Česká strana národně sociální
| Česká strana národně sociální | |
|---|---|
 | |
| Zkratka | ČSNS |
| Datum založení | 4. dubna 1897 |
| Předseda |  Michal Klusáček |
| Sídlo | Kotorská 1572/18 140 00 Praha 4 – Podolí |
| Ideologie | národní socialismus konzervativní socialismus občanský nacionalismus euroskepticismus |
| Politická pozice | střed až středolevice |
| Evropská strana | žádná |
| Stranické noviny | Český deník Česká demokracie České slovo Svobodné slovo |
| Barvy | |
| Volební výsledek | 0,03 % (PSP ČR 2017) |
| IČO | 00442721 (VR) |
| Oficiální web | www.csns.cz |
| Zisk mandátů ve volbách | |
| Zastupitelstva obcí | Šablona:Infobox - politická strana/mandáty |
| Zastupitelstva krajů | Šablona:Infobox - politická strana/mandáty |
| Poslanecká sněmovna | Šablona:Infobox - politická strana/mandáty |
| Senát | Šablona:Infobox - politická strana/mandáty |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Česká strana národně sociální (zkratkou ČSNS) je česká mimoparlamentní politická strana, nalézající se od roku 2003 v konkurzním řízení, v minulosti však (pod různými názvy) významná.
Historie
Do druhé světové války
Rakousko-Uhersko
Strana byla založena roku 1897 jako Česká strana národně sociální odštěpením vlastenecky orientované části od dosud převážně jednotného dělnického hnutí. Bezprostředním impulsem k založení strany se stalo protistátoprávní prohlášení českých sociálnědemokratických poslanců v říšské radě.
První republika
Ještě před samotným vznikem Československa přijala na svém 8. sjezdu ve dnech 30. března – 1. dubna 1918 název Československá strana socialistická. V prvních letech republiky úzce spolupracovala s Československou sociální demokracií a uvažovala o opětovném sloučení s ní. Kvůli vnitřním problémům sociální demokracie a programovým rozdílům však ke sloučení nedošlo.
V roce 1923 byli vyloučeni ze strany radikální levicoví členové, kteří vytvořili Neodvislou socialistickou stranu dělnickou.
Národní socialisté byli oporou demokratické republiky a náleželi k tzv. stranám Hradu, podporujícím prezidenta Masaryka, a také ke stranám sdruženým v tzv. Pětce, která měla zásluhu na stabilizaci politického systému první republiky. Podíleli se na vládě v letech 1918–1926 a 1929–1938. Mezi významné představitele ČSNS patřili Václav Klofáč, Emil Franke, Jiří Stříbrný a od roku 1923, kdy vstoupil do strany, i Edvard Beneš a jiní další politici.
Roku 1926 sjezd strany přijal nový název – Československá strana národně socialistická, tento sjezd také rozhodl spor mezi předsedou Klofáčem (demokratický proud) a J. Stříbrným (nacionalistický proud) ve prospěch předsedy Klofáče a jeho spojenců, zejména E. Beneše. Stříbrný a jeho stoupenci byli ze strany vyloučeni.
Po odchodu prezidenta Masaryka z úřadu byl na jeho doporučení, a s podporou demokratických stran, zvolen novým prezidentem právě národní socialista Edvard Beneš. ČSNS se zasazovala o obranu republiky a po zániku demokratického rozdělení stran se přidala k pravicové Straně národní jednoty (1938), část jejích příznivců přešla do Národní strany práce (ve spojení se sociálními demokraty).
Během německé okupace a před únorem 1948
Během druhé světové války mnoho národních socialistů trpělo v nacistických koncentračních táborech, jednou z vězněných byla i Dr. Milada Horáková, dlouholetá členka ČSNS. Nacisty byla dokonce odsouzena k trestu smrti, ten však nebyl vykonán.
