Šalvěj lékařská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jak číst taxoboxŠalvěj lékařská
alternativní popis obrázku chybí
Šalvěj lékařská (Salvia officinalis)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říšerostliny (Plantae)
Podříšecévnaté rostliny (Tracheobionta)
Odděleníkrytosemenné (Magnoliophyta)
Třídavyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řádhluchavkotvaré (Lamiales)
Čeleďhluchavkovité (Lamiaceae)
Rodšalvěj (Salvia)
Binomické jméno
Salvia officinalis
L., 1753
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) je léčivá rostlina z čeledi hluchavkovitých.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Šalvěj lékařská je vytrvalá, silně aromatická rostlina polokeřovitého vzhledu se zdřevnatělými lodyhami, vysoká 30 až 70 cm. Lodyha je přímá, obvykle nevětvená, olistěná, šedoplstnatá. Listy jsou vstřícné, řapíkaté, podlouhle vejčité a jemně vroubkované, o délce 2–8 cm a šířce 1–4 cm, stříbrošedé až zelené. V mládí jsou šedoplstnaté, později lysé, na líci s výraznými žilkami.

Květenství tvoří lichopřesleny o 4–10 květech. Květ má dvoupyskou korunu, která je světle fialová, občas bílá, korunní trubka v ústí chlupatá, horní pysk vyklenutý, dolní třílaločný. Šalvěj obvykle kvete v květnu až červenci, plodem je tvrdka.

Stanoviště[editovat | editovat zdroj]

Vyžaduje propustnou půdu a slunné stanoviště. Na zimu je třeba rostliny chránit před mrazem přikrývkou.

Areál rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Původní areál rozšíření šalvěje lékařské zahrnoval oblast Středomoří a Malé Asie. K léčivým rostlinám patřila šalvěj už ve starověkém Egyptě. Do střední Evropy a dnešního Česka se tato bylina dostala pravděpodobně někdy v 9. století, kdy začala být hojně pěstována v klášterních zahradách. V Česku její obliba stoupá, pěstuje se na zahrádkách i v květináčích na okenních parapetech.

Použití[editovat | editovat zdroj]

Šalvěj lékařská

Jako koření se užívají čerstvé nebo sušené listy barvy zelenošedé až stříbrošedé. Chutnají trpce a lehce nahořkle a hodí se hlavně k vepřovému a telecímu masu. Přidávají se také do omáček, nádivek, k ochucení sýrů. Ve staročeské kuchyni byla používána šalvěj lékařská stejně často jako petrželka. Sbírá se i kvetoucí nať v červnu až červenci.
Šalvěj se používá též v léčitelství pro své protizánětlivé, antivirotické a antibakteriální účinky, zabraňuje průjmům. Omezuje pocení, zejména je-li nervového původu, jako např. při nočním pocení v klimaktériu nebo v pubertě. Pomáhá při žaludečních, střevních a žlučníkových potížích a nadýmání. Droga je někdy mylně používaná při alternativní léčbě různých druhů rakovin.[2] Ve vyšších dávkách (nebo v kombinaci s alkoholem) působí toxicky. Není známo mnoho případů otravy, ale je vhodné zvážit použití jako léčiva, potraviny nebo esenciálních olejů, které při vysokých dávkách vyvolávají riziko poškození jater.[3] Při přípravě čaje ovšem pouze relativně malé množství účinných látek přechází do vody a tři až šest šálků šalvějového čaje denně je považováno za netoxickou dávku.[4]

Žádaná je šalvěj i v kosmetice, kde se využívají její stahující a dezinfekční schopnosti. Odvar z 200 g šalvěje na jeden litr vody se přidává do osvěžující koupele. Potlačuje tvorbu lupů, proto se pro závěrečné oplachování hlavy doporučuje šalvějový nálev. Pleťová voda ze šalvěje léčí problematickou pleť a akné. Pro účinky při léčbě zánětů v ústní dutině a při potlačení nepříjemného zápachu se výtažky ze šalvěje přidávají do ústních vod a zubních past (doporučuje se i žvýkání čerstvého listu nebo kloktání nálevu).[5]

Obsahové látky[editovat | editovat zdroj]

Obsahuje 1,5 až 3 %[2] silice, která je směsí thujonu, salviolu, kafru,velké množství vonného extraktu, cineolu a borneolu. Dále obsahuje 4 %[2] tříslovin, saponiny, hořčiny, oxyterpenové kyseliny, estrogenní hormony a amid kyseliny nikotinové, pryskyřice, vitaminy skupiny B, vitamin P, minerální a hormonálně účinné látky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-03]
  2. a b c GRYGÁRKOVÁ, Simona. Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) [online]. 14.5.2007 [cit. 2010-07-16]. Dostupné online. 
  3. LIMA, CF.; CARVALHO, F.; FERNANDES, E., et al. Evaluation of toxic/protective effects of the essential oil of Salvia officinalis on freshly isolated rat hepatocytes.. Toxicol In Vitro. Aug 2004, roč. 18, čís. 4, s. 457–65. DOI 10.1016/j.tiv.2004.01.001. PMID 15130603. 
  4. WALCH, SG.; KUBALLA, T.; STÜHLINGER, W., et al. Determination of the biologically active flavour substances thujone and camphor in foods and medicines containing sage (Salvia officinalis L.).. Chem Cent J. 2011, roč. 5, s. 44. DOI 10.1186/1752-153X-5-44. PMID 21777420. 
  5. VORLOVÁ, Michaela. Šalvěj lékařská - léčivé sametové pohlazení [online]. 2.8.2006 [cit. 2010-07-16]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]