Pionýrský druh
Pionýrský druh je biologický druh, který osídluje nově vzniklé stanoviště. Pionýrské druhy stojí na počátku sukcese. Před jejich příchodem může lokalitu tvořit jen neživá příroda, resp. živá příroda s mikroorganismy. Pionýrské druhy připravují stanoviště pro další druhy organismů a osidlují stanoviště, která jiným druhům nevyhovují.
Pionýrskými druhy bývají míněny rostliny, zejména nižší rostliny, ale jsou jimi také živočichové.
Název[editovat | editovat zdroj]
Označení „pionýrský druh“ vzniklo z výrazu „pionýr“. Výraz má více významů a v tomto případě je to první osadník v neobydlené krajině, případně průkopník – člověk, který jako první provádí určitou činnost nebo prosazuje určitou myšlenku. V tomto kontextu jsou obvykle uváděni američtí pionýři, kteří osídlovali západní část Severní Ameriky.
Popis[editovat | editovat zdroj]
Pionýrský druh může osídlovat například výsypky a skládky, zbořeniště, suti, místa, na kterých došlo k živelní události a nejsou osídlená. Neosídlené stanoviště může být nepříznivé kvůli nevhodným klimatickým podmínkám, kvůli nevhodné kvalitě půdy s nízkým obsahem živin aj. Tím, že pionýrský druh zanikne, vytváří prostředí vhodnější ke kolonizaci náročnějšími organismy. Příkladem pionýrských druhů mohou být traviny, které rostou v písečných dunách. V kamenitějších a vlhčích podmínkách jsou to obvykle řasy a lišejníky.
Typickými pionýrskými organismy mohou být r-stratégové. Jako r-stratég je označován organismus, který ve své životní strategii uplatňuje vyšší důraz na rozmnožování a mobilitu potomstva, přičemž kvalita a konkurenceschopnost je odsunuta do pozadí. Písmeno "r" je matematický symbol pro rychlost reprodukce (rate of reproduction). Mezi početným potomstvem r-stratéga panuje vysoká úmrtnost. U živočichů to znamená relativně mnoho mláďat a redukovanou péči o ně.
Rostliny[editovat | editovat zdroj]
Pionýrské druhy rostlin bývají otužilé rostliny s adaptacemi, jako jsou dlouhé kořeny, kořenové hlízky obsahující nitrofilní bakterie, které využívají lépe vodu a neztrácejí ji nadměrnou transpirací.
Rostliny, které jsou speciálně přizpůsobené k extrémům, mohou být přizpůsobeny daným podmínkám natolik, že převládnou nad jinými rostlinami a vytvoří se klimaxové (vrcholové) společenství a zcela specifická biocenóza.
Pionýrské druhy se účastní mj. sekundární sukcese. Přirozenou sukcesi může přerušit například sopečný výbuch, požár, prachová bouře, větrná smršť, pohyb ledovce, povodeň nebo zásah člověka (odlesnění, „vyčištění“ půdy), které částečně nebo zcela obnaží půdu a znovu nastaví první stadia sukcese. Běžnými příklady rostlin, které rychle kolonizují uvolněný prostor, dříve porostlý jinou vegetací, jsou: maliník (Rubus spp.), bříza (Betula spp.), vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium), borovice lesní (Pinus sylvestris), někteří zástupci čeledi vřesovcovité (Ericaceae spp.).
Příklady[editovat | editovat zdroj]
Příklady pionýrských rostlin a fotosyntetizujících organismů, které kolonizují následující stanoviště:
- kamenité prostředí – modrozelené bakterie, sinice, lišejníky, mechy;
- písčité prostředí (pobřeží, pohyblivé písky) – ječmenice písečná (Leymus arenarius), pýrovník psí (Agropyron pungens), kamýš (Ammophila breviligulata);
- slaná voda – zelené řasy, vocha (Zostera spp.), slanorožec virginský (Salicornia virginica), Spartina × townsendii a Spartina anglica;
- sladká voda – řasy, mechy, zákruticha americká (Vallisneria americana);
- písek – i přes nepřízeň počasí v písku zůstává kolonie tvořená řasami a bakteriemi, chráněná biofilmem a slizovitými látky vyrobenými řasami a bakteriemi.
-
Sinice -
Lišejník -
Mechy -
Vřesovec -
Kolonie řas a bakterií
.jpg)
Fauna[editovat | editovat zdroj]
Suchozemská fauna (zvířena) zpravidla kolonizuje prostor po houbách a rostlinách. Z okolí mezi prvními pronikají například drobní hlodavci a hmyzožravci. V oceánech a mořích bývají pionýrskými živočichy drobní korýši tvořící kril.
V oboru lesnictví se užívá termín „pionýrský brouk“. Je definován jako „Brouk, který nalétává na stromy jako první; po překonání obranyschopnosti stromu začíná produkovat agregační feromon a způsobuje hromadný nálet.“[1]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Pionýrský brouk. In: MeziStromy.cz [online]. ©2024 [cit. 6. 2. 2024]. Dostupné z: https://www.mezistromy.cz/slovnik/pionyrsky-brouk
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- BEJČEK, Vladimír; ŠŤASTNÝ, Karel et al. Fauna Bílinska. 1. vyd. Předmluvu naps. Stanislav Štýs. Praha: Grada, 2000. 155 s. ISBN 80 7169 695 1. [Autoři kapitol: Půdní fauna: Jaroslav Smrž; Suchozemští bezobratlí živočichové: Miroslav Barták; Vodní bezobratlí živočichové: Josef Kurfürst]
- BEJČEK, Vladimír a ŠŤASTNÝ, Karel. Fauna Tušimicka. 1. vyd. Předmluvu naps. Stanislav Štýs. Praha: Grada, 1999. 71 s. ISBN 80 7169 875 X.
- ZELENÝ, Václav et al. Rostliny Bílinska. 1. vyd. Slovo úvodem naps. Stanislav Štýs. Praha: Grada, 1999. 135 s. ISBN 80 7169 120 8. [Autoři kapitol: Zelený svět, Ekosystémy: S. Štýs; Rekultivace výsypek: V. Zelený, S. Štýs a Vratislav Ondráček.]
- ZELENÝ, Václav; ONDRÁČEK, Čestmír et al. Rostliny Tušimicka. 1. vyd. Slovo úvodem naps. Stanislav Štýs. Praha: Grada, 2000. 87 s. ISBN 80 247 0001 8. [Autoři kapitol: Botanický výzkum území: J. Lorber; Pracovní prostor DNT…: J. Náprstek; Rekultivace těžbou dotčených území: V. Zelený a S. Štýs.]
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pionýrský druh na Wikimedia Commons
