Dunaj: Porovnání verzí
m Úprava rozcestníku za pomoci robota: Moldova Veche - změna odkazu/ů na Moldova Veche (město); kosmetické úpravy |
m fix |
||
(Není zobrazeno 19 mezilehlých verzí od 12 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 2: | Řádek 2: | ||
{{Infobox - vodní tok |
{{Infobox - vodní tok |
||
| velikost obrázku = 250px |
| velikost obrázku = 250px |
||
| řeka = Dunaj<br />''Donau / Dunaj / Duna / Dunav / Дунав / Dunărea / Дунай'' |
|||
| řeka = Dunaj |
|||
| obrázek = Dunav.jpg |
| obrázek = Dunav.jpg |
||
| popisek = Dunaj na bulharsko-rumunské hranici |
|||
| popisek = Dunaj u vesnice Vardim [[Velikotarnovská oblast|Velikotarnovské oblasti]] |
|||
| alt = |
| alt = |
||
| délka = 2 811 km, <br />s [[Breg]]em 2857 |
| délka = 2 811 km, <br />s [[Breg]]em 2857 |
||
| průtok = u ústí: 6 500 |
| průtok = u ústí: 6 500 |
||
Řádek 11: | Řádek 11: | ||
| světadíl = [[Evropa]] |
| světadíl = [[Evropa]] |
||
| pramen = [[Schwarzwald]] ''([[Německo]])'' |
| pramen = [[Schwarzwald]] ''([[Německo]])'' |
||
| zeměpisná šířka1 = |
| zeměpisná šířka1 = |
||
| zeměpisná délka1 = |
| zeměpisná délka1 = |
||
| výška1 = 1078 |
| výška1 = 1078 |
||
| ústí = [[Černé moře]] ([[delta Dunaje]]) |
| ústí = [[Černé moře]] ([[delta Dunaje]]) |
||
Řádek 18: | Řádek 18: | ||
| zeměpisná délka2 = 29.647293 |
| zeměpisná délka2 = 29.647293 |
||
| výška2 = 0 |
| výška2 = 0 |
||
| protéká = {{vlajka a název|Německo}} |
| protéká = {{vlajka a název|Německo}}<br />{{vlajka a název|Rakousko}}<br />{{vlajka a název|Slovensko}}<br />{{vlajka a název|Maďarsko}}<br />{{vlajka a název|Chorvatsko}}<br />{{vlajka a název|Srbsko}}<br />{{vlajka a název|Rumunsko}}<br />{{vlajka a název|Bulharsko}}<br />{{vlajka a název|Moldavsko}}<br />{{vlajka a název|Ukrajina}} |
||
| povodí = [[Atlantský oceán]], [[Černé moře]], [[Povodí Dunaje]] ''([[Rumunsko]] 28,93 %, [[Maďarsko]] 11,74 %, [[Rakousko]] 10,32 %, [[Srbsko]]* 9,4 %, [[Německo]] 7,47 %, [[Slovensko]] 5,77 %, [[Bulharsko]] 5,17 %, [[Bosna a Hercegovina]] 4,83 %, [[Chorvatsko]] 4,54 %, [[Česko]] 2,59 %, [[Slovinsko]] 2,18 %, [[Moldavsko]] 1,76 %, [[Černá Hora]]* 0,9 %, [[Švýcarsko]] 0,32 %, [[Itálie]] 0,15 %, [[Polsko]] 0,09 %, [[Albánie]] 0,03 %, [[Severní Makedonie]]* 0,01 %, [[Kosovo]])''<ref>[http://www.cawater-info.net/twinbasinxn/europe_e.htm Mezinárodní povodí řek v Evropě , Danube (hvězdičkou jsou označené bývalé republiky Jugoslávie, které jsou ve zdroji uvedeny souhrnně)]</ref> |
| povodí = [[Atlantský oceán]], [[Černé moře]], [[Povodí Dunaje]] ''([[Rumunsko]] 28,93 %, [[Maďarsko]] 11,74 %, [[Rakousko]] 10,32 %, [[Srbsko]]* 9,4 %, [[Německo]] 7,47 %, [[Slovensko]] 5,77 %, [[Bulharsko]] 5,17 %, [[Bosna a Hercegovina]] 4,83 %, [[Chorvatsko]] 4,54 %, [[Česko]] 2,59 %, [[Slovinsko]] 2,18 %, [[Moldavsko]] 1,76 %, [[Černá Hora]]* 0,9 %, [[Švýcarsko]] 0,32 %, [[Itálie]] 0,15 %, [[Polsko]] 0,09 %, [[Albánie]] 0,03 %, [[Severní Makedonie]]* 0,01 %, [[Kosovo]])''<ref>[http://www.cawater-info.net/twinbasinxn/europe_e.htm Mezinárodní povodí řek v Evropě , Danube (hvězdičkou jsou označené bývalé republiky Jugoslávie, které jsou ve zdroji uvedeny souhrnně)]</ref> |
||
| mapa = Danube_basin.png |
| mapa = Danube_basin.png |
||
| hčp = [[Hydrologické pořadí na Slovensku|4]] ([[Slovensko]])<br /> [[Hydrologické pořadí v Německu|1]] ([[Německo]]) |
| hčp = [[Hydrologické pořadí na Slovensku|4]] ([[Slovensko]])<br /> [[Hydrologické pořadí v Německu|1]] ([[Německo]]) |
||
}} |
}} |
||
'''Dunaj''' ({{Vjazyce2|de|''Donau''}}, {{Vjazyce2|hu|''Duna''}}, {{Vjazyce2|ro|''Dunărea''}}, |
'''Dunaj''' ({{Vjazyce2|de|''Donau''}}, [[Slovenština|slovensky]] ''Dunaj'', {{Vjazyce2|hu|''Duna''}}, [[Chorvatština|chorvatsky]] ''Dunav'', [[Srbština|srbsky]] a [[Bulharština|bulharsky]] ''Дунав / Dunav'', {{Vjazyce2|ro|''Dunărea''}}, [[Ukrajina|ukrajinsky]] ''Дунай / Dunaj'') je po [[Volha|Volze]]<ref> |
||
{{Citace elektronické monografie |
{{Citace elektronické monografie |
||
| url = http://www.chmuul.org/aktuality/2013-04-donau/ |
| url = http://www.chmuul.org/aktuality/2013-04-donau/ |
||
Řádek 33: | Řádek 33: | ||
== Název a náboženský význam == |
== Název a náboženský význam == |
||
Jméno Dunaj a jeho obdoby v dalších jazycích jako [[latina|latinské]] Danubius, [[Němčina|německé]] Donau nebo [[Angličtina|anglické]] Danube lze vyložit z [[Praindoevropský jazyk|praindoevropského]] ''*deh<small>a</small>nu-''<ref group="pozn.">čteno zhruba dánu</ref> „řeka“, stejně jako v případě jmen jako je [[Don]], [[Dněpr]] a [[Dněstr]]. Tento slovní kořen lze také spojit s jmény bohyň jako je hinduistická [[Dánu]], irská [[Danu]] a velšská [[Dôn]] a se jmény řeckých mytických postav: [[Danaos]], [[Danaovny]] a [[Danaé]]. Je možné že ''*deh<small>a</small>nu-'' specificky odkazovalo na hypotetickou říční bohyni v praindoevropském náboženství.<ref>{{Citace monografie |
Jméno Dunaj a jeho obdoby v dalších jazycích jako [[latina|latinské]] Danubius, [[Němčina|německé]] Donau nebo [[Angličtina|anglické]] Danube lze vyložit z [[Praindoevropský jazyk|praindoevropského]] ''*deh<small>a</small>nu-''<ref group="pozn.">čteno zhruba dánu</ref> „řeka“, stejně jako v případě jmen jako je [[Don]], [[Dněpr]] a [[Dněstr]]. Tento slovní kořen lze také spojit s jmény bohyň jako je hinduistická [[Dánu]], irská [[Danu]] a velšská [[Dôn]] a se jmény řeckých mytických postav: [[Danaos]], [[Danaovny]] a [[Danaé]]. Je možné že ''*deh<small>a</small>nu-'' specificky odkazovalo na hypotetickou říční bohyni v praindoevropském náboženství.<ref>{{Citace monografie |
||
| příjmení1 = Mallory |
| příjmení1 = Mallory |
||
Řádek 50: | Řádek 49: | ||
}}</ref> |
}}</ref> |
||
Název řeky má mnoho podob v různých jazycích |
Název řeky má mnoho podob v různých jazycích, vedle výše jmenovaných úředních jsou to např. [[bavorština|bavorsky]] ''Doana'', {{Vjazyce2|sl|''Donava''}}, [[Španělština|španělsky]] a {{Vjazyce2|it|''Danubio''}}, {{Vjazyce|ru}} ''Дунай'', {{Vjazyce|en}} a {{Vjazyce|fr}} ''Danube,'' [[Latina|latinsky]] ''Danubius,'' [[Albánština|albánsky]] ''Danubi'' nebo ''Tuna'', [[Turečtina|turecky]] ''Tuna''. Dunaj byl označován také jako ''Tonach'', později také ''Donaw''. Starým jménem (zejména) dolního Dunaje bylo latinské ''Hister, Ister'', pocházející z řeckého ''Ἴστρος (Ístros)''. |
||
[[Soubor:MC - Flussgott.jpg|náhled|Římská socha říčního boha, snad Danubia, [[3. století]]]] |
[[Soubor:MC - Flussgott.jpg|náhled|Římská socha říčního boha, snad Danubia, [[3. století]]]] |
||
Řádek 56: | Řádek 55: | ||
Řekům byl Dunaj znám jako ''Istros'' (Ιστρος) a byl považován za jednoho z [[Potamoi]], říčních bohů, synů [[Ókeanos|Ókeana]] a [[Tethys|Tethydy]] a bratrů [[Ókeanidy|Ókeanid]], bohyň pramenů. V [[Hésiodos|Hésiodově]] [[Theogonia (báseň)|Theogonii]] jsou zmiňovány jeho „krásné vody“ a [[Ailiános Klaudios]] je označen za krále řek své země.<ref name="Theoi">{{Citace elektronické monografie |
Řekům byl Dunaj znám jako ''Istros'' (Ιστρος) a byl považován za jednoho z [[Potamoi]], říčních bohů, synů [[Ókeanos|Ókeana]] a [[Tethys|Tethydy]] a bratrů [[Ókeanidy|Ókeanid]], bohyň pramenů. V [[Hésiodos|Hésiodově]] [[Theogonia (báseň)|Theogonii]] jsou zmiňovány jeho „krásné vody“ a [[Ailiános Klaudios]] je označen za krále řek své země.<ref name="Theoi">{{Citace elektronické monografie |
||
| příjmení = |
| příjmení = |
||
| jméno = |
| jméno = |
||
| odkaz na autora = |
| odkaz na autora = |
||
| titul = Potamos Istros |
| titul = Potamos Istros |
||
Řádek 64: | Řádek 63: | ||
| datum přístupu = 12.4.2022 |
| datum přístupu = 12.4.2022 |
||
| vydavatel = Theoi |
| vydavatel = Theoi |
||
| jazyk = |
| jazyk = |
||
