Řadič

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Řadič je elektronická řídicí jednotka, realizovaná sekvenčním obvodem, která řídí činnost všech částí počítače. Toto řízení je prováděno pomocí řídicích signálů, které jsou zasílány jednotlivým modulům (dílčím částem počítače). Reakce na řídicí signály - stavy jednotlivých modulů - jsou naopak zasílány zpět řadiči pomocí stavových hlášení. Dílčí částí počítače je např. operační paměť, která rovněž obsahuje řadič, který je podřízen hlavnímu řadiči počítače, jenž je součástí CPU.

Řadič mikroprogramovaný

Mikroprogramovaný řadič je řadič řízený mikroprogramem. Jedná se v podstatě o variantu sekvenčního obvodu realizovanou pomocí paměti, kdy stavové signály z jednotlivých zařízení jsou v multiplexeru transformovány na adresu a předány řídicí paměti. Na této adrese je pak uložena kombinace řídicích signálů jež se vyšlou na sběrnici.

Mikroprogramovaný řadič horizontální

Mikroprogramový řadič vertikální

V podstatě velmi zjednodušený řadič počítače, používající krátké instrukce, typicky 16 bitů. Jedna mikroinstrukce obsahuje několik taktů:

Mikroprogramový řadič diagonální

Klasický řadič

Je realizován buď jako klasický sekvenční obvod stavovým automatem, kde jsou stavy jednotlivých signálů binárně zakódovány, nebo pomocí řídicích řetězců, kde jsou stavy signálů zakódovány v kódu 1 z n. Na takové řešení sekvenčního obvodu je sice zpravidla potřeba více klopných obvodů, nicméně není tolik náročný na kombinační logiku, neboť ke každému klopnému obvodu je připojen multiplexor který nastavuje na hodnotu 1 jen a pouze řídicí signály poplatné danému stavu.

Shrnutí

Klasické řadiče jsou rychlejší avšak dražší (s výjimkou velmi jednoduchého zařízení). Mikroprogramový řadič je zcela jistě flexibilnější, chceme-li změnit chování řadiče, změníme program.