Čejkovice (Libědice)
Šablona:Infobox - sídlo Čejkovice (německy Tschekowitz) jsou malá vesnice, část obce Libědice v okrese Chomutov, od kterých jsou vzdáleny asi 2,5 km východně. V roce 2011 zde trvale žilo 36 obyvatel ve 22 domech.[1] V roce 2014 zde bylo evidováno 29 adres.[2] Vesnice leží v katastrálním území Libědice o výměře 11,04 km².[3]
Historie
Název vesnice je odvozen z příjmení Čejka, znamená tedy ves lidí Čejkových. Používaly se také tvary Czeykowice, Czizykowitz, Czeikowice, Cžegkowicz a další. První písemná zmínka o Čejkovicích – „censum in v. Schenkewitz ad domum in Kadano“ – pochází z roku 1350 a byla nalezana v archívu maltézského kláštera v Praze.[4]
Vesnice byla rozdělená mezi dva majitele. Jedním byl rod Sekerků ze sousedních Sedčic a jako druhý je v letech 1391–1437 uváděn vladyka Jiří Chlup z Čejkovic.[5] Beneš Sekerka ze Sedčic roku 1372 prodal mimo jiné svou část Čejkovic Vilému z Olešné, Rackovi ze Soběsuk a Jindřichu Sekerkovi. Posledním příslušníkem čejkovických vladyků byl Jakub Chlup, který zemřel před rokem 1463, kdy je poprvé zmíněna zdejší tvrz. O rok později se stal novým majitelem Jan Žehrovský z Kolovrat. Později byly Čejkovice připojeny k sedčickému panství, zdejší tvrz přestala být vrchnostenským sídlem a v průběhu 16. století beze stop zanikla.[6]
Do začátku 17. století vystřídalo sedčické panství řadu majitelů. Do roku 1523 to byl Jiří Sekerka ze Sedčic, který ho prodal Albrechtu Šlikovi z Pasaunu a ten roku 1534 Žatci. Městu ho však zkonfiskoval král Ferdinand I. za účast na stavovském povstání. Zabavené panství koupil Volf Krajíř z Krajku, a když zemřel, zdědili je jeho synové Adam a Zdeněk. Ti zemřeli bez dědiců, takže statek připadl královské komoře. V roce 1575 ho za 32 000 kop míšeňských koupil Jan z Valdštejna a jeho syn Adam z Valdštejna ho prodal v roce 1599 Asmanu ze Štampachu, po kterém ho zdědila vdova Kateřina, původem Kaplířová ze Sulevic. Když císař Ferdinand II. vydal Obnovené zřízení zemské, prodala v roce 1628 veškerý majetek za 41 000 míšeňských Anně Solomoně Černínové z Chudenic a odešla ze země. Od téhož roku byly Čejkovice až do zrušení poddanství připojeny ke Krásnému Dvoru.[6]
Jaké důsledky měla pro Čejkovice třicetiletá válka nevíme, ale sousední Sedčice, které leží jen 1,5 km východně, byly vypáleny. Berní rula v roce 1654 uvádí šest sedláků, jednoho chalupníka a popis vesnice vyznívá celkově dobře.[7] V polovině 19. století byl u Čejkovic v provozu hnědouhelný důl Karel Josef.[8]
Od roku 1850 se Čejkovice staly samostatnou obcí v okrese Žatec, kde zůstaly až do roku 1960. Potom se staly místní částí Libědic a spolu s nimi byly v období 1981–1990 součástí obce Pětipsy. V listopadu 1990 se Libědice osamostatnily a Čejkovice zůstaly jejich osadou.[9]
Přírodní podmínky
Čejkovice leží v údolí Liboce asi 13 km jihovýchodně od Kadaně a 9 km západně od Žatce. Podloží tvoří třetihorní horniny Českého masivu (jíly, štěrky, písky a uhelné sloje).[10] Geomorfologicky je oblast součástí Krušnohorské subprovincie, konkrétně patří do Podkrušnohorské oblasti, celek Mostecká pánev a podcelek Žatecká pánev. Přibližně podél silnice do Čejkovic vede hranice mezi geomorfologickými okrsky Čeradická plošina na severu a Pětipeská kotlina na jihu.[10] Na údolních svazích Čeradické plošiny se vyskytují sesuvy a erozní rýhy.[11] Nejvyšší bod, bezejmenná kóta (321 m n. m.), leží na severní hranici katastru obce na hřebeni tzv. Přeskackých vrchů. Relativní výšková členitost terénu dosahuje asi 70 m. Z půdních typů převažují v okolí Čejkovic smonice a černozemě na spraších.[10]
Jižně od vesnice protéká potok Liboc, který je jediným významným tokem v okolí. Asi jeden kilometr západně od vesnice leží na levém břehu Liboce bezejmenný rybník. Druhý rybník je jižně od vesnice u cesty do Račetic.
Okolí Libědic, do kterého Čejkovice patří, je nejsušší oblastí Česka, protože roční úhrn srážek tu dosahuje pouhých 410 mm.