}}</ref> Podle [[Arriános|Arriána]] musel [[Alexandr Veliký|Alexandr Makedonský]] obětovat za přechod Dunaje [[Zeus|Diovi]], [[Héraklés|Héraklovi]] a Istru. Římané boha stejně jako řeku označovali jménem Danubius či Danuvius a zpodobnili ho například na [[Trajánův sloup|sloupu Trajána]] a [[Sloup Marka Aurelia|Marka Aurelia]]. Jeho jméno se také objevuje na několika oltářích, někdy společně se jmény božstev řek [[Sáva|Sávy]] a [[Dráva|Drávy]], znám je také Danubiův chrám v [[Aquincum|Aquincu]], dnešní [[Budapešť|Budapešti]]. V [[Augusta Vindelicum]], dnešním [[Augsburg]]u, byl nalezen oltář kde byl uctíván společně s [[Jupiter (mytologie)|Jupiterem Optimem Maximem]], ochráncem severní hranice, měl snad tedy také válečnou funkci či chránil hranici.<ref name="King">{{Citace elektronické monografie |
}}</ref> Podle [[Arriános|Arriána]] musel [[Alexandr Veliký|Alexandr Makedonský]] obětovat za přechod Dunaje [[Zeus|Diovi]], [[Héraklés|Héraklovi]] a Istru. Římané boha stejně jako řeku označovali jménem Danubius či Danuvius a zpodobnili ho například na [[Trajánův sloup|sloupu Trajána]] a [[Sloup Marka Aurelia|Marka Aurelia]]. Jeho jméno se také objevuje na několika oltářích, někdy společně se jmény božstev řek [[Sáva|Sávy]] a [[Dráva|Drávy]], znám je také Danubiův chrám v [[Aquincum|Aquincu]], dnešní [[Budapešť|Budapešti]]. V [[Augusta Vindelicum]], dnešním [[Augsburg]]u, byl nalezen oltář kde byl uctíván společně s [[Jupiter (mytologie)|Jupiterem Optimem Maximem]], ochráncem severní hranice, měl snad tedy také válečnou funkci či chránil hranici.<ref name="King">{{Citace elektronické monografie |
||
| příjmení = Jelínek |
| příjmení = Jelínek |
||
Řádek 99: | Řádek 98: | ||
Střední tok začíná nad [[Vídeň|Vídní]] a končí [[soutěska|soutěskou]] [[Železná vrata]]. Řeka zde protéká [[Panonská pánev|Panonskou pánví]] neboli [[Karpatská kotlina|Karpatskou kotlinou]]. [[Říční údolí]] je široké 5 až 20 km a často zaplavované. [[říční koryto|Koryto]] je členité, rozvětvené a rychlost toku se pohybuje od 0,3 do 1,1 m/s. Výjimkou jsou místa, kde Dunaj překonává příčná horská pásma a jeho tok se zužuje (až na 150 m, údolí na 0,6 až 1,5 km), prohlubuje (na 15 až 20 m) a zrychluje (na 2,2 až 4,7 m/s). V důsledku regulačních prací bylo hlavní koryto mnohde napřímeno a kolem dunajské [[údolní niva|nivy]] s mnoha rameny, [[meandr]]y a [[lužní les|lužními lesy]] byly postaveny ochranné [[hráz]]e. |
Střední tok začíná nad [[Vídeň|Vídní]] a končí [[soutěska|soutěskou]] [[Železná vrata]]. Řeka zde protéká [[Panonská pánev|Panonskou pánví]] neboli [[Karpatská kotlina|Karpatskou kotlinou]]. [[Říční údolí]] je široké 5 až 20 km a často zaplavované. [[říční koryto|Koryto]] je členité, rozvětvené a rychlost toku se pohybuje od 0,3 do 1,1 m/s. Výjimkou jsou místa, kde Dunaj překonává příčná horská pásma a jeho tok se zužuje (až na 150 m, údolí na 0,6 až 1,5 km), prohlubuje (na 15 až 20 m) a zrychluje (na 2,2 až 4,7 m/s). V důsledku regulačních prací bylo hlavní koryto mnohde napřímeno a kolem dunajské [[údolní niva|nivy]] s mnoha rameny, [[meandr]]y a [[lužní les|lužními lesy]] byly postaveny ochranné [[hráz]]e. |
||
Pod Vídní protéká Dunaj [[Vídeňská pánev|Vídeňskou pánví]] (jižně od [[Moravské pole|Moravského pole]]), kde je jeho zachovalý přirozený tok chráněn v [[národní park|národním parku]] [[národní park Donau-Auen|Donau-Auen]]. Ihned poté, co přijme svůj dosud největší levý přítok, [[Morava (řeka)|Moravu]], vstupuje do [[Devínská brána|Devínské brány]], jíž překonává jižní okraj [[Malé Karpaty|Malých Karpat]]. Zde se rozkládá [[Slovensko|slovenská]] metropole [[Bratislava]]. Za ní se otevírá [[Malá dunajská kotlina|Malá uherská nížina]] (na slovenské straně [[Podunajská nížina]]), kde Dunaj tvoří hranici mezi Slovenskem a [[Maďarsko|Maďarskem]] a rozlévá se do rozsáhlé ploché vnitrozemské [[říční delta|delty]], tvořené vedle hlavního toku rameny [[Malý Dunaj]] na severu a [[Mošonský Dunaj]] na jihu. Tyto obtékají velké [[říční ostrov]]y [[Žitný ostrov|Žitný]] a [[Szigetköz]]. Do Mošonského Dunaje se zprava vlévají [[Litava (přítok Dunaje)|Litava]] a [[Rába]]. Delta končí v [[Komárno|Komárně]] opětovným sjednocením dunajských ramen, obohacených zleva o přítok [[Váh]]u. |
Pod Vídní protéká Dunaj [[Vídeňská pánev|Vídeňskou pánví]] (jižně od [[Moravské pole|Moravského pole]]), kde je jeho zachovalý přirozený tok chráněn v [[národní park|národním parku]] [[národní park Donau-Auen|Donau-Auen]].<ref>[https://www.horydoly.cz/vodaci/dunaj-z-vidne-do-bratislavy-skoro-na-seakajaku-a-kanoi.html Z Vídně do Bratislavy na kanoi]</ref> Ihned poté, co přijme svůj dosud největší levý přítok, [[Morava (řeka)|Moravu]], vstupuje do [[Devínská brána|Devínské brány]], jíž překonává jižní okraj [[Malé Karpaty|Malých Karpat]]. Zde se rozkládá [[Slovensko|slovenská]] metropole [[Bratislava]]. Za ní se otevírá [[Malá dunajská kotlina|Malá uherská nížina]] (na slovenské straně [[Podunajská nížina]]), kde Dunaj tvoří hranici mezi Slovenskem a [[Maďarsko|Maďarskem]] a rozlévá se do rozsáhlé ploché vnitrozemské [[říční delta|delty]], tvořené vedle hlavního toku rameny [[Malý Dunaj]] na severu a [[Mošonský Dunaj]] na jihu. Tyto obtékají velké [[říční ostrov]]y [[Žitný ostrov|Žitný]] a [[Malý Žitný ostrov|Szigetköz]]. Do Mošonského Dunaje se zprava vlévají [[Litava (přítok Dunaje)|Litava]] a [[Rába]]. Delta končí v [[Komárno|Komárně]] opětovným sjednocením dunajských ramen, obohacených zleva o přítok [[Váh]]u. |
||
Po přijetí [[Hron]]u a [[Ipeľ|Ipľu]] (oba zleva) vstupuje Dunaj do další velké soutěsky, na přechodu [[Maďarské středohoří|Maďarského středohoří]]. Místo je známo jako [[Dunajské ohbí]], neboť Dunaj zde svůj dosud zhruba východní směr ostře mění na směr jižní. Následně protéká [[Budapešť|Budapeští]], vytváří velký ostrov [[Csepel (ostrov)|Csepel]] a pokračuje přímo na jih po západním okraji [[Velká dunajská kotlina|Velké uherské nížiny]], až 20 km širokou nivou s mnoha mrtvými rameny. V tomto úseku nepřijímá žádné významné přítoky (kromě [[Sió (kanál)|Sió]] zprava) a vlivem suchého [[step]]ního klimatu vodu spíše ztrácí. V [[Srbsko|Srbsku]] poblíž [[Ilok]]u pak opět mění směr na východ a obtéká východním směrem pohoří [[Fruška Gora]]. Zde na dně Karpatské kotliny se do něj teprve vlévá několik velkých řek: [[Dráva]] (z Alp a Chorvatska), [[Tisa]] (přítok s největším povodím), srbská [[Velká Morava (řeka)|Morava]] a přímo v [[Bělehrad]]ě vůbec největší dunajský přítok, řeka [[Sáva]]. |
Po přijetí [[Hron]]u a [[Ipeľ|Ipľu]] (oba zleva) vstupuje Dunaj do další velké soutěsky, na přechodu [[Maďarské středohoří|Maďarského středohoří]]. Místo je známo jako [[Dunajské ohbí]], neboť Dunaj zde svůj dosud zhruba východní směr ostře mění na směr jižní.<ref>[https://www.horydoly.cz/vodaci/na-krasnem-modrem-dunaji-v-morskem-kajaku.html Průjezd Dunajského ohbí na kajaku]</ref> Následně protéká [[Budapešť|Budapeští]], vytváří velký ostrov [[Csepel (ostrov)|Csepel]] a pokračuje přímo na jih po západním okraji [[Velká dunajská kotlina|Velké uherské nížiny]], až 20 km širokou nivou s mnoha mrtvými rameny. V tomto úseku nepřijímá žádné významné přítoky (kromě [[Sió (kanál)|Sió]] zprava) a vlivem suchého [[step]]ního klimatu vodu spíše ztrácí. V [[Srbsko|Srbsku]] poblíž [[Ilok]]u pak opět mění směr na východ a obtéká východním směrem pohoří [[Fruška Gora]]. Zde na dně Karpatské kotliny se do něj teprve vlévá několik velkých řek: [[Dráva]] (z Alp a Chorvatska), [[Tisa]] (přítok s největším povodím), srbská [[Velká Morava (řeka)|Morava]] a přímo v [[Bělehrad]]ě vůbec největší dunajský přítok, řeka [[Sáva]]. |
||
Na středním toku Dunaje se po obou jeho březích nacházejí dlouhé sypané hráze, které byly zbudovány jako obrana před rozsáhlými povodněmi, které v [[19. století|19.]] a ještě na počátku [[20. století]] způsobovaly v některých zemích rozsáhlé škody. |
Na středním toku Dunaje se po obou jeho březích nacházejí dlouhé sypané hráze, které byly zbudovány jako obrana před rozsáhlými povodněmi, které v [[19. století|19.]] a ještě na počátku [[20. století]] způsobovaly v některých zemích rozsáhlé škody. |
||
Řádek 419: | Řádek 418: | ||
=== Doprava === |
=== Doprava === |
||
