Řevnice
| Řevnice | |
|---|---|
 Výhled na město z Černé skály | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Černošice |
| Obec s rozšířenou působností | Černošice (správní obvod) |
| Okres | Praha-západ |
| Kraj | Středočeský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°54′51″ s. š., 14°14′9″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 3 749 (2023)[1] |
| Rozloha | 10,14 km²[2] |
| Katastrální území | Řevnice |
| Nadmořská výška | 218 m n. m. |
| PSČ | 252 30 |
| Počet domů | 1 188 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Městský úřad Řevnice náměstí Krále Jiřího z Poděbrad 74 252 30 Řevnice star@revnice.cz |
| Starosta | Ing. Tomáš Smrčka |
| Oficiální web: www | |
 | |
  Řevnice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 539643 |
| Kód části obce | 145378 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Řevnice (německy: Rewnitz) jsou město v okresu Praha-západ ležící asi 10 km jihozápadně od okraje Prahy na řece Berounce. Žije zde přibližně 3 700[1] obyvatel. Pro svou polohu v blízkosti brdských Hřebenů a dobré spojení s Prahou a Berounem po železnici byly Řevnice již od počátku 20. století vyhledávaným sídelním místem.
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o sídle pochází z roku 1253, kdy král Václav I. postoupil kostel v Řevnicích (eccl. in Reueniz) a k němu se vztahující patronátní právo špitálu sv. Františka u pražského mostu, spravovanému rytířským řádem křižovníků s červenou hvězdou. V roce 1292 se již Řevnice jmenují městečkem (Hrzeunicz civitas) a král Václav II. je věnoval nově založenému klášteru cisterciáků ve Zbraslavi. Protože obě donace nebyly v listinách specifikovány, vznikaly mezi oběma řády neshody, které byly po řadě jednání rozhodnuty tak, že většina připadla cisterciákům a zhruba čtvrtina křižovníkům. Nepřímým vlastníkem však zůstal král i nadále, o čemž svědčí zprávy o zástavních držitelích. S krátkým přerušením v období stavovského povstání, kdy byl majetek obou řádů konfiskován a nakrátko se ocitl ve světských rukou, zůstaly Řevnice v církevním držení až do roku 1785. Po zrušení zbraslavského kláštera v rámci církevních reforem Josefa II. připadly Řevnice spolu s většinou cisterciáckého majetku knížecímu rodu z Oettingen-Wallersteinu, v jehož držení zůstaly až do zrušení vrchnostenského panství roku 1848. Křižovnickému řádu poté zůstal jen patronát nad kostelem a farou.[4]
Svou původní funkci městečka, kde se již roku 1304 konaly trhy, ztratily Řevnice pravděpodobně během husitských válek, ještě na konci 15. století byly zmiňovány jako pouhá vesnice. Po období rozkvětu v 16. století následovalo zlé období třicetileté války, kdy Řevnice utrpěly značné škody za tažení švédských vojsk generála Arvida Wittenberga. V roce 1732 potvrdil císař Karel VI. Řevnicím městská privilegia, která kromě týdenních trhů umožňovala i provozovat 3x ročně výroční trhy. V roce 1787 zde byla zřízena menší škola – jednotřídka, kde se začalo učit v roce 1798.[4]
Velký rozkvět Řevnic znamenalo otevření Západní dráhy, železniční trati z Prahy do Plzně, v roce 1862. V roce 1882 nahradilo původní zastávku první nádraží; budova dnešního nádraží byla postavena v roce 1896. Díky dobrému spojení s Prahou se Řevnice se proměnily v oblíbené letovisko a východisko k výletům do Brd. V roce 1863 byla zřízena pošta. Městečko se rozrůstalo, stavěly se i vilové čtvrtě. Vznikly zde též různé spolky. Nejvýznamnější byl Okrašlovací spolek, založený roku 1882, který se podílel mj. na výstavbě tenisových kurtů a plovárny na Berounce, zřizování sadů a kultivaci lesních partií. Má zásluhu i na založení Lesního divadla, které bylo postaveno v letech 1919–20. Mezi prvními spolky byly dále Sokol, Sbor dobrovolných hasičů nebo Dělnická beseda Havlíček, v období první republiky vznikla Jednota divadelních ochotníků, Obec Baráčníků a různé sportovní spolky. Mnohé fungují dosud, Okrašlovací spolek však komunistická vláda v 50. letech zrušila. V letech 1927–1937 mělo v Řevnicích své sídlo ukrajinské gymnázium, které bylo poté přestěhováno do Modřan.[4]
