Čertova zeď

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Šablona:Infobox - chráněné území v Česku

Čertova zeď
Vrchol494 m n. m.
Prominence36 m ↓ rozc. Pod Čertovou zdí
Izolace0,6 km → Kotelský vrch
Poloha
StátČesko
PohoříRalská pahorkatina / Zákupská pahorkatina / Kotelská vrchovina / Všelibická vrchovina
Čertova zeď
Čertova zeď
Horninačedič, pískovec
PovodíZábrdka / Mohelka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Národní přírodní památka Čertova zeď (ev. č. 2462) se nachází asi 4 km západně od města Český Dub v okrese Liberec. Památku spravuje CHKO Lužické hory. Jedná se o pozůstatky skalní zdi tvořené třetihorní čedičovou žílou vypreparovanou z okolních druhohorních pískovců. Původně byla zeď mnohem delší, ale jelikož se většina čediče vytěžila, dochoval se dodnes jen zlomek původní zdi.

Předmět ochrany

Čertův stolec – část čedičové zdi vystupující na povrch

Čertova zeď (též Velká Čertova zeď, německy Taufelsmauer), spočívající na výrazném strukturním hřbetu směru SVJZ s maximální výškou 494 m n. m., vznikla v období třetihor pronikem čedičové hmoty (olivinický melilit) do pukliny v druhohorních křemenných a jílovitých pískovcích. Eroze působící na měkký pískovec časem obnažila ztuhlý čedič. Vznikl tak přírodní val o síle asi 2–4 metry, tvořený víceméně horizontálními mnohostěnnými hranoly střídanými s deskovou odlučností.[1][2]

Odborně se tento útvar nazývá dajka, Čertova zeď je jeho nejlepším a nejznámějším příkladem na území Česka.

Podle jistých zdrojů se původní Čertova zeď táhla přes 20 km od Mazovy horky u Světlé pod Ještědem až k Bezdězu.[3] Při pohledu do map, potažmo při osobním seznámení se s místní krajinou, je to ale zjevně jen tradovaná legenda bez opory v realitě. Směr zdi sice souhlasí, ale pozůstatky v podobě výrazných hřebínků či terénních zářezů po odtěžení zdi jsou sledovatelné pouze v délce zhruba 12 km od Kotelského vrchu (498 m) přes vlastní Čertovu zeď, Červený vrch (486 m), Dolánky, Brdy, Čertovu stěnu (378 m), až po Hřebínek (408 m) nad zaniklou vsí Olšina. Ani tato kratší zeď netvoří souvislou hradbu vzhledem k několikerému přetnutí říčními údolími (Zábrdka a její přítoky).[4]

Dnes je předmětem ochrany ve vyznačené části Čertovy zdi nejvýznamnější pozůstatek zdi, masivní blok zvaný Čertův stolec (délka 12 m, výška až 6 m) ležící 350 m jihozápadně od vrcholu hřbetu, i oboustranné svahy a rýhy po vytěženém čediči. Patří sem i o dalších 350 m jihozápadním směrem vzdálený balvan Čertova hlava, spočívající na čedičové žíle. O 100 m dál na jihozápad bývala ve zdi prokopána Čertova brána, jelikož zeď tvořila výraznou terénní překážku na cestě ze Smržova do Zábrdí.

Ze souvislého porostu převládají borové porosty, místy buk, v dolních částech svahů (místy s pískovcovými balvanovými sutěmi) smrkové porosty, často s hojnou příměsí břízy, habru, jeřábu. Místy je hojný keřový podrost, na skalních výchozech roste teplomilná květena.[1]

Historie ochrany

Pozůstatek zdi nedaleko Čertova stolce

Tvrdý čedič se snadno lámal, byl tedy vhodný jako materiál pro stavbu silnic. Těžba začala v 19. století a většina zdi byla v minulosti vytěžena, zůstala po ní pouze rýha. Na záchraně zbytků památky má podíl Otakar Fendrych, řídící učitel ve Všelibicích, který se zabýval geologickým studiem v okolí Českého Dubu, ten započal snahu o zachování zdi v roce 1916. V roce 1922, poté, co zpráva vědců z Geological Survey upozornila, že je Čertova zeď zmiňována v anglické, francouzské, německé i japonské odborné literatuře, převzal ochranu nad Čertovou zdí stát. V roce 1929 poskytl stát prostřednictvím Ministerstva školství a národní osvěty finance k vykoupení pozemků od soukromých vlastníků.[3]

NPP byla vyhlášena v roce 1948 a dále rozšířena v roce 1964 k ochraně skalní zdi tvořené třetihorní čedičovou žílou vypreparovanou z okolních druhohorních pískovců. Největší část zůstala zachována mezi vesnicemi Kotel a Smržov.

Pověsti o vzniku útvaru

Václav Hájek z LibočanKronice české uvádí, že zeď zbudoval v roce 798 přemyslovský kníže Mnata na ochranu zdejšího kraje před nepřáteli.[5]

K Čertově zdi se pojí i pověst o sázce sedláka ze Zábrdí o duši s čertem, že ten totiž nedokáže postavit přes noc do kuropění zeď od Ještědu po Bezděz. Když už bylo téměř jisté, že na smrt vyděšený sedlák prohraje, hodinu před kuropěním sám zakokrhal, a vzbudil tak všechny blízké kohouty, kteří se k němu přidali.[5]

Přístup

Čertova zeď leží jižně od silnice II/278 (Osečná – Český Dub), ze které je nejrychlejší přístup od rozcestí Pod Čertovou zdí. Tímto rozcestím prochází žlutá turistická stezka Osečná – Český Dub, důležitější je však modrá stezka Kotel – Hrubý Lesnov, která vede přes samotnou Čertovu zeď.

Systém žil

Velká Čertova zeď je součástí až 5 km širokého pásma tvořeného více než dvaceti zhruba souběžnými žilami, z nichž je známá ještě např. Malá Čertova zeď u Smržova. Severozápadní ohraničení tohoto žilného pásma tvoří významný tektonický prvek, tzv. Lužická porucha, oddělující od sebe sedimentární pokryv svrchnokřídové pánve a metamorfované útvary Ještědského hřbetu, v nichž tyto žíly chybí. Stáří žilných intruzí bylo určeno na cca 55 až 80 milionů let, tzn. na období paleocénu a pozdní svrchní křídy.[2]

Geomorfologické zařazení

Čertova zeď geomorfologicky náleží do celku Ralská pahorkatina, podcelku Zákupská pahorkatina, okrsku Kotelská vrchovina a podokrsku Všelibická vrchovina.[6]

Odkazy

Reference

  1. a b DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9. 
  2. a b Čertova zeď [online]. Geology.cz [cit. 2015-03-07]. Dostupné online. 
  3. a b ANDĚL, Rudolf; TECHNIK, Svatopluk. Český Dub. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1991. 240 s. ISBN 80-7047-037-2. S. 12. 
  4. Čertova zeď (Taufelsmauer) [online]. Zabrdka.wz.cz (Místopis okolí Zábrdky) [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. 
  5. a b Čertova zeď: Zpátky do pekel [online]. ČRo Sever [cit. 2013-05-18]. Dostupné online. 
  6. BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6. 

Související články

Externí odkazy