V roce 1945 byla strana obnovena (předsedou se stal Petr Zenkl); tiskovým orgánem strany se stalo Svobodné slovo. V rámci Národní fronty představovala spolu s Československou stranou lidovou nejvýraznější vnitrokoaliční opozici proti narůstající hegemonii KSČ. Podařilo se jí však na svou stranu přetáhnout jen malou část voličů nepovolených stran (např. agrárníků) a ve volbách v roce 1946 získala 23,66 % hlasů, čímž se stala po KSČ druhou nejsilnější parlamentní stranou. Strana vypracovala vlastní návrh nové československé ústavy, na němž započala práci v červnu 1946. Návrh této ústavy zahrnoval i vytvoření tří zemských sněmů (českého, moravskoslezského a slovenského) s taxativně vymezenými zákonodárnými kompetencemi[1].
Strana je spojena i s počátky politologie u nás, a to díky Vlastislavu Chalupovi, který v roce 1945 založil v Brně Oddělení pro vědeckou politiku Zemské kulturní rady Československé strany národně socialistické, které vydávalo Přehledy a dokumenty k československé politice, jež pod názvem Tři roky vydal MPÚ v Nakladatelství Melantrich Praha 1991 a tato činnost pokračovala v rámci třetího odboje, kdy členové oddělení Chalupa (později místopředseda Československé národní rady americké), Mojmír Povolný (později předseda Rady svobodného Československa) a Ivan Gaďourek emigrovali a další členové Jaroslav Bohanes s Dušanem Novákem byli součástí domácí skupiny zasílající do zahraničí politické přehledy o domácí situaci, za což byli dlouhodobě vězněni. Tyto zprávy vyšly pod názvem Prameny k dějinám III. odboje v Centru pro studium československé exilové politiky Univerzity Palackého v Olomouci 1995 v 5 svazcích. Nakonec spoluzaložili 1991 Mezinárodní politologický ústav v Brně.
Poúnorový vývoj
V únoru 1948 ČSNS iniciovala demisi demokratických ministrů, po únorovém převratu byla tzv. obrozena (zbavena protikomunisticky orientovaných představitelů) a jako Československá strana socialistická sehrávala až do roku 1989 úlohu loutkové strany komunistů jako součást Národní fronty se všemi negativy i částečnými pozitivy. Přestože komunisté nepřikládali přívržencům ČSNS/ČSS takový význam, jako například stoupencům lidovců, v systému Národní fronty připadla obrozené straně úloha působit a "zpracovávat" hlavně maloburžoazní vrstvy a zastánce masarykovsko-benešovské republiky.[zdroj?] V listopadu 1989 měla strana 14 000 členů.[2]
Souběžně od roku 1948 existovala exilová Československá národně socialistická strana, jejím předsedou byl až do své smrti Petr Zenkl. Exilová ČSNS se také výrazně podílela na vzniku a fungování Rady svobodného Československa, jejímž prvním předsedou byl zvolen právě Zenkl. Dalšími významnými politiky ČSNS, kteří působili v poúnorovém exilu byli např. Vladimír Krajina nebo bývalí ministři Hubert Ripka a Jaroslav Stránský.
Polistopadový vývoj
Období střídání předsedů a názvů strany (1989 – 2002)
Již v létě roku 1989 otiskl vnitrostranický časopis Demokrat prohlášení tzv. obrodného proudu, ve kterém se poprvé otevřeně hovořilo o politickém pluralismu, svobodných volbách a přihlášení se k osobnostem typu T. G. Masaryka, Edvarda Beneše nebo Milady Horákové. Významnou pozitivní roli sehrála strana v počátcích Sametové revoluce. Její ústřední deník Svobodné slovo začalo otiskovat první necenzurované informace. V době, kdy Československá televize hlásala, že v Praze došlo k drobným nepokojům, na Svobodné slovo stály fronty lidí už před otevřením trafik. Stranické vydavatelství Melantrich, které mělo sídlo na Václavském náměstí, nezištně nabídlo svůj balkón Občanskému fóru. Právě z balkonu Melantrichu Václav Havel poprvé promluvil k desetitisícům shromážděných lidí. Vše nasvědčovalo tomu, že Socialistická strana bude hrát významnou úlohu v polistopadovém vývoji, kvůli vnitrostranickým půtkám se toto však nakonec nestalo.
