Jules Mazarin: Porovnání verzí
m rozlišovač |
m Odkaz na osobu ve Wikicitátech |
||
(Není zobrazeno 50 mezilehlých verzí od 27 dalších uživatelů.) | |||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
{{Infobox |
{{Infobox - křesťanský vůdce |
||
| typ = kardinál |
|||
| čestný_titul = |
|||
| čestný prefix = Jeho Eminence |
|||
| jméno =Jules Mazarin |
|||
| jméno = Jules Mazarin |
|||
| čestný_sufix = |
|||
| čestný sufix = |
|||
| obrázek =Mazarin.jpg |
|||
| titul = [[Kardinál laik]] |
|||
| velikost_obrázku =230px |
|||
| |
| obrázek = Cardinal Mazarin.jpg |
||
| velikost obrázku = 230px |
|||
| popis =Portrét od Pierra Louise Boucharta |
|||
| alt = |
|||
| pořadí =2. |
|||
| popisek = Jules kardinál Mazarin, portrét od Pierra Louise Boucharta |
|||
| úřad =[[Seznam premiérů Francie|první ministr státní rady]] |
|||
| církev = [[římskokatolická církev|římskokatolická]] |
|||
| od =[[5. prosinec]] [[1642]] |
|||
| provincie = |
|||
| do =[[9. březen]] [[1661]] |
|||
| metropole = |
|||
| panovník =[[Ludvík XIII.]]<br />[[Anna Rakouská|královna Anna]]<br />[[Ludvík XIV.]] |
|||
| arcidiecéze = |
|||
| předchůdce =[[Armand-Jean du Plessis de Richelieu]] |
|||
| diecéze = |
|||
| nástupce =[[Ludvík XIV.]] {{Malé|sám převzal úřad}} |
|||
| sídlo = |
|||
| datum_narození =[[14. červenec]] [[1602]] |
|||
| datum jmenování = |
|||
| místo_narození =[[Pescina]], [[Neapolské království]] |
|||
| zvolen = <!-- alternativa ke jmenování --> |
|||
| datum_úmrtí =[[9. březen]] [[1661]] |
|||
| uveden do úřadu = |
|||
| místo_úmrtí =[[Vincennes]], [[Francouzské království]] |
|||
| období služby = <!-- alternativa ke jmenování --> |
|||
| národnost =[[Italové|Ital]], [[Francouzi|Francouz]] |
|||
| předchůdce = |
|||
| děti = |
|||
| nástupce = |
|||
| sídlo = |
|||
| v opozici k = |
|||
| titulární kostel = |
|||
| zaměstnání =[[kardinál]], politik |
|||
| heslo = |
|||
| profese =[[Duchovenstvo|duchovní]] |
|||
| heslo česky = |
|||
| náboženství =[[Římskokatolická církev|římskokatolické]] |
|||
| znak = Coat of arms of Cardinal Mazarin.svg |
|||
| velikost znaku = |
|||
| institut = |
|||
| hnutí = |
|||
| postulát = |
|||
| noviciát = |
|||
| sliby = |
|||
| dočasné sliby = |
|||
| doživotní sliby = |
|||
| změna = |
|||
| nižší svěcení = |
|||
| jáhenské svěcení = nebyl vysvěcen |
|||
| světitel jáhna = |
|||
| kněžské svěcení = |
|||
| světitel kněze = |
|||
| biskupské svěcení = |
|||
| světitel biskupa = |
|||
| 1. spolusvětitel biskupa = |
|||
| 2. spolusvětitel biskupa = |
|||
| kardinálská kreace = [[16. prosinec|16. prosince]] [[1641]] |
|||
| kreoval = [[Urban VIII.]] |
|||
| titul kardinála = |
|||
| další úřady = <div> |
|||
* [[Apoštolský nuncius|nunciem]] ve [[Francie|Francii]] ([[1634]]–[[1636]]) |
|||
</div> |
|||
| zúčastnil se = |
|||
| rodné jméno = |
|||
| jméno v rodném jazyce = |
|||
| země = |
|||
| datum narození = [[14. červenec|14. července]] [[1602]] |
|||
| místo narození = [[Pescina]], [[Soubor:Flag of the Kingdom of Naples.svg|30px]] [[Neapolské království]] |
|||
| datum úmrtí = [[9. březen|9. března]] [[1661]]<br />(ve věku {{Věk|1602|07|14|1661|03|09}} let) |
|||
| místo úmrtí = [[Vincennes]], [[Soubor:Royal_Standard_of_the_King_of_France.svg|30px]] [[Francouzské království]] |
|||
| místo pohřbení = |
|||
| zeměpisná šířka = <!-- místa hrobu --> |
|||
| zeměpisná délka = <!-- místa hrobu --> |
|||
| národnost = |
|||
| denominace = |
|||
| vyznání = římskokatolické |
|||
| osobní sídlo = |
|||
| rodiče = |
|||
| blízká osoba = |
|||
| choť = |
|||
| děti = |
|||
| povolání = |
|||
| vzdělání = |
|||
| alma mater = |
|||
| známý díky = |
|||
| významné dílo = |
|||
| podpis = |
|||
| velikost podpisu = |
|||
| alt podpisu = |
|||
| citát = |
|||
| řády a ocenění = |
|||
| poznámky = |
|||
| související články = |
|||
| web = |
|||
| commonscat = Jules Mazarin |
|||
| wikicitáty = Jules Mazarin |
|||
}} |
}} |
||
{{Infobox - politik |
|||
'''Jules [[kardinál]] Mazarin''' (výslovnost: ''žil mazaren'', [[Italština|italsky]] ''Giulio Mazzarini''; [[14. červenec|14. července]] [[1602]] – [[9. březen|9. března]] [[1661]]) byl původem italský politik a diplomat, který od roku [[1642]] až do své smrti působil jako první ministr [[Francie]]. V letech 1642–1661 byl nejvlivnějším a nejmocnějším mužem francouzské politiky. Od roku [[1641]] měl současně titul [[kardinál]]a. |
|||
| titul před = |
|||
| jméno = Jules Mazarin |
|||
| titul za = |
|||
| obrázek = Cardinal Jules Mazarin MET DP822451.jpg |
|||
| pořadí = 2. |
