Josefina Mutzenbacherová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josefina Mutzenbacherová – Životní příběh vídeňské nevěstky, jak jej sama vypravuje
AutorFelix Salten
Původní názevJosefine Mutzenbacher oder Die Geschichte einer Wienerischen Dirne von ihr selbst erzählt
ZeměRakousko
Jazykněmčina
Žánrerotický román
Datum vydání1906
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josefina Mutzenbacherová – Životní příběh vídeňské nevěstky, jak jej sama vypravuje (německy Josefine Mutzenbacher oder Die Geschichte einer Wienerischen Dirne von ihr selbst erzählt) je rakouský erotický román, poprvé vyšlý anonymně ve Vídni roku 1906. K autorství knihy se nikdo nepřihlásil; původně jej knihovníci Vídeňské univerzity připisovali buď Felixi Saltenovi, nebo Arthuru Schnitzlerovi.[1] Dnešní kritici a literární vědci označují za jediného autora Saltena,[2] jinak autora knihy Bambi, život v lesích (kterou roku 1942 koupil Walt Disney a vytvořil z ní animovaný film Bambi).

Román je v německy mluvících zemích velmi známý.[3][4] Již přes sto let se vydává v němčině i angličtině a s více než třemi miliony prodaných výtisků[5] patří mezi erotické bestsellery.[6] Kniha byla dále přeložena do francouzštiny, španělštiny, maďarštiny, ruštiny a japonštiny. Josefina Mutzenbacherová se stala námětem pro velké množství filmů, divadelních představení, parodií i pro dvě knižní pokračování.

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Smyšlené paměti jsou vypravovány v ich-formě uznávanou stárnoucí padesátiletou vídeňskou kurtizánou. Ohlíží se za svým životem plným sexuálních husarských kousků, kterých si užívala během svého nevázaného mládí ve Vídni. Na rozdíl od toho, co naznačuje titul, se celý děj odehrává před tím, než se z Josefíny oficiálně stala prostitutka. Kniha začíná s pětiletou Josefínou a končí ve dvanácti letech, kdy má poprvé nastoupit jako zaměstnankyně do nevěstince.

Ačkoli se pro choulostivé části lidského těla a pro sexuální chování v textu často používají eufemismy, které dnes mohou vypadat zvláštně, obsah je cele pornografický a v podstatě perverzní. Sled událostí se omezuje hlavně na živé a nepokryté líčení nevázané sexuality hlavní hrdinky před jejím třináctým rokem. Styl je zřejmě ovlivněn knihou 120 dnů Sodomy markýze de Sade ve svém nestydatém výčtu všech způsobů sexuálních praktik od incestu, přes znásilnění a homosexualitu až po prostituci, skupinový sex a felaci.

Právní hledisko[editovat | editovat zdroj]

Spolkový ústavní soud Německa (Das Bundesverfassungsgericht) v procesu Mutzenbacher (případ #BVerfGE 83,130) 27. listopadu 1990 rozhodoval, zda román Josephine Mutzenbacher zapsat na seznam knih nepřístupných pro mládež. Tento proces nastolil významný precedens: zda má v německém právu větší váhu svoboda vyjadřování, nebo ochrana mladistvých.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V letech 1965 a 1969 vydala nezávisle dvě nakladatelství, jedno v Dánsku a jedno v Německu, nové vydání Josefíny Mutzenbacher. Bundesprüfstelle für jugendgefährdende Medien (BPJM, komise pro kontrolu médií pro mládež) zapsal knihu na Liste jugendgefährdender Medien (seznam médií nevhodných pro mladistvé) poté, co dva soudy označily pornografický obsah knihy za nemravný. Jako důvod BPMJ uvedl, že obsahuje otevřený popis sexuální promiskuity, dětské prostituce a incestu, tyto činnosti zobrazuje jako pozitivní, neškodné a dokonce humorné a to bez jakékoli umělecké hodnoty. Roku 1978 se pokusilo třetí nakladatelství vydat novou verzi Josefíny Mutzenbacher, která obsahovala předmluvu, vynechala "slovník vídeňských prostitutek" z původního vydání, ale BPMJ opět zapsal knihu na seznam médií nevhodných pro mladistvé. Nakladatelství se odvolalo k Spolkovému ústavnímu soudu s tím, že Josefína je umělecké dílo a nezletilým by k němu neměl být omezován přístup.

Rozsudek[editovat | editovat zdroj]

27. listopadu 1990 Spolkový ústavní soud vynesl v případě Mutzenbacher rozsudek. Soud svůj verdikt zahájil odvoláním na další dva klíčové rozsudky ohledně svobody výrazu, případy Mephisto a Anachronistischer. Román Josefína Mutzenbacher shledal podle ustanovení o svobodě umění v německé ústavě jako pornografický i umělecký zároveň. Pornografický prvek nemůže popřít uměleckou hodnotu a tedy četba knihy nemůže být omezována. BPJM musel vyškrtnout Josefínu ze seznamu knih nevhodných pro mladistvé.

