Černé světlo

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Černé světlo, kostel svatého Bartoloměje, Divišov

Černé světlo je světlo ve fotografii, u kterého je nebe tmavší než fyzické objekty před ním. Objevuje se obvykle před bouřkou a nejlépe vyzní v přímém slunečním světle.[1]

Popis

Přiznám se, že tyto zvláštní světelné situace se mi velmi líbí.[1]
— Ondřej Neff

Na snímku působí tento druh světla velmi dramaticky a neobvykle. Vzniká v kombinaci přímého slunečního světla a tmavé oblačnosti. Ještě více vynikne, pokud se opírá do světlých objektů, které sluneční světlo ještě více zdůrazní a vznikne tak větší kontrast mezi světlým popředím a tmavým pozadím. Pokud je světlo šikmé, například ráno nebo v podvečer, je efekt ještě více zesílen. Při této kombinaci světel, tedy Slunce v zádech a tmavé bouřkové mraky se srážkami v popředí, se občas objeví na obloze duha.

Další významy

  • Jako dlouhovlnné, „černé světlo“ se označuje ultrafialové záření UVA o vlnové délce 400 nm – 320 nm. Asi 99 % UV záření, které dopadne na zemský povrch je ze spektrální oblasti UVA.
  • Václav Řezáč: dílo Černé světlo (1940) – příběh touhy po moci, síle, manipulování s lidmi a dobrém postavení, zároveň příběh intrik, zbabělosti, neupřímnosti a slabosti; hlavní hrdina Karel Kukla byl již od nejranějších dětských let slabý, neduživý hoch, který hledal své útočiště před okolním světem u své matky, a právě jeho slabost a zdánlivá bezmocnost se stala zdrojem touhy ovládat silné – nenápadně stát v pozadí, zdánlivě do ničeho nezasahovat a zároveň vše řídit; zfilmováno pod názvem Rytmus 1934 (1980)

Galerie

Odkazy

Reference

  1. a b NEFF, Ondřej. Černé světlo [online]. Praha: digineff.cz, 1999-06-28 [cit. 2012-10-28]. Dostupné online.