Žvýkací sval

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
velký sval žvýkací a spánkový sval člověka

Žvýkací svaly (musculi masticatorii) jsou svaly, které zavírají čelisti, křídlové svaly navíc pohybují dolní čelistí dopředu a do stran. V opačném směru, tedy k otevírání čelistí, pracují dvojbříškatý sval (musculus digastricus) a některé svaly jazylky (jazylkočelistní sval, musculus mylohyoideus a bradojazylkový sval, musculus geniohyoideus)

Žvýkací svaly mají původ ve svalovině žaberních štěrbin a vznikají z prvního žaberního oblouku. V důsledku tohoto jsou inervovány V. hlavovým nervem, přesněji mandibulární větví trojklaného nervu, čímž se liší od mimických svalů, které jsou inervovány nervem lícním.

Žvýkací svaly savců[editovat | editovat zdroj]

Všechny žvýkací svaly jsou párové.

Žvýkací svaly ptáků[editovat | editovat zdroj]

Existuje velká různorodost, ale obecně jsou u ptáků vyvinuty následující žvýkací svaly:[1]

  • musculus adductor mandibulae internus
  • musculus pseudotemporalis profundus
  • musculus adductor mandibulae posterior
  • musculus constrictor ventralis
  • musculus adductor mandibulae externus – rostralis et temporalis

Žvýkací svaly plazů[editovat | editovat zdroj]

Krokodýli jsou archosauři, příbuzní ptákům, a jejich žvýkací svaly jsou do značné míry ptačím podobné a s nimi homologní:[1]

  • musculus adductor mandibulae internus
  • rudimentární musculus pseudotemporalis profundus
  • musculus adductor mandibulae posterior
  • musculus constrictor ventralis
  • musculus adductor mandibulae externus – superficialis, medialis, profundus

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HOLLIDAY, Casey M.; WITMER, Lawrence M. Archosaur Adductor Chamber Evolution: Integration of Musculoskeletal and Topological Criteria in Jaw Muscle Homology. S. 457–484. Journal of Morphology [online]. 6.6.2007 [cit. 26.12.2011]. Roč. 268, čís. 6, s. 457–484. PDF online. ISSN 0368-2525. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GAISLER, Jiří; ZIMA, Jiří. Zoologie obratlovců. druhé, přepracované. vyd. Praha: Academia, 2007. 692 s. ISBN 978-80-200-1484-9. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]