|||
| úřad = [[Seznam premiérů Francie|první ministr státní rady]] |
|||
| od = [[5. prosinec]] [[1642]] |
|||
| do = [[9. březen]] [[1661]] |
|||
| panovník = [[Ludvík XIII.]]<br />[[Anna Rakouská|královna Anna]]<br />[[Ludvík XIV.]] |
|||
| předchůdce = [[Armand-Jean du Plessis de Richelieu]] |
|||
| nástupce = [[Ludvík XIV.]] {{Malé|sám převzal úřad}} |
|||
| datum narození = <!-- nic --> |
|||
| místo narození = <!-- nic --> |
|||
| datum úmrtí = <!-- nic --> |
|||
| místo úmrtí = <!-- nic --> |
|||
| národnost = |
|||
| děti = |
|||
| sídlo = |
|||
| alma mater = |
|||
| zaměstnání = |
|||
| profese = |
|||
| náboženství = |
|||
}} |
|||
'''Jules [[kardinál]] Mazarin''' (výslovnost: ''žil mazaren'', [[Italština|italsky]] ''Giulio Mazzarino''; [[14. červenec|14. července]] [[1602]] – [[9. březen|9. března]] [[1661]]) byl původem italský politik a diplomat, který od roku [[1642]] až do své smrti působil jako první ministr [[Francie]]. V letech 1642–1661 byl nejvlivnějším a nejmocnějším mužem francouzské politiky. Od roku [[1641]] měl současně titul [[kardinál]]a. |
|||
== Život == |
|||
== Společenský vzestup == |
=== Společenský vzestup === |
||
Narodil se 14. července 1602 v Pescině, v [[Neapolské království|Neapolském království]], jako Giulio Raimondo Mazzarini. Jeho |
Narodil se 14. července 1602 v Pescině, v [[Neapolské království|Neapolském království]], jako Giulio Raimondo Mazzarini. Jeho děd, Giulio Mazzarini, byl řemeslníkem v sicilské vesnici Mazzarino poblíž města [[Caltanissetta]] (odtud jejich příjmení). Jeho otec, Pietro Mazarini, se později stal [[Majordomus|majordomem]] v [[řím]]ském paláci rodu Colonnů. Právě Colonnové zaplatili další výchovu a vzdělání nadaného Giulia. Giulio byl nejprve žákem [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitské]] koleje [[papež]]e [[Urban VIII.|Urbana VIII.]] v [[Řím]]ě, později studoval právo na [[řím]]ské univerzitě [[La Sapienza]] a pak na [[Španělsko|španělské]] univerzitě v [[Alcalá de Henares]]. Roku [[1627]] prožil v severoitalském [[Monferrato|Monferratu]] vojenskou službu v hodnosti kapitána. |
||
Po získání doktorátu práv vstoupil roku [[1632]] jako diplomat do [[papež]]ských služeb a stal se zástupcem papeže v [[Avignon]]u. Zde si jeho schopností povšiml francouzský [[kardinál]] [[Armand-Jean du Plessis de Richelieu|Richelieu]] a postaral se o to, aby se Mazarin stal [[Apoštolský nuncius|nunciem]] ve [[Francie|Francii]] ([[1634]]–[[1636]]). Richelieu si jej velmi oblíbil a časem z něj učinil svého sekretáře. V roce [[1641]] získal titul [[kardinál]]a, ale |
Po získání doktorátu práv vstoupil roku [[1632]] jako diplomat do [[papež]]ských služeb a stal se zástupcem papeže v [[Avignon]]u. Zde si jeho schopností povšiml francouzský [[kardinál]] [[Armand-Jean du Plessis de Richelieu|Richelieu]] a postaral se o to, aby se Mazarin stal [[Apoštolský nuncius|nunciem]] ve [[Francie|Francii]] ([[1634]]–[[1636]]). Richelieu si jej velmi oblíbil a časem z něj učinil svého sekretáře. V roce [[1641]] získal titul [[kardinál]]a, ale nebyl nikdy [[Svěcení|vysvěcen]] na [[kněz]]e, ani mu nebylo uděleno vyšší svěcení. Na přímluvu umírajícího kardinála Richelieua jej jmenoval král [[Ludvík XIII.]] v roce [[1642]] prvním ministrem Francie a hlavou královské rady. |
||
Po smrti krále Ludvíka XIII., roku [[1643]], jej požádala královna-matka [[Anna Rakouská]] o spolupráci na [[regent]]ské vládě za nezletilého [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] On s tím samozřejmě souhlasil. Jeho moc i majetek pak nezadržitelně narůstaly a jeho sílící vliv na politiku Francie i osobní vliv na královnu vdovu se |
Po smrti krále Ludvíka XIII., roku [[1643]], jej požádala královna-matka [[Anna Rakouská]] o spolupráci na [[regent]]ské vládě za nezletilého [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] On s tím samozřejmě souhlasil. Jeho moc i majetek pak nezadržitelně narůstaly a jeho sílící vliv na politiku Francie i osobní vliv na královnu vdovu se brzy staly zdrojem nenávisti a odporu ze strany poddaných i šlechty. Boje o moc ve Francii vyústily až v povstání známé jako [[fronda]], během něhož musel roku [[1651]] odejít z [[Paříž]]e a usídlit se v [[Normandie|Normandii]]. I nadále ale ovlivňoval vývoj událostí v zemi. Vůdce povstání, strýc nezletilého krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] [[Gaston Orleánský]], se nyní rozhodl sám prohlásit za [[regent]]a a zbavit moci královnu vdovu Annu Rakouskou a její přívržence. [[Anna Rakouská]] se pokusila v nastalém zmatku opustit i se svým synem Ludvíkem XIV. hlavní město, proti čemuž se ale vzbouřili sami Pařížané a tomuto útěku zabránili. On sám se zatím snažil obměkčit šlechtu tím, že nechal z [[Věznice|vězení]] propustit některé z vůdců frondy, které před svým útěkem z hlavního města uvěznil. Po jejich propuštění se však nedočkal žádného vděku, opustil Francii a emigroval do [[Kolín nad Rýnem|Kolína nad Rýnem]]. |
