Člověk moudrý: Porovnání verzí

Člověk moudrý
	Zobrazení těla ženy a muže na sondách Pioneer 10 a 11.
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Nadtřída	čtyřnožci (Tetrapoda);
Třída	savci (Mammalia);
Nadřád	placentálové (Placentalia);
Řád	primáti (Primates);
Podřád	Haplorhini;
Infrařád	opice (Simiiformes);
Oddělení	úzkonosí (Catarrhini);
Nadčeleď	hominoidi (Hominoidea);
Čeleď	hominidi (Hominidae);
Podčeleď	Homininae (Homininae);
Rod	člověk (Homo);
Binomické jméno
	Homo sapiens; Carl Linné, 1758
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Aktuální verze z 30. 4. 2024, 13:32

Člověk moudrý nebo rozumný (Homo sapiens) je jediným žijícím druhem rodu Homo. Někdy se k tomuto druhu ovšem kromě člověka současného typu zařazuje ještě neandertálský člověk. Pak je člověk současného typu nazýván Homo sapiens sapiens a neandrtálec nazýván Homo sapiens neanderthalensis. Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová inteligence a schopnost mluvit. Člověk je rovněž bytost, která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio-historické činnosti a kultury.

Samec člověka se nazývá muž, samice žena, mládě člověka dítě.

Charakteristickým rysem dnešního člověka je schopnost vyrábět komplexní nástroje a použít je k ovlivnění svého okolí. Používání jednoduchých nástrojů je však známo i od jiných živočichů, a to nejen od zbylých zástupců nadčeledi Hominoidea (orangutanů, šimpanzů a goril), ale také například od některých druhů ptáků.^[1]

Termín lidstvo slouží jako souhrnné označení pro veškeré lidi na planetě.

Evoluce[editovat | editovat zdroj]

Vývoj člověka z předků^[2]^[3][editovat | editovat zdroj]

Postupný vznik a vývoj jednotlivých zástupců rodu Homo označujeme termínem antropogeneze a začíná asi před 8 miliony let v Africe, kdy žil společný předek lidí a šimpanzů, což jsou naši nejbližší žijící příbuzní. Potomci tohoto předka se rozdělili do dvou větví – jedné směřující k současným lidem a druhé vedoucí k dvěma dnes žijícím druhům šimpanzů.

Jedním z prvních zástupců zmíněné lidské linie byl Sahelanthropus tchadensis, který se objevil v miocénu nedlouho po oddělení lidské a šimpanzí linie. Po něm jsou z miocenního paleontologického záznamu známi ještě Orrorin tugenensis a Ardipithecus ramidus.

V pliocénu se na scéně, kromě málo známého druhu Kenyanthropus platyops, objevují australopitékové. V současnosti jich vědci rozlišují deset druhů: A. aethiopicus, A. afarensis, A. africanus, A. anamensis, A. bahrelghazali, A. boisei, A. deyiremeda, A. garhi, A. robustus, A. sediba. Hlavní část svého vývoje prodělali na počátku kvartéru, netušíme však, který zástupce rodu Australopithecus dal vzniknout prvním příslušníkům rodu Homo.

V antropologii lze rozlišit dva tradiční směry nahlížení na nálezy fosilních druhů rodu Homo. Tzv. rozdělovači se snaží každý mírně odlišný nález popsat jako nový druh, zato tzv. slučovači projevují naopak snahu označit každý nález buď za Homo erectus, či za Homo sapiens. Níže se budeme kompromisně držet nejčastěji udávaných druhů.

Prvními zástupci rodu Homo byli před cca 2,5 miliony let druhy Homo habilis a Homo rudolfensis, které vykazovaly ještě řadu primitivních znaků. Posléze se objevuje již pokročilejší druh Homo ergaster, snad potomek některého z dvojice prvních druhů, který jako první lidský předek opustí v době před 2 miliony let Afriku a na Předním východě dá vzniknout známému druhu Homo erectus, který už mj. ovládal oheň. Ten se následně rozšíří zpět do Afriky, ale také do většiny Eurasie a pronikne rovněž na ostrovy, kde se z něj vyvinou trpasličí formy Homo floresiensis a Homo luzonensis. Další objevené lidské druhy, africký Homo naledi a evropský Homo antecessor, jsou známy jen z několika nálezů.

V Evropě se před 600 tisíci lety objevuje Homo heidelbergensis a v Africe před 300 tisíci lety Homo rhodesiensis, což jsou nejspíše další potomci Homo erectus. První je považován za předka nejdéle známého fosilního druhu člověka Homo neanderthalensis a také dosud málo známých denisovanů, druhý z nich je možná mateřským druhem současného Homo sapiens, o němž pojednává tento článek. Homo sapiens se vyvinul před 200 tisíci lety (a možná dokonce i dříve) ve východní Africe, odkud se později v několika vlnách rozšířil do zbytku světa. Tato teorie vzniku současných populací Homo sapiens v Africe nese název Out-of-Africa. Dnes je nejčastěji uznávána její upravená podoba (někdy označovaná jako teorie difuzní vlny), která připouští, že náš druh se v Eurasii křížil s dalšími druhy lidí, které se zde již vyskytovaly, čímž se do genomu současných lidí dostaly také některé geny od neandertálců, děnisovanů, Homo heidelbergensis, Homo erectus i takzvaných hobitů.

Někteří odborníci dříve zastávali názor o polycentrickém původu moderního člověka. Tato tzv. multiregionální teorie předpokládala vznik současných populací nezávisle na sobě na různých místech světa z Homo erectus, který se z Afriky rozšířil již před 2 miliony let.

Šíření člověka z Afriky^[3]^[4][editovat | editovat zdroj]

Homo sapiens se vyvinul v období před 200 000 lety ve východní Africe nejspíš z druhu Homo rhodesiensis. Nejstarší příslušníci Homo sapiens jsou reprezentováni například nálezy od etiopské řeky Omo, které jsou alespoň 230 000 let staré.^[5] Některé severoafrické fosilie řazené k Homo sapiens staré až 300 000 let.^[6]^[7] však ukazují, že představy o vzniku H. sapiens a jeho prvotním šíření po africkém kontinentu musí být přehodnoceny.^[8] Dříve byly nejstarší africké nálezy vyčleňovány do samostatného poddruhu Homo sapiens idaltu.

Asi před 140 000 lety žila v Africe žena označovaná jako mitochondriální Eva, která je posledním společným předkem všech současných lidí v mateřské linii. Od Evy se vývoj lidstva ubíral dvěma směry, jako sesterskou skupiny všech ostatních lidí označujeme jihoafrické Khoisany, kteří se vyznačují řadou velmi původních znaků a bývají označováni jako tzv. kapoidní rasa.

Příslušníci druhé lidské větve se ubírali severním směrem a dle rozdílů v mitochondriální DNA se postupně diferenciovali do šesti skupin, které představují dnešní Pygmejové (haploskupina L1), kúšitské populace (haploskupina L5), nigerokonžské populace (haploskupina L2), nilosaharské populace (haploskupina L6) a Hadzové (haploskupina L4). Těchto pět uvedených linií bývá sdružováno pod označením "negroidní rasa", ta je tím pádem však parafyletická, jelikož onu šestou linii tvoří populace haploskupiny L3 mitochondriální DNA, které později opustily Afriku a daly vzniknout zbylým lidským plemenům.

Nejprve (před 110 000 lety) však tyto populace pokračovaly podél Nilu na sever, čímž překročily Saharu a pronikly před 90 000 lety do oblasti Předního východu, kde se střetli s neandertálci, avšak v důsledku zhoršení klimatických podmínek nebyla nakonec tato migrační vlna úspěšná. Ostatky těchto migrantů nalezené na území Izraele byly dříve označovány jako samostatný poddruh Homo sapiens palestinus.^[9]^[10]

Úspěšné migrace z Afriky se lidstvo dočkalo až před 80 000 lety, kdy některé populace překročily úžinu Bab-al-Mandab a pokračovaly podél jižního pobřeží Asie na východ, kde se střetly s Homo erectus a Homo floresiensis. Šíření této tzv. pobřežní linie před 74 000 lety načas zastavil výbuch supervulkánu Toba na Sumatře. Poté, co se stavy populací opět stabilizovaly, rozdělili se migranti v jihovýchodní Asii do dvou linií. První si osvojila výrobu plavidel a námořní plavbu, což jí umožnilo před 45 000 lety kolonizovat Austrálii, Novou Guineu a melanéská souostroví. V této době hovoříme o vzniku australoidní rasy, která zahrnuje nejen obyvatele Austrálie a přilehlých ostrovů, ale také jihoasijské Drávidy a Negrity. Druhá větev pobřežních migrantů se vydala na sever, kde před 63 000 lety osídlila oblast dnešní Číny a dala vzniknout mongoloidní rase.