Dunaj už odedávna hrál důležitou roli v dopravě mezi střední a jihovýchodní [[Evropa|Evropou]]. Je jednou z nejvýznamnější vodních cest na kontinentě, ačkoliv intenzitu jeho využití snižuje relativně nízké soustředění [[průmysl]]ové výroby na jeho březích (v porovnání se západoevropskými toky). Splavný je od [[Ulm]]u, resp. od [[Řezno|Řezna]] pro větší [[Loď|lodě]]. Od [[Brăila|Brăily]] jej mohou využívat i námořní lodě. V deltě je vodní doprava vedena [[Sulinské rameno|Sulinským ramenem]]. |
Dunaj už odedávna hrál důležitou roli v dopravě mezi střední a jihovýchodní [[Evropa|Evropou]]. Je jednou z nejvýznamnější vodních cest na kontinentě, ačkoliv intenzitu jeho využití snižuje relativně nízké soustředění [[průmysl]]ové výroby na jeho březích (v porovnání se západoevropskými toky). Splavný je od [[Ulm]]u, resp. od [[Řezno|Řezna]] pro větší [[Loď|lodě]]. Od [[Brăila|Brăily]] jej mohou využívat i námořní lodě. V deltě je vodní doprava vedena [[Sulinské rameno|Sulinským ramenem]]. |
||
Dunajská vodní cesta je prostřednictvím kanálu [[Průplav Rýn–Mohan–Dunaj|Rýn–Mohan–Dunaj]] propojena se zbytkem Německa, západní Evropou a [[Severní moře|Severním]] i [[Středozemní moře|Středozemním mořem]]. |
Dunajská vodní cesta je prostřednictvím kanálu [[Průplav Rýn–Mohan–Dunaj|Rýn–Mohan–Dunaj]] propojena se zbytkem Německa, západní Evropou a [[Severní moře|Severním]] i [[Středozemní moře|Středozemním mořem]]. Zvažované splavné propojení Dunaje přes [[Česko|české]] území s povodím [[Odra|Odry]] a [[Labe]], tzv. [[Vodní koridor Dunaj–Odra–Labe|kanál Dunaj–Odra–Labe]], bylo v roce 2022 definitivně zavrženo. V Rumunsku lze zkrátit cestu do Černého moře plavbou [[Kanál Dunaj-Černé moře|průplavem do přístavu Konstanca]]. |
||
V nákladní dopravě převažují [[ruda|rudné]] i [[nerudy|nerudné suroviny]] a také [[kovový šrot|šrot]]. Dále to jsou [[cement]], [[uhlí]], [[ropa]] a její produkty. V posledních letech stoupá i přeprava [[kontejner]]ů. Na řece se nachází více než 100 [[přístav]]ů. Největší jsou [[Reni]], [[Izmajil]], [[Budapešť]], [[Linec]], [[Bělehrad]]. Po březích Dunaje vede známá cyklistická trasa [[Dunajská cyklostezka]], součást Eurovelo 6. |
V nákladní dopravě převažují [[ruda|rudné]] i [[nerudy|nerudné suroviny]] a také [[kovový šrot|šrot]]. Dále to jsou [[cement]], [[uhlí]], [[ropa]] a její produkty. V posledních letech stoupá i přeprava [[kontejner]]ů. Na řece se nachází více než 100 [[přístav]]ů. Největší jsou [[Reni]], [[Izmajil]], [[Budapešť]], [[Linec]], [[Bělehrad]]. Po březích Dunaje vede známá cyklistická trasa [[Dunajská cyklostezka]], součást Eurovelo 6. |
||
Řádek 434: | Řádek 432: | ||
Voda z řeky se využívá na [[zavlažování]] suchých oblastí zvláště v [[Bulharsko|Bulharsku]], [[Rumunsko|Rumunsku]], [[Maďarsko|Maďarsku]] a [[Srbsko|Srbsku]]. Také se využívá na [[zásobování vodou|zásobování]] měst a průmyslových center vodou. Důležité je taky rekreační využití. |
Voda z řeky se využívá na [[zavlažování]] suchých oblastí zvláště v [[Bulharsko|Bulharsku]], [[Rumunsko|Rumunsku]], [[Maďarsko|Maďarsku]] a [[Srbsko|Srbsku]]. Také se využívá na [[zásobování vodou|zásobování]] měst a průmyslových center vodou. Důležité je taky rekreační využití. |
||
Průměrný výlov [[ryby|ryb]] představuje |
Průměrný výlov [[ryby|ryb]] představuje v oblasti delty Dunaje 2 až 3 tisíce tun ročně,<ref>{{Citace elektronické monografie |
||
| autor = Ion Navodaru a kol. |
|||
| titul = Changes in fish populations in Danube delta lakes: effects of hydrology and water quality change. Review of results and potential for rehabilitation |
|||
| url = https://www.researchgate.net/profile/Anthonie-Dirk-Buijse/publication/40114309_Changes_in_fish_populations_in_Danube_delta_lakes_Effects_of_hydrology_and_water_quality_change_Review_of_results_and_potential_for_rehabilitation/links/00b7d52b7f4f069a50000000/Changes-in-fish-populations-in-Danube-delta-lakes-Effects-of-hydrology-and-water-quality-change-Review-of-results-and-potential-for-rehabilitation.pdf |
|||
| vydavatel = Ecohydrology & Hydrobiology |
|||
| datum vydání = 2005 |
|||
| datum přístupu = |
|||
}}</ref> z čehož převážná část připadá na dolní tok. V deltě roste na ploše 3000 km² [[skřípinec jezerní]], který se využívá na výrobu [[celulóza|celulózy]]. |
|||
== Státy |
== Státy na toku == |
||
''Dunaj'' protéká nebo zasahuje na území 10 států: |
''Dunaj'' protéká nebo zasahuje na území 10 států: |
||
* {{Vlajka a název|Německo}} (země [[Bádensko-Württembersko]], [[Bavorsko]]) |
* {{Vlajka a název|Německo}} (země [[Bádensko-Württembersko]], [[Bavorsko]]) |
||
* {{Vlajka a název|Rakousko}} (země [[Horní Rakousy|Horní Rakousko]], [[Dolní Rakousy|Dolní Rakousko]], [[Vídeň]]) |
* {{Vlajka a název|Rakousko}} (země [[Horní Rakousy|Horní Rakousko]], [[Dolní Rakousy|Dolní Rakousko]], [[Vídeň]]) |
||
* {{Vlajka a název|Slovensko}} ([[Bratislavský kraj|Bratislavský]], [[Trnavský kraj|Trnavský]] |
* {{Vlajka a název|Slovensko}} (kraje [[Bratislavský kraj|Bratislavský]], [[Trnavský kraj|Trnavský]] a [[Nitranský kraj|Nitranský]]) |
||
* {{Vlajka a název|Maďarsko}} (župy [[Győr-Moson-Sopron]], [[Komárom-Esztergom]], [[Pest (župa)|Pest]], [[Fejér]], [[Tolna (župa)|Tolna]], [[Baranya]], [[Bács-Kiskun]]) |
* {{Vlajka a název|Maďarsko}} (župy [[Győr-Moson-Sopron]], [[Komárom-Esztergom]], [[Pest (župa)|Pest]], [[Fejér]], [[Tolna (župa)|Tolna]], [[Baranya]], [[Bács-Kiskun]]) |
||
* {{Vlajka a název|Chorvatsko}} ([[Osijecko-baranjská župa|Osijecko-baranjská]] |
* {{Vlajka a název|Chorvatsko}} (župy [[Osijecko-baranjská župa|Osijecko-baranjská]] a [[Vukovarsko-sremská župa|Vukovarsko-sremská]]) |
||
* {{Vlajka a název|Srbsko}} (autonomní oblast [[Vojvodina]], obvod hl. m. [[Bělehrad]]u, okresy [[Podunavlje]], [[Braničevo]], [[Bor (okres v Srbsku)|Bor]]) |
* {{Vlajka a název|Srbsko}} (autonomní oblast [[Vojvodina]], obvod hl. m. [[Bělehrad]]u, okresy [[Podunavlje]], [[Braničevo]], [[Bor (okres v Srbsku)|Bor]]) |
||
* {{Vlajka a název|Rumunsko}} (župy [[Caraș-Severin]], [[Mehedinți (župa)|Mehedinți]], [[Dolj]], [[Olt (župa)|Olt]], [[Teleorman]], [[Giurgiu (župa)|Giurgiu]], [[Călărași]], [[Ialomița]], [[Constanța]], [[Brăila (župa)|Brăila]], [[Galați (župa)|Galați]], [[Tulcea]]) |
* {{Vlajka a název|Rumunsko}} (župy [[Caraș-Severin]], [[Mehedinți (župa)|Mehedinți]], [[Dolj]], [[Olt (župa)|Olt]], [[Teleorman]], [[Giurgiu (župa)|Giurgiu]], [[Călărași]], [[Ialomița]], [[Constanța]], [[Brăila (župa)|Brăila]], [[Galați (župa)|Galați]], [[Tulcea]]) |
||
* {{Vlajka a název|Bulharsko}} ([[Vidinská oblast|Vidinská]], [[Montanská oblast|Montanská]], [[Vracká oblast|Vracká]], [[Plevenská oblast|Plevenská]], [[Velikotarnovská oblast|Velikotarnovská]], [[Rusenská oblast|Rusenská]], [[Silisterská oblast]]) |
* {{Vlajka a název|Bulharsko}} (oblasti [[Vidinská oblast|Vidinská]], [[Montanská oblast|Montanská]], [[Vracká oblast|Vracká]], [[Plevenská oblast|Plevenská]], [[Velikotarnovská oblast|Velikotarnovská]], [[Rusenská oblast|Rusenská]], [[Silisterská oblast|Silisterská]]) |
||
* {{Vlajka a název|Moldavsko}} ([[okres Cahul]]) |
* {{Vlajka a název|Moldavsko}} ([[okres Cahul]]) |
||
* {{Vlajka a název|Ukrajina}} ([[Oděská oblast]] – historické území [[Budžak]]) |
* {{Vlajka a název|Ukrajina}} ([[Oděská oblast]] – historické území [[Budžak]]) |
||
Čtyři |
Čtyři ze států na Dunaji mají přístup jen k jednomu břehu řeky – jsou to Chorvatsko, Bulharsko, Moldavsko a Ukrajina. Pro pět států (Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Moldavsko) plní Dunaj coby mezinárodní vodní cesta jistou náhradu za [[vnitrozemský stát|chybějící přístup k moři]]. 37 % délky toku (1 070,9 km) tvoří zároveň státní hranice. |
||
{|class="wikitable" |
{|class="wikitable" |
||
Řádek 543: | Řádek 548: | ||
=== Významná města === |
=== Významná města === |
||
* {{Flagicon|Německo}} [[Donaueschingen]], [[Tuttlingen]], [[Ulm]], [[Donauwörth]], [[Ingolstadt]], [[Řezno]], [[Straubing]], [[Deggendorf]], [[Pasov]] |