V roce 1990 se tehdejší Československá strana socialistická sloučila s Čs. stranou národně sociální v exilu, nedošlo však k očekávanému přejmenování strany. Rozčarovaní představitelé obrodného proudu založili vlastní platformu Národně sociální sněm (NSS) a po jejich vyloučení ze strany založili vlastní Národně sociální stranu, která se marně pokoušela prosadit v politice. Ve volbách v roce 1992 byla ČSS jednou ze 3 stran levicového uskupení Liberálně sociální unie (LSU) a byla zastoupena v Poslanecké sněmovně, po složitém vývoji uvnitř tohoto uskupení i strany se však v roce 1996 do Poslanecké sněmovny znova nedostala. V roce 1993 pod vedením předsedy Pavla Hirše došlo k návratu představitelů NSS, posunu politické orientace více doprava a strana se přejmenovala na název Liberální strana národně sociální (LSNS). V roce 1996 se LSNS sloučila se stranou Svobodní demokraté (nástupce Občanského hnutí) a změnila název na Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (SD–LSNS). Toto spojení však nebylo příliš úspěšné vzhledem k výrazně odlišným prioritám obou zakládajících subjektů. V roce 1997 oslavila strana pod vedením předsedy JUDr. Tomáše Sokola 100. výročí založení jako nejstarší původní česká politická strana. Krátce poté bývalí Svobodní demokraté stranu většinou opustili a strana se vrátila k historickému názvu Česká strana národně sociální. Nikdy se však již nevrátila do velké politiky.
Velkou výhodou strany byl po roce 1989 velký majetek (mj. nemovitosti, např. budova na Náměstí Republiky v Praze, vypracovaná organizační struktura (pokrytí státu pobočkami a sekretariáty) i početná členská základna (ovšem s relativně vysokým věkovým průměrem). Straně se však tyto výhody nepodařilo využít k získání respektive udržení slušných volebních výsledků a špatnou ekonomickou politikou postupně přišla o veškerý svůj majetek. Během této doby strana vyměnila 9 předsedů. Postupně byl nevýhodně rozprodáván její majetek a z nich hrazeny předražené a neefektivní politické kampaně. Až po spojení strany se Svobodnými demokraty si vedení strany uvědomilo, že dluhy Svobodných demokratů nyní přešly na ČSNS. V roce 2002 byla prodána hlavní nemovitost strany – budova na Náměstí republiky v Praze.
Předsednictví Jaroslava Rovného (2002 – 2012)
Jestliže v roce 2000 ČSNS kandidovala v 11 krajích, přičemž v Královéhradeckém (4,44 %) a Karlovarském (3,98 %) kraji chybělo málo, aby se dostala do zastupitelstva[3], ve volbách 2004 kandidovala už jen v Libereckém kraji se ziskem 0,17 % hlasů[4] stejně tak jako v roce 2008, kdy získala 0,11 %[5]. Co se týká komunální politiky, tak v roce 2002 za stranu kandidovalo 1354 kandidátů[6] a dále 90 kandidátů na koaličních kandidátkách. Strana tehdy získala 120 zastupitelů. V roce 2006 za stranu kandidvalo už jen 36 lidí[7] a strana získala pouze 20 zastupitelů[8][9].
28. října 2011 u příležitosti výročí založení Československa a výročí studentských nepokojů z roku 1939 a zavraždění Václava Sedláčka uspořádal 1. místopředseda ČSNS Michal Klusáček setkání na louce Budínka u Dobronína, kde stojí kříž na památku tam zavražděných Němců (viz Masakr u Dobronína). Na protest proti údajnému překrucování dějin a pro zdůraznění posloupnosti historických událostí členové ČSNS před železný kříž umístili 64 dřevěných křížů, které připomínaly oběti nacistického masakru ve Velkém Meziříčí a jména obcí, které byly v Československu za války vypáleny. Kvůli medializaci dále natřeli železný kříž narůžovo[10][11].
