Úraz elektrickým proudem
K úrazu elektrickým proudem dochází při průchodu nadměrného elektrického proudu tkáněmi živých organismů včetně lidí a zvířat.
V tkáních živých organismů dochází k procesům svázaným s tokem velmi slabých elektrických proudů nepřekračujících zlomky miliampérů, přičemž současně dochází k vzniku napětí v řádu zlomku voltů.
Kontakt člověka nebo zvířete s vnějšími zdroji elektrického proudu může vést k popálení tkáně, svalovým křečím, ztrátě vědomí, zástavě srdce nebo i ke smrti.
Negativní působení elektrického proudu člověk cítí od hodnot vyšších než 0,5 miliampéru, hodnoty vyšší než 1 miliampér již vyvolávají negativní působení. Při vyšších proudech dochází ke svalové křeči a člověk není schopen se sám dostat z elektrického obvodu uzavírajícího se tělem.
Rozhodující faktory při úrazu elektrickým proudem jsou:
- velikost proudu
- druh proudu (střídavý nebo stejnosměrný)
- frekvence[1]
- cesta proudu tělem (např. noha - noha, levá ruka - pravá noha, pravá ruka - levá noha)
- doba působení elektrického proudu
Napěťové hladiny
Obecně platí, že čím vyšší napětí je, tím je nebezpečnější. Přítomnost napětí nevede sama o sobě k úrazu, nutným předpokladem je, že zdroj ohrožujícího napětí je schopný dodávat nebezpečný elektrický proud trvale nebo významně dlouho. Při velkém proudu a napětí může stačit k poškození zdraví nebo ke smrtelnému úrazu i zlomek sekundy. V praxi to znamená, že čím vyšší je napětí a výkon zdroje, nebo když zdroj obsahuje vysokou kapacitu (kondenzátor), čím vyšší je energie daného zdroje, tím je potenciálně nebezpečnější. Elektrické trakční vedení schopné napájet lokomotivu je jistě nebezpečnější než devítivoltová baterie. Jiskření při svlékání svetru nikomu neublíží, i když může jít o napětí v řádu kilovoltů. Naproti tomu elektrická síť vyvedená v běžné zásuvce je velmi „tvrdým“ napěťovým zdrojem, schopným při zkratu vygenerovat proudy až několik tisíc ampérů. Při nošení svetru může vzniknout na těle potenciál až několik kV, avšak přeskok jiskry při vyrovnání potenciálu s elektrickou zemí nás nanejvýš poleká, protože elektrická energie uložená v kapacitě svetru je nízká a elektrický proud procházející tělem při přeskoku jiskry nezasahuje kritické oblasti a hlavně trvá jen po nepatrný zlomek sekundy.
Příčinou vzniku nebezpečného proudu bývá většinou kontakt nechráněné části těla s elektrickým obvodem pod napětím – tím se tělo nechtěně stane součástí elektrického obvodu. Velkou roli zde hraje vliv okolního prostředí, protože vlhkost snižuje elektrický odpor kůže a kvůli tomu se zvyšuje elektrický proud při kontaktu těla s elektrickým obvodem. V mokrém prostředí, jako je koupelna, se považuje za nebezpečné již střídavé napětí vyšší než 12 V, v suchém prostředí je tato hodnota dvojnásobná až čtyřnásobná[2]. Rovněž ve stísněných prostorách, kde je omezená možnost úniku z elektrického obvodu, se nebezpečné napěťové hladiny snižují. Že již takto nízká napětí mají efekt, můžeme snadno ověřit například současným přiložením kladného a záporného pólu 9V (nebo i slabší) baterie k jazyku.
V běžné elektrické zásuvce v Evropě bývá střídavé napětí 230 V[3][4], které může být při kontaktu smrtelné. Elektrické rozvody a přístroje proto obsahují řadu opatření zamezujících kontaktu člověka s nebezpečným napětím.
U vyšších napěťových hladin je smrtelně nebezpečné i pouhé přiblížení těla, protože zde může dojít ke vzniku elektrického oblouku a uzavření elektrického obvodu tělem (úbytek napětí na oblouku je bohužel zanedbatelný). elektrická pevnost vzduchu je sice poměrně vysoká — asi 3 kV/mm — avšak to je jen ideální teoretická hodnota, která platí v suchém neionizovaném vzduchu bez přítomnosti nečistot. Hlavně však v blízkosti vysokého napětí stačí ke vzniku výboje lokální překročení elektrické pevnosti vzduchu v důsledku porušení homogenity elektrického pole kvůli přítomnosti cizího předmětu (např. lidská končetina). Vysoké napětí (dle ČSN napětí střídavé vyšší než 1 kV a napětí stejnosměrné vyšší než 1,5 kV[5]) se vyskytuje na stožárech vysokého napětí nebo na vedeních elektrické trakce. Např. v ČR se používá pro napájení vlaků napětí 3 kV DC nebo 25 kV AC[6]. Trakce trolejbusů a tramvají používá nižší napětí, asi 600-700 V DC[7].
Odkazy
Související články
Reference
- ↑ http://www.uszsmsk.cz/Default.aspx?clanek=2862
- ↑ http://www.vosaspsekrizik.cz/cs/download/padesatka/ochrana-dotyk.pdf
- ↑ http://www.bosch-do-it.cz/dom%C3%A1c%C3%ADkutil/dom%C3%A1c%C3%ADkutilstv%C3%AD/slovn%C3%ADk/s%C3%AD%C5%A5ov%C3%A9-nap%C4%9Bt%C3%AD.shtml
- ↑ http://zasuvky.hw.cz/index.php
- ↑ http://www.sse-najizdarne.cz/dokumenty/50/csn_en_50_110-1.pdf
- ↑ http://www.sudop-brno.cz/sudop-brno-trakce.php
- ↑ http://www.mhd-ostrava.cz/?s=tramvajova_trakce
