Čeljabinský incident
Čeljabinský incident je název události, která se stala 14. května 1918 v ruském Čeljabinsku během Ruské občanské války. Vedla ke konfliktu mezi československými legionáři a bolševiky.
Popis
V Čeljabinsku stály zadržené vlaky 3. a 6. československého střeleckého pluku. Dne 14. května 1918 čeljabinským nádražím projížděl dopoledne směrem na západ vlak s maďarskými, německými a rumunskými válečnými zajatci. Vlak v Čeljabinsku potom nějakou dobu stál. Čechoslováci, když viděli špatné podmínky zajatců, darovali jim ze soucitu část ze svých potravin a tabáku.[zdroj?] Když se však vlak rozjel, z jednoho vagónu vlaku někdo hodil kus železa mezi Československé legionáře.[1] Střelec Ducháček ze 6. střeleckého pluku „Hanáckého“ byl vážně raněn a zůstal ležet v bezvědomí. Rozzuření kamarádi zraněného legionáře vlak se zajatci dostihli v oblouku na druhém Čeljabinském nádraží a údajného pachatele na místě utloukli k smrti.[1] Ostatní zajatci potom vypovídali, že viník ještě před výjezdem ze stanice prohlašoval, že než odjedou, musí si zabít alespoň jednoho Čecha.[zdroj?] Místní sovět při vyšetřování zatkl deset československých legionářů, kteří čin spáchali.[1] 17. května legionáři své spolubojovníky osvobodili, obsadili město a zmocnili se tří tisíc pušek.[1] V průběhu léta a podzimu 1918 kolem 45 000 příslušníků Československého armádního sboru (většinu tvořili Češi, nepatrnou minoritu pak Slováci, zejména sedmý pěší střelecký pluk "Tatranský" a druhý jízdní pluk "Nitranských kozáků") obsadilo v Rusku střední Povolží, jih Sibiře, sever Kazachstánu a severovýchod Číny, vše o celkové územní rozloze 1 500 000 km² (pro porovnání současná Česká republika má rozlohu 78 866 km²). Bylo to území, které se rozkládalo kolem transsibiřské magistrály. Následný ústup Čechoslováků na východ a jejich návrat přes půl světa zpátky do vlasti, který trval až do roku 1920, se nazývá sibiřská anabáze.
Akce Čechoslováků pomohly mocnostem Dohody, daly T. G. Masarykovi a E. Benešovi politickou moc a umožnily tak vznik samostatného československého státu.
Reference
- ↑ a b c d PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 62-66.