálů. U většiny léčivých přípravků jsou testy účinnosti a toxicity založeny spíše na tradičních znalostech než na laboratorní analýze. Toxicitu v některých případech lze potvrdit moderním výzkumem (např. u štíra); v některých případech to nelze (např. u rostliny Curculigo).[5]

Kromě toho mohou mít přísady různá jména v různých lokalitách nebo v historických textech a různé přípravky mohou mít ze stejného důvodu podobné názvy, což může vytvářet nekonzistence a zmatek při výrobě léčivých přípravků[6] s možným nebezpečím otravy.[7][8] Edzard Ernst „dospěl k závěru, že nepříznivé účinky rostlinných léčivých přípravků jsou důležitým, i když opomíjeným předmětem dermatologie, který si zaslouží další systematické zkoumání.“[9] Výzkum naznačuje, že toxické těžké kovy a nehlášené drogy nalezené v čínských bylinných léčivech mohou být vážným zdravotním problémem.[10]

Většina čínských bylin je bezpečná, ale některé prokazatelně nejsou. Laboratorní zprávy ukazují, že produkty jsou kontaminovány drogami, toxiny nebo jsou užity nepravdivé informace o přísadách. Některé bylinky používané v TCM mohou také reagovat s léky, mít vedlejší účinky nebo být nebezpečné pro lidi s určitými zdravotními problémy.[11]

Ekologické dopady[editovat | editovat zdroj]

Sušený mořský koník, jako je tento, se hojně používají v tradiční medicíně v Číně i jinde.

Části ohrožených druhů používaných jako léky v TCM zahrnují tygří kosti[12] a roh nosorožce.[13] Například černý trh s rohem nosorožce za posledních 40 let snížil světovou populaci nosorožců o více než 90 procent.[14] Rovněž vyvstaly obavy ohledně používání krunýře želvy a mořských koníků.[15]

TCM uznává medvědí žluč jako léčivou. Více než 12 000 asijských černých medvědů je dnes chováno v „medvědích farmách“, kde trpí krutými podmínkami, zatímco jsou drženi v malých klecích. Medvědi jsou vybaveni jakýmsi permanentním katétrem, který je výhodnější než zabíjení medvědů. Katétr vede permanentním otvorem v břiše přímo do žlučníku. Zvýšená mezinárodní ostražitost již používání žluči mimo Čínu zastavila.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Chinese herbology na anglické Wikipedii.

  1. Unschuld Paul U., Medicine in China: A History of Pharmaceutics, University of California Press, Berkeley, CA. 1986
  2. SHANG, A.; HUWILER, K.; NARTEY, L.; JÜNI, P.; EGGER, M. Placebo-controlled trials of Chinese herbal medicine and conventional medicine comparative study. International Journal of Epidemiology. 2007, s. 1086–92. DOI 10.1093/ije/dym119. PMID 17602184. (anglicky) 
  3. SIEGFRIED, N. L; HUGHES, G. Herbal medicine, randomised controlled trials and global core competencies. South African Medical Journal. 2012, s. 912–3. DOI 10.7196/samj.6392. PMID 23498035. (anglicky) 
  4. Shaw D. Toxicological risks of Chinese herbs. Planta Medica. 2012, s. 2012–8. DOI 10.1055/s-0030-1250533. PMID 21077025. (anglicky) 
  5. Ergil 2009
  6. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-19. 
  7. Archivovaná kopie [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-02. 
  8. Chinese medicine Natrii Sulfas not to be confused with chemical Sodium Nitrite [online]. [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. 
  9. ERNST, E. Adverse effects of herbal drugs in dermatology.. The British Journal of Dermatology. November 2000, s. 923–9. DOI 10.1046/j.1365-2133.2000.03822.x. PMID 11069498. S2CID 6036692. (anglicky) 
  10. ERNST, E. Toxic heavy metals and undeclared drugs in Asian herbal medicines.. Trends in Pharmacological Sciences. March 2002, s. 136–9. DOI 10.1016/s0165-6147(00)01972-6. PMID 11879681. (anglicky) 
  11. Traditional Chinese Medicine: What You Need To Know. NCCIH [online]. [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. ISBN 9780912111544. 
  13. Facts about traditional Chinese medicine (TCM): rhinoceros horn, Encyclopædia Britannica, Facts about traditional Chinese medicine (TCM): rhinoceros horn, as discussed in rhinoceros (mammal): – Britannica Online Encyclopedia.
  14. "Rhino horn: All myth, no medicine", National Geographic, Rhishja Larson
  15. NOVA Online | Kingdom of the Seahorse | Amanda Vincent. www.pbs.org [online]. [cit. 2021-06-21]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]