Krize v Perském zálivu 2019–2020

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
krize v Perském zálivu 2019–2020
DůsledkyZvýšení napětí mezi USA a Íránem
MístoPerský záliv
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Krize v Perském zálivu 2019–2020 vznikla z důvodu vzrůstajícího napětí mezi Spojenými státy a Íránem. Vyostřila se po útoku letectva Spojených států na skupinu osob poblíž Mezinárodního letiště Bagdád, který proběhl 3. ledna 2020, a to raketami odpálenými z bezpilotního letounu. Byla tím způsobena smrt deseti osob, včetně Kásima Sulejmáního, íránského generálmajora a velitele jednotek Quds (součásti Íránských revolučních gard). Mezi oběťmi byli dále zástupce velitele iráckých Lidových mobilizačních sil Abú Mahdí al-Muhandis, čtyři vyšší íránští důstojníci a čtyři iráčtí důstojníci. Íránci, kteří byli mezi oběťmi, předtím přiletěli do Bagdádu ze Sýrie.

K útoku došlo poté, co Spojené státy v roce 2018 odstoupily od jaderné dohody s Íránem. 27. prosince 2019 proběhl útok nespecifikovaných povstalců na leteckou základnu K-1 v Iráku, která hostí irácký a americký personál. Spojené státy odpověděly zahájením náletů, které vedly ke smrti 25 militantů ze skupiny Kata'ibu Hizballáhu podporované Íránem. O několik dní později šíitské milice v Iráku a jejich příznivci odvětili napadením amerického velvyslanectví v takzvané Zelené zóně v Bagdádu.

Zabití Kásima Sulejmáního eskalovalo napětí mezi USA a Íránem a vyvolalo obavy z většího válečného konfliktu. Íránští vůdci se zavázali pomstít se Spojeným státům, zatímco američtí představitelé prohlásili, že by preventivně zaútočili na Íránem podporované polovojenské skupiny v Iráku, které považují za hrozbu.

Zástupci Kanady, Číny, Francie, Německa, Indie, Pákistánu, Ruska a Spojeného království vyzvali obě strany zúčastněné na krizi k zdrženlivosti a diplomatickému řešení.

Události týkající se regionu před rokem 2019[editovat | editovat zdroj]

Spojené státy zasáhly v Iráku v roce 2014 jako součást operace Inherent Resolve (OIR). Mise byla vedená Spojenými státy za účelem výcviku Iráckých ozbrojených sil a boje proti islámskému státu v Levantě (ISIL). ISIL byl z Iráku v roce 2017 do značné míry vytlačen během irácké občanské války, a to za pomoci převážně íránských šiitských milic – lidových mobilizačních sil podporovaných Spojenými státy.[1] Milice nejsou součástí pravidelné armády, proto se necítí vázány mezinárodními smlouvami a dohodami.

Napětí mezi Íránem a Spojenými státy vzrostlo v roce 2018 poté, co prezident Spojených států Donald Trump jednostranně odstoupil od jaderné dohody z roku 2015 a znovu uložil sankce vůči Íránu[2] což vážně ovlivnilo íránskou ekonomiku.[3] Tento čin byl součástí americké strategie uplatňování “maximálního tlaku" proti Íránu, pro vynucení změny režimu v Teheránu.[4]

Události v prosinci 2019[editovat | editovat zdroj]

27. prosince 2019 byla letecká základna K-1 v guvernorátu Kirkúk v Iráku (jedna z mnoha iráckých vojenských základen, které jsou hostiteli operace Inherent Resolve Coalition) napadena více než 30 raketami, které zabily civilního dodavatele Spojených států a zranily čtyři americké příslušníky a dva příslušníky irácké bezpečnostní síly. Spojené státy z útoku obvinily Íránem podporovanou milici Kata'ib Hizballáh.[5] Kromě toho vyšší úředník Spojených států, který hovořil s reportéry pod podmínkou anonymity, uvedl, že během dvou měsíců před incidentem dne 27. prosince došlo k jiným útokům na irácké základny, které hostily personál OIR, z nichž mnohé Spojené státy také připisovaly skupině Kata'ib Hizballáh.[6][7] 29. prosince 2019 zabil odvetný americký letecký útok na velitelství skupiny Kata'ib Hizballáhu 25 členů milice.[8]