* {{Flagicon|Německo}} [[Donaueschingen]], [[Tuttlingen]], [[Sigmaringen]], [[Ulm]], [[Donauwörth]], [[Ingolstadt]], [[Řezno]], [[Straubing]], [[Deggendorf]], [[Pasov]] |
||
* {{Flagicon|Rakousko}} [[Linec]], [[Mauthausen]], [[Grein]], [[Ybbs an der Donau|Ybbs]], [[Melk]], [[Dürnstein]], [[Kremže|Krems]], [[Tulln an der Donau|Tulln]], [[Korneuburg]], '''[[Vídeň]]''', [[Hainburg an der Donau|Hainburg]] |
* {{Flagicon|Rakousko}} [[Linec]], [[Mauthausen]], [[Grein]], [[Ybbs an der Donau|Ybbs]], [[Melk]], [[Dürnstein]], [[Kremže|Krems]], [[Tulln an der Donau|Tulln]], [[Korneuburg]], '''[[Vídeň]]''', [[Hainburg an der Donau|Hainburg]] |
||
* {{Flagicon|Slovensko}} '''[[Bratislava]]''', [[Komárno]], [[Štúrovo]] |
* {{Flagicon|Slovensko}} '''[[Bratislava]]''', [[Komárno]], [[Štúrovo]] |
||
* {{Flagicon|Maďarsko}} [[Győr]], [[Ostřihom]], [[Vác]], '''[[Budapešť]]''', [[Dunaújváros]], [[Paks]], [[Kalocsa]], [[Baja]], [[Moháč]] |
* {{Flagicon|Maďarsko}} [[Győr]] (na [[Mošonský Dunaj|Mošonském Dunaji]]), [[Komárom]], [[Ostřihom]], [[Vác]], '''[[Budapešť]]''', [[Dunaújváros]], [[Paks]], [[Kalocsa]], [[Baja]], [[Moháč]] |
||
* {{Flagicon|Chorvatsko}} [[Vukovar]], [[Ilok]] |
* {{Flagicon|Chorvatsko}} [[Vukovar]], [[Ilok]] |
||
* {{Flagicon|Srbsko}} [[Bezdan]], [[Apatin]], [[Bačka Palanka]], [[Novi Sad]], '''[[Bělehrad]]''', [[Pančevo]], [[Smederevo]], [[Donji Milanovac]], [[Kladovo]] |
* {{Flagicon|Srbsko}} [[Bezdan]], [[Apatin]], [[Bačka Palanka]], [[Novi Sad]], '''[[Bělehrad]]''', [[Pančevo]], [[Smederevo]], [[Donji Milanovac]], [[Kladovo]] |
||
Řádek 553: | Řádek 558: | ||
* {{Flagicon|Moldavsko}} [[Giurgiulești]] |
* {{Flagicon|Moldavsko}} [[Giurgiulești]] |
||
* {{Flagicon|Ukrajina}} [[Reni]], [[Izmajil]] |
* {{Flagicon|Ukrajina}} [[Reni]], [[Izmajil]] |
||
== Mosty == |
|||
{{Podrobně|Kategorie:Mosty přes Dunaj}} |
|||
== Povodí == |
== Povodí == |
||
Řádek 558: | Řádek 566: | ||
Velikostí povodí přes 800 tisíc km² je Dunaj v Evropě na druhém místě za Volhou. Jeho povodí zasahuje na území 20 států (včetně [[Kosovo|Kosova]]), což je téměř polovina všech států Evropy a nejvíce států na povodí jediné řeky na světě. Kromě zemí, jimiž Dunaj přímo protéká, jsou to ještě [[Švýcarsko]], [[Česko]], [[Polsko]], [[Itálie]], [[Slovinsko]], [[Bosna a Hercegovina]], [[Černá Hora]], [[Albánie]], [[Kosovo]] a [[Severní Makedonie]], byť v některých případech se jedná o nepatrné zásahy. |
Velikostí povodí přes 800 tisíc km² je Dunaj v Evropě na druhém místě za Volhou. Jeho povodí zasahuje na území 20 států (včetně [[Kosovo|Kosova]]), což je téměř polovina všech států Evropy a nejvíce států na povodí jediné řeky na světě. Kromě zemí, jimiž Dunaj přímo protéká, jsou to ještě [[Švýcarsko]], [[Česko]], [[Polsko]], [[Itálie]], [[Slovinsko]], [[Bosna a Hercegovina]], [[Černá Hora]], [[Albánie]], [[Kosovo]] a [[Severní Makedonie]], byť v některých případech se jedná o nepatrné zásahy. |
||
Kompletně v povodí Dunaje se nachází [[Maďarsko]], z drtivé většiny také [[Rakousko]], [[Rumunsko]], [[Slovensko]], [[Slovinsko]] a [[Srbsko]]. Dále většina Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, značná část Bulharska, Moldavska, Kosova a Česka (povodí Moravy a okrajové části [[Šumava|Šumavy]]) |
Kompletně v povodí Dunaje se nachází [[Maďarsko]], z drtivé většiny také [[Rakousko]], [[Rumunsko]], [[Slovensko]], [[Slovinsko]] a [[Srbsko]]. Dále většina Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, značná část Bulharska, Moldavska, Kosova, Černé Hory a Česka (povodí Moravy a okrajové části [[Šumava|Šumavy]]), nezanedbatelná část Německa, Ukrajiny a Švýcarska. Pro Itálii, Polsko a Albánii jde jen o nepatrnou část území, u Severní Makedonie jde prakticky jen o odchylku státní hranice od přesné rozvodnice. |
||
== Politické postavení a územní spory == |
== Politické postavení a územní spory == |
||
Z [[geopolitika|geopolitického]] hlediska patří povodí Dunaje k dosti nestabilním oblastem, kde se jen během [[20. století]] několikrát výrazně proměnily státní hranice. Současný rekordní počet států na toku a povodí Dunaje je důsledkem ústupu či rozpadu několika větších státních celků – v [[19. století]] [[Osmanská říše]], [[1918]] [[Rakousko-Uhersko]], po roce [[1990]] [[Jugoslávie]], [[Sovětský svaz]] a [[Československo]]. Komplikovaná [[etnikum|etnická]] skladba dunajského povodí měla a má na tyto procesy významný vliv. |
Z [[geopolitika|geopolitického]] hlediska patří povodí Dunaje k dosti nestabilním oblastem, kde se jen během [[20. století]] několikrát výrazně proměnily státní hranice. Současný rekordní počet států na toku a povodí Dunaje je důsledkem ústupu či rozpadu několika větších státních celků – v [[19. století]] [[Osmanská říše]], [[1918]] [[Rakousko-Uhersko]], po roce [[1990]] [[Jugoslávie]], [[Sovětský svaz]] a [[Československo]]. Komplikovaná [[etnikum|etnická]] skladba dunajského povodí měla a má na tyto procesy významný vliv. |
||
Během [[první světová válka|první světové války]] i [[druhá světová válka|druhé světové války]] měl Dunaj strategický význam. Státy, které měly na svém území část jeho toku, provozovaly válečná loďstva, prostřednictvím nichž mohly ostřelovat území druhých států. To byl případ i [[První republika|československé]] lodi [[Prezident Masaryk]]. Z Dunaje byl také bombardován [[Bombardování Bělehradu (1914)|Bělehrad]] na začátku první světové války. |
Během [[první světová válka|první světové války]] i [[druhá světová válka|druhé světové války]] měl Dunaj strategický význam. Státy, které měly na svém území část jeho toku, provozovaly válečná loďstva, prostřednictvím nichž mohly ostřelovat území druhých států. To byl případ i [[První republika|československé]] lodi [[Prezident Masaryk]]. Z Dunaje byl také bombardován [[Bombardování Bělehradu (1914)|Bělehrad]] na začátku první světové války. |
||
Do roku [[1914]] se v soutěsce Železná vrata nacházela exkláva [[Osmanská říše|tureckého]] území, ostrov [[Ada Kale]], který byl později připojen k Rumunsku a později v roce [[1970]] zcela zaplaven. Část středního toku Dunaje, kudy prochází hranice mezi Chorvatskem a Srbskem, je předmětem pohraničního sporu mezi oběma zeměmi, který trvá od roku [[1991]]. Některá území si nárokuje Chorvatsko i Srbsko, o jiná nemá zájem nikdo z nich. Roku [[2015]] byl na jednom z těchto neobydlených území vyhlášen [[mikronárod|soukromý ministát]] [[Liberland]]. |
|||
== Právní režim == |
== Právní režim == |
||
Řádek 588: | Řádek 595: | ||
}}</ref> která se skládala z [[Rakousko|Rakouska]], [[Rusko|Ruska]] a řady nedunajských zemí ([[Francie]], [[Spojené království|Velká Británie]], [[Prusko]], [[Sardinské království|Sardínie]], [[Turecko]]). Prakticky se tato dohoda stala prostředkem nadvlády nedunajských zemí nad řekou a existovala do [[První světová válka|1. světové války]]. Komise měla svou [[vlajka|vlajku]], [[administrativa|administrativu]], [[flotila|flotilu]], [[policie|policii]], [[soud]] a mohla zakázat podunajským státům stavbu [[přístav]]ních a [[hydrotechnika|hydrotechnických]] zařízení. Po skončení 1. světové války byla ujednána v srpnu [[1920]] dohoda v Paříži za účasti převážně nedunajských zemí. Poté byly [[23. červenec|23. července]] [[1921]] přijaty konvence a závěrečný protokol o režimu plavby. Pro tok řeky od ústí do [[Ulm]]em byla znovu ustanovena [[Evropská dunajská komise]] ([[Francie]], [[Spojené království|Velká Británie]], [[Itálie]], [[Rumunsko]]). Pro tok mezi [[Brăila|Brăilou]] a [[Ulm]]em a síť říčních cest, jež byly stanoveny mezinárodními byla ustavena [[Mezinárodní dunajská komise]] s účastí dunajských ([[Německo]], [[Rakousko]], [[Maďarsko]], [[Československo]], [[Jugoslávie]], [[Rumunsko]]) i nedunajských ([[Spojené království|Velká Británie]], [[Itálie]], [[Francie]]) zemí. Tyto komise měly široké pravomoce, které nebyly vždy v souladu podunajských zemí. Mezinárodní dunajskou komisi opustilo v roce [[1936]] [[Německo]] a po zabrání ''Německem'' také ''Rakousko'' ([[1938]]) a ''Československo'' ([[1938]]–[[1939|39]]). |