Městys Řevnice byl povýšen na město v roce 1968. Při té příležitosti získaly Řevnice i nový městský znak. (Lev ve znaku znamená, že byly původně královským majetkem, vlnité pruhy jsou symbolem řeky Berounky).[5]
Územněsprávní začlenění[editovat | editovat zdroj]
Dějiny územněsprávního začleňování zahrnují období od roku 1850 do současnosti. V chronologickém přehledu je uvedena územně administrativní příslušnost obce v roce, kdy ke změně došlo:
- 1850 země česká, kraj Praha, politický okres Smíchov, soudní okres Zbraslav[6]
- 1855 země česká, kraj Praha, soudní okres Zbraslav
- 1868 země česká, politický okres Smíchov, soudní okres Zbraslav
- 1927 země česká, politický okres Praha-venkov, soudní okres Zbraslav[7]
- 1939 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov, soudní okres Zbraslav[8]
- 1942 země česká, Oberlandrat Praha, politický okres Praha-venkov-jih, soudní okres Zbraslav[9]
- 1945 země česká, správní okres Praha-venkov-jih, soudní okres Zbraslav[10]
- 1949 Pražský kraj, okres Praha-jih[11]
- 1960 Středočeský kraj, okres Praha-západ
- 2003 Středočeský kraj, obec s rozšířenou působností Černošice
Rok 1932[editovat | editovat zdroj]
V městysi Řevnice (2957 obyvatel) byly v roce 1932 evidovány tyto živnosti a obchody:[12]
- Instituce a průmysl: poštovní úřad, telegrafní úřad, telefonní úřad, četnická stanice, katolický kostel, výroba cementového zboží, 2 cihelny, elektrárna, knihtiskárna, kovotlačitelský závod, lom, mlýn, pila, 3 stavební podnikatelství, 2 velkostatky,
- Služby (výběr): 3 lékaři, zubní lékař, zvěrolékař, architekt, autodílna, 2 autodopravci, biograf Sokol, 2 cukráři, 2 čalouníci, 2 drogerie, 2 fotoateliéry, hodinář, 8 hostinců, 2 hotely (Grand, Horák), 4 kapelníci, lékárna U červené hvězdy, papírnictví, pension, spořitelní a záložní spolek pro Řevnice, Úvěrní ústav v Berouně, Živnostenská záložna v Řevnicích, 2 zedničtí mistři.
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
- Kostel svatého Mořice – barokní kostel vystavěný v letech 1749–1752
- novobarokní fara – z let 1905–1906, podle návrhu architekta Eduarda Sochora
- selská usedlost („U Valšubů“) se zdobeným štítem
- kašna a pomník padlých ve světových válkách na náměstí
- Zámeček – klasicizující budova z 60. let 19. století postavená pro majitele zdejšího velkostatku, později prodána dominikánům, upravena v roce 1939 (sídlo ZUŠ)
- vily pod lesem (vila Zbiroh, Sochorova vila)
- Grandhotel Berounka u nádraží – stavba z počátku 20. století se secesními prvky
- Sochorova hrobka – pozdně secesní hrobka rodiny Sochorovy na novém hřbitově
- modlitebna církve Československé husitské ve stylu art déco
- Lesní divadlo
- Corso pod Lipami – rezidenční komplex od významné české architektky Aleny Šrámkové
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Ignát Herrmann (1854–1935) – spisovatel
- Eduard Sochor (1862–1947) – architekt
- Hana Cavallarová (Weissová-Cavallarová, 1863–1946) – operní pěvkyně
- Josef Václav Bohuslav (1863–1952) – soudce, činovník Klubu českých turistů
- Vladimír Weiss (1897–1989) – architekt
- Antonín Hřebík (1902–1984) – sokolský činovník a politik
- Ludmila Červinková (1908–1980) – operní pěvkyně a hudební pedagožka.