Dne 26. listopadu 2011 u vstupu do Obecního domu v Praze, kde se konal ustavujícím sjezdu strany LEV21 - Národní socialisté, uspořádali členové ČSNS protest[12] proti zneužívání historie ČSNS nově vzniklým politickým subjektem. Na ulici členové ČSNS rozdávali narcisky s poukazem na předsedu strany LEV21 a na chodník umístili hanlivé a zesměšňující nálepky.[12]
Současnost (2012 – nyní)
Dne 3. listopadu 2012 na 35. sjezdu strany Jaroslav Rovný dále odmítl kandidovat na předsedu a na jeho místo byl zvolen letecký inženýr Michal Klusáček.
Volební výsledky posledních voleb
- Ve volbách do Evropského parlamentu v roce 2014 se ČSNS vymezovala především proti juvenilní justici, získala 0,03 % (502 hlasů).
- V parlamentních volbách v roce 2017 kandidovala ČSNS v 10 krajích ze 14 a obdržela 0,03 % hlasů (1573 hlasů).
- V komunálních volbách v roce 2018 získala ČSNS 13[13] zastupitelů. Zvítězila 65,6 % v Kladrubech nad Labem (7 mandátů) a 62,5 % ve Všestudech (5 mandátů). Výsledek 21,9 % v Podolance znamenal pro ČSNS další jedno místo zastupitele.
- V senátních volbách v roce 2018 za stranu kandidovala Ing. Marie Paukejová v Českých Budějovicích - výsledek 2,47 % (1082 hlasů)[14] a pplk. v.z. MUDr. Marek Obrtel v Prostějově – výsledek 7,92 % (3356 hlasů)[15]. Oba kandidáti nepostoupili do 2. kola senátních voleb.
Předsedové strany
- Alois Simonides, Josef Klečák (1897 – 1898), zakládající vedoucí strany do I. sjezdu v dubnu 1898
- Václav Klofáč (1898 – 1914, 1918 – 1938), oficiálně první předseda strany uznaný na I. sjezdu
- Petr Zenkl (17. květen 1945 – 24. únor 1948)
- Emanuel Šlechta (29. únor 1948 – 10. březen 1960)
- Alois Neuman (duben 1960 – 22. březen 1968), od roku 1968 čestný předseda.
- Bohuslav Kučera (23. března 1968 – prosinec 1989)
- Jan Škoda (prosinec 1989 – 18. březen 1990)
- Jiří Vyvadil (18. březen 1990 – 13. leden 1991)
- Ladislav Dvořák (13. leden 1991 – 30. květen 1993)
- Pavel Hirš (30. květen 1993 – 28. květen 1995)
- Vavřinec Bodenlos (28. květen 1995 – 22. červen 1996, od 3. prosince 1995 spolupředseda za LSNS a Jiří Dienstbier od 3. prosince 1995 - 30. listopad 1996 spolupředseda za SD)
- Tomáš Sokol (30. listopad 1996 – 20. září 1997, v období 18. července 1997 – 25. říjen 1998 přebírá pro neaktivitu úlohu předsedy 1. místopředseda Miroslav Tampír)
- Jan Šula (25. říjen 1998 – 22. červen 2002)
- Jaroslav Rovný (20. červenec 2002 – 3. listopad 2012)
- Michal Klusáček (3. listopad 2012 –)
Exiloví předsedové ČSNS
- Petr Zenkl (1948 – 1975)
- Mojmír Povolný (1975 – 1991)
-
Václav Klofáč (1898 – 1938) -
Petr Zenkl (1945 – 1948)
-
Emanuel Šlechta (1948 – 1960) -
Alois Neuman (1960 – 1968) -
Jan Šula (1998 – 2002) -
Jaroslav Rovný (2002 – 2012)
Přehled názvů strany
- Strana národních dělníků (1897 – 1898)
- Česká strana národně sociální (1898–1914), v prvních letech strany se používal také název Národně-sociální strana českoslovanská
- Česká strana socialistická (1918)
- Československá strana socialistická (1918–1926)
- Československá strana národně socialistická (1926–1938, 1945–1948)
- Československá strana socialistická (1948–1993)
- Liberální strana národně sociální (1993–1996)
- Svobodní demokraté – Liberální strana národně sociální (1996–1997)
- Česká strana národně sociální (od 1997)
V přehledu není zahrnuto sloučení do Strany národní jednoty v roce 1938, členství v Národní frontě po roce 1948 a koalice Liberálně sociální unie v roce 1992.