}}</ref> která se skládala z [[Rakousko|Rakouska]], [[Rusko|Ruska]] a řady nedunajských zemí ([[Francie]], [[Spojené království|Velká Británie]], [[Prusko]], [[Sardinské království|Sardínie]], [[Turecko]]). Prakticky se tato dohoda stala prostředkem nadvlády nedunajských zemí nad řekou a existovala do [[První světová válka|1. světové války]]. Komise měla svou [[vlajka|vlajku]], [[administrativa|administrativu]], [[flotila|flotilu]], [[policie|policii]], [[soud]] a mohla zakázat podunajským státům stavbu [[přístav]]ních a [[hydrotechnika|hydrotechnických]] zařízení. Po skončení 1. světové války byla ujednána v srpnu [[1920]] dohoda v Paříži za účasti převážně nedunajských zemí. Poté byly [[23. červenec|23. července]] [[1921]] přijaty konvence a závěrečný protokol o režimu plavby. Pro tok řeky od ústí do [[Ulm]]em byla znovu ustanovena [[Evropská dunajská komise]] ([[Francie]], [[Spojené království|Velká Británie]], [[Itálie]], [[Rumunsko]]). Pro tok mezi [[Brăila|Brăilou]] a [[Ulm]]em a síť říčních cest, jež byly stanoveny mezinárodními byla ustavena [[Mezinárodní dunajská komise]] s účastí dunajských ([[Německo]], [[Rakousko]], [[Maďarsko]], [[Československo]], [[Jugoslávie]], [[Rumunsko]]) i nedunajských ([[Spojené království|Velká Británie]], [[Itálie]], [[Francie]]) zemí. Tyto komise měly široké pravomoce, které nebyly vždy v souladu podunajských zemí. Mezinárodní dunajskou komisi opustilo v roce [[1936]] [[Německo]] a po zabrání ''Německem'' také ''Rakousko'' ([[1938]]) a ''Československo'' ([[1938]]–[[1939|39]]). |
||
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] se otázka ''Dunaje'' projednávala na [[Postupimská konference|postupimské konferenci]], na shromáždění ministrů zahraničních věcí a na [[Pařížská konference (1946)|Pařížské konferenci]] v roce [[1946]]. Nový status plavby byl vypracován na Bělehradské konferenci v roce [[1948]] za účasti podunajských ([[Sovětský svaz]], [[Rumunsko]], [[Bulharsko]], [[Československo]], [[Maďarsko]], [[Jugoslávie]]) i nepodunajských ([[Spojené státy americké|USA]], [[Spojené království|Velká Británie]], [[Francie]]) zemí. [[Rakousko]] mělo poradní hlas. Nová konvence o plavbě byla podepsána [[18. srpen|18. srpna]] [[1948]] a vstoupila v platnost [[11. květen|11. května]] [[1949]]. Nedunajské země ji odmítly podepsat. Byla založena nová [[Dunajská komise]], která se skládala ze zástupců podunajských zemí. |
Po [[Druhá světová válka|druhé světové válce]] se otázka ''Dunaje'' projednávala na [[Postupimská konference|postupimské konferenci]], na shromáždění ministrů zahraničních věcí a na [[Pařížská mírová konference (1946)|Pařížské konferenci]] v roce [[1946]]. Nový status plavby byl vypracován na Bělehradské konferenci v roce [[1948]] za účasti podunajských ([[Sovětský svaz]], [[Rumunsko]], [[Bulharsko]], [[Československo]], [[Maďarsko]], [[Jugoslávie]]) i nepodunajských ([[Spojené státy americké|USA]], [[Spojené království|Velká Británie]], [[Francie]]) zemí. [[Rakousko]] mělo poradní hlas. Nová konvence o plavbě byla podepsána [[18. srpen|18. srpna]] [[1948]] a vstoupila v platnost [[11. květen|11. května]] [[1949]]. Nedunajské země ji odmítly podepsat. Byla založena nová [[Dunajská komise]], která se skládala ze zástupců podunajských zemí. |
||
== Fotogalerie == |
== Fotogalerie == |
||
Řádek 603: | Řádek 610: | ||
Soubor:ZapadSlunce-smederevo.jpg|Západ slunce nad Dunajem při pohledu ze [[Smederevo|smederevské]] pevnosti |
Soubor:ZapadSlunce-smederevo.jpg|Západ slunce nad Dunajem při pohledu ze [[Smederevo|smederevské]] pevnosti |
||
Soubor:Wiki.Đerdap III Tabula Traiana 351.jpg|Tabula Traiana v soutěsce Železná vrata |
Soubor:Wiki.Đerdap III Tabula Traiana 351.jpg|Tabula Traiana v soutěsce Železná vrata |
||
Soubor:Podul Calafat - Vidin, martie 2013.JPG| |
Soubor:Podul Calafat - Vidin, martie 2013.JPG|[[Most Nové Evropy]] přes Dunaj mezi [[Vidin]]em a [[Calafat]]em |
||
Soubor:FerryDanubeGalati20060716.jpg|Dunajský přístav v [[Galați]] |
Soubor:FerryDanubeGalati20060716.jpg|Dunajský přístav v [[Galați]] |
||
Soubor:Denube Delta Pelicans.JPG|Pelikáni v dunajské deltě |
Soubor:Denube Delta Pelicans.JPG|Pelikáni v dunajské deltě |
||
Řádek 614: | Řádek 621: | ||
=== Reference === |
=== Reference === |
||
{{Velká sovětská encyklopedie|Дунай}} |
* {{Velká sovětská encyklopedie|Дунай}} |
||
<references /> |
<references /> |
||
Řádek 674: | Řádek 681: | ||
[[Kategorie:Vodní cesty třídy VIb]] |
[[Kategorie:Vodní cesty třídy VIb]] |
||
[[Kategorie:Podunajsko]] |
[[Kategorie:Podunajsko]] |
||
⚫ | |||
⚫ | |||
[[Kategorie:Geografie Vojvodiny]] |
[[Kategorie:Geografie Vojvodiny]] |
||
[[Kategorie:Řeky v Rakousku]] |
[[Kategorie:Řeky v Rakousku]] |
||
Řádek 698: | Řádek 703: | ||
[[Kategorie:Vodstvo tvořící rumunsko-ukrajinskou státní hranici]] |
[[Kategorie:Vodstvo tvořící rumunsko-ukrajinskou státní hranici]] |
||
[[Kategorie:Vodstvo tvořící rumunsko-srbskou státní hranici]] |
[[Kategorie:Vodstvo tvořící rumunsko-srbskou státní hranici]] |
||
[[Kategorie:Řeky protínající maďarsko-slovenskou státní hranici]] |
|||
[[Kategorie:Bulharsko-rumunská státní hranice]] |
|||
[[Kategorie:Geografie jihovýchodní Evropy]] |
|||
⚫ | |||
⚫ |
Aktuální verze z 10. 5. 2024, 15:18
Dunaj Donau / Dunaj / Duna / Dunav / Дунав / Dunărea / Дунай | |
---|---|
Dunaj na bulharsko-rumunské hranici | |
Základní informace | |
Délka toku | 2 811 km, s Bregem 2857 km |
Plocha povodí | 801 463 [1] km² |
Průměrný průtok | u ústí: 6 500 m³/s |
Světadíl | Evropa |
Hydrologické pořadí | 4 (Slovensko) 1 (Německo) |
Pramen | |
Schwarzwald (Německo) 1078 m n. m. | |
Ústí | |
Černé moře (delta Dunaje) 0 m n. m. | |
Protéká | |
Německo Rakousko Slovensko Maďarsko Chorvatsko Srbsko Rumunsko Bulharsko Moldavsko Ukrajina | |
Úmoří, povodí | |
Atlantský oceán, Černé moře, Povodí Dunaje (Rumunsko 28,93 %, Maďarsko 11,74 %, Rakousko 10,32 %, Srbsko* 9,4 %, Německo 7,47 %, Slovensko 5,77 %, Bulharsko 5,17 %, Bosna a Hercegovina 4,83 %, Chorvatsko 4,54 %, Česko 2,59 %, Slovinsko 2,18 %, Moldavsko 1,76 %, Černá Hora* 0,9 %, Švýcarsko 0,32 %, Itálie 0,15 %, Polsko 0,09 %, Albánie 0,03 %, Severní Makedonie* 0,01 %, Kosovo)[1] | |
Geodata | |
OpenStreetMap | OSM, WMF |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Dunaj (německy Donau, slovensky Dunaj, maďarsky Duna, chorvatsky Dunav, srbsky a bulharsky Дунав / Dunav, rumunsky Dunărea, ukrajinsky Дунай / Dunaj) je po Volze[2] druhá nejdelší řeka Evropy (30. nejdelší na světě), která protéká územím celkem 10 zemí (Německo, Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko, Srbsko, Bulharsko, Rumunsko, Moldavsko a Ukrajina), přičemž nezřídka tvoří jejich státní hranici. Délka toku činí 2811 km (s nejdelší zdrojnicí Breg 2857 km). Povodí má rozlohu 801 463 km² (téměř 8 % plochy Evropy).
Dunaj má mezi světovými řekami několik prvenství: leží na něm nejvíce hlavních měst (4: Vídeň, Bratislava, Budapešť a Bělehrad), protéká nejvíce státy (10) a také na jeho povodí je nejvíce států (20 včetně Kosova).
Název a náboženský význam[editovat | editovat zdroj]
Jméno Dunaj a jeho obdoby v dalších jazycích jako latinské Danubius, německé Donau nebo anglické Danube lze vyložit z praindoevropského *dehanu-[pozn. 1] „řeka“, stejně jako v případě jmen jako je Don, Dněpr a Dněstr. Tento slovní kořen lze také spojit s jmény bohyň jako je hinduistická Dánu, irská Danu a velšská Dôn a se jmény řeckých mytických postav: Danaos, Danaovny a Danaé. Je možné že *dehanu- specificky odkazovalo na hypotetickou říční bohyni v praindoevropském náboženství.[3]
Název řeky má mnoho podob v různých jazycích, vedle výše jmenovaných úředních jsou to např. bavorsky Doana, slovinsky Donava, španělsky a italsky Danubio, rusky Дунай, anglicky a francouzsky Danube, latinsky Danubius, albánsky Danubi nebo Tuna, turecky Tuna. Dunaj byl označován také jako Tonach, později také Donaw. Starým jménem (zejména) dolního Dunaje bylo latinské Hister, Ister, pocházející z řeckého Ἴστρος (Ístros).
