Žlutický kancionál
Žlutický kancionál (Žlutický graduál) je rukopisný utrakvistický zpěvník z roku 1558. Dnes se tento zpěvník charakterizuje jako graduál (odlišení graduálu a kancionálu nemusí být vždy jednoznačné a oba výrazy se běžně zaměňovaly). Je uložen v knihovně Památníku národního písemnictví (signatura TR I 27). Od 1. ledna 2016 je to národní kulturní památka. Faksimile kancionálu je součástí expozice žlutického muzea.[1]
Historie[editovat | editovat zdroj]
Zpěvník si objednala městská obec Žlutice a tvorba byla svěřena písařské dílně Jana Táborského z Klokotské Hory. Písařskou práci (včetně notace) odvedl Vavřinec Bílý a iluminoval Fabián Puléř. Kodex je poměrně rozměrný (63 × 40 × 16 cm) a váží 28 kg. Knižní blok je tvořen pergamenovými listy (původně 494 listů, dnes dochováno 471). Od Puléře se dochovalo 16 miniatur s ilustracemi Nového zákona v iniciálách a též arabesky po stranách některých listů.
Kancionál obsahuje celostránkový znak Žlutic a celostránkové erby šlechtického rodu Plavenských z Plavna a Gerowa, hrabat z Míšně a Hartenštejna.[2] Na čtvrté straně je v iniciále král modlící se k Bolestnému Kristu, svatý Václav a v dolní části bitevní scéna. Ve spodní části některých stran jsou vyobrazeni klečící donátoři s erby, většinou nižší šlechta z okolí Žlutic. Další ilustrace tvoří i scény z běžného života měšťanů. Během rekatolizace v 17. století byly poškozeny listy s podobami Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského.
Kancionál dala pořídit městská obec žlutická značným nákladem 283 kop grošů míšeňských, k nimž vrchnost přispěla 23 kopami, pro literátské bratrstvo. Majitel písmomalířské dílny v Praze Jan Táborský z Klokotské Hory, kde dílo vzniklo, ocenil její velkorysost, když veršoval: „Žlutičtí měšťané rozumným (tj. českým) dali jazykem nákladné sobě dělati knihy, tyto psáti, chtíce z nich zpívati.“ Písmo (česká bastarda) a notace pochází z ruky Vavřince Bílého.
Iluminace[editovat | editovat zdroj]
Iluminace jsou dílem významného malíře Fabiána Puléře z Ústí nad Labem. Zejména 16 miniatur v iniciálách a arabesky jsou vysoce hodnoceny. Nechybí znaky Žlutic a jednotlivých donátorů a cechů, výjevy ze Starého a Nového zákona i z života měšťanů (posvícení, porážka vola, nedělní odpočinek) ani vyobrazení osobností českých dějin svatého Václava, Mistra Jana Husa a Jeronýma Pražského (tato dvě v 17. století poničena) i samotných donátorů z řad měšťanů a nižších šlechticů ve městě či v okolí žijících.
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Expozice Žlutice [online]. Muzeum Karlovy Vary [cit. 2020-05-26]. Dostupné online.
- ↑ A. F. Malinovský: Heraldika českých renesančních graduálů Litoměřického, Rakovnického a Žlutického, Klub pro českou heraldiku a genealogii, Praha 2002.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BRODSKÝ, Petr, ed. Žlutický kancionál 1558-2008: 450 let Žlutického kancionálu. Sokolov: Fornica, 2008. 103 s. ISBN 978-80-87194-04-1.
- ČADÍK, Jindřich. O kancionálu Žlutickém. In Plzeňsko, 1919, č. 3.
- Šarovcová, Martina. Fabián Puléř, Žlutický graduál. In HORNÍČKOVÁ, Kateřina, ed., ŠRONĚK, Michal, ed. a BARTLOVÁ, Milena. Umění české reformace: (1380-1620). Vyd. 1. Praha: Academia, 2010. 555 s. ISBN 978-80-200-1879-3. S. 466nn
- Jan Erazim Wocel: Žlutický kancionál. In: Památky archaeologické a místopisné. Díl. 3., Matice česká, Praha 1859