||
Od této chvíle ovládal Francii tajně a pomocí kódovaných dopisů, které zasílal regentce Anně Rakouské. Politická situace ale byla stále komplikovanější. Vůdčí osobnosti [[povstání]] uvěznily regentku i nezletilého krále v královském paláci a zakázaly jim toto místo opustit. Na regentku byl vyvíjen nátlak, aby z regentské rady odvolala všechny osoby, které i nadále sympatizovaly s vyhnaným Mazarinem, což Anna Rakouská rezolutně odmítla. Dále si také dopisovala s Mazarinem, který jí udílel rady a utěšoval ji v této těžké situaci. Po čtyřech letech bojů bylo povstání [[fronda|frondy]] roku [[1652]] ukončeno a Mazarin se v roce [[1653]] vrátil z vyhnanství natrvalo zpět do Francie. |
Od této chvíle ovládal Francii tajně a pomocí kódovaných dopisů, které zasílal regentce Anně Rakouské. Politická situace ale byla stále komplikovanější. Vůdčí osobnosti [[povstání]] uvěznily regentku i nezletilého krále v královském paláci a zakázaly jim toto místo opustit. Na regentku byl vyvíjen nátlak, aby z regentské rady odvolala všechny osoby, které i nadále sympatizovaly s vyhnaným Mazarinem, což Anna Rakouská rezolutně odmítla. Dále si také dopisovala s Mazarinem, který jí udílel rady a utěšoval ji v této těžké situaci. Po čtyřech letech bojů bylo povstání [[fronda|frondy]] roku [[1652]] ukončeno a Mazarin se v roce [[1653]] vrátil z vyhnanství natrvalo zpět do Francie. |
||
== Znovuzískání moci == |
=== Znovuzískání moci === |
||
Dne 7. června [[1654]] byl [[Ludvík XIV.]] oficiálně [[Korunovace|korunován]] a ujal se moci v zemi. S tím, jak sílila moc mladého krále, sílila i moc jeho věrného rádce a [[kmotr]]a kardinála Mazarina, který se opět stal důležitou a vlivnou postavou francouzské politiky. Podruhé ve svém životě se ocitl na politickém vrcholu, byl nejbohatším a nevlivnějším mužem v zemi, prvním ministrem a hlavou královské rady. Osobně dohlížel na domácnost královny a na další výchovu mladého krále a jeho bratra [[Filip I. |
Dne 7. června [[1654]] byl [[Ludvík XIV.]] oficiálně [[Korunovace|korunován]] a ujal se moci v zemi. S tím, jak sílila moc mladého krále, sílila i moc jeho věrného rádce a [[kmotr]]a kardinála Mazarina, který se opět stal důležitou a vlivnou postavou francouzské politiky. Podruhé ve svém životě se ocitl na politickém vrcholu, byl nejbohatším a nevlivnějším mužem v zemi, prvním ministrem a hlavou královské rady. Osobně dohlížel na domácnost královny a na další výchovu mladého krále a jeho bratra [[Filip I. Orleánský|Filipa Orleánského]]. Byl [[guvernér]]em v [[Brisach]]u a [[La Rochelle]], kapitánem na zámcích [[Zámek ve Fontainebleau|Fontainebleau]] a [[zámek Vincennes|Vincennes]], vrchním správcem v [[La Fère]], [[Ham]]u, hrabství [[Marle]] a polesí [[Saint-Gobain]]. Ač nebyl vysvěcen na kněze, byl [[převor]]em v [[Chantenoy]], [[opat]]em v [[Saint-Germain-l´Auxerrois]], v [[Notre-Dame de Cercamp]], v [[Saint-Denis]] a [[Cluny]]. Byl také zdatným obchodníkem a majitelem nákladních lodí. Po roce [[1647]] se dokonce na chvíli zdálo, že se stane příbuzným samotného krále. Mladý [[Ludvík XIV.]] se nejprve zamiloval do kardinálovy neteře [[Olympie Manciniová|Olympie Manciniové]] a v roce [[1655]] pak do její sestry [[Marie Mancini]]ové. S Marií chtěl král uzavřít [[Svatba|sňatek]], čemuž se Mazarin zpočátku nebránil, ale po ostrém odmítnutí tohoto sňatku Ludvíkovou matkou Annou Rakouskou uznal, že se jedná o bláznivý a nereálný nápad. Společně s královnou Annou Rakouskou Ludvíkovi jeho nápad rozmluvil a sám se začal angažovat v hledání nové vhodné nevěsty pro svého panovníka. |
||
== Milovník přepychu == |
=== Milovník přepychu === |
||
Na rozdíl od svého předchůdce kardinála Richelieua |
