Židovská diaspora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Židovská diaspora (hebrejsky: גלות, galut „exil, zajetí“, nebo Tfuca, „rozptýlení“) je židovské usídlení mimo Zemi izraelskou v důsledku vyhnání či emigrace Židů z jejich domoviny. Jako počátky rozptýlení a diaspory se pokládá zničení Šalomounova chrámu, vyhnání židovské populace a zničení druhého Chrámu po Bar Kochbově povstání, po němž Římané okupovali Judeu v 1. a 2. století n. l. Později se termínem diaspora začaly označovat židovské obce mimo zemi izraelskou (חוע לארע, chuc la-arec).[1]

Diaspoře se věnuje izraelské muzeum v Tel Avivu, které se jmenuje Bejt ha-Tfucot.[1]

Odkazy

Reference

  1. a b NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. ISBN 80-900895-3-4. S. 33-34. 

Literatura

  • CAMUS, Jean-Yves; DERCZANSKY, Annie-Paule. Svět Židů. Praha: KMa, 2008. 64 s. ISBN 978-80-7309-50-7. 
  • NEWMAN, Ja'akov; SIVAN, Gavri'el. Judaismus od A do Z. Praha: Sefer, 1992. 285 s. ISBN 80-900895-3-4. 

Externí odkazy