Žerotínové (Čechy)
| Žerotínové (Žirotínové) | |
|---|---|
 | |
| Země | České království |
| Mateřská dynastie | Páni z Hořovic |
| Zakladatel | Habart z Hořovic |
| Rok založení | 12. století |
| Vymření po meči | 1467 |
| Větve rodu | Adlarové, vladykové z Vraného |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Žerotínové (soudobě Žirotínové, zpočátku z Hořovic) byl český šlechtický rod, který původně pocházel z Hořovic a od 12. století působil zejména na Lounsku v okolí Žerotína a Panenského Týnce.
Vznik a historie rodu[editovat | editovat zdroj]
Pánové ze Žerotína jsou potomky pánů z Hořovic, na což ukazuje i podobnost jejich erbů.[1] V Hořovicích na přelomu 12. a 13. století vybudovali páni z Hořovic tvrz a hospodářský dvorec.[2][3] Prvními známými majiteli Hořovic, které Žerotínové vlastnili až do poloviny 14. století,[4] jsou Habart z Hořovic (Gebhardus), purkrabí na Přimdě, a jeho bratr Neostup (Noztupus) (první zmínka 1229).[5][6]
Právě Habart zřejmě na počátku 13. století založil hrad Žerotín a stejnojmennou vesnici v podhradí.[5] Někde se uvádí založení hradu v Habartem vystavěné vsi někdy v letech 1230–1253 Janem Plichtou ze Žerotína (potomek Habarta z Hořovic),[7] který byl manem Václava I., královským správcem vsi Louny.[8] Podle hradu se pak začali nazývat pánové ze Žerotína (tehdy ze Žirotína).[9] Uvádí se i založení mezi lety 1250 a 1290 Habartem ze Žerotína (syn Jana Plichty),[10] ale to už je v roce 1250 hrad poprvé zmiňován v písemných pramenech, kdy se podle něj píše šlechtic Ratibor.[11] I on je někdy zmiňován jako zakladatel hradu někdy v letech 1240 až 1250, během jehož výstavby sídlil na tvrzi v Lounech a v klášterním dvoře v Týnci.[12] Ratibor patřil k Vlastislavicům, kteří Týnec v roce 1239 získali. Dalším písemně doloženým majitelem hradu byl zmíněný Habart ze Žerotína, který působil v letech 1287–1297 jako přísedící na zemském soudu[13] a podílel se na návratu krále Václava II. do země.[8]
Tento Habart před rokem 1321 vybudoval ze vsi Týnec městečko, což bylo jakési odškodnění za to, že král Přemysl Otakar II. odňal jeho otci Janu Plichtovi Louny, které pak povýšil na město. Týnci se až do 16. století říkalo také Žirotský Týnec, později už jen Panenský Týnec, původně podle sester klarisek v ženském klášteře.[10][14]
Pravděpodobně právě Habart založil v té době teprve třetí český klášter klaristek v Týnci, který pak jeho synové Plichta, Jaroslav a Habart roku 1321 nadali nemovitým majetkem.[8][15] Habart založil klášter údajně jako poděkování za vyléčení své ženy Škonky (Scholastika ze Šternberka, dcera Zdeslava[8]) z neplodnosti svatou Anežkou.[14]
Plichta ze Žerotína založil stavbu vrcholně gotického kostela, kterou se nepodařilo nikdy dokončit. Plichtovi, který byl na svátek sv. Jiří a zároveň na Velikonoce dne 23. dubna 1318 pasován Janem Lucemburským na rytíře, je také připisováno založení kostelíku sv. Jiří.[16] Potomci Jaroslava a Plichty pak drželi alespoň částečně hrad Žerotín i městečko Panenský Týnec až do roku 1462,[10] v této době často prodávali okolní majetky Zajícům (Hazmburkům).
Plichta pravděpodobně také se svým synem Ješkem založil při své vsi Hořovice stejnojmenné město, možná roku 1322, právem berounským.[17]
Za husitských válek se bratři Jaroslav a Plichta mladší, poslední potomci Žerotínů, postavili na Zikmundovu stranu. Rozdělili si hrad Žerotín na poloviny, ale roku 1455 Plichta svou polovinu hradu prodal Oldřichu Zajíci z Hazmburka. Jediný syn Plichty Jan zemřel roku 1456 v řadách poděbradských bojovníků snažících se obhájit práva mladého Ladislava Pohrobka a tak Jaroslav zemřel jako poslední svého rodu roku 1467, dokdy pevně stál po boku Jiřího z Poděbrad. Od roku 1452 byl zemským správcem.[7][zdroj?]