Vrátíme-li se zpět do Afriky, zjistíme, že před 50 000 vykročil do Eurasie i zbytek lidí s haploskupinou L3 mtDNA. Tento exodus však proběhl přes Sinajský poloostrov a v oblasti Předního východu došlo k utvoření europoidní rasy. Část těchto migrantů se vydala směrem do centrální Asie a obsadila oblasti Sibiře, střední Asie, Korejský poloostrov i Japonsko, kde se setkali s mongoloidy, jimiž byli nakonec asimilováni. Druhá část europoidních migrantů byla úspěšnější, obsadila Arabský poloostrov a Indii, odkud vytlačila přežívající příslušníky první migrace, a následně obsadila zpětně také sever Afriky. Třetí část migrantů pokračovala přes Kavkaz dále do Evropy, kde se střetla s Homo heidelbergensis a neandertálci, s nimiž se úspěšně křížila. Dříve byly nálezy archaických Homo sapiens v Evropě označovány jako zvláštní poddruh H. s. cromagnonensis.

Asijské populace s příměsí europoidních genů pokračovaly dále na sever a před 15 000 lety dosáhly přes Beringii po souši americké pevniny. Archeologický záznam čerpá především z nálezů v aljašské jeskyni Bluefish. Následný ústup zalednění umožnil lidem postupovat dále a vytvořit paleoeskymácké a paleoindiánské populace (typická je například cloviská kultura). Patagonie byla lidmi osídlena před 11 000 tisíci lety. Následně byla Amerika osídlena ještě několika vlnami migrantů z Asie. Do Jižní Ameriky se však člověk moderního typu dostal patrně již před asi 30 000 lety, jak ukazují nové objevy z Argentiny.^[11]

Kromě Ameriky osídlilo později mongoloidní plemeno také Oceánii, Nový Zéland a Madagaskar.

Jako poslední kontinent byla dosažena lidmi až v historické době Antarktida.

Revoluce v evoluci lidstva^[12][editovat | editovat zdroj]

V současnosti obývá naši planetu jediný lidský druh – Homo sapiens. Neadertálci i denisované vyhynuli asi před 35 000 lety a nejpozději před 13 000 lety je následoval také trpasličí Homo floresiensis. Názory o přežívání hobitů do novověku nejsou patřičně podloženy, avšak nelze vyloučit vliv tohoto druhu na vznik domorodých zkazek o mytických tvorech známých pod jmény Orang Pendek a Ebu Gogo.

Moderní lidé prodělali od svého vzniku do současnosti několik revolučních událostí, které měly signifikantní vliv na vývoj lidské kultury a chování. V období před 45 000 lety hovoříme v Evropě o lidské revoluci, která přinesla vznik uměleckého cítění u člověka (známé jsou malby v jeskyni Lascaux), ale také jeho všeobecný intelektuální rozvoj včetně konání nejrůznějších rituálů a vytvoření efektivnějších metod lovu. Obecně hovoříme o tzv. sapientaci.

Často zmiňovaná je neolitická revoluce, která začala před 10 tisíci lety v oblasti úrodného půlměsíce, odkud se posléze šířila do dalších oblastí. Jde o přechod od lovecko-sběračského stylu života k usedlému zemědělství. Je spojena s domestikací prvních zvířat a zušlechťováním planých rostlin. Proces tzv. neolitizace nezasáhl některé národy, například jihoafrické Sany.

V 18. století započal proces průmyslové revoluce, která je spojena především s industrializací, tj. vznikem prvních továren a přechodu od lidské práce k práci strojové.

V době téměř současné proběhly nedlouho po sobě revoluce energetická a informační. První označuje přechod k efektivnímu získávání energetických zdrojů, druhá současnou digitalizaci a rozvoj počítačů.

Vývoj jedince[editovat | editovat zdroj]

prenatální období^[13]
- oplozené vajíčko (zygota) od oplození do konce 1. týdne^[13]
- embryo (zárodek) 2. týden – 8. týden^[13]
- fetus (plod) 9. týden – porod^[13]
novorozenecké období 1. den – 28 dní^[13]
- (perinatální období – doba porodu až 24 hodin po porodu)^[13]
kojenec 28 dní – 1 rok^[13]
batolecí období 1 rok – 3 roky^[13]
- mladší batolecí období 1–2 roky^[13]
- starší batolecí období 2–3 roky^[13]
předškolní období 3–6 (7) let^[13]
školní období 6 (7) – 15 let^[13]
- mladší školní období 6–11 let^[13]
- starší školní období 11–15 let (puberta)^[13]
dospívání – adolescence 15–20 let^[13]
dospělost 20–65 let^[13]
- mladší dospělost 20–35 let^[13]
- střední dospělost 35–50 let^[13]
- starší dospělost 50–65 let^[13]
stáří 65 a více let^[13]
- presénium (stárnutí) 65–75 let^[13]
- sénium (stáří) 75–85 let^[13]
- dlouhověkost nad 85 let^[13]

V každé fázi ontogenetického vývoje můžeme pozorovat řadu změn.^[13] Tyto změny jsou dvojího druhu: růstové a vývojové.^[13] Oba procesy jsou primárně určeny dědičnými faktory, jejichž uplatnění však ovlivňují faktory prostředí.^[13]

V období stáří život jedince přirozeně končí smrtí. S mrtvým tělem je lidmi podle všeobecného etického kodexu zacházeno s velkou úctou a je spáleno nebo pohřbeno do země, a to s obřadem či výjimečně bez obřadu. Pro určení příčiny úmrtí lze před pohřbem provést pitvu.

Názvy jedinců podle stupně vývinu, stáří, příbuzenství a společenského postavení pak také jsou:

Dítě (krajově též děcko) – označení obou pohlaví, zhruba do věku konce školního období (obecněji pak slovo vyjadřuje, že je jedinec potomkem své matky/otce)
Dívka (též děvče, hovorově pak holka) – označení samičího pohlaví v období nejčastěji od začátku školního období do konce dospívání, ale může být použito i pro ranější fáze (holčička, děvčátko)
- Slečna – označení děvčete či mladé ženy, která není vdaná
Chlapec (též hoch, hovorově pak kluk) – označení samčího pohlaví v období nejčastěji od začátku školního období do konce dospívání, ale může být použito i pro ranější fáze (chlapeček)
Žena (lidově též ženská) – označení samičího pohlaví v období od začátku dospělosti do smrti
- Matka (též máma) – označení samičího pohlaví, které vyjadřuje, že je žena rodičkou dítěte
- Stařenka – označení samičího pohlaví v období od začátku stáří do smrti
- Babička – označení samičího pohlaví, které vyjadřuje, že dítě ženy je matkou/otcem, obecněji též synonymum pro stařenku
- Paní – všednější společenský titul ženy od dospělosti
- Dáma (též madam) – urozenější společenský titul ženy od dospělosti
Muž (lidově též chlap) – označení samčího pohlaví v období od začátku dospělosti do smrti
- Otec (též táta) – označení samčího pohlaví, které vyjadřuje, že je muž rodičem dítěte
- Stařec – označení samčího pohlaví v období od začátku stáří do smrti
- Dědeček – označení samčího pohlaví, které vyjadřuje, že dítě muže je matkou/otcem, obecněji též synonymum pro starce
- Pan – společenský titul muže od dospělosti

Anatomie člověka[editovat | editovat zdroj]

vytváří se brada
zvětšení mozkovny
malé nadočnicové oblouky
zřetelný nos
silně redukované ochlupení

Člověk dokáže krátkodobě (v rekordních případech) vyvinout rychlost až 44,7 km/h^[14]^[15], přestože průměrně disponovaní jedinci vyvinou spíše jen rychlost kolem 28,4 km/h ^[16]^[17]

Člověk v náboženství[editovat | editovat zdroj]

Drtivá většina náboženských systémů (křesťanství, židovství, islám, hinduismus a mnohé další) připisují člověku nesmrtelnou duši. Ve většině teistických náboženství byl člověk stvořen Bohem či bohy. Podle židovského kalendáře, který Židé i některé křesťanské směry počítají od biblického stvoření světa, k tomuto stvoření došlo asi před 5 700 roky.