Na rozdíl od svého předchůdce kardinála Richelieua, [[Diecéze luçonská|biskupa luçonského]], se nikdy nestal [[duchovní]]m (nepřijal jáhenské, ani kněžské svěcení). Rád se dobře oblékal, používal jen ty nejdražší [[Parfém|voňavky]], miloval [[divadlo]] a [[Opera|operu]], věnoval se [[lov]]u a svým sbírkám [[umění]]. Vlastnil a dokonce veřejnosti zpřístupnil svou rozsáhlou knihovnu 40 000 svazků knih a vzácných prvotisků bible. Věnoval se [[numismatika|numismatice]], po celé Evropě nakupoval obrazy, klenoty, sochy a nábytek. Existovala už jen jediná věc, po které marně toužil – stát se [[papež]]em (vzhledem k tomu, že byl pouze kardinálem-laikem, se nemohl sám účastnit konkláve v r. 1644, ani v r. 1655). Naděje svitla v roce [[1657]], když zemřel [[císař]] [[Ferdinand III. Habsburský|Ferdinand III.]], a Mazarin se rozhodl navrhnout na post císaře [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]] Tím by se do [[Francie]] vrátilo [[císař]]ství, které přešlo v [[11. století]] z [[Frankové|Franků]] na [[Germáni|Germány]]. Pokud by [[Ludvík XIV.]] vládl císařství, mohl by pak jeho rádce a kmotr Mazarin v budoucnu jednodušeji usilovat o [[papež]]ský stolec. Z těchto plánů nakonec sešlo, ale on sám se až do poslední chvíle svého života nevzdával naděje, že nejvyšší [[církevní úřad]] získá. |
||
== Poslední léta == |
=== Poslední léta === |
||
V roce [[1660]] se už necítil po zdravotní stránce dobře. V Saint Jean-de-Luz ještě vedl tajná jednání se Španělskem o tom, zda v budoucnu podpoří jeho kandidaturu na papeže, ale sám už v té chvíli cítil, že se blíží jeho konec. V únoru [[1661]] opustil [[Paříž]] a usídlil se ve [[Vincennes]]. Měl strach, že po jeho [[smrt]]i král zkonfiskuje veškerý jeho [[majetek]], a tak se nakonec rozhodl poslechnout radu svého sekretáře [[Jean-Baptiste Colbert|Jean-Baptista Colberta]] a podniknout riskantní plán. Veškerý svůj majetek nabídl králi darem. Král [[Ludvík XIV.]] tři dny váhal, ale nakonec šlechetnou nabídku odmítl. Oddechl si a majetek odkázal svým neteřím. Zemřel 9. března [[1661]] mezi druhou a třetí hodinou ráno na zámku ve Vincennes. [[Ludvík XIV.]] byl u jeho lože až téměř do samého konce. Podle přísně dodržované [[tradice]] ale nesměl francouzský král hledět do tváře smrti a tak byl těsně před jeho [[Smrt|úmrtím]] z místnosti vyveden. Když krále informovali o kardinálově skonu, rozplakal se. Během prvních let své vlády měl Ludvík XIV. s ním celou řadu sporů, ale vždy si jej vážil, uznával jeho [[zkušenost]]i a byl mu v mnohém zavázán. Mezi oběma [[muž]]i panovala náklonnost a vzájemná [[důvěra]]. |
V roce [[1660]] se už necítil po zdravotní stránce dobře. V Saint Jean-de-Luz ještě vedl tajná jednání se Španělskem o tom, zda v budoucnu podpoří jeho kandidaturu na papeže, ale sám už v té chvíli cítil, že se blíží jeho konec. V únoru [[1661]] opustil [[Paříž]] a usídlil se ve [[Vincennes]]. Měl strach, že po jeho [[smrt]]i král zkonfiskuje veškerý jeho [[majetek]], a tak se nakonec rozhodl poslechnout radu svého sekretáře [[Jean-Baptiste Colbert|Jean-Baptista Colberta]] a podniknout riskantní plán. Veškerý svůj majetek nabídl králi darem. Král [[Ludvík XIV.]] tři dny váhal, ale nakonec šlechetnou nabídku odmítl. Oddechl si a majetek odkázal svým neteřím. Zemřel 9. března [[1661]] mezi druhou a třetí hodinou ráno na zámku ve Vincennes. [[Ludvík XIV.]] byl u jeho lože až téměř do samého konce. Podle přísně dodržované [[tradice]] ale nesměl francouzský král hledět do tváře smrti a tak byl těsně před jeho [[Smrt|úmrtím]] z místnosti vyveden. Když krále informovali o kardinálově skonu, rozplakal se. Během prvních let své vlády měl Ludvík XIV. s ním celou řadu sporů, ale vždy si jej vážil, uznával jeho [[zkušenost]]i a byl mu v mnohém zavázán. Mezi oběma [[muž]]i panovala náklonnost a vzájemná [[důvěra]]. |
||
Pravdou ale je, že teprve po jeho úmrtí se Ludvík XIV. stal skutečným vládcem své země. Od této chvíle se už nemusel nikomu podřizovat a byl za svá rozhodnutí zodpovědný jen sám sobě. Zatím nezkušený [[Ludvík XIV.]] měl štěstí i v tom, že po jeho smrti získal téměř okamžitě nového věrného rádce a spolupracovníka. Tak jako kdysi dopomohl kardinál Richelieau ke kariéře Mazarinovi, tak nyní on sám dopomohl k témuž svému sekretáři [[Jean-Baptiste Colbert|Jean-Baptistu Colbertovi]]. Po jeho smrti Colbert předal králi tajný posmrtný dar od Mazarina – obrovskou sumu peněz, o které nikdo kromě Mazarina a Colberta neměl tušení. Ani sám král. Ludvík XIV. byl ohromen Colbertovou loajalitou a ihned jej přijal do svých služeb. Společně pak odhalili finanční machinace ministra financí Foqueta a Colbert si navždy získal plnou královu důvěru. |