Jaroslavova dcera Žofie (Ofka) se provdala za Mikuláše II. z Lobkowicz a Kateřina za Soběslava z Miletínka, oba poté přijali do svých erbů černou orlici Žerotínů.[18][19][20][21] Orlici převzal po roce 1467 také rod Švihovských z Rýzmberka.[22] Švihovští z Rýzmberka si orlici ponechali do vymření a Lobkovicové ji mají dodnes.[18]
Rytířský a panský rod[editovat | editovat zdroj]
Žerotínové byli často významnými rytíři své doby. Například Jan Plichta padl po boku krále Přemysla Otakara II. 26. srpna 1278 v bitvě na Moravském poli.[8] Jeho vnuk Plichta a Jaroslav bojovali po boku řádu německých rytířů v Prusku. Plichta poté bojoval s Janem Lucemburským v bitvě u Mühldorfu.[10]
Některé prameny uvádějí, že právě Plichtu poslal Jan Lucemburský za Fridrichem Sličným, aby v podstatě znemožnil Fridrichovi bitvu odmítnout a vyčkat příchodu posil v podobě oddílů jeho bratra Leopolda. Plichta byl totiž nejproslulejším turnajovým rytířem, který byl znám po celé Evropě, dokonce až v Anglii. Král Fridrich věděl, že by Plichta na svých cestách nezamlčel podobnou zbabělost a jako nesmírně uznávaný a vážený rytíř by tak ztropil králi nemalou ostudu. Proto podle těchto pramenů kývl na návrh, aby se bitva konala druhý den ráno.[23] V bitvě se Plichta několikrát prosekal řadami nepřátelských rytířů, což bylo považováno za vrchol statečnosti a rytířského umění. Potom mu ale zoufalí němečtí rytíři zabili koně a nakonec i jeho. Plichta tak 28. září 1322 padl[23] a pochován byl téhož roku v kostele Nejsvětější Trojice v Praze[7] nebo v podzemí kláštera v Panenském Týnci.[zdroj?]
| „ | Jindřich z Korutan pak českou zemi řídil… To římskému králi dobře poslouží, až před Kutnou Horou vojsko rozloží. Plichta ze Žirotína dá se na pochod a nadělá jeho šikům mnoho škod …. | “ |
| — Dalimilova kronika | ||
Pokračovatelé rodu[editovat | editovat zdroj]
V pramenech se objevuje na začátku 14. století Plichta z Adlaru, jenž se vyskytoval v okolí Žerotína a byl potomkem žerotínských pánů. Na spojitost s Žerotíny poukazuje i znak s orlicí velmi podobný znaku Žerotínů i pánů z Hořovic a to, že Adler je německy právě orlice. Na konci tohoto století je zmíněn Valkoun z Adlaru držící na Šumavě Víteň a část Strážova a později už drželi Adlarové statky v Čechách i na Moravě. Rod se během existence sňatky spojil s pány z Čachrova, Mitrovic, Říčan, s Valdštejny a Věžníky a v 15. století se rozdělil na dvě větve, Valkouny a Osovské. Větev Osovských vymřela Danielem Osovským z Adlaru koncem 16. století, větev Valkounů Václavem Janem Vojtěchem roku 1722.[24]
Z rodu Žerotínů vznikl také rod vladyků z Vraného. Podle zmínky z roku 1228 jim patřila část Vraného a pod jejich správou se ves rychle rozrůstala. Nejstarším známým držitelem vsi byl Bedřich z Vraného[25] (zmínka z 1340[26] a dochovaná pečeť z 1356[25]). Ve 14. století se rod vladyků z Vraného značně rozrostl. Některým jeho členům nezbylo než se spokojit i s drobnými statky. Rod vladyků z Vraného se v tomto období rozdělil na několik větví.[26] Rod vladyků z Vraného převzal od Žerotínů znak s orlicí, později do něj přibral ruku ve zbroji s mečem.[25]
Erb[editovat | editovat zdroj]
Černá orlice se zlatou zbrojí ve stříbrném štítě (většinou kosmo nebo šikmo položená).
Po vymření rodu jejich orlici do svého erbu přejali Lobkowiczové (1459) a Švihovští z Rýzmberka (1467).
