Čáka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Čáka francouzského důstojníka 6. pluku královské gardy z let 1822-1830
Rakouský císař František I. v husarské uniformě s kožešinovou čákou, 1810-1815

Čáka, nebo čáko (z maďarského csákó označující čepici hraničářů, angl. shako) je vysoká tvrdá čepice či klobouk válcového nebo kónického tvaru, vojenského původu.[1] Užívala se převážně jako součást slavnostní uniformy, pro boj v poli byla nahrazena nízkou čepicí.

Materiál a střih[editovat | editovat zdroj]

Válcová nebo kónická kostra a dýnko mohou být zhotoveny z papírové lepenky, s hedvábnou či bavlněnou podšívkou a potahem z kůže nebo ze sukna. Jindy je kostra tlačená ze silné kůže, pozdní příklady bývají ze železného nebo ocelového plechu. Čáky mívají štítek vpředu a vzadu. Ruské čáky bývaly potažené kožešinou, nejčastěji perziánovou. Britská královská stráž u Buckinghamského paláce v Londýně má čáky s medvědí kožešinou. Důležitou součástí čáky je její příslušenství: kožený řemínek k upevnění pod bradu nebo na záda, distinkce: barevné provedení, zpravidla ve dvou kontrastních barvách, plechový tlačený odznak se znakem státu, armády, jednotky nebo korporace, ke které nositel přísluší. Dekoraci tvoří dále chochol z peří (odnímatelný), kokarda či bambule (někdy s číslem vojenské jednotky), kroucená šňůra nebo šňůry se střapcem, často z dracounu zlaté barvy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Čáka byla zavedena ve druhé polovině 18. století pro příslušníky armád jako odznak hodnosti důstojníků, rozšířila se díky napoleonským válkám z Francie do celé Evropy a ve 40. letech 19. století do Ameriky. Prostřednictvím koloniálních vlád se čáka dostala do Asie, Afriky a Austrálie, kdy je dosud oblíbenou součástí uniforem národních nebo vládních gard. Také sloužila a slouží jako součást slavnostní uniformy některých civilních institucí a organizací, například havířů nebo hasičů.

V posledních desetiletích čáku nosí také ženy při přehlídkách mažoretek.

Jiný význam[editovat | editovat zdroj]

  • Rčení: Mít čáku, tj. naději na služební povýšení.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. OSN V. 1892, s. 854-855

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Přilby, čáky, čepice, v: Historie a vojenství, svazek 57, Magnet Praha 2008, s. 112-115

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]