Pravdou ale je, že teprve po jeho úmrtí se Ludvík XIV. stal skutečným vládcem své země. Od této chvíle se už nemusel nikomu podřizovat a byl za svá rozhodnutí zodpovědný jen sám sobě. Zatím nezkušený [[Ludvík XIV.]] měl štěstí i v tom, že po jeho smrti získal téměř okamžitě nového věrného rádce a spolupracovníka. Tak jako kdysi dopomohl kardinál Richelieau ke kariéře Mazarinovi, tak nyní on sám dopomohl k témuž svému sekretáři [[Jean-Baptiste Colbert|Jean-Baptistu Colbertovi]]. Po jeho smrti Colbert předal králi tajný posmrtný dar od Mazarina – obrovskou sumu peněz, o které nikdo kromě Mazarina a Colberta neměl tušení. Ani sám král. Ludvík XIV. byl ohromen Colbertovou loajalitou a ihned jej přijal do svých služeb. Společně pak odhalili finanční machinace ministra financí Foqueta a Colbert si navždy získal plnou královu důvěru. |
||
Řádek 51: | Řádek 136: | ||
Jelikož neměl vlastní potomky, rozhodl se veškeré své úsilí a finanční prostředky investovat do dětí svých sester Girolamy Manciniové a Laury Margarety Martinozzi. Veškerý jeho majetek měl původně zdědit synovec [[Paolo Mancini]], který ale padl v jedné z bitev během [[fronda|frondy]]. Dědičkami se tak staly zbylé kardinálovy [[neteř]]e. Ty vyrůstaly nejprve v [[řím]]ském paláci, které pro ně nechal postavit. V roce [[1647]] přišel do [[Paříž]]e Paolo Mancini a jeho tři sestry – Anna, Laura a Olympie. V roce [[1654]] přijela do Paříže i jeho sestra Girolama Manciniová s dcerami Hortensií a Marií. O rok později následovala i nejmladší Marie Anna. Své neteře se rozhodl dobře provdat a to se mu také podařilo. Ačkoli byl on sám i jeho příbuzní nízkého původu, hned tři jeho neteře získaly [[Choť|manžela]] z královského rodu a ty zbývající z rodů šlechtických: |
Jelikož neměl vlastní potomky, rozhodl se veškeré své úsilí a finanční prostředky investovat do dětí svých sester Girolamy Manciniové a Laury Margarety Martinozzi. Veškerý jeho majetek měl původně zdědit synovec [[Paolo Mancini]], který ale padl v jedné z bitev během [[fronda|frondy]]. Dědičkami se tak staly zbylé kardinálovy [[neteř]]e. Ty vyrůstaly nejprve v [[řím]]ském paláci, které pro ně nechal postavit. V roce [[1647]] přišel do [[Paříž]]e Paolo Mancini a jeho tři sestry – Anna, Laura a Olympie. V roce [[1654]] přijela do Paříže i jeho sestra Girolama Manciniová s dcerami Hortensií a Marií. O rok později následovala i nejmladší Marie Anna. Své neteře se rozhodl dobře provdat a to se mu také podařilo. Ačkoli byl on sám i jeho příbuzní nízkého původu, hned tři jeho neteře získaly [[Choť|manžela]] z královského rodu a ty zbývající z rodů šlechtických: |
||
* [[Olympie Manciniová]] – jejím manželem se stal princ [[Evžen Mořic Savojský]], hrabě ze Soissons. |
* [[Olympie Manciniová]] – jejím manželem se stal princ [[Evžen Mořic Savojský]], hrabě ze Soissons. |
||
* [[Laura Manciniová]] – jejím manželem se stal [[Ludvík |
* [[Laura Manciniová]] – jejím manželem se stal [[Ludvík Bourbon, vévoda de Mercoeur]], vnuk francouzského krále [[Jindřich IV. Francouzský|Jindřicha IV.]] |
||
* [[Hortensie Manciniová]] – jejím manželem se stal Armand |
* [[Hortensie Manciniová]] – jejím manželem se stal Armand Charles de la Porte, vévoda La Meilleraye. |
||
* [[Marie Anna Manciniová]] – jejím manželem se stal Maurice Godefroy de la Tour |
* [[Marie Anna Manciniová]] – jejím manželem se stal Maurice Godefroy de la Tour d'Auvergne, vévoda de Bouillon. |
||
* [[Marie Manciniová]] – byla milenkou krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]], který se s ní chtěl dokonce oženit. Jejím manželem byl ale nakonec [[Lorenzo Onofrio Colonna]], příslušník rodu Colonnů, u nichž kdysi sloužil dědeček Marie Manciniové jako majordomus. |
* [[Marie Manciniová]] – byla milenkou krále [[Ludvík XIV.|Ludvíka XIV.]], který se s ní chtěl dokonce oženit. Jejím manželem byl ale nakonec [[Lorenzo Onofrio Colonna]], příslušník rodu Colonnů, u nichž kdysi sloužil dědeček Marie Manciniové jako majordomus. |
||
* [[Laura Martinozzi]] – tuto neteř provdal Mazarin za Alfonse IV. z rodu |
* [[Laura Martinozzi]] – tuto neteř provdal Mazarin za Alfonse IV. z rodu d'Este a z Modeny. Jejich dcera [[Marie Beatrice d'Este|Marie Beatrice Modenská]] byla později druhou manželkou anglického krále [[Jakub II. Stuart|Jakuba II.]] |
||
* [[Anna Martinozzi]] – provdána za Armanda, prince de Conti. Její pravnučka Luisa Henrieta Bourbon |
* [[Anna Martinozzi]] – provdána za Armanda, prince de Conti. Její pravnučka Luisa Henrieta Bourbon byla matkou [[Ludvík Filip II. Orleánský|Filipa Egalité]] a tedy babičkou posledního francouzského krále [[Ludvík Filip|Ludvíka Filipa]]. Dalším z praprapotomků Anny Martinozzi byl třeba poslední [[Portugalsko|portugalský]] král [[Manuel II. Portugalský]]. |
||
== Odkazy == |
== Odkazy == |
||
=== Externí odkazy === |