Rodokmen[27][editovat | editovat zdroj]
| ? | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Gebhart (Habart) z Hořovic v letech 1233–1239 purkrabím na Přimdě | Neustup | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Jan Plichta | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Habart † před r. 1321 | Scholastika ze Šternberka | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Plichta *1291 - †28.9.1322 | Habart Starší | Jaroslav | Kateřina | Markéta ze Žleb | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Ješek | Kateřina †před 1340 - Sedláček ztotožňuje s Kateřinou výše | Kunrád ze Mšena | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Plichta ze Mšena | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Synovci Habarta Staršího - není jasné, zda od Plichty, Jaroslava nebo Kateřiny | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ? | ? | ? | ? | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Plichta Starší (Černý) † mezi 1393 a 1407 | Ofka | Habeš | Habart Očival | Bušek | Eliška | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Jaroslav někdy v pramenech uváděný jako Jaroslav Plichta ze Žirotína † 1467 | Zdeňka z Potštejna | Plichta Mladší | Škonka | Jan z Kolovrat na Bezděkově | Škonka | Vilém Švihovský z Rýzmberka † 1463 | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Albrecht z Kolovrat a Krakovce | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Jan † 1456 | Žofie † 1459 | Mikuláš Hasištejnský z Lobkovic † 1462 | Kateřina | Soběslav Mrzák z Miletínka | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| Jan | |||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
Žerotínové z Olomoucka[editovat | editovat zdroj]
Moravští Žerotínové nejsou s českými Žerotíny nijak spřízněni. Olomoučtí šlechtici se píší podle obce Žerotín na Olomoucku, čeští podle obce Žerotín na Lounsku.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Zámek Hořovice [online]. Stereokotoučky [cit. 2013-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Stereokotoučky: Zámek Hořovice [online]. [cit. 2013-09-09]. Dostupné online.
- ↑ Oficiální stránky města Hořovice [online]. [cit. 2013-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-17.
- ↑ Berounsko a Hořovicko, Dějinný přehled [online]. vyletnik.cz [cit. 2013-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-09-29.
- ↑ a b 9. Kulturně historické putování Slánskem [online]. Infocentrum Slaný [cit. 2013-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-01-27.
- ↑ ABC o městě [online]. Město Hořovice [cit. 2013-03-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-03.
- ↑ a b c DŽURNÝ, Daniel. Zámek Zlonice: Stručná historie majitelů panství [online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-23.
- ↑ a b c d e Historie [online]. Neoficiální stránky Panenského Týnce [cit. 2013-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-04-26.
- ↑ Žerotín [online]. Mikroregion Perucko [cit. 2013-03-03]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Webová prezentace Žerotín, Informace o obci [online]. Obecní úřad Žerotín [cit. 2013-03-03]. Dostupné online.
- ↑ ZÁRUBA, František. Castellologica bohemica 10: Hrad Žerotín. Příprava vydání Durdík, Tomáš. [s.l.]: Archeologický ústav AV ČR, 2006. 534 s. ISBN 80-86124-66-5. S. 147–156.
- ↑ Informace o městysi: historie městyse [online]. Městys Panenský Týnec [cit. 2016-02-21]. Dostupné online.
- ↑ HEBER, František Alexander. České hrady, zámky a tvrze. Příprava vydání Bukačová, Irena. Praha: Argo, 2006. 576 s. ISBN 80-7203-791-9. S. 469.
- ↑ a b ; KONEČNÝ, Vratislav. Magické místo, kde se nabijete energií na celý rok 2009 [online]. Cestování,idnes.cz [cit. 2013-03-03]. Dostupné online.
- ↑ VLČEK, Pavel; SOMMER, Petr; FOLTÝN, Dušan. Encyklopedie českých klášterů. Praha: Libri, 1997. 784 s. ISBN 80-85983-17-6. S. 410.
- ↑ Velká encyklopedie měst a obcí ČR: Panenský Týnec [online]. encyklopediecr.eu [cit. 2013-03-03]. Dostupné online.
- ↑ ZALOŽENÍ MĚSTA [online]. Město Hořovice [cit. 2013-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-09.
- ↑ a b SEDLÁČEK, August. Ottův slovník naučný: Dvacátýsedmý díl: z Žirotína. Praha: Jan Otto, 1908. Dostupné online. S. 844–845.
- ↑ Hasištejnští z Lobkovic [online]. Castles.cz [cit. 2013-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-10.
- ↑ Historie: Šlechtické rody [online]. obecpozden.cz [cit. 2013-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Z HISTORIE OBCE [DOC]. racice.cz [cit. 2013-03-26]. Dostupné online.
- ↑ Přeštice [online]. mojemesto.cz [cit. 2013-03-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-10.
- ↑ a b ENŽL, Radek. Česká krev: Král válečník [online]. valka.cz, 2003-08-01 [cit. 2013-03-03]. Dostupné online.
- ↑ Adlar [online]. Historická šlechta [cit. 2013-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-03.
- ↑ a b c Historie obce [online]. Městys Vraný [cit. 2013-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-07-14.
- ↑ a b DŽURNÝ, Daniel. Zámek Vraný [online]. [cit. 2013-03-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-09-23.
- ↑ HEJDOVÁ, Tereza. Klášter klarisek v Panenském Týnci. Praha, 2015 [cit. 2022-07-23]. 80 s. Bakalářská práce. Filozofická fakulta Univerzity Karlovy. Vedoucí práce Jan Zdichynec. s. 75. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Žerotínové na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo z Žirotína v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Slovníkové heslo Žerotínové ve Wikislovníku- Žerotínové v článku týdeníku Svobodný hlas
- Erb Žerotínů Archivováno 31. 10. 2015 na Wayback Machine.
- Erb Adlarů