Ačkoliv je okolní krajina téměř odlesněná, většina dochovaných lesních porostů (celkem 13 ha) se nachází právě v okolí Čejkovic. Z celkové výměry katastrálního území 1 104 ha naprosto převažuje orná půda (913 ha), ostatní plochy (68 ha) a trvalé travní porosty (59 ha). Koeficient ekologické stability území je pouze 0,11[12] a jde tedy o nadprůměrně využívanou krajinu se zřetelným narušením přírodních struktur.
Obyvatelstvo
Při sčítání lidu v roce 1921 v Čejkovicích bydlelo ve 37 domech 181 obyvatel (z toho 85 mužů). Většina z nich byla německé národnosti (167 lidí), Čechů bylo pouze třináct. Všichni se hlásili k římskokatolické církvi.[13] Podle sčítání lidu v roce 1930 zde žilo ve 38 domech 231 obyvatel. Tři z nich se hlásili k československé národnosti a 228 k německé. Žilo zde 228 římských katolíků a tři lidé bez vyznání.[14]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 | |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Obyvatelé | 170 | 213 | 229 | 198 | 181 | 181 | 231 | 104 | 85 | 77 | 61 | 32 | 30 | 36 |
| Domy | 29 | 33 | 31 | 42 | 36 | 37 | 38 | 28 | . | 25 | 20 | 20 | 22 | 22 |
| Počet domů z roku 1961 je zahrnut v celkovém počtu domů obce Libědice. | ||||||||||||||
Hospodářství a doprava
V Čejkovicích sídlí společnost Gardetrans s.r.o. zaměřená na nákladní dopravu.[16] Vesnicí prochází silnice III. třídy č. 22520 z Libědic do Žaboklik[17] a začíná tu regionální cyklotrasa č. 3080 do Podbořan a dále do Krásného Dvora. Na východním konci vesnice je zastávka na železniční trati č. 160 Plzeň–Žatec, ale vlaky zde nezastavují.[18]
Pamětihodnosti
- Dominantou čejkovické návsi je barokní kaple svatého Floriána z roku 1718 s fasádou členěnou pilastry a s osmibokou věžičkou zakončenou cibulovou bání. Ve výklenku nad vstupem je soška Panny Marie. Oltář v kapli je pseudobarokní.[19]
- Barokní sloup se sochou Panny Marie z 1704 na východní straně návsi
- Socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1733 na východním okraji vesnice
- Venkovské usedlosti čp. 16, 20, 21, 30
-
Kaple svatého Floriána -
Sloup se sochou Panny Marie -
Usedlost čp. 16 (torzo domu) -
Usedlost čp. 20 -
Usedlost čp. 21
Odkazy
Reference
- ↑ a b Český statistický úřad, a kol. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 292.
- ↑ Ministerstvo vnitra ČR. Adresy v České republice [online]. [cit. 2014-07-17]. Dostupné online.
- ↑ Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 2013-05-29 [cit. 2014-12-30]. Dostupné online.
- ↑ PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách: Jejich vznik, původní význam a změny (díl I. A–H). Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1957. S. 273.
- ↑ SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého: Litoměřicko a Žatecko. Svazek 14. Praha: Jiří Čížek – ViGo agency, 2000. 445 s. Kapitola Tvrze v okolí Podbořan a Jesenice, s. 353.
- ↑ a b ANDĚL, Rudolf, a kolektiv. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Severní Čechy. Svazek III. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. S. 72, 416.
- ↑ VALEŠ, Vladimír. Libědice a Čejkovice. Chomutov: Okresní muzeum Chomutov, 2001. 44 s.
- ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 143.
- ↑ Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1311-1. S. 78.
- ↑ a b c CENIA. Geologická, geomorfologická a půdní mapa ČR [online]. Praha: Národní geoportál INSPIRE [cit. 2014-12-30]. Dostupné online.
- ↑ DEMEK, Jaromír, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČSR: Hory a nížiny. Praha: Academia, 1987. 584 s. S. 138.
- ↑ Libědice [online]. Regionální informační servis [cit. 2014-12-30]. Dostupné online.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 231.
- ↑ Státní úřad statistický. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 402.
- ↑ Český statistický úřad, a kol. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 378, 379.
- ↑ Libědice - Čejkovice [online]. Živnostenský rejstřík, 2014-12-30 [cit. 2014-12-30]. Dostupné online.
- ↑ Ředitelství silnic a dálnic. Silniční a dálniční síť ČR [online]. 2014-07-01 [cit. 2014-10-22]. Dostupné online.
- ↑ České dráhy. Jízdní řád 2014–2015: 160 Plzeň–Žatec [online]. 2014-12-14 [cit. 2014-12-30]. Dostupné online.
- ↑ POCHE, Emanuel, a kol. Umělecké památky Čech: A/J. Svazek I. Praha: Academia, 1977. 644 s. Heslo Čejkovice, s. 179.
Literatura
- BINTEROVÁ, Zdena, a kol. Obce chomutovského okresu. Chomutov: Okresní muzeum v Chomutově, 2002. 302 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Čejkovice, s. 139–140.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čejkovice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Čejkovice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Katastrální mapa katastru Libědice na webu ČÚZK