|||
=== Reference === |
|||
* {{Commonscat|Jules Mazarin}} |
|||
{{Překlad |
|||
* {{Wikicitáty|osoba=Jules Mazarin}} |
|||
| jazyk = fr |
|||
| článek = Jules Mazarin |
|||
| revize = 111403666 |
|||
}}<references /> |
|||
'''Film''' |
|||
* Královna a král (TV film, Francie, 2009); http://www.csfd.cz/film/288320-kralovna-a-kardinal/prehled/ |
|||
=== Literatura === |
=== Literatura === |
||
* Cronin Vincent, ''Ludvík XIV. : král Slunce, velký panovník z rodu Bourbonů'', Praha, Brána - Euromedia Group 1999, ISBN |
* Cronin Vincent, ''Ludvík XIV. : král Slunce, velký panovník z rodu Bourbonů'', Praha, Brána - Euromedia Group 1999, {{ISBN|80-242-0243-3}}. |
||
* [[François Bluche|Bluche François]], ''Za časů Ludvíka XIV. : král Slunce a jeho století'', Argo, Praha 2006, ISBN |
* [[François Bluche|Bluche François]], ''Za časů Ludvíka XIV. : král Slunce a jeho století'', Argo, Praha 2006, {{ISBN|80-7203-675-0}}. |
||
=== Externí odkazy === |
|||
* {{Commonscat}} |
|||
* {{Wikicitáty|osoba=Jules Mazarin}} |
|||
* [http://www.catholic-hierarchy.org/bishop/bmazarin.html Jules Mazarin] na Catholic hiearchy (anglicky) |
|||
{{Kardinálové-ministři (Francie)}} |
{{Kardinálové-ministři (Francie)}} |
||
{{Autoritní data}} |
|||
{{DEFAULTSORT:Mazarin, Jules}} |
{{DEFAULTSORT:Mazarin, Jules}} |
||
Řádek 74: | Řádek 171: | ||
[[Kategorie:Francouzští politici]] |
[[Kategorie:Francouzští politici]] |
||
[[Kategorie:Premiéři Francie]] |
[[Kategorie:Premiéři Francie]] |
||
[[Kategorie:Osobnosti Ancien Régime]] |
|||
[[Kategorie:Francouzské osobnosti 17. století]] |
|||
[[Kategorie:Vévodové z Nevers]] |
|||
[[Kategorie:Narození v roce 1602]] |
|||
[[Kategorie:Narození 14. července]] |
[[Kategorie:Narození 14. července]] |
||
[[Kategorie: |
[[Kategorie:Úmrtí ve Vincennes]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí v roce 1661]] |
|||
[[Kategorie:Úmrtí 9. března]] |
[[Kategorie:Úmrtí 9. března]] |
||
[[Kategorie:Úmrtí 1661]] |
|||
[[Kategorie:Muži]] |
[[Kategorie:Muži]] |
||
[[Kategorie:Stránky s infoboxy se zastaralými parametry]] |
|||
{{Link FA|hu}} |
Aktuální verze z 22. 10. 2023, 15:24
Jeho Eminence Jules Mazarin | |
---|---|
Kardinál laik | |
Jules kardinál Mazarin, portrét od Pierra Louise Boucharta | |
Církev | římskokatolická |
Znak | |
Svěcení | |
Jáhenské svěcení | nebyl vysvěcen |
Kardinálská kreace | 16. prosince 1641 kreoval Urban VIII. |
Vykonávané úřady a funkce | |
Zastávané úřady | |
Osobní údaje | |
Datum narození | 14. července 1602 |
Místo narození | Pescina, Neapolské království |
Datum úmrtí | 9. března 1661 (ve věku 58 let) |
Místo úmrtí | Vincennes, Francouzské království |
Vyznání | římskokatolické |
Příbuzní | Laura Markéta Mazzarini, Girolama Mazzarini, Michele Mazzarino a Francesco Maria Mancini (sourozenci) |
multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jules Mazarin | |
---|---|
2. první ministr státní rady | |
Ve funkci: 5. prosinec 1642 – 9. březen 1661 | |
Panovník | Ludvík XIII. královna Anna Ludvík XIV. |
Předchůdce | Armand-Jean du Plessis de Richelieu |
Nástupce | Ludvík XIV. sám převzal úřad |
Rodné jméno | Giulio Raimondo Mazzarino |
Místo pohřbení | tomb of Cardinal Mazarin (1684 – Desetiletí od 1790) |
Rodiče | Pietro Mazzarini a Ortensia Buffalini |
Příbuzní | Laura Markéta Mazzarini, Girolama Mazzarini, Michele Mazzarino a Francesco Maria Mancini (sourozenci) |
Podpis | |
Commons | Jules Mazarin |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jules kardinál Mazarin (výslovnost: žil mazaren, italsky Giulio Mazzarino; 14. července 1602 – 9. března 1661) byl původem italský politik a diplomat, který od roku 1642 až do své smrti působil jako první ministr Francie. V letech 1642–1661 byl nejvlivnějším a nejmocnějším mužem francouzské politiky. Od roku 1641 měl současně titul kardinála.
Život[editovat | editovat zdroj]
Společenský vzestup[editovat | editovat zdroj]
Narodil se 14. července 1602 v Pescině, v Neapolském království, jako Giulio Raimondo Mazzarini. Jeho děd, Giulio Mazzarini, byl řemeslníkem v sicilské vesnici Mazzarino poblíž města Caltanissetta (odtud jejich příjmení). Jeho otec, Pietro Mazarini, se později stal majordomem v římském paláci rodu Colonnů. Právě Colonnové zaplatili další výchovu a vzdělání nadaného Giulia. Giulio byl nejprve žákem jezuitské koleje papeže Urbana VIII. v Římě, později studoval právo na římské univerzitě La Sapienza a pak na španělské univerzitě v Alcalá de Henares. Roku 1627 prožil v severoitalském Monferratu vojenskou službu v hodnosti kapitána.
