Železniční trať Liberec–Zittau

Liberec–Zittau
	; Motorový vůz Regio-Shuttle RS1 dopravce Die Länderbahn Trilex na zastávce Bílý Kostel nad Nisou
Stát	Česko, Polsko a Německo
Číslo	089 (ČD), 235, 235.1, ; 237.2 (DB)
Provozovatel dráhy	Správa železnic (CZ), PKP PLK (PL) a DB InfraGO (D)
Datum otevření	1858
Technické informace
Délka	26,615 km
Rozchod koleje	1435 mm (normální)
Napájecí soustava	neelektrizovaná trať
Maximální sklon	13 ‰
Minimální poloměr oblouku	397 m
Ozubnice	ne
Maximální rychlost	100 km/h
Mapa trati
Externí odkazy
	multimediální obsah na Commons
Průběh trati
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Železniční trať Liberec–Zittau je jednokolejná hlavní trať spojující severočeský Liberec se saskou Žitavou. Trať vede údolím Lužické Nisy, krátký úsek se od roku 1945 nachází na území Polska. V českém jízdním řádu pro cestující je označena jako část trati 089. Český úsek trati je součástí celostátní dráhy.

Historie[editovat | editovat zdroj]

První úvahy o železničním spojení Žitavy s Libercem se objevily již na počátku čtyřicátých let devatenáctého století, Rakouské císařství však návrhům saských investorů nebylo příliš nakloněno. Mezinárodní smlouva na výstavbu trati byla podepsána až v roce 1853. Trať byla trasována jako hlavní, důsledkem je řada mostů a hlubokých zářezů. Viadukt přes Lužickou Nisu mezi Žitavou a Porajówem (Großporitsch) se svou délkou 741 metrů dodnes patří mezi nejdelší saské železniční mosty. Slavnostní otevření trati proběhlo 1. prosince 1859.

Provoz na trati nenaplňoval původní očekávání, na což mělo vliv i složité trasování navazující trati z Liberce přes Turnov dále na Vídeň a po roce 1875 také dokončení spojení Berlína s Vídní přes Frýdlant. K chystanému zdvojkolejnění trati tak nikdy nedošlo.

Trať vystavěla a provozovala soukromá Zittau-Reichenberger Eisenbahn, v roce 1905 ji (včetně českého úseku) převzaly Saské státní dráhy. Po roce 1920 trať připadla Německým říšským dráhám (DR). Připomínkou saské minulosti trati jsou například ostrovní nástupiště v Chrastavě a v Hrádku nad Nisou, což na českých tratích srovnatelného významu není obvyklé.

Po roce 1945 připadl saský úsek s jednou výhybnou a jednou zastávkou ležící východně od Lužické Nisy státním polským drahám (PKP), českou část převzaly Československé státní dráhy. Přeshraniční provoz byl zastaven, ČSD obsluhovaly jen úsek Liberec – Hrádek nad Nisou. Po dlouhém vyjednávání byl v roce 1951 s velkou slávou obnoven provoz mezi Hrádkem a Varnsdorfem.^[1] Na polském a německém území vlaky nestavěly. Ve výhybně Porajów byly v sedmdesátých letech sneseny výhybky a následně i kolej včetně vlečky do areálu nedalekého zdravotnického zařízení.

Po zavedení bezvízového styku mezi ČSSR a NDR byly v roce 1972 zavedeny dva páry vlaků mezi Libercem a Žitavou, které byly využívány především pro malý pohraniční styk. V osmdesátých letech byl zaveden rychlík 480/481 „Kriváň“ na trase Drážďany–Košice.

V jízdním řádu Českých drah byla trať součástí tratě 089 Liberec–Zittau–Seifhennersdorf. V jízdním řádu 2007/2008 však nebyl ani jeden vlak, který by trať 089 projížděl celou. Vlaky z Liberce končily ve Varnsdorfu. Trať Liberec–Žitava využívaly též spoje Drážďany–Liberec, na českém a polském území byly motorové jednotky společnosti Deutsche Bahn obsluhovány českými posádkami, a vlaky společnosti Railtransport do Seifhennersdorfu. Vlaky společnosti Connex, která v předchozím období provozovala přepravu mezi Chotěbuzí a Libercem, nebyly do jízdního řádu 2007/2008 zařazeny.^[zdroj?]

Provoz v roce 2011[editovat | editovat zdroj]

V současnosti je doprava zajišťována motorovými jednotkami řady Siemens Desiro

Od jízdního řádu 2010/2011 došlo k velkým změnám. Spěšné a osobní vlaky byly zajišťovány motorovými jednotkami řady Siemens Desiro. Osobní vlaky na této trati provozovala společnost Vogtlandbahn pod názvem Trilex. Spěšné vlaky do Drážďan zajišťovaly ČD / DB jako linku RE1. Osobní vlaky Trilex byly vedeny jednou za dvě hodiny v trase Liberec–Rybniště jednou za dvě hodiny v trase Liberec–Seifhennersdorf. To znamená, že mezi Libercem a Zittau byla provozována taktová doprava každou hodinu a to denně bez omezení.^[zdroj?]

Stanice a zastávky[editovat | editovat zdroj]

Liberec
Machnín
Machnín hrad
Chrastava-Andělská Hora
Chrastava
Chotyně
Hrádek nad Nisou
Zittau

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

↑ SCHREIER, Pavel. Zrození železnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. [s.l.]: Baset, 2004. ISBN 80-7340-034-0. S. 69. Včetně fotografie parní lokomotivy vyzdobené portréty J. V. Stalina, W. Piecka, K. Gottwalda a B. Bieruta.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu železniční trať Liberec–Zittau na Wikimedia Commons

[1] SCHREIER, Pavel. Zrození železnic v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. [s.l.]: Baset, 2004. ISBN 80-7340-034-0. S. 69. Včetně fotografie parní lokomotivy vyzdobené portréty J. V. Stalina, W. Piecka, K. Gottwalda a B. Bieruta.

[1]