Revoluční národní shromáždění
| Revoluční národní shromáždění | |
|---|---|
.svg) | |
| Základní informace | |
| Typ | jednokomorový |
| Sídlo | Praha Československá republika |
| Složení | |
| Počet členů | 269 |
Revoluční národní shromáždění, také Národní shromáždění československé, byl nejvyšší zastupitelský a zákonodárný orgán v době vzniku Československa v letech 1918–1920.
Vznik a působnost Revolučního národního shromáždění
[editovat | editovat zdroj]Vzniklo 14. listopadu 1918. Sídlem národního shromáždění se postupně stalo pražské Rudolfinum, avšak první zasedání se konala v Thunovském paláci.[1] Prvním předsedou byl novinář a sociálně-demokratický politik František Tomášek. První slavnostní zasedání zvolilo prezidentem republiky Tomáše Garrigue Masaryka a jmenovalo vládu, v jejímž čele stanul Karel Kramář (vláda Karla Kramáře).[2] Po obecních volbách v roce 1919, které přinesly výrazné zisky levici, ji vystřídala první vláda Vlastimila Tusara.
Fungování parlamentu řídila Prozatímní ústava. V následujících měsících přijal tento zákonodárný sbor klíčové zákony související se vznikem samostatného státu a v závěru svého funkčního období došlo i k přijetí ústavy ČSR. Činnost Revolučního národního shromáždění byla ukončena parlamentními volbami v roce 1920, po nichž se ustavilo volené dvoukomorové Národní shromáždění republiky Československé.
Složení Revolučního národního shromáždění
[editovat | editovat zdroj]Revoluční národní shromáždění vzniklo z Národního výboru československého jeho rozšířením podle tzv. Švehlova klíče na základě výsledků voleb do říšské rady roku 1911. Původně mělo 256 členů, ale v březnu 1919 byl ústavním zákonem jejich počet zvýšen na 270 (další místa byla uvolněna zejména pro poslance za Slovensko, kde bylo nutno efektivněji bojovat proti právnímu dualismu – na Slovensku platily staré uherské předpisy, v ostatních zemích předpisy rakouské). V parlamentu zasedali jen poslanci české a slovenské národnosti (německá a maďarská menšina zastoupena nebyla, stejně jako Podkarpatská Rus, jejíž státoprávní poměr k Československu ještě nebyl dořešen).[3]
Zastoupení jednotlivých poslaneckých klubů
[editovat | editovat zdroj]Je uvedeno pořadí, název strany a počet přidělených mandátů.
| Počet mandátů | Poznámka | |
|---|---|---|
| Republikánská strana československého venkova | ||
| Československá sociálně demokratická strana dělnická | ||
| Československá národní demokracie | ||
| Slovenští poslanci | Pro nedostatek slovenských poslanců byli zastupováni i Čechy. | |
| Československá strana socialistická | Československá strana národně socialistická měla původně 29 křesel, ale do jejího klubu později přistoupili i poslanci za Československou stranu pokrokovou, kteří obsadili 6 křesel. | |
| Československá strana lidová | ||
| Ostatní kooptovaní | Kooptace představuje zařazení do Revolučního národního shromáždění mimo Švehlův klíč. Kromě slovenských poslanců to byly některé osoby z titulu své funkce. | |
| celkem |
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Archivovaná kopie. icv.vlada.cz [online]. [cit. 2017-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-02-21.
- ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 387.
- ↑ Kárník, Z.: České země v éře První republiky, Díl 1. Vznik, budování a zlatá léta republiky (1918-1929). Praha: Libri, 2000. ISBN 80-7277-027-6. S. 63–64.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Přepis první schůze Revolučního národního shromáždění
- tablo členů Český svět, 15.4.1920