- Josef Paukert (1915–1991) – malíř a grafik
- Ladislav Sitenský (1919–2009) – fotograf
- Ivan Řezáč (1924–1977) – hudební skladatel
- Ludmila Vaňková (1927–2022) – spisovatelka
- František Šedivý (1927–2021) – bývalý politický vězeň a spisovatel
- Jiří Seifert (1932–1999) – sochař, medailér a restaurátor
- Zdeněk Rytíř (1944–2013) – textař, hudební skladatel, hudebník
- Ondřej Hejma (*1951) – rockový hudebník, novinář
- Martina Navrátilová (*1956) – tenistka
- Ester Pavlů (*1986) – operní pěvkyně
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Dopravní síť[editovat | editovat zdroj]
- Pozemní komunikace – Obcí procházejí silnice II/115 Praha Radotín – Dobřichovice – Řevnice a II/116 Mníšek pod Brdy – Řevnice – Karlštejn – Beroun.
- Železnice – Městem vede železniční trať 171 Praha–Beroun. Jde o dvoukolejnou elektrifikovanou trať, součást 3. koridoru, doprava na ní byla zahájena roku 1862, která sem z Prahy vede (až do Berouna) podél řeky Vltavy a jejího přítoku Berounky.
Veřejná doprava 2016[editovat | editovat zdroj]
- Autobusová doprava – Z města vedou autobusové linky např. do těchto cílů: Hořovice, Hostomice pod Brdy, Mořina, Praha.
- Železniční doprava – Po trati 171 vede linka S7 (Český Brod – Úvaly – Praha – Beroun) v rámci pražského systému Esko. V železniční stanici Řevnice zastavuje denně velké množství osobních vlaků.
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Počet obyvatel | 675 | 741 | 861 | 1085 | 1235 | 1641 | 2939 | 3111 | 3687 | 3428 | 3306 | 2966 | 2956 |
| Rok | 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 |
| Počet domů | 78 | 98 | 117 | 176 | 249 | 320 | 593 | 798 | 754 | 773 | 860 | 965 | 1050 |
Kultura[editovat | editovat zdroj]
V Řevnicích funguje Městské kulturní středisko a Městská knihovna Ignáta Herrmanna. Je zde Základní umělecká škola a dva dětské folklórní soubory, taneční soubor Klíček a hudební soubor Notičky.[14] Dlouhou tradici má v Řevnicích ochotnické divadlo. V roce 1923 vznikla Jednota divadelních ochotníků, později byl soubor pod patronací Městského kulturního střediska, v roce 2001 se osamostatnil jako občanské sdružení Divadelní soubor Řevnice[15]. Vystupuje zejména v Lesním divadle, kde se konají i další kulturní akce, např. hudební festivaly (Porta, Řev Řevnice, Blues v lese) nebo Lesní slavnosti divadla. Divadelní představení a koncerty hostí také zrekonstruované řevnické kino nebo sál Zámečku.