Jiné strany podobného nebo stejného jména
- V roce 1993 byla založena politická mimoparlamentní strana Československá strana socialistická.[16]
- Vzhledem ke konkurzu na majetek České strany národně sociální založila v roce 2005 část členů novou politickou stranu Česká strana národně sociální 2005 (ČSNS (2005)), nesoucí dnes název Česká strana národně socialistická.
Volební výsledky
Volby do zákonodárných sborů
| Rok | Název zákonodárného sboru | Počet hlasů | Počet mandátů | ||
|---|---|---|---|---|---|
| 1901 | Poslanecká sněmovna Říšské rady | 7/425 | 1,65 % | ||
| 1907 | Poslanecká sněmovna Říšské rady | 13/516 | 2,52 % | ||
| 1911 | Poslanecká sněmovna Říšské rady | 18/516 | 3,49 % | ||
| 1918 | Revoluční národní shromáždění československé | 36/269 | 13,38 % | ||
| 1920 | Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR | 500 821 | 8,1 % | 24/281 | 8,54 % |
| 1925 | Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR | 609 153 | 8,5 % | 28/300 | 9,33 % |
| 1929 | Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR | 767 328 | 10,4 % | 31/300 | 10,33 % |
| 1935 | Poslanecká sněmovna Národního shromáždění ČSR | 755 880 | 9,18 % | 28/300 | 9,33 % |
| 1946 | Ústavodárné Národní shromáždění ČSR | 1 298 917 | 18,37 % | 55/300 | 18,33 % |
| 1948 | Národní shromáždění | 30/300 | 10,00% | ||
| 1954 | Národní shromáždění | 19/368 | 5,16 % | ||
| 1960 | Národní shromáždění | 16/300 | 5,33 % | ||
| 1964 | Národní shromáždění | 21/300 | 7,00 % | ||
| 1971 | Česká národní rada | 15/200 | 5,00 % | ||
| Sněmovna lidu Federálního shromáždění | 19/350 | 5,43 % | |||
| 1976 | Česká národní rada | 14/200 | 7,00 % | ||
| Sněmovna lidu Federálního shromáždění | 18/350 | 5,14 % | |||
| 1981 | Česká národní rada | 11/200 | 5,50 % | ||
| Sněmovna lidu Federálního shromáždění | 17/350 | 4,86 % | |||
| 1986 | Česká národní rada | 18/200 | 9,00 % | ||
| Sněmovna lidu Federálního shromáždění | 18/350 | 5,14 % | |||
| 1990 | Česká národní rada | 192 922 | 2,68 % | -/200 | - |
| Sněmovna lidu Federálního shromáždění | 199 446 | 2,75 % | -/350 | - | |
| 19921 | Česká národní rada | 421 988 | 6,52 % | 5/200 | 2,50 % |
| Sněmovna lidu Federálního shromáždění | 378 962 | 5,84 % | 7/350 | 2,00 % | |
| 19962 | Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR | 124 165 | 2,05 % | -/200 | - |
| 1998 | Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR | 17 185 | 0,29 % | 1/200 | 0,50 % |
| 2002 | Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR | 38 655 | 0,81 % | -/200 | - |
| 20063 | Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR | - | - | -/200 | - |
| 20104 | Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR | 295 | 0,00 % | -/200 | - |
| 20135 | Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR | - | - | -/200 | - |
| 20176 | Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR | 1 574 | 0,03 % | -/200 | - |
- 1V rámci Liberálně sociální unie.
- 2Strana kandidovala v koalici: Svobodní demokraté - Liberální strana národně sociální.
