Hasivka orličí

Hasivka orličí
	Hasivka orličí (Pteridium aquilinum)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	kapraďorosty (Monilophyta);
Třída	kapradiny (Polypodiopsida);
Řád	osladičotvaré (Polypodiales);
Čeleď	hasivkovité (Dennstaedtiaceae);
Rod	hasivka (Pteridium);
Binomické jméno
	Pteridium aquilinum; (L.) Kuhn, 1879
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hasivka orličí (Pteridium aquilinum (L.) Kuhn, 1879) je kapradina z čeledi hasivkovitých. Je to nejvyšší kapradina rostoucí v České republice, může dosáhnout výšky až 2,5 metru.^[1]

Názvosloví[editovat | editovat zdroj]

Lidová jména: kapraď orličí, křídlatěnec, kapradí samice

Rodové jméno hasivka je odvozeno od schopnosti druhu zahajovat sukcese na plochách vzniklých po lesním požáru, jelikož její oddenek roste hluboko pod zemí. Světle zelená listová čepel je tuhá a obvykle vodorovně rozložená. Skládá se z podlouhle kopinatých lístečků. Kopinaté lístečky jsou na špičce celokrajné, při spodině laločnaté, s kupkami výtrusnic při ohrnutém okraji.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Je to statná rostlina, která nese nepřezimující světle zelené 2–3x zpeřené listy. Vyrůstají po jednom ze silného plazivého oddenku, který je hluboko pod zemí. Jsou až 2,5 m vysoké, kožovité a mají trojhranný řapík vysoký až 1 m. V mládí je spirálovitě svinutý. Na šikmém průřezu dolní části řapíku vytvářejí cévní svazky obraz, který se podobá dvouhlavému orlu – odtud vznikl druhový název.

Rozmnožování[editovat | editovat zdroj]

Výtrusnice dozrávají v červenci až září, pukají příčnou skulinkou a vypadává z nich mnoho drobných výtrusů, které jsou chráněné ohrnutým okrajem čepele. Z výtrusů vyrůstá nadzemní prvoklíček srdčitého a lupenitého tvaru s četnými kořínkovými vlákny. Na prvoklíčku dále vyrůstají kuželovité pelatky se samčími buňkami a později lahvicovité zárodečníky s vaječnou buňkou, z níž po oplodnění vyrůstá nová rostlinka.

Možnost záměny[editovat | editovat zdroj]

Hasivka orličí se někdy může zaměňovat s další vytrvalou kapradinou – kapraď samec (Dryopteris filix-mas), který však má kratší a rezavě zbarvený oddenek, ze kterého vyrůstají asi 120 cm vysoké,tmavě zelené a jednoduše zpeřené listy. Listy obsahují lístky, které jsou vpředu zoubkaté. Řapík má kratší než čepel a jeho výtrusy jsou zcela kryté ledvinovitou ostěrou.

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste na písčitých i hlinitých kyselých půdách,zvláště ve světlých listnatých i jehličnatých lesích, zejména borových. Může se vyskytovat ve vřesovištích nebo na stráních, někdy i mimo les. Preferuje nevápenité půdy. Často vytváří rozsáhlé a souvislé porosty.

Hasivka orličí je typický kosmopolitní druh rozšířený po celém světě. Roste ve všech zemích v lesním pásmu, kromě Jižní Ameriky.

Využití[editovat | editovat zdroj]

Hasivka orličí má oddenky bohaté na škrob a sliz, které se dříve používaly v lidovém léčitelství.
V době hladu se z usušených oddenků pekl chléb nebo se z nich vařilo pivo. Oddenky příbuzného druhu Pteridium esculentum z Australské oblasti byly důležitým zdrojem potravy pro australské Aborigince a novozélandské Maory. Maorové jim říkají aruhe, suší je a poté drtí v hmoždíři. Z takto získané mouky připravují kaše i chléb. Jedlé jsou také mladé výhonky, které je však nutno před konzumací povařit, aby se eliminoval enzym thiamináza, škodlivý lidskému zdraví. Vodu se doporučuje slít. V korejské kuchyni se výhonky hasivky používají jako zelenina pod názvem gosari.
Hasivka se používá i jako bylinný lék, efektivní je zvláště proti parazitům. Američtí Indiáni jedli syrové oddenky jako opatření proti bronchitidě.
V současnosti je ve Walesu sklízena jako průmyslový kompost.
Syrová hasivka obsahuje enzym thiaminázu, který z organismu odbourává thiamin.^[2] Nadměrnou konzumací může způsobit beri-beri, zvláště u zvířat s jednoduchým žaludkem (koně, prasata). Přežvýkavci jsou méně náchylní, protože dokáží thiamin syntetizovat. V zelených částech hasivky je obsažen také potenciálně karcinogenní seskviterpen ptaquilosid.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bracken na anglické Wikipedii.

↑ SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.
↑ http://www.ivis.org/advances/Beasley/Cpt2E/ivis.pdf

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Květena ČSR, kol.autorů, Academia, Praha, 1981

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Obrázky, zvuky či videa k tématu hasivka orličí na Wikimedia Commons
Galerie hasivka orličí na Wikimedia Commons
Hasivka orličí na prirodakarlovarska.cz Archivováno 11. 6. 2020 na Wayback Machine.
Hasivka orličí na kvetiny.atlasrostlin.cz
Hasivka orličí na www.garten.cz

[kv1-1] SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 1. 2. vyd. Praha: Academia, 1997. ISBN 80-200-0643-5.

[2] ttp://www.ivis.org/advances/Beasley/Cpt2E/ivis.pdf

[1]

[2]