Šraga Weil
| Šraga Weil | |
|---|---|
 Šraga Weil na archivní fotografii | |
| Rodné jméno | František Ferdinand Weil |
| Narození | 24. září 1918 Nitra, Rakousko-Uhersko |
| Úmrtí | 20. února 2009 (90 let) ha-Ogen, Izrael |
| Vzdělání | Akademie výtvarných umění v Praze, École des Beaux-Arts |
| Alma mater | Akademie výtvarných umění v Praze |
| Hnutí | moderní umění |
| Ocenění | Dizengoffova cena (1959) |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šraga Weil (hebrejsky שרגא ווייל, rodným jménem František Ferdinand Weil; 24. září 1918, Nitra – 20. února 2009, ha-Ogen) byl přední izraelský výtvarný umělec původem z Československa. Věnoval se grafickým pracím, knižním ilustracím a jeho monumentální díla zdobí například budovu izraelského parlamentu, sídlo izraelského prezidenta a řadu dalších míst po celém světě. Roku 1959 mu byla udělena Dizengoffova cena.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v Nitře, zhruba měsíc před vyhlášením nezávislosti Československa, do rodiny stavitele. Studoval na místní židovské umělecké škole a byl aktivní v židovském sportovním klubu Makabi a mládežnické organizaci ha-Šomer ha-ca'ir. Tehdy mu jeho kamarádi začali říkat starodávným aramejským jménem Šraga, které později začal používat. Díky blízkému vztahu k umění a zkušenostem, které získal v ateliéru nitranského sochaře Júlia Bártfaya, se rozhodl pokračovat ve studiích na střední uměleckoprůmyslové škole v Bratislavě, kde bylo jeho zaměřením sochařství.[1] Před vypuknutím druhé světové války studoval na Akademii výtvarných umění v Praze.[2] Když bylo židům v roce 1940 zakázáno studovat, dostal se do vojenského pracovního tábora v Podolínci na severu Slovenského státu. O rok později se oženil. S manželkou utekli do Budapešti, kde je věznili a nakonec se vrátili ilegálně do Nitry. Po potlačení Slovenského národního povstání byli všichni Weilovi příbuzní deportováni do vyhlazovacího tábora Auschwitz. Nikdo z nich nepřežil.[1]
Po válce společně se s manželkou rozhodli přesídlit do britské mandátní Palestiny a opustili Československo. Cesta jim však přes různé internační tábory (v Belgii, Francii a na Kypru) trvala dva roky, a do cíle své cesty tak dorazili až v roce 1947.[1] Usadili se v kibucu ha-Ogen, kde Weil žil až do své smrti. V roce 1954 studoval nástěnnou malbu a monumentální malířské techniky techniky na École des Beaux-Arts v Paříži a později též mozaiky u profesorem Severiniho v italské Ravenně.[3]
Ve své tvorbě se inspiroval biblickými motivy a židovskými tradicemi a folklórem. Věnoval se grafickým pracím, knižním ilustracím a vytvořil i řadu monumentálních projektů.[2] V 60. a 70. letech vytvořil mimo jiné rozměrné reliéfní vstupní dveře Knesetu či sídla izraelského prezidenta, keramické obklady zdí Velké synagogy v Tel Avivu a podílel se na výzdobě stropů Kennedyho centra ve Washingtonu. Ke sklonku života se věnoval olejomalbě.[1]
Jeho díla byla vystavována v mnoha státech po celém světě a je součástí stálých sbírek muzeí a galerií, mimo jiné Izraelského muzea nebo Židovského muzea v New Yorku. Ukázka z jeho tvorby je též k vidění v synagoze v Nitře, jejíž židovské obci část svých děl věnoval.[1]
Zemřel v únoru 2009 ve věku devadesáti let.[3]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- V roce 1959 mu byla udělena Dizengoffova cena za malířství.[2]
- Roku 2010 mu město Nitra udělilo in memoriam čestné občanství.[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Shraga Weil na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f Shraga Weil [online]. Židovská náboženská obec Nitra [cit. 2013-06-09]. Dostupné online. (slovensky)
- ↑ a b c Shraga Weil [online]. Kneset [cit. 2013-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Shraga Weil [online]. RoGallery [cit. 2013-06-09]. Dostupné online. (anglicky)
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Šraga Weil na Wikimedia Commons - Česká televize – Šumné stopy: Kafkův kufr (část věnována Weilovi)