- 3Členové strany kandidovali na kandidátce České strany národně socialistické, která obdržela 0,02 % hlasů.
- 4Strana kandidovala pouze v Praze.
- 5Členové strany kandidovali na kandidátce Suverenity - Strany zdravého rozumu, která obdržela 0,27 % hlasů.
- 6Strana kandidovala v 10 krajích ze 14.
Senátní volby
| Rok | Obvod | Jméno kandidáta | Politická příslušnost | Počet hlasů | |
|---|---|---|---|---|---|
| 1996 | 1 - Karlovy Vary | Josef Havlíček | ČSNS | 503 | 1,93 % |
| 2 - Sokolov | Jiří Dytrych | BEZPP | 751 | 3,63 % | |
| 4 - Most | Petr Pakosta | BEZPP | 1509 | 6,37 % | |
| 7 - Plzeň-město | Pavel Rada | ČSNS | 1032 | 2,76 % | |
| 18 - Příbram | Tomáš Sokol | ČSNS | 2353 | 7,44 % | |
| 20 - Praha 4 | Vavřinec Bodenlos | ČSNS | 220 | 0,48 % | |
| 27 - Praha 1 | Jiří Dienstbier | ČSNS | 7789 | 16,49 % | |
| 32 - Teplice | Jutta Kučerová | ČSNS | 3218 | 11,66 % | |
| 33 - Děčín | Mahulena Čejková | ČSNS | 2367 | 8,18 % | |
| 39 - Trutnov | Vladimír Wolf | ČSNS | 1881 | 5,81 % | |
| 40 - Kutná Hora | Radko Šťastný | ČSNS | 1082 | 3,57 % | |
| 47 - Náchod | Jan Kačer | ČSNS | 2856 | 8,04 % | |
| 77 - Vsetín | Aglaia Škarpová | BEZPP | 635 | 1,82 % | |
| 1998 | 37 - Jičín | Jiří Drobeček | BEZPP | 2302 | 5,84 % |
| 2000 | 11 - Domažlice | Jaroslav Fridrich | BEZPP | 104 | 0,3 % |
| 17 - Praha 12 | Radim Uzel | BEZPP | 6223 | 20,11 % | |
| 35 - Jablonec nad Nisou | Ivan Kracík | BEZPP | 1521 | 4,18 % | |
| 62 - Prostějov | Oto Košta | BEZPP | 878 | 2,28 % | |
| 2002 | 27 - Praha 1 | Jiří Hanzlíček | BEZPP | 187 | 0,66 % |
| 2006 | strana se voleb nezúčastnila | ||||
| 2008 | strana se voleb nezúčastnila | ||||
| 2010 | 1 - Karlovy Vary | Jaroslav Rovný | ČSNS | 1791 | 5,34 % |
| 2012 | 23 - Praha 8 | Jan Zenkl | BEZPP | 311 | 1,04 % |
| 2014 | strana se voleb nezúčastnila | ||||
| 2016 | strana se voleb nezúčastnila | ||||
| 2018 | 14 - České Budějovice | Marie Paukejová | BEZPP | 1082 | 2,47 % |
| 62 - Prostějov | Marek Obrtel | BEZPP | 3356 | 7,92 % | |
Volby do Evropského parlamentu
| Volby v roce | Počet hlasů | Počet získaných mandátů | |
|---|---|---|---|
| 20041 | 2 944 | 0,12 % | 0 |
| 2009 | 791 | 0,03 % | 0 |
| 2014 | 502 | 0,03 % | 0 |
- 1V rámci Národní koalice (ČSNS + Národní strana)
Volby do zastupitelstev obcí
| Volby v roce | Hlasy v % | Počet získaných mandátů | Počet kandidátů |
|---|---|---|---|
| 1919 | 17,3 % | ? | |
| 1923 | |||
| 1927 | |||
| 1931 | |||
| 1938 | |||
| 1990 | 3,54 % | 1055 | |
| 1994 | 0,95 % | 589 | 1989 |
| 1998 | 0,46 % | 288 | 1610 |
| 2002 | 0,22 % | 135 | 1354 |
| 2006 | 0,02 % | 14 | 115 |
| 2010 | 0,03 % | 20 | 107 |
| 2014 | 0,01 % | 9 | 15 |
| 2018 | 0,02 % | 13 | 80 |
Odkazy
Reference
- ↑ KUBEŠ, Vladimír. O novou ústavu. Praha: Melantrich, 1948.