Po získání doktorátu práv vstoupil roku 1632 jako diplomat do papežských služeb a stal se zástupcem papeže v Avignonu. Zde si jeho schopností povšiml francouzský kardinál Richelieu a postaral se o to, aby se Mazarin stal nunciem ve Francii (1634–1636). Richelieu si jej velmi oblíbil a časem z něj učinil svého sekretáře. V roce 1641 získal titul kardinála, ale nebyl nikdy vysvěcen na kněze, ani mu nebylo uděleno vyšší svěcení. Na přímluvu umírajícího kardinála Richelieua jej jmenoval král Ludvík XIII. v roce 1642 prvním ministrem Francie a hlavou královské rady.
Po smrti krále Ludvíka XIII., roku 1643, jej požádala královna-matka Anna Rakouská o spolupráci na regentské vládě za nezletilého Ludvíka XIV. On s tím samozřejmě souhlasil. Jeho moc i majetek pak nezadržitelně narůstaly a jeho sílící vliv na politiku Francie i osobní vliv na královnu vdovu se brzy staly zdrojem nenávisti a odporu ze strany poddaných i šlechty. Boje o moc ve Francii vyústily až v povstání známé jako fronda, během něhož musel roku 1651 odejít z Paříže a usídlit se v Normandii. I nadále ale ovlivňoval vývoj událostí v zemi. Vůdce povstání, strýc nezletilého krále Ludvíka XIV. Gaston Orleánský, se nyní rozhodl sám prohlásit za regenta a zbavit moci královnu vdovu Annu Rakouskou a její přívržence. Anna Rakouská se pokusila v nastalém zmatku opustit i se svým synem Ludvíkem XIV. hlavní město, proti čemuž se ale vzbouřili sami Pařížané a tomuto útěku zabránili. On sám se zatím snažil obměkčit šlechtu tím, že nechal z vězení propustit některé z vůdců frondy, které před svým útěkem z hlavního města uvěznil. Po jejich propuštění se však nedočkal žádného vděku, opustil Francii a emigroval do Kolína nad Rýnem.
Od této chvíle ovládal Francii tajně a pomocí kódovaných dopisů, které zasílal regentce Anně Rakouské. Politická situace ale byla stále komplikovanější. Vůdčí osobnosti povstání uvěznily regentku i nezletilého krále v královském paláci a zakázaly jim toto místo opustit. Na regentku byl vyvíjen nátlak, aby z regentské rady odvolala všechny osoby, které i nadále sympatizovaly s vyhnaným Mazarinem, což Anna Rakouská rezolutně odmítla. Dále si také dopisovala s Mazarinem, který jí udílel rady a utěšoval ji v této těžké situaci. Po čtyřech letech bojů bylo povstání frondy roku 1652 ukončeno a Mazarin se v roce 1653 vrátil z vyhnanství natrvalo zpět do Francie.
Znovuzískání moci[editovat | editovat zdroj]
Dne 7. června 1654 byl Ludvík XIV. oficiálně korunován a ujal se moci v zemi. S tím, jak sílila moc mladého krále, sílila i moc jeho věrného rádce a kmotra kardinála Mazarina, který se opět stal důležitou a vlivnou postavou francouzské politiky. Podruhé ve svém životě se ocitl na politickém vrcholu, byl nejbohatším a nevlivnějším mužem v zemi, prvním ministrem a hlavou královské rady. Osobně dohlížel na domácnost královny a na další výchovu mladého krále a jeho bratra Filipa Orleánského. Byl guvernérem v Brisachu a La Rochelle, kapitánem na zámcích Fontainebleau a Vincennes, vrchním správcem v La Fère, Hamu, hrabství Marle a polesí Saint-Gobain. Ač nebyl vysvěcen na kněze, byl převorem v Chantenoy, opatem v Saint-Germain-l´Auxerrois, v Notre-Dame de Cercamp, v Saint-Denis a Cluny. Byl také zdatným obchodníkem a majitelem nákladních lodí. Po roce 1647 se dokonce na chvíli zdálo, že se stane příbuzným samotného krále. Mladý Ludvík XIV. se nejprve zamiloval do kardinálovy neteře Olympie Manciniové a v roce 1655 pak do její sestry Marie Manciniové. S Marií chtěl král uzavřít sňatek, čemuž se Mazarin zpočátku nebránil, ale po ostrém odmítnutí tohoto sňatku Ludvíkovou matkou Annou Rakouskou uznal, že se jedná o bláznivý a nereálný nápad. Společně s královnou Annou Rakouskou Ludvíkovi jeho nápad rozmluvil a sám se začal angažovat v hledání nové vhodné nevěsty pro svého panovníka.
Milovník přepychu[editovat | editovat zdroj]
Na rozdíl od svého předchůdce kardinála Richelieua, biskupa luçonského, se nikdy nestal duchovním (nepřijal jáhenské, ani kněžské svěcení). Rád se dobře oblékal, používal jen ty nejdražší voňavky, miloval divadlo a operu, věnoval se lovu a svým sbírkám umění. Vlastnil a dokonce veřejnosti zpřístupnil svou rozsáhlou knihovnu 40 000 svazků knih a vzácných prvotisků bible. Věnoval se numismatice, po celé Evropě nakupoval obrazy, klenoty, sochy a nábytek. Existovala už jen jediná věc, po které marně toužil – stát se papežem (vzhledem k tomu, že byl pouze kardinálem-laikem, se nemohl sám účastnit konkláve v r. 1644, ani v r. 1655). Naděje svitla v roce 1657, když zemřel císař Ferdinand III., a Mazarin se rozhodl navrhnout na post císaře Ludvíka XIV. Tím by se do Francie vrátilo císařství, které přešlo v 11. století z Franků na Germány. Pokud by Ludvík XIV. vládl císařství, mohl by pak jeho rádce a kmotr Mazarin v budoucnu jednodušeji usilovat o papežský stolec. Z těchto plánů nakonec sešlo, ale on sám se až do poslední chvíle svého života nevzdával naděje, že nejvyšší církevní úřad získá.