Turistické zajímavosti[editovat | editovat zdroj]
Řevnice jsou východiskem značených turistických cest na brdské Hřebeny. Řevnický Okrašlovací spolek ve spolupráci s Klubem českých turistů se přičinil o zprovoznění značené cesty z Řevnic na Skalku a na Babku, která byla první turisticky značenou cestu v Brdech (1889).[16] Turistické průvodce věnované Řevnicím a okolí vznikly už v první polovině 20. století: v roce 1905 vydal Okrašlovací spolek knihu Stanislava Reiniše Průvodce po Řevnicích a na Skalku, další průvodce napsal Josef Václav Bohuslav, jeden z předsedů řevnického Okrašlovacího spolku: 33 výlety a procházky z Řevnic (1912) a Řevnice jako letovisko a turistická brána brdská (1930).[17]
Od roku 2018 vede Řevnicemi a blízkým okolím také Fabiánova naučná stezka, pojmenovaná podle brdského ducha Fabiána.[18]
Řevnicemi procházela jedna z cest ze sítě zlatých stezek, které překračovaly Šumavu a spojovaly Čechy s Podunajím. Její část je zachovaná v původní štětované podobě na cestě od hřbitova na jih po zelené turistické značce.[19]
Jižně od Řevnic se nacházejí pozůstatky tzv. pražské čáry, pásu opevnění z 30. let (všechny tyto řopíky byly po obsazení ČR Němci zničeny).[20]
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Náměstí krále Jiřího z Poděbrad -
-
Kostel sv. Mořice -
Lávka přes Berounku -
Tyršovo stromořadí -
Pohled na Řevnice a okolí od jihu -
Lávka přes Berounku při povodni 2021 -
Jez při povodni 2021
.jpg)
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2023. Praha. 23. května 2023. Dostupné online. [cit. 2023-05-25]
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky - 2017. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28]
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18]
- ↑ a b c Řevnice 1253–2003: almanach k výročí. Řevnice: Město Řevnice, 2003. S. 23-29. ISBN 80-86432-50-5. [cit. 2018-0318]
- ↑ Almanach, s. 57
- ↑ Správní uspořádání Předlitavska 1850-1918
- ↑ Vládní nařízení č. 222/1926 Sb.
- ↑ Amtliches Deutsches Ortsbuch für das Protektorat Böhmen und Mähren
- ↑ Nařízení ministra vnitra č. 185/1942 Sb.
- ↑ Dekret presidenta republiky č. 121/1945 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-09-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28.
- ↑ Vládní nařízení č. 3/1949 Sb.. aplikace.mvcr.cz [online]. [cit. 2011-05-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-22.
- ↑ Adresář republiky Československé pro průmysl, živnosti, obchod a zemědělství, sestavila a vydala firma Rudolf Mosse, Praha 1932, svazek I, str. 1517-1518. (česky a německy)
- ↑ RŮŽKOVÁ, Jiřina; ŠKRABAL, Josef, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869-2005. Svazek I. Praha: Český statistický úřad, 2006. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 162–163.
- ↑ Almanach, s. 74-75, 97, 101–105
- ↑ Divadelní soubor Řevnice. www.divadlorevnice.cz [online]. [cit. 2018-03-23]. Dostupné online.
- ↑ Almanach, s. 63
- ↑ Čestní občané města Řevnice - Město Řevnice. www.revnice.cz [online]. [cit. 2018-03-23]. Dostupné online.
- ↑ Fabiánova stezka v Brdech provede kolem Řevnic. www.novinky.cz [online]. 2018-03-09 [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Územní plán Řevnic: Průzkum a rozbory: Textová část [online]. Pavel Hnilička Architekti [cit. 2024-01-23]. S. 19. Dostupné online.
- ↑ Brdy - stránky milovníků brdských hvozdů - Pevnostní obranná linie v Brdech. www.brdy.org [online]. [cit. 2024-01-23]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Řevnice 1253–2003: almanach k výročí. Řevnice: Město Řevnice, 2003. 191 s. ISBN 80-86432-50-5.
- Bohuslav, Josef Václav. Řevnice jako letovisko a turistická brána brdská. Řevnice: J.V. Bohuslav, 1930. 35 s.
- ADAMCOVÁ, Kateřina; ADAMEC, Vojtěch. Restaurování a zhotovení kopie keramické sochy sv. Jana Nepomuckého v Řevnicích. Památky středních Čech. 9. 2008, roč. 22, čís. 1, s. 26-35. ISSN 0862-1586.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Řevnice na Wikimedia Commons - Řevnice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
- Oficiální stránky
- řevnický časopis RUCH
- Statistické údaje obce Řevnice