- ↑ BENDA, Václav. Lidová strana- problémy a naděje. In: BENDA, Patrik. Noční kádrový dotazník a jiné boje: Texty z let 1977–1989. Praha: Agite/Fra, 2009. ISBN 978-80-86603-85-8. S. 52-53.
- ↑ http://volby.cz/pls/kz2000/kz62?xjazyk=CZ&xdatum=20001112
- ↑ http://volby.cz/pls/kz2004/kz62?xjazyk=CZ&xdatum=20041105
- ↑ http://volby.cz/pls/kz2008/kz62?xjazyk=CZ&xdatum=20081017
- ↑ http://volby.cz/pls/kv2002/kv22114?xjazyk=CZ&xid=0&xv=4&xdz=6&xnumnuts=0&xstrana=2
- ↑ http://volby.cz/pls/kv2006/kv22115?xjazyk=CZ&xid=0&xv=5&xdz=8&xnumnuts=0&xvyber=1
- ↑ http://volby.cz/pls/kv2006/kv22114?xjazyk=CZ&xid=0&xv=9&xdz=8&xnumnuts=0&xstrana=2&xvyber=1
- ↑ http://volby.cz/pls/kv2006/kv22114?xjazyk=CZ&xid=0&xv=9&xdz=8&xnumnuts=0&xstrana=361&xvyber=1
- ↑ http://www.csns.cz/files/2011-10-28_TZ_CSNS_Budinka.pdf
- ↑ http://zpravy.idnes.cz/clenove-csns-natreli-kriz-na-pamatku-zabitych-nemcu-na-ruzovo-p6z-/domaci.aspx?c=A111029_111607_domaci_fih
- ↑ a b http://www.novinky.cz/domaci/251674-paroubek-je-zkrachovaly-levicak-a-narcis-protestovalo-par-lidi.html
- ↑ Zastupitelé dle navrhující strany | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2018-10-11]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky hlasování | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2018-10-11]. Dostupné online.
- ↑ Výsledky hlasování | volby.cz. volby.cz [online]. [cit. 2018-10-11]. Dostupné online.
- ↑ http://aplikace.mvcr.cz/seznam-politickych-stran/Vypis_Rejstrik.aspx?id=301
Literatura
- KOCIAN, Jiří. Československá strana národně socialistická v letech 1945-1948 : organizace, program, politika. Brno: Doplněk, 2002. 262 s. ISBN 80-7239-138-0.
- PETERA, Jaromír. Československá strana socialistická a rok 1968. In: KUBEŠ, Jiří. Historie 2003 : celostátní studentská vědecká konference : Pardubice, 4.-5. prosince 2003. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2004. ISBN 80-7194-697-4. S. 269-293.
- KALETA, Martin. Petr Zenkl a hospodářský program Národně socialistické strany v letech 1945 - 1946. Bakalářská práce. Unicorn College, Praha, 2015. 113 s.
- SKOPAL, Jaroslav. Konec jedné velké strany? : vzpomínky a analýza 1967-2006. Krásná Lípa: Marek Belza, 2007. 236 s. ISBN 978-80-903360-9-4.
Související články
- Česká strana národně socialistická (ČSNS 2005)
Externí odkazy
- Výpis ze seznamu politických stran a hnutí Ministerstva vnitra
- Oficiální web ČSNS
- Facebook ČSNS
- Archiv ČSNS, Praha
- Pořad Českého rozhlasu Plus Rub a líc nejen Svobodné Evropy, celý je věnován osobnosti redaktora Josefa Pejskara, jeho práci pro Svobodnou Evropu a jeho působení v exilu v národně socialistické straně.