Poslední léta[editovat | editovat zdroj]
V roce 1660 se už necítil po zdravotní stránce dobře. V Saint Jean-de-Luz ještě vedl tajná jednání se Španělskem o tom, zda v budoucnu podpoří jeho kandidaturu na papeže, ale sám už v té chvíli cítil, že se blíží jeho konec. V únoru 1661 opustil Paříž a usídlil se ve Vincennes. Měl strach, že po jeho smrti král zkonfiskuje veškerý jeho majetek, a tak se nakonec rozhodl poslechnout radu svého sekretáře Jean-Baptista Colberta a podniknout riskantní plán. Veškerý svůj majetek nabídl králi darem. Král Ludvík XIV. tři dny váhal, ale nakonec šlechetnou nabídku odmítl. Oddechl si a majetek odkázal svým neteřím. Zemřel 9. března 1661 mezi druhou a třetí hodinou ráno na zámku ve Vincennes. Ludvík XIV. byl u jeho lože až téměř do samého konce. Podle přísně dodržované tradice ale nesměl francouzský král hledět do tváře smrti a tak byl těsně před jeho úmrtím z místnosti vyveden. Když krále informovali o kardinálově skonu, rozplakal se. Během prvních let své vlády měl Ludvík XIV. s ním celou řadu sporů, ale vždy si jej vážil, uznával jeho zkušenosti a byl mu v mnohém zavázán. Mezi oběma muži panovala náklonnost a vzájemná důvěra.
Pravdou ale je, že teprve po jeho úmrtí se Ludvík XIV. stal skutečným vládcem své země. Od této chvíle se už nemusel nikomu podřizovat a byl za svá rozhodnutí zodpovědný jen sám sobě. Zatím nezkušený Ludvík XIV. měl štěstí i v tom, že po jeho smrti získal téměř okamžitě nového věrného rádce a spolupracovníka. Tak jako kdysi dopomohl kardinál Richelieau ke kariéře Mazarinovi, tak nyní on sám dopomohl k témuž svému sekretáři Jean-Baptistu Colbertovi. Po jeho smrti Colbert předal králi tajný posmrtný dar od Mazarina – obrovskou sumu peněz, o které nikdo kromě Mazarina a Colberta neměl tušení. Ani sám král. Ludvík XIV. byl ohromen Colbertovou loajalitou a ihned jej přijal do svých služeb. Společně pak odhalili finanční machinace ministra financí Foqueta a Colbert si navždy získal plnou královu důvěru.
Mazarin a jeho příbuzenstvo[editovat | editovat zdroj]
Jelikož neměl vlastní potomky, rozhodl se veškeré své úsilí a finanční prostředky investovat do dětí svých sester Girolamy Manciniové a Laury Margarety Martinozzi. Veškerý jeho majetek měl původně zdědit synovec Paolo Mancini, který ale padl v jedné z bitev během frondy. Dědičkami se tak staly zbylé kardinálovy neteře. Ty vyrůstaly nejprve v římském paláci, které pro ně nechal postavit. V roce 1647 přišel do Paříže Paolo Mancini a jeho tři sestry – Anna, Laura a Olympie. V roce 1654 přijela do Paříže i jeho sestra Girolama Manciniová s dcerami Hortensií a Marií. O rok později následovala i nejmladší Marie Anna. Své neteře se rozhodl dobře provdat a to se mu také podařilo. Ačkoli byl on sám i jeho příbuzní nízkého původu, hned tři jeho neteře získaly manžela z královského rodu a ty zbývající z rodů šlechtických:
- Olympie Manciniová – jejím manželem se stal princ Evžen Mořic Savojský, hrabě ze Soissons.
- Laura Manciniová – jejím manželem se stal Ludvík Bourbon, vévoda de Mercoeur, vnuk francouzského krále Jindřicha IV.
- Hortensie Manciniová – jejím manželem se stal Armand Charles de la Porte, vévoda La Meilleraye.
- Marie Anna Manciniová – jejím manželem se stal Maurice Godefroy de la Tour d'Auvergne, vévoda de Bouillon.
- Marie Manciniová – byla milenkou krále Ludvíka XIV., který se s ní chtěl dokonce oženit. Jejím manželem byl ale nakonec Lorenzo Onofrio Colonna, příslušník rodu Colonnů, u nichž kdysi sloužil dědeček Marie Manciniové jako majordomus.
- Laura Martinozzi – tuto neteř provdal Mazarin za Alfonse IV. z rodu d'Este a z Modeny. Jejich dcera Marie Beatrice Modenská byla později druhou manželkou anglického krále Jakuba II.
- Anna Martinozzi – provdána za Armanda, prince de Conti. Její pravnučka Luisa Henrieta Bourbon byla matkou Filipa Egalité a tedy babičkou posledního francouzského krále Ludvíka Filipa. Dalším z praprapotomků Anny Martinozzi byl třeba poslední portugalský král Manuel II. Portugalský.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jules Mazarin na francouzské Wikipedii. Film
- Královna a král (TV film, Francie, 2009); http://www.csfd.cz/film/288320-kralovna-a-kardinal/prehled/
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Cronin Vincent, Ludvík XIV. : král Slunce, velký panovník z rodu Bourbonů, Praha, Brána - Euromedia Group 1999, ISBN 80-242-0243-3.
- Bluche François, Za časů Ludvíka XIV. : král Slunce a jeho století, Argo, Praha 2006, ISBN 80-7203-675-0.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jules Mazarin na Wikimedia Commons
- Osoba Jules Mazarin ve Wikicitátech
- Jules Mazarin na Catholic hiearchy (anglicky)