Řekům byl Dunaj znám jako Istros (Ιστρος) a byl považován za jednoho z Potamoi, říčních bohů, synů Ókeana a Tethydy a bratrů Ókeanid, bohyň pramenů. V Hésiodově Theogonii jsou zmiňovány jeho „krásné vody“ a Ailiános Klaudios je označen za krále řek své země.[4] Podle Arriána musel Alexandr Makedonský obětovat za přechod Dunaje Diovi, Héraklovi a Istru. Římané boha stejně jako řeku označovali jménem Danubius či Danuvius a zpodobnili ho například na sloupu Trajána a Marka Aurelia. Jeho jméno se také objevuje na několika oltářích, někdy společně se jmény božstev řek Sávy a Drávy, znám je také Danubiův chrám v Aquincu, dnešní Budapešti. V Augusta Vindelicum, dnešním Augsburgu, byl nalezen oltář kde byl uctíván společně s Jupiterem Optimem Maximem, ochráncem severní hranice, měl snad tedy také válečnou funkci či chránil hranici.[5]
Průběh toku[editovat | editovat zdroj]
Zdrojnice Dunaje pramení ve Schwarzwaldu na jihozápadě Německa a vzniklý veletok ústí mohutnou deltou do Černého moře. Dunaj protéká geologicky a geomorfologicky velmi pestrým a složitým územím, mezi Českým masivem a Alpami, Karpatskou kotlinou, Valašskou nížinou a několika velkými průlomy.
Pramen[editovat | editovat zdroj]
Už staří Římané znali řeku, která z velké části tvořila severní hranici jejich impéria, pod latinským názvem Danubius. Podle legendy vyslal římský vojevůdce své vojáky hledat pramen řeky. Ti narazili na úpatí Schwarzwaldu v místech, kde dnes leží město Donaueschingen, na silný minerální pramen, který zde sice do řeky vyvěrá, ale není jejím počátkem. Vojákům se nechtělo prodírat se černými lesy ke skutečnému prameni a označili toto místo za pramen Dunaje. Toto pojetí se vžilo a i dnes nese řeka své jméno až od města Donaueschingen, kde je dokonce zřídlo obezděné jako její symbolický pramen. Ve skutečnosti na území města vzniká Dunaj především soutokem říček Breg a Brigach, v nadmořské výšce 672 m. Delší zdrojnicí je Breg, ale vodnější je Brigach. Pramen Bregu je sice v mapách označen jen jako Bregquelle („pramen Bregu“), ale informační tabulky v okolí ho nazývají Donauquelle („pramen Dunaje“), aby zvýšily turistickou přitažlivost místa. Pramen se nachází pouhých 100 m od hlavního evropského rozvodí mezi Dunajem a Rýnem, v nadmořské výšce 1078 m. Je třikrát blíže Severnímu moři a čtyřikrát blíže Středozemnímu moři než Černému moři, do nějž jeho vody odtékají.
Propadání[editovat | editovat zdroj]
Nedaleko za soutokem Brigachu a Bregu prochází Dunaj jižní částí krasového pohoří Švábská Alba, nazývaného také Švábský Jura. V oblasti mezi obcí Immendingen a městem Fridingen dochází k tzv. propadání Dunaje (Donauversinkung). Značná část vod Dunaje zde prosakuje do podzemních jeskynních systémů a vyvěrá asi 12 km jižněji u města Aach jako Radolfzeller Aach. Tato řeka pak ústí do Bodamského jezera na Rýnu. Povodí nejhořejšího Dunaje nad touto oblastí tak vlastně patří současně do úmoří Severního i Černého moře.
Horní tok[editovat | editovat zdroj]
Na horním toku je Dunaj náhorní řekou postupně rostoucí ve veletok. Teče zhruba po hranici mezi hercynikem (Jihozápadoněmecká stupňovina, Český masiv) na severu a alpinikem (Alpenvorland) na jihu. Pravý břeh je nižší a Dunaj z této strany přijímá větší přítoky: Iller, Lech, Isar a zejména Inn, který je v místě soutoku srovnatelně mohutný jako Dunaj samotný. Díky nim získává Dunaj průtokové charakteristiky (vodní režim) alpských řek, přestože jí sám není. Na území Rakouska se Dunaj zařezává do jižního okraje Českého masivu a protéká malebnými kaňony, z nichž největší je Wachau. Zprava se vlévají Traun, Enže, Ybbs, zleva Aist. Pod Kremží vstupuje Dunaj do Tullnské kotliny, přijímá zleva Kamp a zprava Traisen; Vídeňskou (či Korneuburskou) branou se pak prolamuje do Panonie.
Šířka koryta nad Ulmem dosahuje 20 až 100 m a níže roste na 350 m ve Vídni. Rychlost toku se pohybuje od 1 do 2,8 m/s. Místy je koryto obehnáno napřimovacími a protipovodňovými hrázemi.
Střední tok[editovat | editovat zdroj]
Střední tok začíná nad Vídní a končí soutěskou Železná vrata. Řeka zde protéká Panonskou pánví neboli Karpatskou kotlinou. Říční údolí je široké 5 až 20 km a často zaplavované. Koryto je členité, rozvětvené a rychlost toku se pohybuje od 0,3 do 1,1 m/s. Výjimkou jsou místa, kde Dunaj překonává příčná horská pásma a jeho tok se zužuje (až na 150 m, údolí na 0,6 až 1,5 km), prohlubuje (na 15 až 20 m) a zrychluje (na 2,2 až 4,7 m/s). V důsledku regulačních prací bylo hlavní koryto mnohde napřímeno a kolem dunajské nivy s mnoha rameny, meandry a lužními lesy byly postaveny ochranné hráze.
Pod Vídní protéká Dunaj Vídeňskou pánví (jižně od Moravského pole), kde je jeho zachovalý přirozený tok chráněn v národním parku Donau-Auen.[6] Ihned poté, co přijme svůj dosud největší levý přítok, Moravu, vstupuje do Devínské brány, jíž překonává jižní okraj Malých Karpat. Zde se rozkládá slovenská metropole Bratislava. Za ní se otevírá Malá uherská nížina (na slovenské straně Podunajská nížina), kde Dunaj tvoří hranici mezi Slovenskem a Maďarskem a rozlévá se do rozsáhlé ploché vnitrozemské delty, tvořené vedle hlavního toku rameny Malý Dunaj na severu a Mošonský Dunaj na jihu. Tyto obtékají velké říční ostrovy Žitný a Szigetköz. Do Mošonského Dunaje se zprava vlévají Litava a Rába. Delta končí v Komárně opětovným sjednocením dunajských ramen, obohacených zleva o přítok Váhu.
Po přijetí Hronu a Ipľu (oba zleva) vstupuje Dunaj do další velké soutěsky, na přechodu Maďarského středohoří. Místo je známo jako Dunajské ohbí, neboť Dunaj zde svůj dosud zhruba východní směr ostře mění na směr jižní.[7] Následně protéká Budapeští, vytváří velký ostrov Csepel a pokračuje přímo na jih po západním okraji Velké uherské nížiny, až 20 km širokou nivou s mnoha mrtvými rameny. V tomto úseku nepřijímá žádné významné přítoky (kromě Sió zprava) a vlivem suchého stepního klimatu vodu spíše ztrácí. V Srbsku poblíž Iloku pak opět mění směr na východ a obtéká východním směrem pohoří Fruška Gora. Zde na dně Karpatské kotliny se do něj teprve vlévá několik velkých řek: Dráva (z Alp a Chorvatska), Tisa (přítok s největším povodím), srbská Morava a přímo v Bělehradě vůbec největší dunajský přítok, řeka Sáva.
Na středním toku Dunaje se po obou jeho březích nacházejí dlouhé sypané hráze, které byly zbudovány jako obrana před rozsáhlými povodněmi, které v 19. a ještě na počátku 20. století způsobovaly v některých zemích rozsáhlé škody.
Na hranici Srbska a Rumunska vede Dunaj největším ze svých průlomových údolí, Železnými vraty. Jeho původně rychlý a peřejnatý tok je zde od 70. let vzedmut a zastaven stejnojmennou přehradou. Hloubka toku v nejužším místě, Velké Kazanské soutěsce, už před regulací přesahovala 50 metrů.
Dolní tok[editovat | editovat zdroj]
Po opuštění Železných vrat Dunaj teče jako nížinná řeka Dolnodunajskou rovinou. Zaplavované údolí je široké 7 až 20 km a řeka se v něm rozvětvuje na mnohá ramena a průtoky. Šířka toku místy dosahuje 1 až 2 km, hloubka je průměrně 5 až 7 m a rychlost toku 0,5 až 1 m/s. Na skoro 500 km dlouhé hranici mezi Rumunskem a Bulharskem překlenují Dunaj pouze dva mosty, jiné spojení je možné jen trajektem. Přítoky dolního toku jsou oproti Dunaji řádově menší, přesto nejsou bezvýznamné: zleva Jiu, Olt, Argeș, Siret, Prut, zprava Iskar, Osam, Jantra. Běžně se zde vyskytují limanová ústí. Asi 50 km před černomořským pobřežím Dunaj ještě uhýbá k severu, a u Galați, posledního velkoměsta na toku, se teprve obrací definitivně na východ k moři. Na hranici Rumunska a Ukrajiny, před městem Tulcea, začíná jeho deltové ústí.
Delta[editovat | editovat zdroj]
V deltě o rozloze 3500 km² se Dunaj dělí na tři hlavní ramena: od severu Kilijské (pohraniční a nejmohutnější), Sulinské (nejpřímější) a Svatojiřské. Naprostá většina delty leží v Rumunsku a je přírodní lokalitou světového významu, chráněnou UNESCO. Do Černého moře se Dunaj vlévá jako jeho největší přítok.
Přítoky[editovat | editovat zdroj]
Dunaj přijímá více než 300 přítoků, z nichž na 34 je možná vodní doprava. Nejvýznamnější zachycuje tabulka.
