Virus Epsteina–Barrové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Virus Epstein-Barrové)
Jak číst taxoboxLymphocryptovirus
alternativní popis obrázku chybí
Dva viriony viru Epstein-Barrové
Baltimorova klasifikace virů
SkupinaI (dsDNA viry)
Vědecká klasifikace
RealmDuplodnaviria
ŘíšeHeunggongvirae
KmenPeploviricota
TřídaHerviviricetes
ŘádHerpesvirales
ČeleďHerpesviridae
PodčeleďGammaherpesvirinae
RodLymphocryptovirus
Druhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Virus Epsteina–Barrové (anglicky: Epstein–Barr virus, EBV), známý též jako lidský herpesvirus 4 (HHV-4) nebo EB virus, je dsDNA virus z čeledi herpes virů, který je jedním z lidských virů.[1] EBV je první identifikovaný onkogenní virus, který u lidí vyvolává trvalou infekci. Většina infekcí EBV je asymptomatická, virus však může způsobovat infekční mononukleózu a další vážná onemocnění. Není k dispozici žádná vakcína schválená pro použití u lidí.[2]

Hlavním klinickým projevem viru je infekční mononukleóza (IM) – onemocnění charakterizované chřipkovými příznaky, silnou únavou a poškozením jater. Dále souvisí s různými lymfoproliferativními onemocněními jako je Burkittův lymfom, hemofagocytární lymfohistiocytáza a Hodgkinova choroba; a jinými rakovinami jako je žaludeční karcinom a karcinom nosohltanu.[3]

Virus Epstein-Barrové je také důležitý v patogenezi chronického únavového syndromu (ME/CFS), vážného multisystémového onemocnění, jelikož přibližně 1 z 10 pacientů s mononukleózou vykazuje po 6 měsících od diagnózy příznaky spojené s ME/CFS.[4] V menší míře se ve spojistosti s virem vyskytují i jiné poruchy imunitního systému jako je chlupatá leukoplakie a lymfomy centrálního nervového systému, obzvláště je-li jedinec HIV-pozitivní.[5]

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Morfologie[editovat | editovat zdroj]

Jde o obalený sférický virus, má 150–200 nm v průměru. Kapsid se skládá ze 162 kapsomer, které jsou obklopené velkým tegumentem. Glykoproteinové komplexy jsou na membránové obálce.

Každý transkript většinou kóduje pouze jeden protein a má vlastní promotorovou/regulační sekvenci a TATA box. Některé geny mohou být transkribovány z více promotorů, zároveň jsou zde i geny nekódující.

Genom[editovat | editovat zdroj]

Genom je nesegmentovaný, lineární a tvoří jej dvoušroubovicová DNA o velikosti 180 kbp. Obsahuje též koncové a vnitřní opakované sekvence.

Životní cyklus[editovat | editovat zdroj]

Lytická cesta[editovat | editovat zdroj]

  1. Virus se naváže na receptory hostitelské buňky
  2. Fúze s plasmatickou membránou a uvolnění virového kapsidu a tegumentárních proteinů do hostitelovy cytoplasmy
  3. Kapsid je transportován k jaderným pórům, kde je vDNA vypuštěna do jádra
  4. Transkripce středně raných genů, které zahajují transkripci raných genů
  5. Transkripce rané virové mRNA hostitelskou RNA polymerázou II, která je přenesena do cytoplasmy a translatována v rané proteiny
  6. Rané proteiny zodpovídají za replikaci vDNA a jsou přeneseny zpět do jádra.
  7. Probíhá masivní replikace vDNA díky DNA dependentní DNA polymeráze
  8. Transkripce pozdní virové mRNA hostitelskou RNA polymerázou II, která je přenesena do cytoplasmy a translatována v pozdní proteiny
  9. Pozdní proteiny jsou strukturní složkou virového jádra a jsou proto importovány zpět do hostitelského jádra
  10. Viry se shluknou pod povrchem jaderné membrány, která byla upravena herpetickými glykoproteiny (skrze Golgiho aparát), vypučí z něj a následně dojde k uvolnění skrze cytoplasmatickou membránu

Latentní cesta[editovat | editovat zdroj]

Replikace viru je přesně sladěna s buněčným cyklem buňky a může proto využít kompletní replikační mechanismus.

Epidemiologie[editovat | editovat zdroj]

Virus EpsteinaBarrové se vyskytuje celosvětově. Většina lidí je během života EBV infikována, a proto získávají adaptivní imunitu prostřednictvím protilátek EBV, která zabraňuje onemocnění z opětovné infekce.[6] Ve Spojených státech je infikováno až 95 % dospělých ve věku 35 až 40 let. Kojenci se stávají náchylní k EBV hned poté, co je přestane ochraňovat matčin imunitní systém. Mnoho dětí se nakazí EBV a tyto infekce obvykle nezpůsobí žádné příznaky, nebo jsou k nerozeznání od ostatních mírných krátkých nemocí v dětství. Ve Spojených státech a dalších vyspělých zemích mnoho lidí v dětství EBV infikováno nebylo. V případě, že by se u těchto lidí během dospívání projevila infekce, může EBV v 35 až 69 % případů vést k infekční mononukleóze. Virus se přenáší kapénkovou infekcí, slinami (nemoci z líbání), krví, pohlavním stykem a transplantací.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Epstein-Barr virus na anglické Wikipedii.

  1. ZANELLA, Marie-Céline; CORDEY, Samuel; KAISER, Laurent. Beyond Cytomegalovirus and Epstein-Barr Virus: a Review of Viruses Composing the Blood Virome of Solid Organ Transplant and Hematopoietic Stem Cell Transplant Recipients. Clinical Microbiology Reviews. 2020-09-16, roč. 33, čís. 4. Dostupné online [cit. 2024-06-04]. ISSN 0893-8512. DOI 10.1128/CMR.00027-20. (anglicky) 
  2. ZHONG, Ling; KRUMMENACHER, Claude; ZHANG, Wanlin. Urgency and necessity of Epstein-Barr virus prophylactic vaccines. npj Vaccines. 2022-12-09, roč. 7, čís. 1. Dostupné online [cit. 2024-06-04]. ISSN 2059-0105. DOI 10.1038/s41541-022-00587-6. (anglicky) 
  3. REZK, Sherif A.; ZHAO, Xiaohui; WEISS, Lawrence M. Epstein-Barr virus (EBV)–associated lymphoid proliferations, a 2018 update. Human Pathology. 2018-09, roč. 79, s. 18–41. Dostupné online [cit. 2024-06-04]. DOI 10.1016/j.humpath.2018.05.020. (anglicky) 
  4. CDC. What Causes Myalgic Encephalomyelitis/Chronic Fatigue Syndrome. Myalgic Encephalomyelitis/Chronic Fatigue Syndrome [online]. 2024-05-22 [cit. 2024-06-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. MAEDA, Eriko; AKAHANE, Masaaki; KIRYU, Shigeru. Spectrum of Epstein-Barr virus-related diseases: a pictorial review. Japanese Journal of Radiology. 2009-01, roč. 27, čís. 1, s. 4–19. Dostupné online [cit. 2024-06-04]. ISSN 1867-1071. DOI 10.1007/s11604-008-0291-2. (anglicky) 
  6. Mononucleosis [online]. University of Maryland Medical Center [cit. 2009-08-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-10-28. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]