Bandikutcovití
 Bandikutcovití | |
|---|---|
 bandikutec Raffrayův (Peroryctes raffrayana) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | živočichové (Animalia) |
| Kmen | strunatci (Chordata) |
| Třída | savci (Mammalia) |
| Podtřída | vačnatci (Marsupialia) |
| Řád | bandikuti (Peramelemorphia) |
| Čeleď | bandikutovití hrubosrstí (Peroryctidae) |
| Podčeleď | bandikutcovití (Peroryctinae) Groves & Flannery, 1990 |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bandikutcovití (Peroryctinae) představují skupinu bandikutů, v současné podobě zahrnující pouze rod Peroryctes (česky bandikutec).
Systematika[editovat | editovat zdroj]
Bandikutcovité poprvé vymezila dvojice biologů Colin Groves a Tim Flannery v podobě samostatné čeledi Peroryctidae.[1] V tomto pojetí bandikutcovití zahrnovali rody Echymipera, Microperoryctes, Peroryctes a Rhynchomeles, které byly vyčleněny od bandikutovitých (Peramelidae). Grovesův a Flenneryho systém byl založen především na morfologických znacích; vyjma konkrétních charakteristik ve stavbě jednotlivých lebečních kostí měli bandikutcovití spíše vysokou a cylindrickou lebku, zatímco lebka bandikutovitých byla spíše plochá. Z hlediska areálu výskytu měli bandikutcovití žít na Nové Guineji, přidružených ostrovech a v extrémních oblastech severovýchodní Austrálie.[2][3] Se systémem, v rámci něhož se řád bandikutů dělí na bandikutovité a takto vymezené bandikutcovité, se lze stále v některých zdrojích setkat.[4][5]
Molekulárně-fylogenetické studie z přelomu tisíciletí nicméně vydělení samostatné čeledi Peroryctidae nepodpořily,[6] byť situaci komplikoval především nedostatek vzorků vhodných pro extrakci genetického materiálu.[2] Čeleď Peroryctidae proto není v rámci moderního systému bandikutů většinou rozlišována a její zástupci jsou sdružováni v rámci původní čeledi Peramelidae;[7][8][9] v rámci ní však bývá rozlišována podčeleď Peroryctinae, která v této „okleštěné“ podobě zahrnuje pouze novoguinejský rod Peroryctes. Rody vymezené na základě definice z roku 1990 nicméně podle novějších fylogenetických analýz tvoří monofyletickou skupinu.[10][11]
Rod Peroryctes je dělen do dvou druhů:[11]
- Peroryctes broadbenti (Ramsay, 1879) – bandikutec velký
- Peroryctes raffrayana (Milne-Edwards, 1878) – bandikutec Raffrayův
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Groves, C.P., Flannery, T.F., 1990. Revision of the families and genera of bandicoots. In: Seebeck, J.H., Wallis, R.L., Brown, P.R., Kemper, C.M. (Eds.), Bandicoots and Bilbies. Surrey Beatty and Sons, Sydney, pp. 1–11.
- ↑ a b WESTERMAN, M.; KEAR, B.P.; APLIN, K. Phylogenetic relationships of living and recently extinct bandicoots based on nuclear and mitochondrial DNA sequences. Molecular Phylogenetics and Evolution. 2012-01, roč. 62, čís. 1, s. 97–108. Dostupné online [cit. 2023-05-11]. DOI 10.1016/j.ympev.2011.09.009. (anglicky)
- ↑ NOWAK, Ronald. Walker's Marsupials of the World. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2005. Dostupné online. ISBN 9780801882227, ISBN 9780801882111. S. 127–128. (anglicky)
- ↑ MCDADE, M. C. & kol. Grzimek’s Animal Life Encyclopedia – Volume 12 Mammals I. 2. vyd. Farmington Hills, MI: Gale, 2003. S. 9. (anglicky)
- ↑ Peramelemorphia - Bandikuti - Bandicoots. www.savci.upol.cz [online]. [cit. 2023-05-11]. Dostupné online.
- ↑ WESTERMAN, M.; SPRINGER, M. S.; KRAJEWSKI, C. Molecular Relationships of the New Guinean Bandicoot Genera Microperoryctes and Echymipera (Marsupialia: Peramelina). Journal of Mammalian Evolution. 2001-06-01, roč. 8, čís. 2, s. 93–105. Dostupné online [cit. 2023-05-11]. ISSN 1573-7055. DOI 10.1023/A:1011302314000. (anglicky)
- ↑ ZIMA, J.; MACHOLÁN, M. Systém a fylogeneze savců. 1. vyd. Praha: Academia 570 s. ISBN 978-80-200-3215-7, ISBN 80-200-3215-0. OCLC 1323328248
- ↑ FELDHAMER, George A. & kol. Mammalogy – Adaptation, Diversity, Ecology. 4. vyd. Baltimore: Johns Hopkins University Press, 2015. (anglicky)
- ↑ VAUGHAN, Terry A.; RYAN, James M.; CZAPLAWSKI, Nicholas J. Mammalogy. 6. vyd. Burlington, MA: Jones & Bartlett Learning, 2015. (anglicky)
- ↑ KEAR, Benjamin P.; APLIN, Ken P.; WESTERMAN, Michael. Bandicoot fossils and DNA elucidate lineage antiquity amongst xeric-adapted Australasian marsupials. Scientific Reports. 2016-11-24, roč. 6, čís. 1, s. 37537. Dostupné online [cit. 2023-05-11]. ISSN 2045-2322. DOI 10.1038/srep37537. (anglicky)
- ↑ a b Peroryctinae Groves and Flannery, 1990 [online]. ITIS [cit. 2023-05-11]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Bandikutcovití na Wikimedia Commons 
Taxon Peroryctinae ve Wikidruzích
