Královský rychtář

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Královský rychtář, nazývaný též císařský rychtář, působil v královských městech v letech 1547–1783. Byl to správní úředník, jehož úkolem bylo kontrolovat chod městské správy z hlediska fiskálních a ideologických zájmů panovníka.

Kompetence a činnost[editovat | editovat zdroj]

Zasedání městské rady ve středověku

Pro královská města měla porážka stavovského odboje z roku 1547 neblahé následky. Na určitou dobu jim byla odňata panovnická privilegia, dočasně přišly o své poddanské a zádušní vesnice. Zároveň byla ve všech zřízena nová správní funkce v podobě královského rychtáře.[1] V pražských městech byla za tímto účelem zřízena funkce královských komisařů.[2] Ve městech tak působili rychtáři dva: městský měl na starosti potírání kriminality a v rámci tzv. rychtářského soudu vykonával jurisdikci nad menšími přestupky. Naproti tomu královský rychtář, v pramenech také nazývaný "císařský", ve městě hájil panovnické zájmy a účastnik se všech zasedání městské rady a konšelského soudu.

Královského rychtáře jmenovala Česká komora. Měl na starosti hospodářské zájmy panovníka. Dohlížel tudíž, aby se do státní pokladny odváděly povinné dávky, např. peníze z odúmrti a berně, měl dohled nad cechy. Do jeho kompetence spadal i dozor nad zádušním hospodařením.[3] Teoreticky měl dohlížet i na účast v nedělních bohoslužbách.[4] Česká komora do funkce dosazovala příslušníky místní vládnoucí elity, často respektovala návrh příslušné městské rady.[5] Například v Táboře působilo v letech 1548–1619 celkem devět královských rychtářů. Šest z nich na tuto pozici přešlo z funkce primátora.[6] V předbělohorském období bývala funkce často doživotní.[7] Královští rychtáři se do městské správy zapojovali i jako členové komisí ustanovovaných městskou radou. Například v Litoměřicích zasedal roku 1603 v tříčlenné komisi pro dozor nad městským pivovarem také královský rychtář,[8] podobné případy jsou známé i z Loun.

Situace se změnila po bitvě na Bílé Hoře. Na místa rychtářů byli dosazováni lidé zvenčí, kteří neměli vazby na místní patriciát a především byli katolíky. Byli pověřeni správou konfiskovaného majetku. Nejednou to byli lidé pochybného charakteru, kteří museli být kvůli zpronevěrám odvoláni, jako např. Jan Začal z Biletína, Bartoloměj Banko z Weissenburku a Hynek Bolenda ve 20. a 30. letech 17. století v Lounech.[9] Rychtář Jindřích Berg si v téže době v Žatci přivlastňoval dávky z posudného, které patřilo královské pokladně, a nezaplatil městu ani za udělení měšťanství, ani za nakoupený slad.[10]

V 18. století, po provedení rekatolizace, už byl královský rychtář opět jmenovaný na návrh městské rady.[11] Úřad byl zrušen v rámci reformy zemské správy v roce 1783.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ ROUBÍK, František. Královští rychtáři v pražských i jiných českých městech v letech 1547–1783. Sborník příspěvků k dějinám hlavního města Prahy. 1930, roč. 6, s. 265–355. 
  2. ↑ VOLF, Miloslav; HAAS, Antonín (eds). Archivní příručka. Sborník přednášek o archivní praxi. Praha: Československá archivní společnost, 1948. 290 s. Kapitola Ant. Haas, Městská správa, s. 173. 
  3. ↑ ČÁDOVÁ, Ilona. Hospodaření lounského záduší v 16. století a na počátku 17. století. Diplomová práce na katedře historie Filosofické fakulty Univerzity Jana Evangelisty Purkyně. Ústí nad Labem: UJEP, 2021. 92 s. S. 34. 
  4. ↑ HOLODŇÁK, Petr; EBELOVÁ, Ivana (eds). Žatec. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 516 s. ISBN 80-7106-443-2. S. 199.  (Dále jen Žatec 2004).
  5. ↑ ROEDL, Bohumír (ed). Louny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. 442 s. ISBN 80-7106-662-1. S. 110.  (Dále jen Louny 2005).
  6. ↑ VYBÍRAL, Zdeněk. Mocenské elity v táborské obci doby předbělohorské. Táborský archiv. Sborník Okresního archivu v Táboře. 1999, roč. 9, s. 160. ISSN 0862-2892. 
  7. ↑ ROEDL, Bohumír. Vademecum městské správy v Lounech. Louny: Státní okresní archiv Louny, 2004. 142 s. ISBN 80-86067-99-8. S. 29. 
  8. ↑ KOTYZA, Oldřich; SMETANA, Jan; TOMAS, Jindřich (eds). Dějiny města Litoměřic. Litoměřice: Město Litoměřice, 1997. 479 s. ISBN 80-85433-48-6. S. 175. 
  9. ↑ Louny 2005, s. 142.
  10. ↑ Žatec 2004, s. 229.
  11. ↑ Louny 2005, s. 166.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Bisingerová, Marie, Úřad královského rychtáře v Kutné Hoře a jeho písemnosti, Sborník Národního muzea v Praze. Řada A – historie, sv. 61, 2007, č. 1–2, s. 81–86. online
  • Francek, Jindřich, Zločin a trest ve Dvoře Králové nad Labem, Trutnov 2010.
  • Katzerowsky, Wenzel, Die königlichen Richter von Saaz, Mitteilungen des Vereines für die Geschichte der Deutschen in Böhmen XVIII, 1879, s. 61–68. online.
  • Novotný, David, Královští rychtáři ve východočeských zeměpanských městech v době předbělohorské, Olomouc 2012.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Královský_rychtář&oldid=23702834“