Železniční stanice
Železniční stanice je dopravna s kolejovým rozvětvením určená pro řízení sledu vlaků, odbavování cestujících a (nebo) nákladu. Je vybavena výpravní budovou s dopravní kanceláří a odbavovacími prostory pro cestující. Každá železniční stanice je označena jedinečným šestimístným evidenčním číslem stanice. Obvod železniční stanice je ohraničen vjezdovými návěstidly. Tato návěstidla jsou umístěna minimálně 50 m před krajní výhybkou. Ostatní místa určená k nástupu a výstupu cestujících, která nemají rozvětvení (a tedy ani výhybky), nazýváme železničními zastávkami.[1]
Termín stanice je v železniční dopravě přibližně synonymní s pojmem nádraží. Ten sice není zaveden Zákonem o dráhách, ale je užíván v některých dalších právních nebo technických předpisech i v oficiálních názvech některých stanic (například Praha hlavní nádraží). Slovem nádraží se označují i dopravny bez osobního provozu (nákladová nádraží, odstavná nádraží, seřaďovací nádraží).
Na speciální železniční dráze (metro, lanovka) se stanice nazývají všechny dopravny, i ty bez kolejového rozvětvení.
V České republice vyhláška č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, v úvodu zavádí slovo stanice jako legislativní zkratku označující stanice i zastávky. Proto se v textech týkajících se přepravních vztahů (smluvních přepravních podmínkách, tarifech a různých informačních materiálech) slovy stanice nebo nádraží označují i zastávky; obdobně je tomu například v místních názvech (názvy ulic, názvy zastávek městské hromadné dopravy) či při označování míst na turistických směrovkách.
Koleje ve stanici
Koleje v železniční stanici jsou:
- záhlaví – kolej mezi vjezdovým návěstidlem a krajní výhybkou,
- zhlaví – úsek, na kterém se nacházejí výhybky a který navazuje na staniční koleje a záhlaví (pokud nejde o střední zhlaví; to pak navazuje z obou stran na staniční koleje),
- dopravní – na dopravní kolej nebo z ní je možné postavit vlakovou cestu, tj. je z ní resp. na ni možno uskutečnit vjezdy, průjezdy a odjezdy vlaků,
- hlavní – pokračování kolejí širé trati
- předjízdné – zpravidla pro zastavování vlaků určených k odbavování cestujících
- manipulační – pro manipulaci s posunovými díly (posun), např. výtažná kolej,
- koleje pro zvláštní určení (např. záchytné, odvratné).
Osová vzdálenost dopravních kolejí normálního rozchodu je nejméně 5 m.
Značení kolejí v České republice
Staniční koleje se označují pořadovými čísly. Hlavní kolej je označena číslem 1, popř. jde-li o stanici na dvoukolejné trati, pak mají hlavní koleje čísla 1 a 2, u tříkolejných tratí se prostřední kolej očísluje nulou. Další staniční koleje vlevo, pokud se díváme ve směru od začátku trati k jejímu konci (lichý směr), se označují lichými čísly (tedy 3, 5, 7 atd.), vpravo se pak použijí čísla sudá (2, 4, 6 atd.) Čísla se mohou dále rozšiřovat písmeny (1a apod.), což se používá při označení kolejí navazujících, nebo desítkovými, popř. stovkovými sériemi kolejí (41, 91, 101, 401 aj.). [2][3]
Pro cestující se obvykle užívá v hlášení staničního rozhlasu prosté číslování kolejí podle jejich pořadí směrem od staniční budovy.[3] Toto číslování může být výjimečně použito i pro služební účely, tedy v rozporu s předchozím odstavcem.[2]
Traťové koleje se číslují podle umístění vzhledem k začátku a konci trati zleva doprava, při tříkolejné trati je prostřední kolej zpravidla nultá. Koleje staniční navazují číselně na koleje traťové, takže první traťová kolej přechází u vjezdového návěstidla v první staniční kolej, druhá traťová ve druhou staniční atd.[4]
Rozlišení podle umístění na trati
Stanice mohou být:
Podle umístění na trati a rozsahu provozní práce
- výchozí / koncové
- mezilehlé
- odbočné – do stanice je zaústěna odbočná trať. Z hlavní na odbočnou trať přecházejí obvykle celé vlaky.
- přípojné – do stanice je zaústěna přípojná trať. Je-li možný přejezd z hlavní trati na trať přípojnou, je využit pouze pro přechod jednotlivých vozů nebo skupin vozů. Vlaky z přípojné trati zde zpravidla končí nebo začínají.
- křižovatkové
- uzlové
- styčné – tratě nejsou propojeny kolejovým systémem, umožňují však přestup na jiný spoj a překládku materiálu (např. úzkorochodné a normálněrozchodné tratě)
Rozlišení podle povahy
Železniční stanice rozlišujeme na:
- osobní
- nákladní
- smíšené
Rozlišení podle přístupu k nástupištím
Podle přístupu k nástupištím:
- s úrovňovým přístupem
- poloperonizované (podchod k nástupištím za hlavními kolejemi, bližší nástupiště jsou přístupná úrovňově)
- plně peronizované (všechna nástupiště jsou přístupná mimoúrovňově)
Rozlišení podle uspořádání kolejiště
- hlavové stanice – vlaky mohou odjíždět jen do směru, ze kterého přijely
- průjezdné stanice – vlaky mohou odjíždět oběma směry
- smíšené stanice
Reference
- ↑ § 21 vyhlášky Ministerstva dopravy č. 177/1995 Sb., kterou se vydává stavební a technický řád drah.
- ↑ a b SŽDC D1 - Dopravní a návěstní předpis. Praha: Správa železniční dopravní cesty, 2013. Kapitola čl. 401-402.
- ↑ a b BINKO, Marek. Orientační systém nástupišť [online]. 2012-11-15. Dostupné online.
- ↑ ŠŽDC D1 - Dopravní a návěstní předpis. Praha: Správa železniční dopravní cesty, 2013. Kapitola čl. 414.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu železniční stanice na Wikimedia Commons - Hledání v seznamu železničních stanic v Česku on-line
- Fotogalerie výpravních budov
- Fotogalerie železničních stanic na síti SŽDC