31. prosince 2019, po pohřbu milicionářů ze skupiny Kata'ib Hizballáh, obklíčily desítky příslušníků irácké šíitské milice a jejich příznivci velké a chráněné velvyslanectví USA v Bagdádu.[9] Několik desítek demonstrantů se dokonce probilo hlavními dveřmi kontrolního bodu, zapálili recepci, vztyčili vlajky Lidových mobilizačních sil, na místě zanechali protiamerické plakáty a nastříkali protiamerické graffiti.[10][11][12] Americký prezident Donald Trump obvinil Írán ze zorganizování útoku na velvyslanectví a dodal, že země je považována za „plně odpovědnou“ za tento útok.[13] Íránské ministerstvo zahraničí popřelo, že jsou za protesty zodpovědní.[14]

Útok na generálmajora Sulejmáního[editovat | editovat zdroj]

Předchozí hrozby proti Sulejmánímu[editovat | editovat zdroj]

Bývalí američtí prezidenti George W. Bush a Barack Obama v době své vlády zvažovali, ale odmítli zacílení na Kásima Sulejmáního, protože se obávali, že by to mohlo vést k rozsáhlému válečnému konfliktu s Íránem. Vysloužilý důstojník CIA Marc Polymeropoulos v rozhovoru pro New York Times řekl, že Sulejmání, na rozdíl od jiných protivníků zabitých Spojenými státy, se po celou dobu svého působení v Sýrii a Iráku cítil „pohodlně“ v otevřeném prostoru a ani nebylo těžké ho najít.[15]

V září 2015 se rozhlasový moderátor Hugh Hewitt zeptal Donalda Trumpa na Sulejmáního. Poté, co ho zpočátku zaměnil s kurdským vůdcem, tvrdil, že vůdci jako Sulejmání budou za jeho vlády mrtví.

V roce 2015 bylo oznámeno, že Izrael byl „na pokraji“ atentátu na Sulejmáního na syrské půdě, avšak Spojené státy během jednání Obamovy administrativy o společném komplexním akčním plánu tuto operaci zmařily tím, že ji odhalily íránským představitelům.

25. srpna 2019 izraelský ministr zahraničí Jisra'el Kac uvedl, že „Izrael jedná a udeří do hlavy íránského hada a vytrhne mu zuby. Írán je hlavou hada a Qassem Soleimani, velitel Revoluční gardy Quds Force, je hadovými zuby.“ V říjnu 2019 Hossein Taeb, šéf zpravodajské organizace Islámské revoluční gardy, sdělil tisku, že jeho agentura zatkla nespecifikovaný počet lidí, kteří se údajně zúčastnili spiknutí izraelských a arabských tajných služeb k atentátu na Sulejmáního. Řekl, že plánovali „koupit nemovitost sousedící s hrobem Sulejmáního otce a vybavit jej výbušninami, aby zabili velitele“. Dodal, že způsob atentátu by byl součástí vnitřního íránského mocenského boje o „zahájení náboženské války uvnitř Íránu“. Josi Kohen, šéf izraelské zahraniční zpravodajské agentury Mossad, v reakci na to v říjnu 2019 uvedl, že „Sulejmání ví, že atentát na něj není nemožný“.

Raketový útok na Sulejmáního bezpilotním letounem[editovat | editovat zdroj]

Podle nejmenovaného vyššího amerického úředníka byl po bombovém útoku na Kata'ib Hizballáh koncem prosince 2019 svolán bezpečnostní briefing v americkém letovisku Mar-a-Lago prezidenta Donalda Trumpa, kde Trump a jeho poradci, včetně ministra zahraničí Mikea Pompeo, ministra obrany Marka Espera a šéfa spojených generálních štábů USA Marka Milleye diskutovali o tom, jak reagovat na roli Íránu při pořádání protiamerických útoků v Iráku. Údajně bylo cílené zabití íránského generála Kásima Sulejmáního, kterého američtí úředníci považovali za zprostředkovatele útoků na americký personál v Iráku, jednou z mnoha možností, jak by Trump mohl reagovat.[16] Trump zvolil možnost zaútočit na Sulejmáního, údajně k překvapení jeho týmu. Prezidentův rozkaz přiměl CIA a další americké zpravodajské agentury, které roky sledovaly Sulejmáního místo pobytu, aby ho lokalizovaly při letu z Damašku do Bagdádu.[17]