řkm | Řeka | Místo soutoku s Dunajem | Strana přítoku | Délka (km) | Povodí (km²) |
---|---|---|---|---|---|
2588 | Iller | Ulm | pravá | 146 | 2 152 |
2496 | Lech | Marxheim | pravá | 255 | 3 919 |
2412 | Altmühl | Kelheim | levá | 227 | 3 258 |
2385 | Nába | nad Řeznem | levá | 197 | 5 514 |
2379 | Řezná | Řezno | levá | 191 | 2 878 |
2282 | Isar | u Deggendorfu | pravá | 292 | 8 962 |
2225 | Inn | Pasov | pravá | 518 | 26 053 |
2125 | Traun | Linec | pravá | 156 | 4 277 |
2119 | Enže | Mauthausen | pravá | 254 | 6 084 |
2066 | Ybbs | Ybbs an der Donau | pravá | 138 | 1 300 |
1985 | Kamp | pod Kremží | levá | 153 | 1 758 |
1880 | Morava | Devín | levá | 358 | 26 734 |
1830 | Litava | Mosonmagyaróvár | pravá | 180 | 2 138 |
1794 | Rába | Győr | pravá | 283 | 10 113 |
1766 | Váh | Kolárovo/Komárno | levá | 403 | 10 640 |
1716 | Hron | Štúrovo | levá | 298 | 5 453 |
1708 | Ipeľ | Szob | levá | 232 | 5 151 |
1498 | Sió | Szekszárd | pravá | 121 | 14 953 |
1383 | Dráva | pod Osijekem | pravá | 749 | 40 120 |
1215 | Tisa | Titel | levá | 966 | 156 087 |
1170 | Sáva | Bělehrad | pravá | 992 | 97 713 |
1150 | Tamiš | Pančevo | levá | 359 | 10 280 |
1105 | Velká Morava | Smederevo | pravá | 493 | 38 207 |
1092 | Mlava | Kostolac | pravá | 158 | 2 810 |
1075 | Nera | Banatska Palanka | levá | 143 | 1 380 |
846 | Timok | Kudelin | pravá | 202 | 4 626 |
692 | Jiu | Zăval | levá | 339 | 10 080 |
685 | Ogosta | pod Kozlodujem | pravá | 147 | 3 157 |
637 | Iskar | Gigen | pravá | 368 | 8 617 |
606 | Vit | Somovit | pravá | 188 | 3 228 |
601 | Olt | Turnu Măgurele | levá | 615 | 24 050 |
596 | Osam | Nikopol | pravá | 314 | 2 838 |
537 | Jantra | Novgrad | pravá | 285 | 7 862 |
530 | Vedea | pod Zimniceou | levá | 224 | 5 430 |
492 | Rusenský Lom | Ruse | pravá | 197 | 2 985 |
432 | Argeș | Oltenița | levá | 350 | 12 550 |
231 | Ialomița | Giurgeni | levá | 417 | 10 350 |
155 | Siret | Galați | levá | 647 | 44 811 |
134 | Prut | Giurgiulești | levá | 953 | 27 540 |
79 | Jalpuh | nad Izmajilem | levá | 190 | 4 300 |
Vodní režim[editovat | editovat zdroj]
Řeka má složitý vodní režim, ve kterém jsou výrazné tři fáze. Na jaře je nejvyšší vodní stav, v létě a na podzim dochází k nárazovým povodním a na konci podzimu a v zimě je vodní stav nejnižší. Hladina začíná stoupat v únoru až dubnu a na horním a středním toku se udržuje vysoká do května zatímco na dolním až do června. Celý vzestup hladiny se skládá ze dvou vln. První je způsobena táním sněhu v rovinách a druhá smíšená dešti a táním sněhu na horách. Nerovnoměrnost tání sněhu a srážek v různých částech povodí způsobují prudké kolísání hladiny. Když povodňové vlny z hlavních přítoků (Dráva, Tisa, Sáva) přijdou ve stejný čas, vytvoří se na Dunaji mohutná vlna, která může způsobit povodně. Ve druhé polovině léta hladina klesá, což je však přerušováno náhlými vzestupy při deštích. V říjnu a v listopadu deště způsobují podzimní povodně. V případě, že je teplá zima, může setrvat vysoký vodní stav a vzestupy hladiny mohou být způsobeny také ledovými zátarasy, což může vést až k vylití řeky z břehů a zatopení pobřežní roviny. Když je zima studená, tak má řeka nejnižší vodní stav.
Roční amplituda kolísání úrovně hladiny činí u Reni v deltě 4,5 až 5,5 m a v Budapešti 6 až 8 m. Průměrný roční průtok činí v Řezně 420 m³/s, ve Vídni 1900 m³/s a v ústí 6430 m³/s. Průměrně tak odvede za rok 203 km³ vody. Nejvyšší průtok na dolním toku je 20 000 m³/s a nejmenší 1800 m³/s. Do moře odnáší přibližně 120 Mt nánosů a rozpuštěných minerálních látek za rok. Zamrzá pouze v přiměřeně chladných zimách a to přibližně na 1,5 měsíce.
Využití[editovat | editovat zdroj]
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Dunaj už odedávna hrál důležitou roli v dopravě mezi střední a jihovýchodní Evropou. Je jednou z nejvýznamnější vodních cest na kontinentě, ačkoliv intenzitu jeho využití snižuje relativně nízké soustředění průmyslové výroby na jeho březích (v porovnání se západoevropskými toky). Splavný je od Ulmu, resp. od Řezna pro větší lodě. Od Brăily jej mohou využívat i námořní lodě. V deltě je vodní doprava vedena Sulinským ramenem.
Dunajská vodní cesta je prostřednictvím kanálu Rýn–Mohan–Dunaj propojena se zbytkem Německa, západní Evropou a Severním i Středozemním mořem. Zvažované splavné propojení Dunaje přes české území s povodím Odry a Labe, tzv. kanál Dunaj–Odra–Labe, bylo v roce 2022 definitivně zavrženo. V Rumunsku lze zkrátit cestu do Černého moře plavbou průplavem do přístavu Konstanca.
V nákladní dopravě převažují rudné i nerudné suroviny a také šrot. Dále to jsou cement, uhlí, ropa a její produkty. V posledních letech stoupá i přeprava kontejnerů. Na řece se nachází více než 100 přístavů. Největší jsou Reni, Izmajil, Budapešť, Linec, Bělehrad. Po březích Dunaje vede známá cyklistická trasa Dunajská cyklostezka, součást Eurovelo 6.
Energetika[editovat | editovat zdroj]
Největší vodní elektrárna na řece je Železná vrata – Džerdap I, která byla vybudována v soutěsce Železná vrata na hranicích Rumunska a Srbska. Je třetí nejvýkonnější elektrárnou v Evropě. Pod ní se nachází druhá nejvýkonnější elektrárna na Dunaji, Železná vrata – Džerdap II. Další velká (Gabčíkovo) vznikla na Slovensku. V Rakousku bylo vybudováno několik vodních elektráren. V současné době není ve stavbě žádné vodní dílo, které by dunajský veletok přehradilo, od některých projektů bylo po roce 1990 upuštěno, například od elektrárny v Nagymarosi v Maďarsku.
Z přítoků jsou nejvíce využívány Váh, Dráva, Tisa, Iskar, Argeș, na kterých se nacházejí jak jednotlivé přehrady, tak i složité kaskády.
Ostatní[editovat | editovat zdroj]
Voda z řeky se využívá na zavlažování suchých oblastí zvláště v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a Srbsku. Také se využívá na zásobování měst a průmyslových center vodou. Důležité je taky rekreační využití.
Průměrný výlov ryb představuje v oblasti delty Dunaje 2 až 3 tisíce tun ročně,[8] z čehož převážná část připadá na dolní tok. V deltě roste na ploše 3000 km² skřípinec jezerní, který se využívá na výrobu celulózy.
Státy na toku[editovat | editovat zdroj]
Dunaj protéká nebo zasahuje na území 10 států:
- Německo (země Bádensko-Württembersko, Bavorsko)
- Rakousko (země Horní Rakousko, Dolní Rakousko, Vídeň)
- Slovensko (kraje Bratislavský, Trnavský a Nitranský)
- Maďarsko (župy Győr-Moson-Sopron, Komárom-Esztergom, Pest, Fejér, Tolna, Baranya, Bács-Kiskun)
- Chorvatsko (župy Osijecko-baranjská a Vukovarsko-sremská)
- Srbsko (autonomní oblast Vojvodina, obvod hl. m. Bělehradu, okresy Podunavlje, Braničevo, Bor)
- Rumunsko (župy Caraș-Severin, Mehedinți, Dolj, Olt, Teleorman, Giurgiu, Călărași, Ialomița, Constanța, Brăila, Galați, Tulcea)
- Bulharsko (oblasti Vidinská, Montanská, Vracká, Plevenská, Velikotarnovská, Rusenská, Silisterská)
- Moldavsko (okres Cahul)
- Ukrajina (Oděská oblast – historické území Budžak)
Čtyři ze států na Dunaji mají přístup jen k jednomu břehu řeky – jsou to Chorvatsko, Bulharsko, Moldavsko a Ukrajina. Pro pět států (Rakousko, Slovensko, Maďarsko, Srbsko a Moldavsko) plní Dunaj coby mezinárodní vodní cesta jistou náhradu za chybějící přístup k moři. 37 % délky toku (1 070,9 km) tvoří zároveň státní hranice.
Pravý břeh | Říční kilometr |
Levý břeh | ||
Země | Délka břehu v km | Délka břehu v km | Země | |
Německo | 658,6 | 2888,77 | 687,0 | Německo |
2230,20 | ||||
Rakousko | 357,5 | |||
2201,77 | ||||
321,5 | Rakousko | |||
1880,26 | ||||
172,1 | Slovensko | |||
1872,70 | ||||
Slovensko | 22,5 | |||
1850,20 | ||||
Maďarsko | 417,2 | |||
1708,20 | ||||
275,2 | Maďarsko | |||
1433,00 | ||||
Chorvatsko | 137,5 | 358,0 | Srbsko | |
1295,50 | ||||
Srbsko | 449,9 | |||
1075,00 | ||||
940,9 | Rumunsko | |||
845,65 | ||||
Bulharsko | 471,6 | |||
374,10 | ||||
Rumunsko | 374,1 | |||
134,14 | ||||
0,6 | Moldavsko | |||
133,57 | ||||
53,9 | Ukrajina | |||
79,63 | ||||
79,6 | Rumunsko | |||
0,00 |
Významná města[editovat | editovat zdroj]
- Donaueschingen, Tuttlingen, Sigmaringen, Ulm, Donauwörth, Ingolstadt, Řezno, Straubing, Deggendorf, Pasov
- Linec, Mauthausen, Grein, Ybbs, Melk, Dürnstein, Krems, Tulln, Korneuburg, Vídeň, Hainburg
- Bratislava, Komárno, Štúrovo
- Győr (na Mošonském Dunaji), Komárom, Ostřihom, Vác, Budapešť, Dunaújváros, Paks, Kalocsa, Baja, Moháč
- Vukovar, Ilok
- Bezdan, Apatin, Bačka Palanka, Novi Sad, Bělehrad, Pančevo, Smederevo, Donji Milanovac, Kladovo
- Moldova Veche, Orșova, Drobeta-Turnu Severin, Calafat, Corabia, Giurgiu, Călărași, Brăila, Galați, Tulcea, Sulina
- Vidin, Lom, Kozloduj, Svištov, Ruse, Tutrakan, Silistra
- Giurgiulești
- Reni, Izmajil
Mosty[editovat | editovat zdroj]
Povodí[editovat | editovat zdroj]
Velikostí povodí přes 800 tisíc km² je Dunaj v Evropě na druhém místě za Volhou. Jeho povodí zasahuje na území 20 států (včetně Kosova), což je téměř polovina všech států Evropy a nejvíce států na povodí jediné řeky na světě. Kromě zemí, jimiž Dunaj přímo protéká, jsou to ještě Švýcarsko, Česko, Polsko, Itálie, Slovinsko, Bosna a Hercegovina, Černá Hora, Albánie, Kosovo a Severní Makedonie, byť v některých případech se jedná o nepatrné zásahy.
