Řád železné koruny
| Řád železné koruny | |
|---|---|
| Österreichisch-Kaiserlicher Orden der Eisernen Krone | |
 Řádová hvězda a odznak (revers) | |
| Základní informace | |
| Kategorie | všeobecný záslužný |
| Země původu | Rakousko a Rakousko-Uhersko |
| Založil | František I. |
| Motto | Avita et aucta (Zděděné a rozšířené) |
| Počet tříd | 3 |
| Odznak | odznakem je železná lombardská koruna, na které je umístěn císařský dvojhlavý orel s žezlem, mečem a říšským jablkem, převýšený císařskou korunou, na prsou orla je štítek s iniciálou F |
| Hvězda | osmicípá, stříbrná, briliantující, ve středu lombarská koruna a opisem hesla |
| Stuha | zlatožlutá s modrými okraji |
 | |
Řád železné koruny (italsky Ordine della Corona Ferrea, německy Österreichisch-Kaiserlicher Orden der Eisernen Krone, latinsky ordo coronae ferreae) byl rakouský řád založený roku 1816 císařem Františkem I. a udělovaný až do pádu monarchie roku 1918.
Historie
Napoleonský řád
Habsburský řád byl přímým nástupcem napoleonského Řádu železné koruny, který založil Napoleon I. jakožto král italský dne 15. června 1805 po vzoru Čestné legie. Řád byl pojmenován po starodávné železné koruně Lombardie, kterou byli korunováni císaři Svaté říše římské, Karel Veliký a po jeho vzoru i Napoleon. Tento řád se dělil na tři stupně a to velkokříž, důstojník a rytíř, přičemž byl stanoven maximální počet 20 velkokřížů, 30 komandérů a 50 rytířů. S udělením řádu byla spojena roční renta 3000 lir pro velkokříže, 700 lir pro důstojníky a 300 lir pro rytíře. Řád zanikl po Napoleonově porážce roku 1815.
Insignie řádu sestávala z koruny, z níž vyrůstal francouzská císařská orlice. Na koruně byl zlacený Napoleonův profil. Na koruně bylo řádové heslo Dio me la diede (Bůh mi ji dal). První a druhá třída byly ze zlata, třetí třída byla ze stříbra. jako zvláštní vyznamenání se uděloval řád s brilianty, které dostal například Evžen de Beauharnais, který byl italským vicekrálem. Řádová stuha byla oranžová se zeleným lemováním.
Po roce 1815 bylo Františkem I. povoleno důstojníkům nosit „jeho“ řád, mužstvo místo řádu nosilo zvláštní náhradní medaili.
Habsburský řád
Po bitvě u Waterloo v roce 1815 se vlády nad Lombardsko-Benátskem v severní Itálii ujalo Rakousko, jehož císař František I. obnovil dne 1. ledna 1816 Řád železné koruny. Do roku 1884 bylo s udělením řádu spojeno udělení šlechtictví, respektive s první třídou se pojil titul tajného rady a Excelence, druhá třída zakládala právo na udělení titulu svobodného pána a třetí třída umožňovala povýšení do rytířského šlechtického stavu. Ačkoliv byl řád spojen s Lombardsko-Benátskem, mohl být udělen kterémukoliv muži a získala jej i řada Čechů. Po ztrátě italských držav roku 1866 bylo dohodnuto s Italským královstvím, že po smrti císaře Františka Josefa I., který byl posledním lombardsko-benátským králem, přestane být řád udělován. Vzhledem k tomu, že František Josef zemřel roku 1916, kdy říše byla ve válce s Itálií, nebylo této dohody dbáno a řád uděloval i císař Karel I. Nicméně, protože v Itálii byl udělován Řád italské koruny, který navazoval na Řád železné koruny, bylo v Itálii zakázáno tento řád nosit a také nebyl udělován Italům.
Popis odznaku
Odznak řádu sestávala z vyobrazení lombardské železné koruny, z níž vyrůstal dvouhlavý císařský orel držící v drápech žezlo, meč a říšské jablko. Císařský orel měl na prsou modrý emailový štítek s iniciálou „F“ (jako František I.). Na rubu bylo datum „1815“. Odznak byl vyveden ve zlatě.[1]
Hvězda velkokříže byla osmicípá, stříbrná, uprostřed s medailonem s odznakem řádu tedy, se železnou korunou, a dále s opisem řádového hesla Avita et Aucta (Zděděné a rozšířené). Za vojenské zásluhy se po roce 1860 udělovala válečná dekorace, sestávající se z palmových ratolestí kolem orla.[2]
Řádová stuha byla žlutá s modrými okraji.[1]
Třídy a způsoby nošení
Řád byl rozdělen na celkem tři třídy:
I. třída (odznak na velkostuze, hvězda a řetěz)
II. třída (odznak na krční stuze)
III. třída (odznak na prsou)
Významní nositelé
Z Čechů řád získali například František Palacký (II. třída), Antonín Rezek (II. třída), Hermenegild Jireček (III. třída), Jaroslav Goll (III. třída), Antonín Randa (III. třída), Alois Pražák(I. třída), František Ladislav Rieger (II. třídy), Josef Kaizl (I. třídy), Emil Holub (III. třídy), Alois Musil, Antonín Frič, Antonín Dvořák (III. třídy),Vojtěch Hynais(III. třídy), František Ženíšek (III. třídy), František Křižík (III. třída), Emil Kolben (III. třída)[3], Josef Mocker (III. třídy), Wenzel Worowka (III. třídy), Matěj Havelka, Ferdinand Michl, Josef Bergmann, Karel Emanuel ze Žerotína, František Adolf Hering a další.
Galerie
-
Původní napoleonská verze řádu -
Řádový odznak -
Slavnostní řádový ornát s řádem na kolaně -
Ukázka nošení velkokříže řádu s vojenskou uniformou: odznak řádu je zavěšen na velkostuze na levé straně hrudi je umístěna řádová hvězda (výše umístěná). Portrét Hanse Dircha Dahlerupa.
Odkazy
Reference
- ↑ a b LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. S. 126.
- ↑ LOBKOWICZ, František. Encyklopedie řádů a vyznamenání. Praha: Libri, 1995. 238 s. ISBN 80-901579-9-8. S. 127.
- ↑ KOLÁČNÝ, Ivan. Řády a vyznamenání habsburské monarchie. Praha: Elka Press, 2006. 304 s. ISBN 80-902745-9-5. S. 115-116.
Literatura
- Gustav Adolph Ackermann, Ordensbuch sämmtlicher in Europa blühender und erloschener Orden und Ehrenzeichen, Annaberg 1855
- Václav Měřička, Orden und Ehrenzeichen der Österreichisch-Ungarischen Monarchie, Wien 1974
- Robert Freiherr von Procházka, Österreichisches Ordenshandbuch, 1 - 4, Mnichov 1979
- Ivan Koláčný, Řády a vyznamenání Habsburské monarchie, Elka Press Praha 2006, ISBN 80-902745-9-5
