Šklebivec přímý
 Šklebivec přímý | |
|---|---|
 | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | hluchavkotvaré (Lamiales) |
| Čeleď | jitrocelovité (Plantaginaceae) |
| Rod | šklebivec (Misopates) |
| Binomické jméno | |
| Misopates orontium L. | |
| Synonyma | |
| |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Šklebivec přímý (Misopates orontium) je jednoletá, planě rostoucí rostlina, jediný druh rodu šklebivec, který se v české přírodě vyskytuje; je chudě rozšířen a je považován za ohrožený vyhynutím. V minulosti byl pod jménem hledík menší součásti rodu hledík.
Výskyt
Původ šklebivce přímého je třeba hledat ve Středozemí, odkud se rozšířil téměř do celé Evropy, na Blízký východ, do Střední Asie a do severních oblastí Indie. Druhotně byl zavlečen i do Severní Ameriky, Austrálie i na Nový Zéland. Již ve středověku se dostal do přírody Střední Evropy, kde roste v teplejších nížinných oblastech.
Počátkem 20. století byl šklebivec přímý považován za teplomilný polní plevel, v současnosti se s ním v České republice můžeme (jako s ohroženou rostlinou) setkat jen vzácně ve středních Čechách a na střední a jižní Moravě. Je typickou rostlinou rostoucí na polích, úhorech a na místech s narušenou vegetací. Obvykle se nachází na výslunných místech v půdách lehkých, poměrně suchých a chudých na dusík.
Popis
Jednoletá rostlina s přímou, hranatou lodyhou dorůstající do výše 20 až 50 cm, která bývá ve spodní části lysá a v horní chlupatá. Jen chudě rozvětvená lodyha je řídce porostlá krátce řapíkatými listy, ve spodní části jsou ve tříčetných přeslenech a v horní rostou střídavě. Podlouhlé až čárkovité listové čepele bývají dlouhé 20 až 50 mm a široké jen do 7 mm.
V horní části lodyhy jsou listům podobné listeny, stejně dlouhé nebo delší než oboupohlavné květy, z jejich úžlabí vyrůstají květy na krátkých stopkách a vytvářejí řídké květenství koncový hrozen. Chlupatý květní kalich je dělený do pěti čárkovitých segmentů 1,5 až 2 cm dlouhých; je stejně dlouhý nebo i delší než koruna a v době zrání plodů se ještě prodlužuje. Dvoupyská chlupatá šklebivá koruna je 1 až 1,5 cm dlouhá a zbarvená bývá světle růžově nebo ojediněle bíle s tmavými žilkami. Koruna má horní pysk dvoulaločný a vzpřímený, dolní třílaločný pysk má boční laloky okrouhlé a odstávající, menší střední lalok je plytce vykrojený a v místě ústí korunního hrdla vypouklý. V koruně jsou čtyři dvoumocné tyčinky, z horního dvoupouzdrého semeníku vyrůstá ohnutá čnělka s dvoulaločnou bliznou. Kvete od června či července až do zámrazu, opylován je hmyzem nebo samosprašně. Ploidie druhu je 2n = 16.
Plodem je chlupatá, nafouklá, dvoupouzdrá tobolka otvírající se malými chlopněmi na vrcholu. Obsahuje 1 mm velká, hnědá, vejčitá, plochá, křídlatá semena mající zubatý okraj. Rostlina se rozmnožuje výhradně semeny, která klíči na jaře až při vyšší půdní teplotě.
Význam
Jako plevelná rostlina roste nejčastěji v obilí, kde po posečení rychle obroste a na strništích znovu na podzim vykvete. Nevyskytuje se ale v takovém množství, aby škodila užitkovým rostlinám. Je nevhodnou rostlinou ke krmení, zvláště koně po spasení většího množství mají zažívací problémy.
Ohrožení
V posledním století se populace tohoto druhu, dříve plevelné rostliny, podstatně snížila. Byla silně postižena vlivem intenzifikace zemědělství, hlavně používáním dusíkatých hnojiv a herbicidů. Šklebivec přímý byl podle „Černého a červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2000“ (Procházka) považován za druh kriticky ohrožený (C1). V poslední době je však tato rostlina nalézána o něco častěji a podle „Červeného seznamu cévnatých rostlin České republiky z roku 2012“ (Grulich) je považován pouze za druh silně ohrožený (C2).[1][2][3][4][5][6][7]
Galerie
-
Porost šklebivce přímého -
Listy a pupeny -
Květ
Odkazy
Reference
- ↑ DEYL, Miloš. Plevele polí a zahrad. Ilustrace Otto Ušák. Praha: Československá akademie věd, 1956. 384 s. HSV 38873/55/SV3/6423. Kapitola Hledík menší, s. 175.
- ↑ HANZL, Martin. Natura Bohemica: Šklebivec přímý [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 17.11.2008 [cit. 2015-10-07]. Dostupné online.
- ↑ Databáze C1 rostlin: Šklebivec přímý [online]. Informační systém ochrany přírody, AOPK ČR, Praha [cit. 2015-10-07]. Dostupné online.
- ↑ POLÍVKA, František. Názorná květena zemí koruny české: Hledík menší [online]. Wendys, Zdeněk Pazdera, 1901 [cit. 2015-10-07]. S. 819. Dostupné online.
- ↑ MIŽÍK, Peter. BOTANY.cz: Šklebivec přímý [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 09.07.2008 [cit. 2015-10-07]. Dostupné online.
- ↑ GOLIAŠOVÁ, Kornélia. Flóra Slovenska V/2: Papulienka roľná [online]. VEDA, Vydavateľstvo Slovenskej akadémie vied, Bratislava, SK, 1997 [cit. 2015-10-07]. S. 95-97. Dostupné online. ISBN 80-224-0481-0. (slovensky)
- ↑ Wilde planten: Misopates orontium [online]. Wilde planten in Nederland en België, NL [cit. 2015-10-07]. Dostupné online. (nizozemsky)
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu šklebivec přímý na Wikimedia Commons 
Taxon Antirrhinum orontium ve Wikidruzích- Botanický ústav AV ČR – rozšíření šklebivce přímého v ČR
