Přeskočit na obsah

Újezdská brána

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
O starších Újezdských branách pojednává článek Kartouzská brána.
Újezdská brána
Újezdská brána v roce 1890, rok před jejím zbořením
Újezdská brána v roce 1890, rok před jejím zbořením
Poloha
AdresaPraha, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Újezdská brána či Nová újezdská brána je zaniklá pražská stavba, která v letech 18621891 umožňovala průchod barokním opevněním Prahy na straně smíchovského předměstí. Byla vystavěná v novogotickém stylu z cihelného zdiva a měla tři průchody.

Na Újezdě stávala od poloviny 14. století gotická Kartouzská brána, která vznikla při rozšiřování Malé Strany Hladovou zdí za Karla IV. Předchozí raně gotická brána však nadále sloužila. Na konci 17. století byla zbudována nová brána v rámci výstavby barokního opevnění Prahy.

V polovině 19. století již barokní opevnění ztratilo svůj vojenský význam (sloužilo především pro kontrolu pohybu zboží a osob) a naopak přestalo vyhovovat zvyšujícími se nároky na dopravu. Újezdská brána zajišťovala spojení Prahy na jihozápad (Plzeň, Bavorsko), ale také s mohutně se rozvíjejícím průmyslovým předměstím Smíchov a přístup na most císaře Františka, který až do otevření Palackého mostu roku 1878 zajišťoval silniční spojení Smíchova s pravým břehem Vltavy. Původní úzká několikrát zalamovaná cesta skrz barokní opevnění[1][2] byla roku 1862 nahrazena širokou cestou v ose ulice Újezd. Vnější líc barokní hradby – kurtina mezi dvěma bastiony – byla nově proražena vedle původní brány, opatřena novou bránou se třemi portály a stará brána zazděna. Již čtyři roky po dokončení brány bylo rozhodnuto o zrušení městského opevnění na základě zkušeností z prusko-rakouské války. Brána byla zbořena roku 1891 a na jejím místě a na místě opevnění mezi Petřínem a Vltavou pak vznikla nová bytová zástavba, která tvoří území Malé Strany spadající pod Prahu 5. Četné zbytky původního opevnění a bran se dochovaly většinou v suterénech jednotlivých domů.

  1. Plán Prahy J. D. Hubera z roku 1769 (perspektivní). In: Historický atlas měst: Praha. Historický ústav Akademie věd ČR, v. v. i., 1994. Dostupné online Archivováno 4. 9. 2017 na Wayback Machine..
  2. Český úřad zeměměřický a katastrální. Archivní mapy: CPO evid. č. 6068-1, mapový list č. IV. Dostupné z WWW Archivováno 10. 2. 2018 na Wayback Machine..

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]