Žebětínský rybník

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Zdroje k infoboxu
Zdroje k infoboxu
Přírodní památka
Žebětínský rybník
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
pohled z pravého břehu na část poblíž vtoku
pohled z pravého břehu na část poblíž vtoku
Základní informace
Vyhlášení31. ledna 1986
Nadm. výška310 m n. m.
Rozloha4,42 ha[1][2]
Poloha
StátČeskoČesko Česko
OkresBrno-město
UmístěníŽebětín
Souřadnice
Žebětínský rybník
Žebětínský rybník
Další informace
Kód955
Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přírodní památky v Česku

Žebětínský rybník je přírodní památka o rozloze 4,42 ha v katastrálním území městské části Brno-Žebětín v okrese Brno-město (Jihomoravský kraj).[3]

Předmět ochrany[editovat | editovat zdroj]

Důvodem ochrany je menší rybník a mokřadní loukyrefugium obojživelníků, jako například skokana hnědého a ropuchy obecné, kteří se tu rozmnožují. Žáby se během rozmnožování často ocitaly na pozemní komunikaci vedoucí po hrázi rybníka, a tak došlo v roce 1999 k vybudování dvou betonových podchodů, které umožňují jejich bezpečnou migraci. Jednalo se o jeden z ukázkových projektů na ochranu obojživelníků a jeho cena byla 1 milión korun.[4]

V roce 2011 převzala správu rybníka od magistrátu města Brna Agentura ochrany přírody a krajiny. Ta plánuje rybník odbahnit a vyčistit[5]. Ani v do července 2013 však žádné práce nebyly zahájeny.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Podloží tvoří biotitický až amfibol-biotitický granodiorit typu Veverská Bitýška, který náleží Brněnskému masivu, překrytý spraší. Půdní pokryv okolí tvoří glej zbahnělý, fluvizem glejová a hnědozem typická.

Flora[editovat | editovat zdroj]

Ve stromovém patru dominuje olše lepkavá (Alnus glutinosa) a vrby, vrba bílá (Salix alba), křehká (Salix fragilis), popelavá (Salix cinerea) a košíkářská (Salix viminalis), keřové patro zastupuje bez černý (Sambucus nigra). Na okrajích rybníka roste orobinec úzkolistý (Typha angustifolia) a širokolistý (T. latifolia), vrbovka chlupatá (Epilobium hirsutum), potočník vzpřímený (Berula erecta), ocún jesenní (Colchicum autumnale) a okrotice bílá (Cephalanthera damasonium).

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Z dříve bohatých populací obojživelníků (9 druhů) zůstaly populace ropuchy obecné (Bufo bufo), skokana štíhlého (Rana dalmatina), skokana hnědého (Rana temporaria) a zavlečeného skokana skřehotavého (Rana ridibunda). Ojediněle jsou zastoupeny rosnička zelená (Hyla arborea) a čolek obecný (Triturus vulgaris). Četná je populace užovky obojkové (Natrix natrix), z mokřadních ptáků dříve hojně hnízdících jsou zastoupeni potápka malá (Tachybaptus ruficollis), labuť velká (Cygnus olor), polák velký (Aythya ferina), polák chocholačka (Aythya fuligula), lyska černá (Fulica atra), slípka zelenonohá (Gallinula chloropus), moudivláček lužní (Remiz pendulinus) a rákosník obecný (Acrocephalus scirpaceus).[6]

Negativní vlivy[editovat | editovat zdroj]

Na reprodukci obojživelníků i rybniční vegetaci má negativní vliv rozmnožení nepůvodních, invazních rybích druhů, pocházejících z jihovýchodní Asie - střevličky východní a karase stříbřitého, které se nekontrolovaně množí a likvidují domácí druhy živočichů a rostlin. Stav památky negativně ovlivňuje též činnost rekreantů i místních chatařů a myslivecké aktivity v oblasti rybníka.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Otevřená data AOPK ČR. Dostupné online. [cit. 2020-11-19]
  2. Common Database on Designated Areas. Dostupné online. [cit. 2021-06-26]
  3. PP Žebětínský rybník na seznamu AOPK ČR
  4. Žabochody [online]. [cit. 2008-03-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-06-11. 
  5. http://brnensky.denik.cz/zpravy_region/zebetinsky-rybnik-opravi-agentura-ochrany-prirody.html Žebětínský rybník opraví agentura ochrany přírody
  6. MACKOVČIN, P. (ed.). Chráněná území ČR, svazek IX, Brněnsko. Praha: AOPK ČR a EkoCentrum Brno, 2007. 932 s. ISBN 978-80-86305-02-8. S. 267. 
  7. POSPÍŠILOVÁ, Krystýna. Biotopy a ohrožené druhy Přírodní památky Žebětínský rybník. Bakalářská práce. Brno: Mendelova univerzita, Lesnická a dřevařská fakulta, Ústav lesnické botaniky, dendrologie a geobiocenologie, 2013. 45 s. S. 22–23. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]