Čiatura
| Čiatura ჭიათურა | |
|---|---|
 Pohled na město | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 42°17′53″ s. š., 43°17′56″ v. d. |
| Nadmořská výška | 340 - 500 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC+4 |
| Stát |  Gruzie |
| kraj (gruz: mchare) | Imeretie |
| okres | Čiatura |
  Čiatura | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Počet obyvatel | 19,587 |
| Etnické složení | Gruzínci |
| Náboženské složení | Gruzínská pravoslavná církev |
| Správa | |
| Vznik | 1879 |
| Telefonní předvolba | (+995) 479 |
| PSČ | 5500 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čiatura (gruzínsky: ჭიათურა) je hornické město nacházející se v Imeretii, středozápadním kraji Gruzie. Ve městě se nachází jedny z největších nalezišť manganu na světě.
Popis
Čiatura se nachází na březích řeky Kvirily, vtěsnané do údolí mezi hřebeny úpatí Velkého Kavkazu. Díky své poloze a blízkosti subtropických nížin zde vládne horké suché léto a vlhká a mírná zima.
Mezi zdejší památky se řadí katedrála Mgvimevi z 10. století. Město je poměrně odlehlé a se zbytkem země je spojené železničním koridorem ze Zestaponi. V dřívějších dobách žilo v Čiatuře až 30 tisíc obyvatel, nyní však jejich počet prudce klesl na pouhých necelých 14 tisíc. Ve městě sídlí jedna z fakult Gruzínské technické univerzity.
Historie
Oblast byla osídlena už od pravěku, pozůstatky byly nalezeny v jeskyni Dzudzuana a v dalších jeskyních se v průběhu raného středověku ukrývali uprchlíci z nížin před arabskými nájezdníky.
.jpg)
Toto místo nabylo na významu v roce 1849, když zde byla objevena bohatá ložiska manganové rudy, a roku 1879 bylo založeno moderní město, které rychle rostlo, a zahájena těžba. V té době tvořil mangan z Čiatury více než polovinu světové produkce. Práce v dolech však byla velmi namáhavá a horníci byli často vykořisťováni nízkou mzdou, 18-hodinovou pracovní dobou, naprosto otřesnými sociálními podmínkami a žádnými právy.[1] Situace vyvrcholila lidovými bouřemi v roce 1905 a 55denní generální stávkou v roce 1913, kdy požadovali zvýšení mezd a zkrácení pracovní doby, čemuž nakonec bylo vyhověno.
V době Gruzínské SSR ve městě pokračovala těžba manganových rud. Přestože se bolševici v tomto městě těšili největší podpory ze všech gruzínských měst, i zde vypukly těžké boje při povstání v roce 1924, jež krvavě potlačila Rudá armáda. Po vyhlášení samostatnosti Gruzie začalo město i hornické odvětví velmi rychle upadat, což se projevilo snížením počtu obyvatel téměř na třetinu a zchátráním četných hornických panelových domů.
Hospodářství
Město je známé pro své naleziště manganu. V současné době pracuje v dolech na jeho těžbu přes 3500 obyvatel města a další pracují v dolech, kde se těží železná ruda, nebo v lomech na těžbu mramoru.
Dopravu ve městě zajišťuje soustava lanových drah, vybudovaná v roce 1954, jež zjednodušila horníkům přístup na pracoviště, a autobusy. V roce 1964 bylo vybudováno trolejové vedení do sousedního města Sačchere.
Odkazy
Reference
- ↑ mmcworkers.ge - článek o čiaturských hornících na stránkách gruzínského odborového svazu
Literatura
- Marganezi; Údaje džeordžian (ჯეორჯიან-მარგანეზიდან), 2011. ISBN 99940-0-923-0
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čiatura na Wikimedia Commons - Galerie Chiatura na Wikimedia Commons
- Chiatura. Encyclopædia Britannica. Encyclopædia Britannica Online. Encyclopædia Britannica Inc., 25 květen. 2012, dostupné na www.britanica.com