Psychologie[editovat | editovat zdroj]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

postupně vznikl rod pokrevně příbuzných
v jeskyních, chatách z kostí, paroží, větví
sběr, specializovaný lov velké zvěře
měl představy o „duši“ člověka ⇒ první pohřby (skrčená poloha, nástroje a zbraně mrtvého)
řeč, schopnost myšlení
lidská osobnost
rodina
společenské vztahy
práce
odpočinek

Nástroje[editovat | editovat zdroj]

Člověk je schopen dlouhodobého plánování činností, předávání znalostí. Díky tomu je schopen v průběhu generací průběžně vylepšovat nástroje. Mezi technologie, které člověk ovládl je:

Homo sapiens:

Kamenné a kostěné nože
Dokonalejší nástroje: hroty, škrabadla, rydla

Člověk dnešního typu:

rozdělání ohně
výroba nových lepších nástrojů pomocí již existujících nástrojů
zpracování dřeva, kamene, výroby kovů a dalších materiálů
vojenské technologie např. oštěpy, střelné zbraně, tanky, stíhací letouny, jaderné zbraně
možnost přenášení a uchovávání informací na základě nástrojů písmo, knihtisk, telefon, radio, televize, internet

Genom[editovat | editovat zdroj]

Lidský genom je souhrn veškeré genetické informace zapsané v DNA uvnitř lidských buněk. Současný člověk je řazen mezi eukaryotické organizmy, a tak obsahuje DNA uvnitř buněčného jádra a dále ovšem i v mitochondriích (tzv. mitochondriální DNA). V jádře je však genetické informace nejvíce. V tělních buňkách se vyskytuje diploidní jaderný genom, což v praxi znamená, že každý gen je přítomen v buňce dvakrát (výjimkou jsou geny na pohlavních chromozomech u muže).

Lidská jaderná DNA, která se skládá v haploidním stavu z 3,2 miliardy párů bází (tedy 3,2 Gbp) a obsahuje 20–25 tisíc genů, což je mimochodem počet genů srovnatelný například s hlísticí Caenorhabditis elegans.^[18]^[19] Některé prameny udávají pouhých 18 000 genů.^[20] Jaderný genom je rozeset po 23 párech chromozomů, z toho jeden pár je představován pohlavními chromozomy X a Y. Samotné geny kódující bílkoviny však tvoří pouhých 1,5% genomu, zbytek představují buď geny kódující různé druhy RNA, nebo různé regulační sekvence, introny a tzv. junk DNA („odpadní“ DNA) bez známé funkce.^[21]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3021875-papuchalk-umi-pouzivat-nastroje-biologove-ho-zachytili-s-vetvickou-na-drbani
↑ DUDA, Pavel; ZRZAVÝ, Jan. Přepisování evoluční historie lidského rodu. S. 208–212. Vesmír [online]. 10. duben 2014. Roč. 93, čís. 4, s. 208–212. Dostupné online. ISSN 1214-4029.
↑ ^a ^b SVOBODA, JIŘÍ A., 1953-. Předkové : evoluce člověka. 2. upravené vydání. vyd. Praha: [s.n.] 479 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2750-4, ISBN 80-200-2750-5. OCLC 1011114578
↑ Hledání počátků moderního člověka. vesmir.cz [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné online.
↑ https://phys.org/news/2022-01-earliest-human-eastern-africa-dated.html - Earliest human remains in eastern Africa dated to more than 230,000 years ago
↑ http://news.nationalgeographic.com/news/2008/12/081203-homo-sapien-missions.html
↑ První lidé vznikli o 100 000 let dříve, než vědci tušili. Pravdu ukázal nález z Maroka. Česká televize. 8. června 2017.
↑ GUNZ, Philipp. Die Ersten unserer Art; The first of our kind. Research News [online]. Max-Planck-Gesellschaft, 2017-06-07 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (německy, anglicky)
↑ https://phys.org/news/2018-04-human-migration-africa-geographically-widespread.html - First human migration out of Africa more geographically widespread than previously thought
↑ https://phys.org/news/2018-01-scientists-oldest-modern-human-fossil.html - Scientists discover oldest known modern human fossil outside of Africa
↑ Carlos L. Azcuy, Hugo A. Carrizo, Eduardo P. Tonni, Héctor Panarello & Cecilia R. Amenábar (2021). Late Pleistocene fossil hominid tracks on the beaches of Claromecó, Argentina. Acta Geológica Lilloana. 33 (2): 43-57. doi: https://doi.org/10.30550/j.agl/2021.33.2/2021-08-03
↑ Lidská revoluce: byla, nebo nebyla?. vesmir.cz [online]. [cit. 2020-07-16]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t ^u ^v ^w ^x ^y ^z Havelková Marie, Ontogeneze člověka, orientační pohled na předmět, formát .doc. www.ped.muni.cz [online]. [cit. 24-01-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-01-2009.
↑ Biomechanical Analysis of the Sprint and Hurdles events at the 2009 IAAF World Championships in Athletics (Rolf Graubner & Eberhard Nixdorf, New Studies in Athletics (2011) 26: 1/2
↑ SOCHA, Vladimír. Vývoj rychlosti lidského sprintu. OSEL.cz [online]. 20. července 2018. Dostupné online. (česky)
↑ Sellers, W. I. & Manning, P. L. (2007). "Estimating dinosaur maximum running speeds using evolutionary robotics". Proc. R. Soc. B. The Royal Society. 274 (1626): 2711–6. doi:10.1098/rspb.2007.0846
↑ BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz, 1998-2005. Dostupné online.
↑ ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.]: Oxford University Press, 2006.
↑ Archivovaná kopie. www.wormbase.org [online]. [cit. 2009-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-28.
↑ Pie chart human genome; http://www.pantherdb.org/chart/summary/pantherChart.jsp?filterLevel=1&chartType=1&listType=1&type=1&species=human&filter=NP
↑ International Human Genome Sequencing Consortium. Initial sequencing and analysis of the human genome.. Nature. 2001, roč. 409, čís. 6822, s. 860–921. DOI 10.1038/35057062. PMID 11237011. [2]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

František Houdek: Hausnumera ve službách pokroku. 3. 6. 2015
PAZDERA, Josef. Myelin – dar od přítele „retrovira“. Osel.cz 05.02.2022 00:02 (cit. 5. 3. 2022)
Obrázky, zvuky či videa k tématu člověk na Wikimedia Commons
Taxon Homo sapiens sapiens ve Wikidruzích
Téma Člověk ve Wikicitátech
Téma Homo sapiens ve Wikicitátech
Slovníkové heslo člověk ve Wikislovníku

[1] ttps://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3021875-papuchalk-umi-pouzivat-nastroje-biologove-ho-zachytili-s-vetvickou-na-drbani

[vesmir-2] DUDA, Pavel; ZRZAVÝ, Jan. Přepisování evoluční historie lidského rodu. S. 208–212. Vesmír [online]. 10. duben 2014. Roč. 93, čís. 4, s. 208–212. Dostupné online. ISSN 1214-4029.

[#1-3] SVOBODA, JIŘÍ A., 1953-. Předkové : evoluce člověka. 2. upravené vydání. vyd. Praha: [s.n.] 479 s. Dostupné online. ISBN 978-80-200-2750-4, ISBN 80-200-2750-5. OCLC 1011114578

[4] Hledání počátků moderního člověka. vesmir.cz [online]. [cit. 2020-07-15]. Dostupné online.

[5] ttps://phys.org/news/2022-01-earliest-human-eastern-africa-dated.html - Earliest human remains in eastern Africa dated to more than 230,000 years ago

[6] ttp://news.nationalgeographic.com/news/2008/12/081203-homo-sapien-missions.html

[7] První lidé vznikli o 100 000 let dříve, než vědci tušili. Pravdu ukázal nález z Maroka. Česká televize. 8. června 2017.