Odvozená díla[editovat | editovat zdroj]

Literární pokračování[editovat | editovat zdroj]

Mutzenbacher, Josefine. Meine 365 Liebhaber.

Jako pokračování původní Josefíny Mutzenbacher vyšly další dvě knihy, také s neznámým autorem. Tyto už se Felixovi Saltenovi nepřipisují.

  • Josefine Mutzenbacher: Meine 365 Liebhaber (Josefína Mutzenbacher: Mých 365 milenců). [s.l.]: Area, 2004. ISBN 3-89996-276-1. (německy) 
  • Peperl Mutzenbacher – Tochter der Josefine Mutzenbacher (Peperl Mutzenbacher – Dcera Josefíny Mutzenbacher). [s.l.]: Tosa, 2003. ISBN 3-85492-843-2. (německy) 

Knihy[editovat | editovat zdroj]

V roce 2000 uveřejnil rakouský spisovatel Franzobel román Scala Santa oder Josefina Wurznbachers Höhepunkt (Svaté schodiště aneb vrchol Josefíny Wurznbacher). Podobnost titulu se jménem Josefíny Mutzenbacher není náhodná. Také obsah knihy je inspirovaný Josefínou – vypráví příběh šestileté "Pepi Wurznbacher" a jejích prvních sexuálních zážitků[7][8]. I jméno Pepi je přímo převzaté, Josefína Mutzenbacher jej používá jako svou přezdívku[9]. Podle Franzobela má být jeho román převyprávěním příběhu Josefíny v moderním prostředí[10]. Jednoduše převzal postavy a základní děj a přepracoval jej do moderní verze, která se odehrává v 90. letech 20. století. Napsat román se Franzobel rozhodl poté, co jej ohromilo vzrůstající množství zpráv o zneužívání děti v německém tisku a také nestydatý popis toho samého v románu Josefína Mutzenbacher.

Film[editovat | editovat zdroj]

Rok Německý název Překlad názvu Délka Země
1970 Josefine Mutzenbacher Josefína Mutzenbacher 89 min Západní Německo / Rakousko
1971 Josefine Mutzenbacher II – Meine 365 Liebhaber Josefína Mutzenbacher II – Mých 365 milenců 90 min Západní Německo
1972 Ferdinand und die Mutzenbacherin Ferdinand a slečna Mutzenbacher 81 min Západní Německo
1976 Josefine Mutzenbacher – Wie sie wirklich war: 1. teil Josefína Mutzenbacher – Jaká doopravdy byla 1. část 94 min Západní Německo
1976 Josefine Mutzenbacher – Wie sie wirklich war: 2. teil Josefína Mutzenbacher – Jaká doopravdy byla 2. část 100 min Západní Německo
1978 Die Beichte der Josefine Mutzenbacher Zpověď Josefíny Mutzenbacher 94 min Západní Německo
1981 Aus dem Tagebuch der Josefine Mutzenbacher Z deníku Josefíny Mutzenbacher 93 min Západní Německo
1982 Josefine Mutzenbacher – Wie sie wirklich war: 3. teil Josefína Mutzenbacher – Jaká doopravdy byla 3. část 75 min Západní Německo
1982 Josefine Mutzenbacher – Wie sie wirklich war: 4. teil Josefína Mutzenbacher – Jaká doopravdy byla 4. část 82 min Západní Německo
1983 Josefine Mutzenbacher – Wie sie wirklich war: 5. teil Josefína Mutzenbacher – Jaká doopravdy byla 5. část 82 min Západní Německo
1984 Josefine Mutzenbacher – Wie sie wirklich war: 6. teil Josefína Mutzenbacher – Jaká doopravdy byla 6. část Západní Německo
1984 Josefine Mutzenbacher – Mein Leben für die Liebe Josefína Mutzenbacher – Můj život pro lásku 100 min Západní Německo
1987 Das Lustschloss der Josefine Mutzenbacher Letohrádek Josefíny Mutzenbacher 85 min Německo
1990 Josefine Mutzenbacher – Manche mögen's heiß! Josefína Mutzenbacher – Někdo to rád horké! 90 min Německo
1991 Josefine Mutzenbacher – Die Hure von Wien Josefina Mutzenbacher – Vídeňská nevěstka 90 min Německo
1994 Heidi heida! Josefine Mutzenbackers Enkelin lässt grüßen Heidi heida! Vnučka Josefíny Mutzenbucher 90 min Německo

Divadlo, kabaret[editovat | editovat zdroj]

Vídeňský vokální kvartet 4she[11] pravidelně pořádá kabaretní představení na motivy Josefíny Mutzenbacher nazvané Die 7 Lieder der Josefine Mutzenbacher (Sedm písní Josefíny Mutzenbacher). Jedná se o vtipnou parodii na román, která trvá asi 75 minut a celá se odehrává v nevěstinci[12].

