Óndra Łysohorsky

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Óndra Łysohorsky
Rodné jméno Ervín Goj
Narození 6. června 1905
Frýdek-Místek
Úmrtí 19. prosince 1989 (ve věku 84 let)
Bratislava
Povolání básník a spisovatel
Alma mater Německá univerzita v Praze
Žánr poezie
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Óndra Łysohorsky, vlastním jménem Ervín Goj, (6. června 1905 Frýdek19. prosince 1989 Bratislava) byl lašský básník, překladatel a pedagog. Své básně psal lašsky a německy. Některé své básně do němčiny přeložil.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako deváté dítě horníka Josefa Goje a Aloisie Palikové. Po středoškolských studiích ve Frýdku, Místku, Ostravě a po promoci a získání doktorátu na Německé univerzitě v Praze se natrvalo usadil na Slovensku.

Od konce roku 1930 až do nacistické okupace působil jako profesor nejprve v Kremnici, potom v Bratislavě, kde začal spolupracovat s levicovým tiskem. 30. července 1939 byl propuštěn ze státní školské služby. V září 1940 začal přednášet na První státní moskevské pedagogické vysoké škole cizích jazyků. Na jaře 1944 byl povolán na Vysokou vojenskou školu cizích jazyků Rudé armády. Na obou vysokých školách v Moskvě působil až do 30. května 1946. Po návratu do vlasti byl devět měsíců bez zaměstnání. Nakonec dostal místo na gymnáziu, vedl však kursy němčiny pro učitelky mateřských škol.

Jeho verše byly přeloženy do 30 světových jazyků, byl členem mnoha literárních organizací, získal dva čestné doktoráty a v roce 1970 byl nominován na Nobelovu cenu za literaturu.

Zemřel po těžké a dlouhodobé nemoci v Bratislavě 19. prosince 1989. Byl uložen do rodinného hrobu na frýdeckém hřbitově.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Pavel Gan: Óndra Łysohorský – básník (rukopis). Brno, 1957. (diplomová práce, Masarykova univerzita).
  • Pavel Gan: W řéku rozńiřył mě kraj rusky – úvahy o vztahu Óndry Łysohorského a Borise Pasternaka v Sovětském svazu 1941-1946. In: Bogar, K. (eds.) Umělecký a lidský odkaz básníka Óndry Łysohorského. Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd, 1992.
  • Pavel Gan: Jak jsem přispěl k zmrtvýchvstání slezského evropského básníka Óndry Łysohorského. In: Juřák, P. Práce a studie Muzea Beskyd, vol. 16. Frýdek-Místek: Muzeum Beskyd, 2005.
  • Pavel Gan: „Moja harfa je ceło ślónsko zém – Zur lachischen Poesie von Óndra Łysohorsky aus der Euroregion Schlesien“. Finis coronat opus. Festschrift für Walter Kroll zum 65. Geburtstag. Göttingen 2006, s. 85–98.
  • Libor Martinek: Óndra Łysohorsky v laštině a překladech. Těšínsko, 1999, č. 1, s. 13-14.
  • Libor Martinek: K recepci osobnosti a díla Óndry Łysohorského na Těšínsku a Horním Slezsku. In: Práce a studie Muzea Beskyd - společenské vědy, 2007, č. 18, s. 79-91.
  • Libor Martinek: Milan Rusinský o Óndrovi Łysohorském. Časopis Slezského muzea. Série B - vědy historické. 2010, roč. 59, č. 2, s. 171-180.
  • Libor Martinek: Lašská poezie Óndry Łysohorského včera, dnes a zítra. In: Minulost, přítomnost a budoucnost v jazyce a literatuře. Sborník z mezinárodní konference pořádané katedrou bohemistiky PF UJEP v Ústí nad Labem ve dnech 1. - 3. 9. 2010. 2. díl - část literárněvědná. Patrik Mitter (ed.). Ústí nad Labem: UJEP v Ústí nad Labem, 2011, s. 103-118.
  • Libor Martinek: Óndra Łysohorsky -- outsider? In: Podoby outsiderstva u umeleckej literatúre. Zuzana Bariaková, Martina Kubealaková (eds.). Banská Bystrica: Fakulta humanitných vied Univerzity Mateja Bela, 2008, s. 34-46. CD-ROM (ISBN 978-80-8083-578-1)
  • Libor Martinek: K recepci osobnosti a díla Óndry Łysohorského. In: Český jazyk a literatura v evropském kulturním kontextu - Język i literatura w europejskim kontekście kulturowym. Red. Mieczysław Balowski a Jiří Svoboda. Racibórz: Państwowa Wyższa Szkoła Zawodowa w Raciborzu, 2008, s. 355-367.
  • Libor Martinek: Óndra Łysohorsky a polská poezie / Óndra Łysohorsky a polska poezja. Horyzonty, 2008, č. 19, s. 14-16.
  • Libor Martinek: Óndra Łysohorsky. Monografie. Wrocław: ATUT, 2016.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]