[8] GUNZ, Philipp. Die Ersten unserer Art; The first of our kind. Research News [online]. Max-Planck-Gesellschaft, 2017-06-07 [cit. 2023-11-06]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (německy, anglicky)

[9] ttps://phys.org/news/2018-04-human-migration-africa-geographically-widespread.html - First human migration out of Africa more geographically widespread than previously thought

[10] ttps://phys.org/news/2018-01-scientists-oldest-modern-human-fossil.html - Scientists discover oldest known modern human fossil outside of Africa

[11] Carlos L. Azcuy, Hugo A. Carrizo, Eduardo P. Tonni, Héctor Panarello & Cecilia R. Amenábar (2021). Late Pleistocene fossil hominid tracks on the beaches of Claromecó, Argentina. Acta Geológica Lilloana. 33 (2): 43-57. doi: https://doi.org/10.30550/j.agl/2021.33.2/2021-08-03

[12] Lidská revoluce: byla, nebo nebyla?. vesmir.cz [online]. [cit. 2020-07-16]. Dostupné online.

[havelkova-13] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f ^g ^h ⁱ ^j ^k ^l ^m ⁿ ^o ^p ^q ^r ^s ^t ^u ^v ^w ^x ^y ^z Havelková Marie, Ontogeneze člověka, orientační pohled na předmět, formát .doc. www.ped.muni.cz [online]. [cit. 24-01-2009]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-01-2009.

[14] Biomechanical Analysis of the Sprint and Hurdles events at the 2009 IAAF World Championships in Athletics (Rolf Graubner & Eberhard Nixdorf, New Studies in Athletics (2011) 26: 1/2

[15] SOCHA, Vladimír. Vývoj rychlosti lidského sprintu. OSEL.cz [online]. 20. července 2018. Dostupné online. (česky)

[16] Sellers, W. I. & Manning, P. L. (2007). "Estimating dinosaur maximum running speeds using evolutionary robotics". Proc. R. Soc. B. The Royal Society. 274 (1626): 2711–6. doi:10.1098/rspb.2007.0846

[17] BRYL, Marek; MATYÁŠTÍK, Tomáš. Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie [online]. Univerzita Palackého, upol.cz, 1998-2005. Dostupné online.

[genetics-18] ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN. A Dictionary of Genetics, Seventh Edition. [s.l.]: Oxford University Press, 2006.

[19] Archivovaná kopie. www.wormbase.org [online]. [cit. 2009-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-11-28.

[piechart-20] Pie chart human genome; http://www.pantherdb.org/chart/summary/pantherChart.jsp?filterLevel=1&chartType=1&listType=1&type=1&species=human&filter=NP

[IHSGC2001-21] International Human Genome Sequencing Consortium. Initial sequencing and analysis of the human genome.. Nature. 2001, roč. 409, čís. 6822, s. 860–921. DOI 10.1038/35057062. PMID 11237011. [2]

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[20]

[21]

