Vodní zdroj Káraný

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Úpravna vod Káraný)
Jump to navigation Jump to search

Úpravna vody na pravém břehu Labe

Vodní zdroj Káraný je druhý nejvýznamnější zdroj pitné vody pro Prahu, na rozdíl od ostatních zdrojů se jedná o podzemní vodu.

Přírodní podmínky[editovat | editovat zdroj]

Lokalita se nachází poblíž soutoku Labe s Jizerou. Starší sedimenty české křídové tabule zde byly překryty čtvrtohorními štěrkovými a štěrkopískovými náplavy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Hlavní čerpací stanice ÚV Káraný

Káranské vodní zdroje začaly být využívány začátkem 20. století, kdy byl v Praze stále zřetelnější nedostatek kvalitní pitné vody.

Roku 1889 byl schválen zákon o vzniku a provozu vodárny a vodovodu pro Prahu č. 48 ze dne 16. srpna 1899. Na jeho základě bylo zveřejněno zadání projektu na společný vodovod měst Prahy, Karlína, Smíchova, Královských Vinohrad a Žižkova.[1] Z odevzdaných návrhů byl vybrán projekt na využití káranských zdrojů hydrogeologa Adolfa Thiema z Lipska. Po vodoprávním schválení koncem roku 1904 Thiem svůj projekt dopracoval do definitivní podoby.

Podmínkou výstavby vodárny bylo i vybudování 3,7 km dlouhé železniční vlečky pro dopravu materiálu na staveniště vodárny. Železniční přeprava tak zvítězila nad druhou zvažovanou variantou – vodní přepravou. Projekt vlečné dráhy byl komisí ministerstva železnic prohlášen za „význam veřejně prospěšný“. Za dodavatele byla vybrána firma Král & Štěpán, dříve Reiter & Štěpán, Praha II, Štěpánská ul. 49, která spolu se Sadským stavitelem Ing. Václavem Fantou, nabízela i zhotovení stavby. Nabídková cena díla byla 84 165,4 K. Výhybka na jednokolejné trati mezi Lysou nad Labem a Čelákovicemi byla vysazena poblíž kapličky sv. Václava. Vlečka byla uvedena do prozatímního provozu 1. června 1906, kdy byla návazně zahájena výstavba vodárenských budov a jímacích zařízení. Od roku 1912 se vlečka používala převážně pro dopravu uhlí pro parní stroje.

Původní elektrická odstředivá čerpadla v úpravně vod Káraný

První pokusné čerpání, a to celkem z 220 studní, se uskutečnilo 18. října 1912. Na plný výkon byla vodárna uvedena 1. ledna 1914, čerpalo se 880 l.s-1 z 567 studní.

Modernizace vodárny proběhla v roce 1934, parní stroje byly nahrazeny elektrickými motory. Tím skončila potřeba dopravovat do vodárny uhlí po vlečce, která se přesto dále používala po celé 20. století. V roce 1955 byla vlečka kompletně zrekonstruována – kolejiště vodárny bylo zredukováno a byl vyměněn kolejový svršek.[2]

Roku 1968 bylo započato s umělou infiltrací.

V roce 1971 byl podán návrh na zrušení vlečky. Díky občasné potřebě obsluhy vodárny byl však návrh zamítnut. V roce 1996 došlo k modernizací železniční stanice Lysá nad Labem včetně traťového zabezpečovacího zařízení v úseku Lysá nad Labem – Čelákovice. Díky automatickému hradlu tak byla po devadesáti letech ukončena služba zaměstnanců dráhy na hradle Káraný. Provoz vlečky byl definitivně ukončen až 31. března 2003. Vlečka byla poté využívána příležitostně k jízdám nostalgických vlaků. Vlastník vlečky, hlavní město Praha, na podzim roku 2007 nechal přes odpor obcí regionu vlečku zrušit a rozebrat.[2]

Způsoby získávání vody[editovat | editovat zdroj]

Pásmo studní břehové infiltrace v katastru obce Sojovice

Infiltrace z Jizery[editovat | editovat zdroj]

Využívá se toho, že voda z koryta Jizery přirozeně vsakuje do okolních štěrkopísků, ve kterých se samovolně čistí (tzv. břehová infiltrace). V průměrné vzdálenosti 250 m od řeky je potom jímána do celkem 685 studní a odtud čerpána do káranské vodárny. Kapacita tohoto zdroje je 900–1100 l.s-1.

Umělá infiltrace[editovat | editovat zdroj]

Vsakovací nádrž umělé infiltrace při úpravně vody Káraný

Na stejném principu jako přirozená infiltrace je založena umělá infiltrace, kdy je voda z Jizery čerpána do vsakovacích nádrží. Tyto nádrže mají pískové dno, kterým voda infiltruje do náplavů a po určité vzdálenosti je opět jímána do studní. Kapacita zdroje činí 700–900 l.s-1.

Artéská voda[editovat | editovat zdroj]

Z dalšího zdroje se získává kvalitativně jiná voda, a to podzemní artéská z vrstev křídových pískovců, která vyvěrá z vrtů hlubokých 60–80 metrů. Vydatnost zdroje je 50–80 l.s-1. Jedinou závadou na kvalitě této vody je vysoké množství železa, proto se provádí její odželeznění (provzdušněním a následnou filtrací vysrážených oxidů).

Rozvod[editovat | editovat zdroj]

Vodárna se nachází v obci Káraný. Pitná voda je vedena především do Prahy, ale zásobována je také část Středočeského kraje[3].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Historie vodárenství na stránkách Pražské vodohospodářské společnosti
  2. a b OTAVA, Karel. Konec železniční vlečky do vodárny v Káraném. Listy města Lysé nad Labem a okolí [online]. Roč. 2008, čís. 9, s. 7. Dostupné online. 
  3. Zdroj pitné vody Káraný, a. s., získal dotaci 84 milionů. Praha.eu [online]. 2016-06-24 [cit. 2016-08-09]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • VENCL, Jan. Zásobování Prahy a předměstí vodou a projekt České spořitelny. [Praha]: Spolek architektův a inženýrů v království Českém, 1899. Dostupné online. Zdůvodnění negativního stanoviska k projektu České spořitelny na výstavbu jednotného vodovodu na pitnou vodu napájeného z Polabí z r. 1896. 
  • KABRHEL, Gustav. Otázka jednotného vodovodu v Praze. Praha: Spolek architektův a inženýrů v království Českém, 1908. Dostupné online. Studie pojednávající o přírodních, technických i organizačních aspektech zásobování Prahy kvalitní vodou, která má dobré hygienické parametry, a problematice vybudování jednotného vodovodu na poč. 20. stol.. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]