André Suarès
| André Suarès | |
|---|---|
 | |
| Narození | 12. června 1868 Marseille  Francouzské císařství |
| Úmrtí | 7. září 1948 (ve věku 80 let) Saint-Maur-des-Fossés Francie |
| Alma mater | Thiersovo lyceum École normale supérieure |
| Povolání | básník, hudební kritik, literární kritik, životopisec, prozaik, dramatik a novinář |
| Ocenění | Velká cena za literaturu Francouzské akademie (1935) Všeobecná soutěž |
| Partner(ka) | Marie Dormoy |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
André Suarès, vlastním jménem[1] Isaac Félix Suarès (12. červen 1868 Marseille – 7. září 1948 Saint-Maur-des-Fossés), byl francouzský básník, spisovatel, dramatik, esejista, kritik a autor životopisů.
Život[editovat | editovat zdroj]
Narodil se v bohaté židovské rodině v Marseille. Studoval na École normale supérieure, kde se spřátelil s Romainem Rollandem. Studia nedokončil a začal se živit psaním kritik a další novinářskou prací. Při Dreyfusově aféře se aktivně zapojil po boku Emila Zoly ve prospěch obviněného. Byl členem skupiny básníků a spisovatelů, která se utvořila okolo redakce časopisu La Nouvelle Revue française. Dalšími členy skupiny byli např. André Gide, Charles Péguy, Henri Ghéon, Léon-Paul Fargue, Jacques Copeau.[2] Za druhé světové války se musel skrývat.
Dílo[editovat | editovat zdroj]
Další pseudonymy[editovat | editovat zdroj]
Používal řadu pseudonymů: Caërdal, ResSua, Félix Bangor, Ponce Bondel, William Makepace Bruce, Yves Scantrel, André de Séipse, ad.
Spisy[editovat | editovat zdroj]
- Le livre de l'émeraude En Bretagne, (1919) - novela
- Images de la grandeur, (1901)
- Sur la mort de mon frère, (1904)
Básně[editovat | editovat zdroj]
- Éloge d’Homère par Ronsard, (1886)
- Melodie, (1900, Airs)
- Štít zvěrokruhu, (1907, Le Bouclier du zodiaque) – básně v próze
- Rêves de l’ombre, (1937)
- Antiennes du Paraclet, (1946)
Divadelní hry[editovat | editovat zdroj]
- Les Pèlerins d’Emmaüs, (1893)
- La Tragédie d’Électre et Oreste, (1905)
- Kressida, (1913, Cressida)
- Helena u Archiméda, (Hélène chez Archimède), v roce 1955 vyšlo vydání této hry s 20 celostránkvými ilustracemi a dvěma ilustracemi v textu od Pabla Picassa.[3]
- Les bourdons sont en fleur, (1917)
- Polyxène (1925)
Eseje[editovat | editovat zdroj]
- Lettres d’un solitaire sur les maux du Temps, (1900)
- Voici l’homme, (1906)
- Essais, (1913)
- Idées et Visions, (1897-1923)
- Sur la vie, 3 díly, (1925 - 1928)
- Musique et poésie, (1928)
- Variables, (1929)
- Pohledy na Evropu, (1933, Vues sur l’Europe)
- Cité, nef de Paris, (1934)
- Valeurs, (1936)
- Poznámky, (1918, 1919, Remarques) – 2 svazky
Cestopisy[editovat | editovat zdroj]
- Kondotierova cesta do Itálie (1932, Le Voyage du Condottiere)
Životopisy a životopisné studie[editovat | editovat zdroj]
- Wagner (1899)
- Le Portrait d'Ibsen, (1909)
- Tolstoï vivant, (1911)
- Vues sur Napoleon, (1912)
- François Villon, (1913)
- Trois Hommes : Pascal, Ibsen, Dostoïevski (1913)
- Cervantes, (1916)
- Poète tragique : Portrait de Prsopéro, 1921, o W. Shakespearovi, ISBN 2-87686-055-4
- Debussy, (1922)
- Goethe le grand Européen, (1932)
- Tři velcí současníci, (1937, Trois Grands Vivants, Cervantes, Tolstoï, Baudelaire)
Dále napsal eseje o básníku Paulu Claudelovi, skladatelích Bachovi a Mozartovi.
Korespondence[editovat | editovat zdroj]
Byla vydána jeho korespondence s následujícími kolegy a přáteli: Paul Claudel (1951), Romain Rolland (1954), Charles Péguy (1961), André Gide (1963).
České překlady[editovat | editovat zdroj]
- Kressida – Helena - divadelní hry, překlad: Arnošt Procházka a Josef Richard Marek, KDA, svazek 117, Praha : Kamilla Neumannová, 1914
- Chrám lásky - eseje, překlad: Arnošt Procházka, KDA, svazek 159, Praha : Kamilla Neumannová, 1919
- Dostojevský překlad: Vojtěška Vaněčková, Praha : František Borový, 1920
- Láska a příroda, překlad: Jarmil Krecar, Praha : Ludvík Bradáč, 1921
- Napoleon, překlad: J. Zaorálek, Praha : Ludvík Bradáč, 1921
- Kondotierova cesta do Itálie, překlad: Josef Dostál, Praha : Symposion, 1926, 1934
- František Xaver Šalda přeložil esej o Stendhalovi (Kmen I., 1917 - 1918)
- François Villon, překlad: Drahomír Šajtar, překlad veršů: Božena Šajtarová, Praha : V. Šmidt, 1948
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ http://data.bnf.fr/11925703/andre_suares/fr.pdf
- ↑ Jan Otokar Fischer a kol.: Dějiny francouzské literatury 19. a 20. století, díl II. (1870-1930), Praha : Academia, 1983, str. 449
- ↑ Picasso vytvořil přípravné kresby na přání Ambroise Vollarda jako doprovod k stejnojmenné hře André Suarese už v roce 1926, ale k náročné realizaci (i z finančních důvodů) došlo až o devětadvacet let později. Vilém Stránský: Zápasy býčího pánaboha
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FRYČER, Jaroslav. heslo 'André Suarès. In: Jaroslav Fryčer a kol. Slovník francouzsky píšících spisovatelů. Praha: Libri, 2002. ISBN 80-7277-130-2. S. 676.
- heslo André Suarès. In: kolektiv autorů. Ottův slovník naučný nové doby. Praha: Jan Otto, 1930-1934. ISBN 80-7185-057-8. Svazek VI.. S. 474.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu André Suarès na Wikimedia Commons 
Autor André Suarès ve Wikizdrojích (francouzsky)- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je André Suarès
- František Xaver Šalda o André Suarèsovi: http://www.ucl.cas.cz/edicee/data/soubory/FXS/KP8/65.pdf
- (anglicky) Dopisy Georgesa Rouaulta André Suarèsovi a Suarèsova podobizna od téhož autora
- (anglicky) Portrét od Georgesa Rouaulta na Wikilivres[nedostupný zdroj]
- (anglicky) Picassovy ilustrace k Hélène chez Archimède Archivováno 13. 11. 2007 na Wayback Machine.
- (francouzsky) faksimile některých knih jsou dostupné na serveru The Internet Archive
