Žytomyr
| Žytomyr Житомир | |
|---|---|
 | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 50°15′ s. š., 28°40′ v. d. |
| Nadmořská výška | 221 m n. m. |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast |  Žytomyrská |
| Administrativní dělení | 2 rajóny |
  Žytomyr | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 65 km² |
| Počet obyvatel | 267 363 |
| Etnické složení | Ukrajinci (90 %), Rusové, Poláci |
| Náboženské složení | Pravoslavné křesťanství, katolictví |
| Správa | |
| Starosta | Sergij Suchomlin |
| Vznik | 884 |
| Oficiální web | zt-rada |
| Telefonní předvolba | +380 412 |
| PSČ | 10000 - 10036 |
| Označení vozidel | AM |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žytomyr nebo též počeštěně Žitomír (ukrajinsky Житомир / Žytomyr; rusky Житомир / Žitomir; polsky Żytomierz) je historické město ležící na severozápadě Ukrajiny na řece Teteriv, zhruba 130 km západně od Kyjeva; je střediskem Žytomyrské oblasti a největším městem i kulturním a hospodářským centrem regionu Volyň. V roce 2006 zde žilo přes 275 000 obyvatel.
Dějiny
Žytomyr patří k nejstarším městům na Ukrajině a býval jedním z důležitých středisek Kyjevské Rusi. První zmínky pocházejí již z roku 884. Roku 1320 se stal součástí Litvy, roku 1569 pak sjednoceného Polsko-litevského státu. V té době zde vznikla také početná židovská komunita.
Roku 1648 bylo město obléháno Bohdanem Chmelnickým. Pod ruskou správu přešlo po dělení Polska roku 1793 a brzy nato se stalo sídlem Volyňské gubernie. Koncem 19. století tvořili Židé třetinu ze 70 000 obyvatel; fungoval zde rabínský seminář a vyrůstaly zde mnohé osobnosti židovské kultury, mj. Chajim Nachman Bialik. Židovská komunita byla největší obětí nacistické okupace v letech 1941–1944. Ovšem už v letech 1937 až 1939 se zde popravilo mnoho tehdy sovětskému režimu nepohodlných osob. Dokonce byla stanovena kvóta, 500 popravených denně, která byla ještě navýšena na žádost popravčích. V roce 2003 byl na místě poprav postaven skromný památník. Mezi tehdy odhadem 15 000 popravenými bylo i mnoho volyňských Čechů. V zimě 1917–1918 ve městě a okolí T.G. Masaryk ubytoval většinu z 50 000 československých legionářů . Od roku 1937 je Žytomyr sídlem Žytomyrské oblasti (do roku 1991 Ukrajinské SSR, nyní nezávislé Ukrajiny).
Kultura
V Žytomyru funguje vedle literárního muzea a dalších institucí také Konzervatoř Viktora Kosenka. Z města pochází mnoho hudebníků a skladatelů. Je zde 10 vysokých škol převážně technického zaměření.
Koroljovovo museum
Nejslavnějšího ze svých rodáků Sergeje Koroljova město uctilo založením Muzea kosmonautiky imeni Koroljova. Muzeum má dvě části, první je věnována Ukrajině, druhá expozice má název Člověk a vesmír. V muzeu je mnoho originálních exponátů z historie kosmonautiky, např. návratový modul Sojuzu 27 či skafandr československého kosmonauta Vladimíra Remka. Je zde i mnoho různých maket, např. lodi Sojuz nebo Lunochodu 2. Je zde dokumentováno také zapojení bývalého prezidenta Ukrajiny Leonida Kučmy, který byl dlouholetým ředitelem závodu Južnoje, kde se v utajení vyráběly komponenty kosmických raket.[1]
Rodáci Žytomyru
- Ossip Bernstein – francouzský šachový velmistr
- Tadeusz Borowski – polský spisovatel a novinář
- Jarosław Dąbrowski – polský revolucionář a generál
- Vladimir Korolenko – ruský spisovatel
- Sergej Koroljov – sovětský konstruktér
- Borys Ljatošynskyj – ukrajinský skladatel a dirigent
- Oleh Olžyč – ukrajinský básník, člen OUN
- Myroslav Popovyč – současný ukrajinský filosof a spisovatel
- Svjatoslav Richter – ruský pianista
- Valerij Ševčuk – ukrajinský spisovatel
Hospodářství
Ve městě je zastoupen především sklářský, strojírenský, chemický a obuvnický průmysl, vyrábějí se tkaniny, autodíly a obráběcí stroje.
Doprava
Žytomyr je poměrně významným dopravním uzlem. Leží na křižovatce hlavní silnice spojující Kyjev se západní Ukrajinou (součást evropského tahu E40) a trasy vedoucí z Běloruska na Vinnycji a do Moldavska. Je zde letiště, ale v současné době neslouží osobní dopravě. Uvažuje se o jeho využití pro bombardéry.
V Žytomyru se sbíhá pět železničních tratí, které jsou však vesměs jednokolejné a nepatří mezi hlavní tahy. Město má denně spojení s Kyjevem, Moskvou, Charkovem, Petrohradem, Kišiněvem a Oděsou, cílem regionálních spojů je pak Korosteň, Korostyšiv, Fastiv, Berdyčiv a Novohrad-Volynskyj.
Jako v jednom z prvních ukrajinských měst zde byla roku 1899 tramvajová doprava. Po doplnění trolejbusy roku 1962 prošla útlumem; jedna z hlavních linek však přežila i hospodářskou krizi konce 20. století a funguje dodnes. Trolejbusových linek je v provozu 18.
Odkazy
Reference
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Žytomyr na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Žitoměř v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
- (ukrajinsky) Oficiální stránky městské rady
- (ukrajinsky) Žytomyr: dějiny a kultura
- (rusky) Журнал Житомира
- (ukrajinsky) Вулиці Житомира
- (ukrajinsky)(rusky)(anglicky) Koroljovovo museum kosmonautiky