Kásim Sulejmání a Abu Mahdi al-Muhandis byli zabiti 3. ledna 2020 při své cestě automobilem v konvoji na silnici[18] vedoucí od mezinárodního letiště Bagdád.[19] po příletu ze Sýrie. Několik raket vystřelených z bezpilotního letadla[20] zasáhlo konvoj a 10 lidí zemřelo. Podle kanceláře iráckého velkoájatolláha Ali Sistaniho mezi nimi bylo několik velitelů, kteří měli zásluhy na vítězství proti teroristům tzv. Islámského státu.[21]

Ministerstvo obrany Spojených států amerických vydalo prohlášení, v němž se uvádí, že americký útok byl proveden „na pokyn prezidenta“ a měl odradit budoucí útoky. Trump tvrdil, že Sulejmání plánoval další útoky na americké diplomaty a vojenský personál a schválil útoky na americké velvyslanectví v Bagdádu.[22]

Kásim Sulejmání (vlevo) a Abu Mahdi al-Muhandis (vpravo) byli mezi zabitými.

Tělo Kásima Sulejmáního bylo identifikováno díky prstenu, který měl na sobě.[23] Ahmed Al Asadi, mluvčí lidových mobilizačních sil, potvrdil úmrtí Sulejmáního a Muhandise.[24]

Íránské revoluční gardy uvedly, že bylo zabito celkem deset lidí. Spolu se Sulejmáním to byli také další čtyři důstojníci IRGC: brigádní generál Hossein Pourjafari, plukovník Shahroud Mozafarinia, major Hadi Taremi a kapitán Vahid Zamanian. Zbývajících pět obětí byli členové PMU: zástupce velitele této organizace Abú Mahdí al-Muhandis, vedoucí protokolu a Public Relations Muhammed Reza al-Jaberi,[25] Mohammad al-Shibani, Hassan Abdul Hadi a Heydar Ali.

Pohřeb Sulejmáního[editovat | editovat zdroj]

4. ledna 2020 se v íránské provincii Karmán konal pohřební průvod na počest zabitého generála Sulejmáního. Zúčastnil se ho velký počet truchlících, kteří skandovali „smrt Americe, smrt Izraeli“.[26] Přitom zemřelo v důsledku ušlapání 56 lidí a více než 200 osob se zranilo. Samotný pohřeb byl poté odložen.

Následky útoku na Sulejmáního[editovat | editovat zdroj]

Demonstrace v Íránu

Útok vyvolal napětí mezi Spojenými státy a Íránem. Mluvčí íránské vlády uvedl, že nejvyšší bezpečnostní orgán této země uspořádá v brzké době mimořádnou schůzku, aby projednal „trestný čin útoku“.[27]

Globální ceny ropy vzrostly po útoku o více než čtyři procenta.[28]

Dne 3. ledna 2020 americká ambasáda v Bagdádu vyzvala v Iráku pobývající Američany, aby okamžitě opustili tuto zemi. Následující den Spojené království varovalo své státní příslušníky, aby se vyhnuli veškerému cestování do Iráku, mimo oblast Kurdistánu, a aby kromě naprosto nezbytných cest nejezdili do Íránu.[29]

Írán provedl v noci 8. ledna 2020 raketový útok na dvě americké základny v Iráku. Tyto rakety však nikoho nezabily ani nezranily a také materiální škody nebyly velké. Přitom bylo v Íránu samotném uveřejněno nepravdivé tvrzení, že při těchto útocích bylo zabito 80 lidí (či přímo Američanů) a základny byly zničeny.[30]

Trumpovo tvrzení o žádných mrtvých a zraněných amerických vojácích při íránském raketovém útoku se však později také ukázalo jako ne zcela pravdivé. Zabit nebyl žádný americký voják, ale podle zpráv bylo 11 vojáků zraněno.[31]