@@ Řádek 24: / Řádek 24: @@
 | druhotné dělení = [[Poddruh]]y
 }}
-'''Člověk moudrý''' nebo '''rozumný''' (''Homo sapiens'') je jediným žijícím druhem rodu ''[[Člověk|Homo]]''. Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová [[inteligence]] a schopnost [[řeč|mluvit]]. Člověk je rovněž [[bytost]], která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio-historické činnosti a [[Kultura|kultury]].
+'''Člověk moudrý''' nebo '''rozumný''' (''Homo sapiens'') je jediným žijícím druhem rodu ''[[Člověk|Homo]]''. Někdy se k tomuto druhu ovšem kromě člověka současného typu zařazuje ještě [[Neandertálec|neandertálský člověk]]. Pak je člověk současného typu nazýván ''Homo sapiens sapiens'' a neandrtálec nazýván ''Homo sapiens neanderthalensis''. Je pro něj charakteristické vertikální držení těla, rozumová [[inteligence]] a schopnost [[řeč|mluvit]]. Člověk je rovněž [[bytost]], která si uvědomuje sama sebe, subjekt socio-historické činnosti a [[Kultura|kultury]].
 Samec člověka se nazývá [[muž]], samice [[žena]], mládě člověka [[dítě]].
 Charakteristickým rysem dnešního člověka je schopnost vyrábět komplexní [[nástroj]]e a použít je k ovlivnění svého okolí. Používání jednoduchých nástrojů je však známo i od jiných živočichů, a to nejen od zbylých zástupců nadčeledi [[Hominoidi|Hominoidea]] ([[orangutan]]ů, [[šimpanz]]ů a [[gorila|goril]]), ale také například od některých druhů [[Ptáci|ptáků]].<ref>https://ct24.ceskatelevize.cz/veda/3021875-papuchalk-umi-pouzivat-nastroje-biologove-ho-zachytili-s-vetvickou-na-drbani</ref>
@@ Řádek 51: / Řádek 51: @@
 | strany = 208–212
 | issn = 1214-4029
-}}</ref><ref>{{Citace monografie
+}}</ref><ref name="#1">{{Citace monografie
 | příjmení = Svoboda, Jiří A., 1953-
 | titul = Předkové : evoluce člověka
@@ Řádek 57: / Řádek 57: @@
 | vydání = 2. upravené vydání
 | místo = Praha
-| počet stran = 479 stran
+| počet stran = 479
 | isbn = 978-80-200-2750-4
 | isbn2 = 80-200-2750-5
@@ Řádek 65: / Řádek 65: @@
 Postupný vznik a [[Evoluce|vývoj]] jednotlivých zástupců rodu ''[[Člověk|Homo]]'' označujeme termínem [[Evoluce člověka|antropogeneze]] a začíná asi před 8 miliony let v [[Afrika|Africe]], kdy žil společný předek lidí a [[šimpanz]]ů, což jsou naši nejbližší žijící příbuzní. Potomci tohoto předka se rozdělili do dvou větví – jedné směřující k současným lidem a druhé vedoucí k dvěma dnes žijícím druhům šimpanzů.
-Jedním z prvních zástupců zmíněné lidské linie byl [[Sahelanthropus tchadensis|''Sahelanthropus tchadensis'']], který se objevil v [[miocén]]u nedlouho po oddělení lidské a šimpanzí linie. Po něm jsou z miocenního [[Paleontologie|paleontologického]] záznamu známi ještě ''[[Orrorin tugenensis]]'' a ''[[Ardipithecus|Ardipithecus ramidus]]''.
+Jedním z prvních zástupců zmíněné lidské linie byl ''[[Sahelanthropus tchadensis]]'', který se objevil v [[miocén]]u nedlouho po oddělení lidské a šimpanzí linie. Po něm jsou z miocenního [[Paleontologie|paleontologického]] záznamu známi ještě ''[[Orrorin tugenensis]]'' a ''[[Ardipithecus|Ardipithecus ramidus]]''.
-V pliocénu se na scéně, kromě málo známého druhu [[Kenyanthropus platyops|''Kenyanthropus platyops'']], objevují [[australopitékové]]. V současnosti jich vědci rozlišují deset druhů: ''[[Paranthropus aethiopicus|A. aethiopicus]]'', ''[[Australopithecus afarensis|A. afarensis]]'', ''[[Australopithecus africanus|A. africanus]]'', ''[[Australopithecus anamensis|A. anamensis]]'', ''[[Australopithecus bahrelghazali|A. bahrelghazali]]'', ''[[Paranthropus boisei|A. boisei]]'', [[Australopithecus#Deyiremeda|''A. deyiremeda'']], ''[[Australopithecus garhi|A. garhi]]'', ''[[Paranthropus robustus|A. robustus]]'', ''[[Australopithecus sediba|A. sediba]]''. Hlavní část svého vývoje prodělali na počátku [[Čtvrtohory|kvartéru]], netušíme však, který zástupce rodu ''[[Australopithecus]]'' dal vzniknout prvním příslušníkům rodu [[Člověk|''Homo'']].
+V pliocénu se na scéně, kromě málo známého druhu ''[[Kenyanthropus platyops]]'', objevují [[australopitékové]]. V současnosti jich vědci rozlišují deset druhů: ''[[Paranthropus aethiopicus|A. aethiopicus]]'', ''[[Australopithecus afarensis|A. afarensis]]'', ''[[Australopithecus africanus|A. africanus]]'', ''[[Australopithecus anamensis|A. anamensis]]'', ''[[Australopithecus bahrelghazali|A. bahrelghazali]]'', ''[[Paranthropus boisei|A. boisei]]'', [[Australopithecus#Deyiremeda|''A. deyiremeda'']], ''[[Australopithecus garhi|A. garhi]]'', ''[[Paranthropus robustus|A. robustus]]'', ''[[Australopithecus sediba|A. sediba]]''. Hlavní část svého vývoje prodělali na počátku [[Čtvrtohory|kvartéru]], netušíme však, který zástupce rodu ''[[Australopithecus]]'' dal vzniknout prvním příslušníkům rodu [[Člověk|''Homo'']].
 V [[Antropologie|antropologii]] lze rozlišit dva tradiční směry nahlížení na nálezy fosilních druhů rodu ''Homo''. Tzv. rozdělovači se snaží každý mírně odlišný nález popsat jako nový druh, zato tzv. slučovači projevují naopak snahu označit každý nález buď za ''[[Homo erectus]]'', či za ''Homo sapiens''. Níže se budeme kompromisně držet nejčastěji udávaných druhů.
-Prvními zástupci rodu ''Homo'' byli před cca 2,5 miliony let druhy ''[[Homo habilis]]'' a ''[[Homo rudolfensis]]'', které vykazovaly ještě řadu primitivních znaků. Posléze se objevuje již pokročilejší druh ''[[Homo ergaster]]'', snad potomek některého z dvojice prvních druhů, který jako první lidský předek opustí v době před 2 miliony let Afriku a na [[Blízký východ|Předním východě]] dá vzniknout známému druhu [[Homo erectus|''Homo erectus'']], který už mj. [[Ovládnutí ohně prvními lidmi|ovládal oheň]]. Ten se následně rozšíří zpět do Afriky, ale také do většiny [[Eurasie]] a pronikne rovněž na ostrovy, kde se z něj vyvinou trpasličí formy [[Homo floresiensis|''Homo floresiensis'']] a ''[[Homo luzonensis]]''. Další objevené lidské druhy, africký ''[[Homo naledi]]'' a evropský ''[[Homo antecessor]]'', jsou známy jen z několika nálezů.
+Prvními zástupci rodu ''Homo'' byli před cca 2,5 miliony let druhy ''[[Homo habilis]]'' a ''[[Homo rudolfensis]]'', které vykazovaly ještě řadu primitivních znaků. Posléze se objevuje již pokročilejší druh ''[[Homo ergaster]]'', snad potomek některého z dvojice prvních druhů, který jako první lidský předek opustí v době před 2 miliony let Afriku a na [[Blízký východ|Předním východě]] dá vzniknout známému druhu ''[[Homo erectus]]'', který už mj. [[Ovládnutí ohně prvními lidmi|ovládal oheň]]. Ten se následně rozšíří zpět do Afriky, ale také do většiny [[Eurasie]] a pronikne rovněž na ostrovy, kde se z něj vyvinou trpasličí formy ''[[Homo floresiensis]]'' a ''[[Homo luzonensis]]''. Další objevené lidské druhy, africký ''[[Homo naledi]]'' a evropský ''[[Homo antecessor]]'', jsou známy jen z několika nálezů.
-V [[Evropa|Evropě]] se před 600 tisíci lety objevuje [[Homo heidelbergensis|''Homo heidelbergensis'']] a v Africe před 300 tisíci lety [[Homo rhodesiensis|''Homo rhodesiensis'']], což jsou nejspíše další potomci ''Homo erectus''. První je považován za předka nejdéle známého fosilního druhu člověka ''[[Neandertálec|Homo neanderthalensis]]'' a také dosud málo známých [[Denisované|denisovanů]], druhý z nich je možná mateřským druhem současného [[Homo sapiens|''Homo sapiens'']], o němž pojednává tento článek. ''Homo sapiens'' se vyvinul před 200 tisíci lety (a možná dokonce i dříve) ve [[Východní Afrika|východní Africe]], odkud se později v několika vlnách [[Osídlování Země|rozšířil]] do zbytku světa. Tato teorie vzniku současných populací ''Homo sapiens'' v Africe nese název ''Out-of-Africa''. Dnes je nejčastěji uznávána její upravená podoba (někdy označovaná jako ''teorie difuzní vlny''), která připouští, že náš druh se v Eurasii křížil s dalšími druhy lidí, které se zde již vyskytovaly, čímž se do [[genom]]u současných lidí dostaly také některé geny od [[Neandertálec|neandertálců]], [[Denisované|děnisovanů]], [[Homo heidelbergensis|''Homo heidelbergensis'']], [[Homo erectus|''Homo erectus'']] i takzvaných [[Homo floresiensis|hobitů]].
