Ústní tradice
Ústní tradice, též orální tradice, je tradice existující a předávaná skrze ústní podání, která bývá majetkem a projevem určitého kolektivu.[1] Před vznikem písemného záznamu, který je relativní novinkou v historii lidstva, byla v zásadě veškerá tradice předávána ústně.[2]
Ústní tradice je typická pro lidovou kulturu, jejíž slovesná tvorba bývá označována jako ústní lidová slovesnost.[pozn. 1] To vede k některým zvláštním rysům projevů lidové kultury. Co se týče hudby, jedná se například o její proměnlivost, oproti fixované hudbě umělé, a její neulpívání na jednoduchých archaických formách, zároveň ústní podání vede k omezení rozsahu melodie, zhruba kolem čtyřiceti taktů. U lidové prózy pomáhalo ústní podání k udržení jejího regionálního charakteru, ale v případě, že došlo k jejímu písemnému zaznamenání, se dostávala do širšího povědomí. Příkladem jsou místní podání, kterým se dostalo celonárodního ohlasu prostřednictvím Jiráskových Starých pověstí českých.[1]
Kromě slovesnosti k ústní tradici náleží ústní historie a ústní zákon (jako je zvykové právo).
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Lidová slovesnost však není exkluzivně ústní, už od počátku existence písma byla zaznamenávána i písemně. Kromě ústního podání a písma navíc může být lidová kultura předávána i jinými prostředky, například napodobováním.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- 1 2 TONCROVÁ, Marta. orální tradice. In: TYLLNER, Lubomír. Lidová kultura. Národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 2. svazek. Věcná část O−Ž. Praha: Mladá fronta, 2007. ISBN 9788020417121. S. 689.
- ↑ FOLEY, John Miles. Britannica – oral tradition [online]. [cit. 2026-01-25]. Dostupné online. (anglicky)