Úpsko-metujská tabule
| Úpsko-metujská tabule | |
|---|---|
 Letecký pohled na část přehrady Rozkoš | |
| Nejvyšší bod | 360 m n. m. (vrstevnice) |
| Rozloha | 210,9 km² |
| Střední výška | 285,2 m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Orlická tabule |
| Sousední jednotky | Třebechovická tabule Východolabská tabule Jičínská pahorkatina Krkonošské podhůří Podorlická pahorkatina |
| Podřazené jednotky | Českoskalická plošina Úpská niva Rychnovecká tabule Novoměstská tabule Metujská niva Bohuslavická tabule |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
 | |
| Horniny | slínovec, jílovec, vápenec, sedimenty, spraš |
| Povodí | Úpa, Metuje, Dědina, Labe |
| Souřadnice | 50°21′40″ s. š., 16°1′17″ v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | VIC-2A |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Úpsko-metujská tabule je geomorfologický podcelek v severní části Orlické tabule, ležící v okresech Náchod, Trutnov, Hradec Králové a Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji.
Poloha a sídla[editovat | editovat zdroj]
Území podcelku se rozkládá zhruba mezi sídly Kuks (na severozápadě), Chvalkovice (na severu), Studnice (na severovýchodě), Nové Město nad Metují (na východě), České Meziříčí (na jihu), Předměřice nad Labem (na jihozápadě) a Jaroměř (na západě). Uvnitř podcelku leží města Česká Skalice, větší obce Provodov-Šonov a Bohuslavice, částečně města Nové Město nad Metují a Jaroměř.[1]
Geomorfologické členění[editovat | editovat zdroj]
Podcelek Úpsko-metujská tabule (dle značení Jaromíra Demka VIC–2A) geomorfologicky náleží do celku Orlická tabule. Dále se člení na šest okrsků: Českoskalická plošina (VIC–2A–1) a Úpská niva (VIC–2A–2) na severu, Rychnovecká tabule (VIC–2A–3), Novoměstská tabule (VIC–2A–4) a Metujská niva (VIC–2A–5) uprostřed, Bohuslavická tabule (VIC–2A–6) na jihu.[2]
Podle alternativního členění Balatky a Kalvody[3] se Úpsko-metujská tabule člení pouze na dva okrsky (Českoskalická tabule a Novoměstská tabule).
Tabule sousedí s druhým podcelkem Orlické tabule, Třebechovickou tabulí na jihu, a s celky Východolabská tabule na západě, Jičínská pahorkatina na severozápadě, Krkonošské podhůří na severu a Podorlická pahorkatina na východě.[2]
Kompletní geomorfologické členění celé Orlické tabule uvádí následující tabulka:
Významné vrcholy[editovat | editovat zdroj]
| název vrcholu | výška (m n. m.) | podřazená jednotka |
|---|---|---|
| Za Humny | 355 | Českoskalická plošina |
| Starč | 355 | Bohuslavická tabule |
| Vinice | 340 | Českoskalická plošina |
| Na Příčnici | 332 | Rychnovecká tabule |
| Králíčkův kopec | 330 | Bohuslavická tabule |
| Horka | 324 | Bohuslavická tabule |
| Štěpnice | 309 | Novoměstská tabule |
| Zvolský vrch | 299 | Novoměstská tabule |
| Lhotecký kopec | 297 | Bohuslavická tabule |
| Balcarův kopec | 295 | Bohuslavická tabule |
| Prášilka | 278 | Novoměstská tabule |
Nejvyšším bodem Úpsko-metujské tabule je vrstevnice (360 m n. m.) na jihovýchodní hranici s Podorlickou pahorkatinou.[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Úpsko-metujská tabule na Mapy.cz
- ↑ a b DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.
- ↑ a b BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.