+V [[Evropa|Evropě]] se před 600 tisíci lety objevuje ''[[Homo heidelbergensis]]'' a v Africe před 300 tisíci lety ''[[Homo rhodesiensis]]'', což jsou nejspíše další potomci ''Homo erectus''. První je považován za předka nejdéle známého fosilního druhu člověka ''[[Neandertálec|Homo neanderthalensis]]'' a také dosud málo známých [[Denisované|denisovanů]], druhý z nich je možná mateřským druhem současného ''[[Homo sapiens]]'', o němž pojednává tento článek. ''Homo sapiens'' se vyvinul před 200 tisíci lety (a možná dokonce i dříve) ve [[Východní Afrika|východní Africe]], odkud se později v několika vlnách [[Osídlování Země|rozšířil]] do zbytku světa. Tato teorie vzniku současných populací ''Homo sapiens'' v Africe nese název ''Out-of-Africa''. Dnes je nejčastěji uznávána její upravená podoba (někdy označovaná jako ''teorie difuzní vlny''), která připouští, že náš druh se v Eurasii křížil s dalšími druhy lidí, které se zde již vyskytovaly, čímž se do [[genom]]u současných lidí dostaly také některé geny od [[Neandertálec|neandertálců]], [[Denisované|děnisovanů]], ''[[Homo heidelbergensis]]'', ''[[Homo erectus]]'' i takzvaných [[Homo floresiensis|hobitů]].
 Někteří odborníci dříve zastávali názor o polycentrickém původu moderního člověka. Tato tzv. ''multiregionální teorie'' předpokládala vznik současných populací nezávisle na sobě na různých místech světa z ''Homo erectus'', který se z Afriky rozšířil již před 2 miliony let.
-=== Šíření člověka z Afriky<ref>{{Citace monografie
+=== Šíření člověka z Afriky<ref name="#1"/><ref>{{Citace elektronického periodika
-| příjmení = Svoboda, Jiří A., 1953-
-| titul = Předkové : evoluce člověka
-| url = https://www.worldcat.org/oclc/1011114578
-| vydání = 2. upravené vydání
-| místo = Praha
-| počet stran = 479 stran
-| isbn = 978-80-200-2750-4
-| isbn2 = 80-200-2750-5
-| oclc = 1011114578
-}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Hledání počátků moderního člověka
 | periodikum = vesmir.cz
@@ Řádek 94: / Řádek 84: @@
 }}</ref> ===
 {{Podrobně|Osídlování Země}}
+[[Soubor:Homo sapiens lineage.svg|náhled|250px|Vývoj moderního člověka a dalších lidských druhů za posledních 600&nbsp;000 let]]
-''Homo sapiens'' se vyvinul v období před 200 000 lety ve [[Východní Afrika|východní Africe]] nejspíš z druhu ''[[Homo rhodesiensis]]''. Nejstarší příslušníci ''Homo sapiens'' jsou reprezentováni například nálezy od [[Etiopie|etiopské]] řeky [[Omo]], které jsou alespoň 230 000 let staré,<ref>https://phys.org/news/2022-01-earliest-human-eastern-africa-dated.html - Earliest human remains in eastern Africa dated to more than 230,000 years ago</ref> i když některé [[Severní Afrika|severoafrické]] fosilie řazené k ''Homo sapiens'' jsou údajně staré až 300 000 let.<ref>http://news.nationalgeographic.com/news/2008/12/081203-homo-sapien-missions.html</ref><ref>[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/2145084-prvni-lide-vznikli-o-100-000-let-drive-nez-vedci-tusili-pravdu-ukazal-nalez-z-maroka První lidé vznikli o 100 000 let dříve, než vědci tušili. Pravdu ukázal nález z Maroka]. Česká televize. 8. června 2017.</ref> Dříve byly nejstarší africké nálezy vyčleňovány do samostatného poddruhu ''[[Homo sapiens idaltu]]''.
+''Homo sapiens'' se vyvinul v období před 200 000 lety ve [[Východní Afrika|východní Africe]] nejspíš z druhu ''[[Homo rhodesiensis]]''. Nejstarší příslušníci ''Homo sapiens'' jsou reprezentováni například nálezy od [[Etiopie|etiopské]] řeky [[Omo]], které jsou alespoň 230 000 let staré.<ref>https://phys.org/news/2022-01-earliest-human-eastern-africa-dated.html - Earliest human remains in eastern Africa dated to more than 230,000 years ago</ref> Některé [[Severní Afrika|severoafrické]] fosilie řazené k ''Homo sapiens'' staré až 300 000 let.<ref>http://news.nationalgeographic.com/news/2008/12/081203-homo-sapien-missions.html</ref><ref>[http://www.ceskatelevize.cz/ct24/veda/2145084-prvni-lide-vznikli-o-100-000-let-drive-nez-vedci-tusili-pravdu-ukazal-nalez-z-maroka První lidé vznikli o 100 000 let dříve, než vědci tušili. Pravdu ukázal nález z Maroka]. Česká televize. 8. června 2017.</ref> však ukazují, že představy o vzniku ''H. sapiens'' a jeho prvotním šíření po africkém kontinentu musí být přehodnoceny.<ref>{{Citace elektronického periodika
+ | příjmení1 = Gunz
+ | jméno1 = Philipp
+ | titul = Die Ersten unserer Art; The first of our kind
+ | periodikum = Research News
+ | vydavatel = Max-Planck-Gesellschaft
+ | datum_vydání = 2017-06-07
+ | url = https://www.mpg.de/11820357/mpi_evan_jb_2017
+ | url2 = https://www.mpg.de/11322481/oldest-homo-sapiens-fossils-at-jebel-irhoud-morocco
+ | datum_přístupu = 2023-11-06
+ | jazyk = německy, anglicky
+}}</ref>  Dříve byly nejstarší africké nálezy vyčleňovány do samostatného poddruhu ''[[Homo sapiens idaltu]]''.
-Asi před 140 000 lety žila v Africe žena označovaná jako [[mitochondriální Eva]], která je posledním společným předkem všech současných lidí v mateřské linii. Od Evy se vývoj lidstva ubíral dvěma směry, jako sesterskou skupiny všech ostatních lidí označujeme jihoafrické [[Khoisanové|Khoisany]], kteří se vyznačují řadou velmi původních znaků a bývají označováni jako tzv. [[Kapoidní rasa|'''kapoidní rasa''']].
+Asi před 140 000 lety žila v Africe žena označovaná jako [[mitochondriální Eva]], která je posledním společným předkem všech současných lidí v mateřské linii. Od Evy se vývoj lidstva ubíral dvěma směry, jako sesterskou skupiny všech ostatních lidí označujeme jihoafrické [[Khoisanové|Khoisany]], kteří se vyznačují řadou velmi původních znaků a bývají označováni jako tzv. '''[[kapoidní rasa]]'''.
 Příslušníci druhé lidské větve se ubírali severním směrem a dle rozdílů v [[mitochondriální DNA]] se postupně diferenciovali do šesti skupin, které představují dnešní [[Pygmejové]] ([[Haploskupina L1 (mtDNA)|haploskupina L1]]), [[Kušitské jazyky|kúšitské populace]] ([[Haploskupina L5 (mtDNA)|haploskupina L5]]), [[Nigerokonžské jazyky|nigerokonžské populace]] ([[Haploskupina L2 (mtDNA)|haploskupina L2]]), [[Nilosaharské jazyky|nilosaharské populace]] ([[Haploskupina L6 (mtDNA)|haploskupina L6]]) a [[Hadzové]] ([[Haploskupina L4 (mtDNA)|haploskupina L4]]). Těchto pět uvedených linií bývá sdružováno pod označením [[Negroidní rasa|'''"negroidní rasa"''']], ta je tím pádem však [[Parafyletismus|parafyletická]], jelikož onu šestou linii tvoří populace [[Haploskupina L3 (mtDNA)|haploskupiny L3 mitochondriální DNA]], které později opustily Afriku a daly vzniknout zbylým [[Lidská rasa|lidským plemenům]].
-Nejprve (před 110 000 lety) však tyto populace pokračovaly podél [[Nil]]u na sever, čímž překročily [[Sahara|Saharu]] a pronikly před 90 000 lety do oblasti [[Blízký východ|Předního východu]], kde se střetli s [[Neandertálec|neandertálci]], avšak v důsledku zhoršení klimatických podmínek nebyla nakonec tato migrační vlna úspěšná. Ostatky těchto migrantů nalezené na území [[Izrael|Izraele]] byly dříve označovány jako samostatný poddruh ''[[Homo sapiens palestinus]]''.<ref>https://phys.org/news/2018-04-human-migration-africa-geographically-widespread.html - First human migration out of Africa more geographically widespread than previously thought</ref><ref>https://phys.org/news/2018-01-scientists-oldest-modern-human-fossil.html - Scientists discover oldest known modern human fossil outside of Africa</ref>