Kompletně v povodí Dunaje se nachází Maďarsko, z drtivé většiny také Rakousko, Rumunsko, Slovensko, Slovinsko a Srbsko. Dále většina Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, značná část Bulharska, Moldavska, Kosova, Černé Hory a Česka (povodí Moravy a okrajové části Šumavy), nezanedbatelná část Německa, Ukrajiny a Švýcarska. Pro Itálii, Polsko a Albánii jde jen o nepatrnou část území, u Severní Makedonie jde prakticky jen o odchylku státní hranice od přesné rozvodnice.
Politické postavení a územní spory[editovat | editovat zdroj]
Z geopolitického hlediska patří povodí Dunaje k dosti nestabilním oblastem, kde se jen během 20. století několikrát výrazně proměnily státní hranice. Současný rekordní počet států na toku a povodí Dunaje je důsledkem ústupu či rozpadu několika větších státních celků – v 19. století Osmanská říše, 1918 Rakousko-Uhersko, po roce 1990 Jugoslávie, Sovětský svaz a Československo. Komplikovaná etnická skladba dunajského povodí měla a má na tyto procesy významný vliv.
Během první světové války i druhé světové války měl Dunaj strategický význam. Státy, které měly na svém území část jeho toku, provozovaly válečná loďstva, prostřednictvím nichž mohly ostřelovat území druhých států. To byl případ i československé lodi Prezident Masaryk. Z Dunaje byl také bombardován Bělehrad na začátku první světové války.
Do roku 1914 se v soutěsce Železná vrata nacházela exkláva tureckého území, ostrov Ada Kale, který byl později připojen k Rumunsku a později v roce 1970 zcela zaplaven. Část středního toku Dunaje, kudy prochází hranice mezi Chorvatskem a Srbskem, je předmětem pohraničního sporu mezi oběma zeměmi, který trvá od roku 1991. Některá území si nárokuje Chorvatsko i Srbsko, o jiná nemá zájem nikdo z nich. Roku 2015 byl na jednom z těchto neobydlených území vyhlášen soukromý ministát Liberland.
Právní režim[editovat | editovat zdroj]
Dunaj je mezinárodní řeka a pravidla jejího používání stanoví mezinárodní dohody. Celkem nastaly tři etapy regulace problémů s používáním řeky. Nejprve to bylo období dvoustranných dohod (1774–1856), poté období mnohostranných dohod s účastí nedunajských vlád (1856–1945) a nakonec demokratický status řeky po druhé světové válce.
Důležitý význam měla smlouva z Küçük Kaynarca mezi Ruskem a Tureckem z roku 1774, na základě níž dosáhlo Rusko práva plavby po dolním toku Dunaje. Na základě dalších dohod z let 1812, 1826 a 1829 získalo Rusko plnou kontrolu nad všemi třemi základními rameny dunajské delty a nad plavbou po dolním toku řeky. Anglo-rakouská a rusko-rakouská dohoda o Dunaji z let 1838 a 1840 navrhla princip svobodné dopravy po řece.
Etapa regulace systémem mnohostranných dohod začala po Krymské válce. Na základě Pařížské smlouvy (1856) byla založena Evropská dunajská komise,[9] která se skládala z Rakouska, Ruska a řady nedunajských zemí (Francie, Velká Británie, Prusko, Sardínie, Turecko). Prakticky se tato dohoda stala prostředkem nadvlády nedunajských zemí nad řekou a existovala do 1. světové války. Komise měla svou vlajku, administrativu, flotilu, policii, soud a mohla zakázat podunajským státům stavbu přístavních a hydrotechnických zařízení. Po skončení 1. světové války byla ujednána v srpnu 1920 dohoda v Paříži za účasti převážně nedunajských zemí. Poté byly 23. července 1921 přijaty konvence a závěrečný protokol o režimu plavby. Pro tok řeky od ústí do Ulmem byla znovu ustanovena Evropská dunajská komise (Francie, Velká Británie, Itálie, Rumunsko). Pro tok mezi Brăilou a Ulmem a síť říčních cest, jež byly stanoveny mezinárodními byla ustavena Mezinárodní dunajská komise s účastí dunajských (Německo, Rakousko, Maďarsko, Československo, Jugoslávie, Rumunsko) i nedunajských (Velká Británie, Itálie, Francie) zemí. Tyto komise měly široké pravomoce, které nebyly vždy v souladu podunajských zemí. Mezinárodní dunajskou komisi opustilo v roce 1936 Německo a po zabrání Německem také Rakousko (1938) a Československo (1938–39).
Po druhé světové válce se otázka Dunaje projednávala na postupimské konferenci, na shromáždění ministrů zahraničních věcí a na Pařížské konferenci v roce 1946. Nový status plavby byl vypracován na Bělehradské konferenci v roce 1948 za účasti podunajských (Sovětský svaz, Rumunsko, Bulharsko, Československo, Maďarsko, Jugoslávie) i nepodunajských (USA, Velká Británie, Francie) zemí. Rakousko mělo poradní hlas. Nová konvence o plavbě byla podepsána 18. srpna 1948 a vstoupila v platnost 11. května 1949. Nedunajské země ji odmítly podepsat. Byla založena nová Dunajská komise, která se skládala ze zástupců podunajských zemí.
Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]
-
Pramen Dunaje (potok Breg) na hoře Brend u Furtwangenu
-
Dunaj v Ulmu
-
Dunaj v Pasově
-
Dunaj ve Wachau
-
Dunaj ve Vídni
-
Dunaj v Bratislavě
-
Dunaj u Nového Sadu
-
Soutok Sávy a Dunaje v Bělehradě
-
Západ slunce nad Dunajem při pohledu ze smederevské pevnosti
-
Tabula Traiana v soutěsce Železná vrata
-
Dunajský přístav v Galați
-
Pelikáni v dunajské deltě
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Poznámky[editovat | editovat zdroj]
- ↑ čteno zhruba dánu
Reference[editovat | editovat zdroj]
- V tomto článku byly použity informace z Velké sovětské encyklopedie, heslo „Дунай“.
- ↑ Mezinárodní povodí řek v Evropě , Danube (hvězdičkou jsou označené bývalé republiky Jugoslávie, které jsou ve zdroji uvedeny souhrnně)
- ↑ ČHMÚ (pobočka Ústí nad Labem) – Čtyři vídeňské Dunaje [online]. [cit. 2018-10-27]. Dostupné online.
- ↑ MALLORY, James; ADAMS, Douglas Quentin. Encyclopedia of Indo-European Culture. Abingdon: Routledge, 1997. Dostupné online. ISBN 978-1884964985. S. 486-487.
- ↑ Potamos Istros [online]. Theoi [cit. 2022-04-12]. Dostupné online.
- ↑ JELÍNEK, Pavol. Keď bol Dunaj bohom: Rozjímanie o uctievaní jednej rieky [online]. Ľudia, mýty & dejiny [cit. 2022-04-22]. Dostupné online.
- ↑ Z Vídně do Bratislavy na kanoi
- ↑ Průjezd Dunajského ohbí na kajaku
- ↑ Ion Navodaru a kol. Changes in fish populations in Danube delta lakes: effects of hydrology and water quality change. Review of results and potential for rehabilitation [online]. Ecohydrology & Hydrobiology, 2005. Dostupné online.
- ↑ HAJNAL, Henry. The Danube. Den Haag: [s.n.], 1920. ISBN 978-94-015-1609-9. S. 81. (angličtina)
Související články[editovat | editovat zdroj]
- Delta Dunaje
- Vodní koridor Dunaj–Odra–Labe
- Kanál Dunaj – Černé moře
- Propadání Dunaje
- Průplav Rýn–Mohan–Dunaj
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Seznam vodních elektráren na Dunaji
- Galerie Dunaj na Wikimedia Commons
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Dunaj na Wikimedia Commons
- Slovníkové heslo Dunaj ve Wikislovníku
- Dunaj na OpenStreetMap
- Dunaj
- Povodí Dunaje
- Mezinárodní řeky v Evropě
- Přítoky Černého moře
- Německo-rakouská státní hranice
- Řeky v Bratislavském kraji
- Řeky v Nitranském kraji
- Řeky v Trnavském kraji
- Győr-Moson-Sopron
- Komárom-Esztergom
- Pest
- Tolna
- Bács-Kiskun
- Geografie Osijecko-baranjské župy
- Geografie Vukovarsko-sremské župy
- Geografie Carașe-Severinu
- Geografie Mehedinți
- Geografie Dolje
- Geografie Oltu
- Geografie Teleormanu
- Geografie Giurgiu (župa)
- Geografie Călărași (župa)
- Călărași
- Geografie Ialomițy
- Geografie Constanțy (župa)
- Geografie Brăily (župa)
- Geografie Galați (župa)
- Geografie Tulceje (župa)
- Tulcea
- Vidinská oblast
- Montanská oblast
- Vracká oblast
- Plevenská oblast
- Velikotarnovská oblast
- Rusenská oblast
- Silisterská oblast
- Vodní cesty třídy VII
- Vodní cesty třídy VIc
- Vodní cesty třídy VIb
- Podunajsko
- Geografie Vojvodiny
- Řeky v Rakousku
- Řeky v Bavorsku
- Řeky v Bulharsku
- Řeky v Chorvatsku
- Řeky v Německu
- Řeky v Maďarsku
- Řeky v Moldavsku
- Řeky v Rumunsku
- Řeky v Srbsku
- Řeky na Slovensku
- Řeky na Ukrajině
- Řeky v Oděské oblasti
- Řeky v Bádensku-Württembersku
- Řeky v Horních Rakousích
- Řeky v Dolních Rakousích
- Řeky ve Vídni
- Banát
- Hraniční řeky
- Vodstvo tvořící maďarsko-slovenskou státní hranici
- Vodstvo tvořící rumunsko-ukrajinskou státní hranici
- Vodstvo tvořící rumunsko-srbskou státní hranici
- Řeky protínající maďarsko-slovenskou státní hranici
- Bulharsko-rumunská státní hranice
- Geografie jihovýchodní Evropy
- Geografie východní Evropy
- Geografie střední Evropy