V roce 2002 vystupoval v berlínském hudebním klubu Kalkscheune německý herec Jürgen Tarrach spolu s jazzovou kapelou CB-funk v hudebním ztvárnění textů z Josefíny Mutzenbacher a ze Shakespeara[13]. Moderní hudbou od Bernda Weißiga je doprovázel pianista Detlef Bielke.

V lednu 2005 účinkovala rakouská herečka Ulrike Beimpold v několika komických kabaretních vystoupeních s textem z Josefíny Mutzenbacher ve vídeňském Auersperg15-Theater[14].

V rámci Jazzclubu Regensburg vystupoval 3. srpna 2005 Werner Steinmassl s hudebním čtením Josefíny Mutzenbacher za doprovodu Andrease Rüsinga. Událost se konala v Leeren Beutel Concert Hall v Řeznu pod názvem "Werner Steinmassl čte Josefínu Mutzenbacher"[15].

Zvuková zpracování[editovat | editovat zdroj]

Jak původní román Josefína Mutzenbacher, tak i její dvě pokračování jsou k dispozici ve zvukové podobně na CD v podání rakouské herečky Ulriky Beimpold.

  • Josefine Mutzenbacher, Die Lebensgeschichte einer wienerischen Dirne, von ihr selbst erzählt. Random House Audio 2006. ISBN 978-3-86604-253-7.
  • Josefine Mutzenbacher und ihre 365 Liebhaber. Götz Fritsch Der Audio Verlag, February 2006. ISBN 978-3-89813-484-2.

V roce 1997 vydal Helmut Qualtinger na CD parodii Fifi Mutzenbacher:

  • Fifi Mutzenbacher (Eine Porno-Parodie). (1. Januar 1997). Helmut Qualtinger (Künstler). Label: Preiser Records 90950 (Naxos). ASIN: B000024NA6.

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

Židovské muzeum ve Vídni uspořádalo v Palais Eskeles výstavu Felix Salten: Od Josefiny Mutzenbacherové po Bambiho. Od prosince 2006 do března 2007 zde byly ke zhlédnutí exponáty ze Saltenova díla i ze soukromého života. Zástupkyně rakouského parlamentu Elisabeth Vitouchová na vernisáži uvedla: „I dnes zná každý Bambiho a Josefinu Mutzenbacherovou, ale jejich autor Felix Salten je už téměř zapomenut.“[16][17].

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Josephine Mutzenbacher na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Felix Salten Archivováno 23. 10. 2008 na Wayback Machine. (německy)
  2. ↑ SEGEL, Harold B. Turn-of-the-century cabaret: Paris, Barcelona, Berlin, Munich, Vienna, Cracow, Moscow, St. Petersburg, Zurich. New York, UK: Columbia University Press, 1987. Dostupné online. ISBN 0-231-05128-X. (anglicky) 
    LASKY, Melvin J. The language of journalism. New Brunswick, UK: Transaction, 2000. Dostupné online. ISBN 0-7658-0220-1. (anglicky) 
  3. ↑ OUTSHOORN, Joyce. The politics of prostitution: women's movements, democratic states, and the globalisation of sex commerce. Cambridge, UK: Cambridge University Press, 2004. ISBN 0-521-54069-0. (anglicky) 
  4. ↑ TOHILL, Cathal; TOMBS, Pete. Immoral tales: European sex & horror movies 1956-1984. New York: St. Martin's Griffin, 1995. ISBN 0-312-13519-X. (anglicky) 
  5. ↑ Zensur.org – Bahle: Zensur in der Literatur Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. (německy)
  6. ↑ PR Felix Salten Archivováno 21. 4. 2008 na Wayback Machine. (německy)
  7. ↑ Franzobel: Scala Santa oder Josefine Wurznbachers Hoehepunkt Archivováno 31. 12. 2016 na Wayback Machine. (německy)
  8. ↑ Endogene Zeichen na Welt online (německy)
  9. ↑ Recenze Scala Santa oder Josefine Wurznbachers Höhepunkt na Rezensionen online (německy)
  10. ↑ Interview s Franzobelem Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine. (německy)
  11. ↑ Vídeňský kvartet 4she. www.4she.net [online]. [cit. 2008-03-12]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-02. 
  12. ↑ Voice Mania Kulturverein Archivováno 17. 5. 2009 na Wayback Machine. (německy)
  13. ↑ Článek o vystoupení Jürgena Tarracha Archivováno 20. 4. 2008 na Wayback Machine. na Welt Online (německy)
  14. ↑ Beimpold četla Mutzenbacher Archivováno 17. 5. 2009 na Wayback Machine. na Klein & Kunst (německy)
  15. ↑ Andreas Rüsing – musikalische Begleitung Archivováno 17. 5. 2009 na Wayback Machine. (německy)
  16. ↑ Felix Salten: "Von Josefine Mutzenbacher bis Bambi" (německy)
  17. ↑ Felix Salten: "Von Josefine Mutzenbacher bis Bambi" Archivováno 21. 4. 2008 na Wayback Machine. (německy)

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Josefina_Mutzenbacherová&oldid=23594974“