+Nejprve (před 110 000 lety) však tyto populace pokračovaly podél [[Nil]]u na sever, čímž překročily [[Sahara|Saharu]] a pronikly před 90 000 lety do oblasti [[Blízký východ|Předního východu]], kde se střetli s [[Neandertálec|neandertálci]], avšak v důsledku zhoršení klimatických podmínek nebyla nakonec tato migrační vlna úspěšná. Ostatky těchto migrantů nalezené na území [[Izrael]]e byly dříve označovány jako samostatný poddruh ''[[Homo sapiens palestinus]]''.<ref>https://phys.org/news/2018-04-human-migration-africa-geographically-widespread.html - First human migration out of Africa more geographically widespread than previously thought</ref><ref>https://phys.org/news/2018-01-scientists-oldest-modern-human-fossil.html - Scientists discover oldest known modern human fossil outside of Africa</ref>
-Úspěšné migrace z Afriky se lidstvo dočkalo až před 80 000 lety, kdy některé populace překročily úžinu [[Bab-al-Mandab]] a pokračovaly podél jižního pobřeží Asie na východ, kde se střetly s ''[[Homo erectus]]'' a [[Homo floresiensis|''Homo floresiensis'']]. Šíření této tzv. pobřežní linie před 74 000 lety načas zastavil [[Tobská katastrofa|výbuch supervulkánu Toba na Sumatře]]. Poté, co se stavy populací opět stabilizovaly, rozdělili se migranti v [[Jihovýchodní Asie|jihovýchodní Asii]] do dvou linií. První si osvojila výrobu plavidel a námořní plavbu, což jí umožnilo před 45 000 lety kolonizovat [[Austrálie (kontinent)|Austrálii]], [[Nová Guinea|Novou Guineu]] a [[Melanésie|melanéská souostroví]]. V této době hovoříme o vzniku [[Australoidní rasa|'''australoidní rasy''']], která zahrnuje nejen obyvatele Austrálie a přilehlých ostrovů, ale také [[Jižní Asie|jihoasijské]] [[Drávidové|Drávidy]] a [[Negritové|Negrity]]. Druhá větev pobřežních migrantů se vydala na sever, kde před 63 000 lety osídlila oblast dnešní [[Čína|Číny]] a dala vzniknout [[Mongoloidní rasa|'''mongoloidní rase''']].
+Úspěšné migrace z Afriky se lidstvo dočkalo až před 80 000 lety, kdy některé populace překročily úžinu [[Bab-al-Mandab]] a pokračovaly podél jižního pobřeží Asie na východ, kde se střetly s ''[[Homo erectus]]'' a ''[[Homo floresiensis]]''. Šíření této tzv. pobřežní linie před 74 000 lety načas zastavil [[Tobská katastrofa|výbuch supervulkánu Toba na Sumatře]]. Poté, co se stavy populací opět stabilizovaly, rozdělili se migranti v [[Jihovýchodní Asie|jihovýchodní Asii]] do dvou linií. První si osvojila výrobu plavidel a námořní plavbu, což jí umožnilo před 45 000 lety kolonizovat [[Austrálie (kontinent)|Austrálii]], [[Nová Guinea|Novou Guineu]] a [[Melanésie|melanéská souostroví]]. V této době hovoříme o vzniku [[Australoidní rasa|'''australoidní rasy''']], která zahrnuje nejen obyvatele Austrálie a přilehlých ostrovů, ale také [[Jižní Asie|jihoasijské]] [[Drávidové|Drávidy]] a [[Negritové|Negrity]]. Druhá větev pobřežních migrantů se vydala na sever, kde před 63 000 lety osídlila oblast dnešní [[Čína|Číny]] a dala vzniknout [[Mongoloidní rasa|'''mongoloidní rase''']].
-Vrátíme-li se zpět do Afriky, zjistíme, že před 50 000 vykročil do [[Eurasie]] i zbytek lidí s [[Haploskupina L3 (mtDNA)|haploskupinou L3 mtDNA]]. Tento exodus však proběhl přes [[Sinajský poloostrov]] a v oblasti [[Blízký východ|Předního východu]] došlo k utvoření [[Europoidní rasa|'''europoidní rasy''']]. Část těchto migrantů se vydala směrem do centrální Asie a obsadila oblasti [[Sibiř]]e, [[střední Asie]], [[Korejský poloostrov]] i [[Japonsko]], kde se setkali s [[Mongoloidní rasa|mongoloidy]], jimiž byli nakonec asimilováni. Druhá část europoidních migrantů byla úspěšnější, obsadila [[Arabský poloostrov]] a [[Indie|Indii]], odkud vytlačila přežívající příslušníky první migrace, a následně obsadila zpětně také [[Severní Afrika|sever Afriky]]. Třetí část migrantů pokračovala přes [[Kavkaz]] dále do [[Evropa|Evropy]], kde se střetla s [[Homo heidelbergensis|''Homo heidelbergensis'']] a [[Neandertálec|neandertálci]], s nimiž se úspěšně křížila. Dříve byly nálezy archaických ''Homo sapiens'' v Evropě označovány jako zvláštní poddruh ''[[Kromaňonci|H. s. cromagnonensis]]''.
+Vrátíme-li se zpět do Afriky, zjistíme, že před 50 000 vykročil do [[Eurasie]] i zbytek lidí s [[Haploskupina L3 (mtDNA)|haploskupinou L3 mtDNA]]. Tento exodus však proběhl přes [[Sinajský poloostrov]] a v oblasti [[Blízký východ|Předního východu]] došlo k utvoření [[Europoidní rasa|'''europoidní rasy''']]. Část těchto migrantů se vydala směrem do centrální Asie a obsadila oblasti [[Sibiř]]e, [[střední Asie]], [[Korejský poloostrov]] i [[Japonsko]], kde se setkali s [[Mongoloidní rasa|mongoloidy]], jimiž byli nakonec asimilováni. Druhá část europoidních migrantů byla úspěšnější, obsadila [[Arabský poloostrov]] a [[Indie|Indii]], odkud vytlačila přežívající příslušníky první migrace, a následně obsadila zpětně také [[Severní Afrika|sever Afriky]]. Třetí část migrantů pokračovala přes [[Kavkaz]] dále do [[Evropa|Evropy]], kde se střetla s ''[[Homo heidelbergensis]]'' a [[Neandertálec|neandertálci]], s nimiž se úspěšně křížila. Dříve byly nálezy archaických ''Homo sapiens'' v Evropě označovány jako zvláštní poddruh ''[[Kromaňonci|H. s. cromagnonensis]]''.
 Asijské populace s příměsí europoidních genů pokračovaly dále na sever a před 15 000 lety dosáhly přes [[Beringie|Beringii]] po souši [[Amerika|americké pevniny.]] Archeologický záznam čerpá především z nálezů v [[Aljaška|aljašské]] jeskyni Bluefish. Následný ústup zalednění umožnil lidem postupovat dále a vytvořit paleo[[Eskymáci|eskymácké]] a [[Paleoindiáni|paleoindiánské populace]] (typická je například [[Kultura Clovis|cloviská kultura]]). [[Patagonie]] byla lidmi osídlena před 11 000 tisíci lety. Následně byla Amerika osídlena ještě několika vlnami migrantů z [[Asie]]. Do Jižní Ameriky se však člověk moderního typu dostal patrně již před asi 30 000 lety, jak ukazují nové objevy z [[Argentina|Argentiny]].<ref>Carlos L. Azcuy, Hugo A. Carrizo, Eduardo P. Tonni, Héctor Panarello & Cecilia R. Amenábar (2021). [http://www.lillo.org.ar/journals/index.php/acta-geologica-lilloana/article/view/1162/1391 Late Pleistocene fossil hominid tracks on the beaches of Claromecó, Argentina]. ''Acta Geológica Lilloana''. '''33''' (2): 43-57. doi: https://doi.org/10.30550/j.agl/2021.33.2/2021-08-03</ref>
@@ Řádek 118: / Řádek 120: @@
 | datum přístupu = 2020-07-16
 }}</ref> ===
-V současnosti obývá naši planetu jediný lidský druh – ''Homo sapiens''. [[Neandertálec|Neadertálci]] i [[denisované]] vyhynuli asi před 35 000 lety a nejpozději před 13 000 lety je následoval také trpasličí [[Homo floresiensis|''Homo floresiensis'']]. Názory o přežívání hobitů do [[novověk]]u nejsou patřičně podloženy, avšak nelze vyloučit vliv tohoto druhu na vznik domorodých zkazek o mytických tvorech známých pod jmény [[Orang Pendek]] a [[Ebu Gogo]].
+V současnosti obývá naši planetu jediný lidský druh – ''Homo sapiens''. [[Neandertálec|Neadertálci]] i [[denisované]] vyhynuli asi před 35 000 lety a nejpozději před 13 000 lety je následoval také trpasličí ''[[Homo floresiensis]]''. Názory o přežívání hobitů do [[novověk]]u nejsou patřičně podloženy, avšak nelze vyloučit vliv tohoto druhu na vznik domorodých zkazek o mytických tvorech známých pod jmény [[Orang Pendek]] a [[Ebu Gogo]].
 Moderní lidé prodělali od svého vzniku do současnosti několik [[Revoluce|revolučních]] událostí, které měly signifikantní vliv na vývoj lidské [[Kultura|kultury]] a chování. V období před 45 000 lety hovoříme v Evropě o '''[[Lidská revoluce|lidské revoluci]]''', která přinesla vznik uměleckého cítění u člověka (známé jsou [[Jeskynní malířství|malby]] v jeskyni [[Lascaux]]), ale také jeho všeobecný intelektuální rozvoj včetně konání nejrůznějších rituálů a vytvoření efektivnějších metod [[lov]]u. Obecně hovoříme o tzv. [[Sapientace|sapientaci]].