Spojené státy a jmenovitě prezident Trump poté vydali prohlášení, že zatím neprovedou žádnou odvetu. Podle zpráv informovala íránská diplomacie ještě před útokem iráckou vládu o úmyslu zaútočit raketami. Americké síly v Iráku měly kromě toho zavčas i vlastní informace o íránském plánu, takže mohly zajistit, že americké jednotky neutrpěly při výbuších žádné ztráty na životech.[30]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Exclusive: Iran moves missiles to Iraq in warning to enemies - sources. euronews [online]. 2018-08-31 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Iraq Condemns US Air Strikes as Unacceptable and Dangerous. Asharq AL-awsat [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-12-30. (anglicky) 
  3. US to end Iran oil sanctions exemptions. www.bbc.com. 2019-04-22. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. (anglicky) 
  4. BEINART, Peter. Bolton Keeps Trying to Goad Iran Into War. The Atlantic [online]. 2019-06-20 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Trump aides call U.S. strikes on Iraq and Syria 'successful,' warn of potential further action. Reuters. 2019-12-30. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. (anglicky) 
  6. BORGER, Julian. US: strikes on Iran-backed militia a response to 'campaign' of attacks by Tehran. The Guardian. 2019-12-30. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  7. State Department faults Iraq for failing to protect U.S. troops. POLITICO [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Iraq condemns US attacks on Iran-backed militia. www.bbc.com. 2019-12-30. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. (anglicky) 
  9. PRESS, Associated. Iraqi supporters of Iran-backed militia attack U.S. embassy. POLITICO [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ATHEY, Philip. 100 U.S. Marines, two Apache helicopters reinforcing embassy in Baghdad after attack. Marine Corps Times [online]. 2020-01-03 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Protesters attack US Embassy in Baghdad after airstrikes. AP NEWS [online]. 2019-12-31 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  12. Iran Vowed Retaliation After a U.S. Strike Killed a Top Iranian General. Here’s a Timeline of Recent Escalations. Time [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. U.S. has no plan to evacuate embassy in Baghdad, more forces being sent to compound. Reuters. 2019-12-31. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. (anglicky) 
  14. Iran denies role in U.S. embassy violence, warns against retaliation. Reuters. 2020-01-01. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. (anglicky) 
  15. COOPER, Eric Schmitt and Helene. Iran’s Maj. Gen. Qassem Soleimani traveled with impunity — until U.S. drones found him. chicagotribune.com [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  16. How Trump made the decision to kill Suleimani. Los Angeles Times [online]. 2020-01-04 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. RYAN, Missy; PENTAGON, closeMissy RyanReporter covering the; ISSUES, Military. How Trump decided to kill a top Iranian general. Washington Post [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Iran vows revenge for US attack that killed powerful general. AP NEWS [online]. 2020-01-03 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  19. CROWLEY, Michael; HASSAN, Falih; SCHMITT, Eric. U.S. Strike in Iraq Kills Qassim Suleimani, Commander of Iranian Forces. The New York Times. 2020-01-02. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  20. CNN, By Fernando Alfonso III and Ivana Kottasová. US-Iran latest news and live updates. CNN [online]. 2020-01-04 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Factbox: Reactions to the killing of Iranian general in a U.S. air strike. Reuters. 2020-01-03. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. (anglicky) 
  22. Statement by the Department of Defense. U.S. DEPARTMENT OF DEFENSE [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. US kills Iran's most powerful general in Baghdad airstrike. AP NEWS [online]. 2020-01-02 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  24. Iran's Soleimani and Iraq's Muhandis killed in air strike: militia spokesman. Reuters. 2020-01-03. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. (anglicky) 
  25. WELLE (WWW.DW.COM), Deutsche. US kills top Iranian General Soleimani in Baghdad airstrike | DW | 03.01.2020. DW.COM [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. SAFI, Ghaith Abdul-Ahad Michael; GRAHAM-HARRISON, Emma. Qassem Suleimani: 'Death to America' chants at Baghdad funeral procession. The Guardian. 2020-01-04. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  27. Top Iranian general killed by US in Iraq. www.bbc.com. 2020-01-03. Dostupné online [cit. 2020-01-04]. (anglicky) 
  28. Oil Prices Surge After Iranian General Qasem Soleimani's Assassination. Time [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. Britain warns nationals against travel to Iraq and Iran. The Jerusalem Post | JPost.com [online]. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. 
  30. a b Maas: Lage im Irak hat sich wieder "erheblich entspannt" (Ministr Maas: Situace v Iráku se zase značně uklidnila), T-online, [1], 9. ledna 2020, 10:38 hod. (německy).
  31. Při íránském raketovém útoku bylo zraněno 11 vojáků, popřel Trumpova slova mluvčí americké armády. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-01-17 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]