-Často zmiňovaná je '''[[neolitická revoluce]]''', která začala před 10 tisíci lety v oblasti [[Úrodný půlměsíc|úrodného půlměsíce]], odkud se posléze šířila do dalších oblastí. Jde o přechod od [[Lovci a sběrači|lovecko-sběračského stylu života]] k usedlému zemědělství. Je spojena s [[Domestikace|domestikací]] prvních zvířat a [[Domestikace rostlin|zušlechťováním]] planých rostlin. Proces tzv. [[neolitizace]] nezasáhl například některé národy, například jihoafrické [[Sanové|Sany]].
+Často zmiňovaná je '''[[neolitická revoluce]]''', která začala před 10 tisíci lety v oblasti [[Úrodný půlměsíc|úrodného půlměsíce]], odkud se posléze šířila do dalších oblastí. Jde o přechod od [[Lovci a sběrači|lovecko-sběračského stylu života]] k usedlému zemědělství. Je spojena s [[Domestikace|domestikací]] prvních zvířat a [[Domestikace rostlin|zušlechťováním]] planých rostlin. Proces tzv. [[neolitizace]] nezasáhl některé národy, například jihoafrické [[Sanové|Sany]].
 V 18. století započal proces [[Průmyslová revoluce|'''průmyslové revoluce''']], která je spojena především s [[Industrializace|industrializací]], tj. vznikem prvních [[Továrna|továren]] a přechodu od lidské práce k práci strojové.
@@ Řádek 187: / Řádek 189: @@
  | příjmení = SOCHA
  | jméno = Vladimír
+ | odkaz na autora = Vladimír Socha
  | titul = Vývoj rychlosti lidského sprintu
  | periodikum = OSEL.cz
@@ Řádek 193: / Řádek 196: @@
  | den vydání = 20
  | url = https://www.osel.cz/10017-vyvoj-rychlosti-lidskeho-sprintu.html
-}} {{cs}}</ref>, přestože průměrně disponovaní jedinci vyvinou spíše jen rychlost kolem 28,4 km/h <ref>Sellers, W. I. & Manning, P. L. (2007). "Estimating dinosaur maximum running speeds using evolutionary robotics". ''Proc. R. Soc. B. The Royal Society.'' '''274''' (1626): 2711–6. doi:[http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/274/1626/2711 10.1098/rspb.2007.0846]</ref><ref>{{citace elektronické monografie| url = http://www.savci.upol.cz/teorie/rychlost.htm| titul = Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie| jméno=Marek| příjmení=Bryl| jméno2=Tomáš| příjmení2=Matyáštík| vydavatel=Univerzita Palackého, upol.cz| rok=1998-2005}}</ref>
+}} {{cs}}</ref>, přestože průměrně disponovaní jedinci vyvinou spíše jen rychlost kolem 28,4&nbsp;km/h <ref>Sellers, W. I. & Manning, P. L. (2007). "Estimating dinosaur maximum running speeds using evolutionary robotics". ''Proc. R. Soc. B. The Royal Society.'' '''274''' (1626): 2711–6. doi:[http://rspb.royalsocietypublishing.org/content/274/1626/2711 10.1098/rspb.2007.0846]</ref><ref>{{citace elektronické monografie| url = http://www.savci.upol.cz/teorie/rychlost.htm| titul = Rychlost savců - Savci, internetová encyklopedie| jméno=Marek| příjmení=Bryl| jméno2=Tomáš| příjmení2=Matyáštík| vydavatel=Univerzita Palackého, upol.cz| rok=1998-2005}}</ref>
 == Člověk v náboženství ==
@@ Řádek 226: / Řádek 229: @@
 * Kamenné a kostěné nože
 * Dokonalejší nástroje: hroty, škrabadla, rydla
-* člověk dnešního typu:
+''Člověk dnešního typu'':
 * [[Ovládnutí ohně prvními lidmi|rozdělání ohně]]
 * výroba nových lepších nástrojů pomocí již existujících nástrojů
@@ Řádek 238: / Řádek 241: @@
 Lidský genom je souhrn veškeré [[genetická informace|genetické informace]] zapsané v [[DNA]] uvnitř lidských [[buňka|buněk]]. Současný [[člověk]] je řazen mezi [[eukaryota|eukaryotické]] organizmy, a tak obsahuje DNA uvnitř [[buněčné jádro|buněčného jádra]] a dále ovšem i v [[mitochondrie|mitochondriích]] (tzv. [[mitochondriální DNA]]). V jádře je však genetické informace nejvíce. V tělních buňkách se vyskytuje diploidní jaderný genom, což v praxi znamená, že každý gen je přítomen v buňce dvakrát (výjimkou jsou geny na pohlavních chromozomech u muže).
-Lidská [[jaderná DNA]], která se skládá v haploidním stavu z 3,2 miliardy párů [[nukleová báze|bází]] (tedy 3,2 Gbp) a obsahuje 20–25 tisíc genů, což je mimochodem počet genů srovnatelný například s [[hlístice|hlísticí]] ''[[Háďátko obecné|Caenorhabditis elegans]]''.<ref name="genetics">{{citace monografie| titul = A Dictionary of Genetics, Seventh Edition | autor = ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN | vydavatel = Oxford University Press| rok=2006}}</ref><ref>http://www.wormbase.org/wiki/index.php/WS205{{Nedostupný zdroj}}</ref> Některé prameny udávají pouhých 18&nbsp;000 genů.<ref name="piechart">Pie chart human genome; http://www.pantherdb.org/chart/summary/pantherChart.jsp?filterLevel=1&chartType=1&listType=1&type=1&species=human&filter=NP</ref> Jaderný genom je rozeset po 23 párech [[chromozom]]ů, z toho jeden pár je představován [[pohlavní chromozom|pohlavními chromozomy]] [[chromozom X|X]] a [[chromozom Y|Y]]. Samotné geny kódující [[Bílkovina|bílkoviny]] však tvoří pouhých 1,5% genomu, zbytek představují buď geny kódující různé druhy [[RNA]], nebo různé [[regulační sekvence]], [[intron]]y a tzv. [[Nekódující DNA|junk DNA]] („odpadní“ DNA) bez známé funkce.<ref name="IHSGC2001">{{Citace periodika | autor = International Human Genome Sequencing Consortium | titul = Initial sequencing and analysis of the human genome. | periodikum = Nature | ročník = 409 | číslo = 6822 | strany = 860–921 | rok = 2001 | pmid = 11237011 | doi = 10.1038/35057062}} [http://www.nature.com/nature/journal/v409/n6822/full/409860a0.html]</ref>
+Lidská [[jaderná DNA]], která se skládá v haploidním stavu z 3,2 miliardy párů [[nukleová báze|bází]] (tedy 3,2 Gbp) a obsahuje 20–25 tisíc genů, což je mimochodem počet genů srovnatelný například s [[hlístice|hlísticí]] ''[[Háďátko obecné|Caenorhabditis elegans]]''.<ref name="genetics">{{citace monografie| titul = A Dictionary of Genetics, Seventh Edition | autor = ROBERT C. KING; WILLIAM D. STANSFIELD; PAMELA K. MULLIGAN | vydavatel = Oxford University Press| rok=2006}}</ref><ref>{{Citace elektronického periodika |titul=Archivovaná kopie |url=http://www.wormbase.org/wiki/index.php/WS205 |datum přístupu=2009-09-22 |url archivu=https://archive.today/20131128221446/http://wiki.wormbase.org/index.php/WS205 |datum archivace=2013-11-28 }}</ref> Některé prameny udávají pouhých 18&nbsp;000 genů.<ref name="piechart">Pie chart human genome; http://www.pantherdb.org/chart/summary/pantherChart.jsp?filterLevel=1&chartType=1&listType=1&type=1&species=human&filter=NP</ref> Jaderný genom je rozeset po 23 párech [[chromozom]]ů, z toho jeden pár je představován [[pohlavní chromozom|pohlavními chromozomy]] [[chromozom X|X]] a [[chromozom Y|Y]]. Samotné geny kódující [[Bílkovina|bílkoviny]] však tvoří pouhých 1,5% genomu, zbytek představují buď geny kódující různé druhy [[RNA]], nebo různé [[regulační sekvence]], [[intron]]y a tzv. [[Nekódující DNA|junk DNA]] („odpadní“ DNA) bez známé funkce.<ref name="IHSGC2001">{{Citace periodika
+| autor = International Human Genome Sequencing Consortium
+| titul = Initial sequencing and analysis of the human genome.
+| periodikum = Nature
+| ročník = 409
+| číslo = 6822
+| strany = 860–921
+| pmid = 11237011
+| doi = 10.1038/35057062
+| rok = 2001
+}} [http://www.nature.com/nature/journal/v409/n6822/full/409860a0.html]</ref>
 == Odkazy ==
@@ Řádek 251: / Řádek 264: @@
 === Externí odkazy ===
+* [https://vesmir.cz/cz/on-line-clanky/2015/06/hausnumera-ve-sluzbach-pokroku.html František Houdek: Hausnumera ve službách pokroku. 3. 6. 2015]
+* [https://www.osel.cz/12164-myelin-dar-od-pritele-retrovirus.html PAZDERA, Josef. Myelin – dar od přítele „retrovira“. ''Osel.cz'' 05.02.2022 00:02 (cit. 5. 3. 2022)]
 * {{Commonscat}}
 * {{Wikidruhy|taxon=Homo sapiens sapiens}}
 * {{Wikicitáty|téma=Člověk}}
+* {{Wikicitáty|téma=Homo sapiens}}
 * {{Wikislovník|heslo=člověk}}
-* [https://vesmir.cz/cz/on-line-clanky/2015/06/hausnumera-ve-sluzbach-pokroku.html František Houdek: Hausnumera ve službách pokroku. 3. 6. 2015]
 {{Autoritní data}}