Bělozářka liliovitá
 Bělozářka liliovitá | |
|---|---|
 Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago) | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | jednoděložné (Liliopsida) |
| Řád | chřestotvaré (Asparagales) |
| Čeleď | chřestovité (Asparagaceae) |
| Podčeleď | agávové (Agavoideae) |
| Rod | bělozářka (Anthericum) |
| Binomické jméno | |
| Anthericum liliago L., 1753 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Bělozářka liliovitá (Anthericum liliago), je jednoděložná rostlina z čeledi chřestovitých (Asparagaceae). Některé starší taxonomické systémy ji řadily do čeledi liliovitých v širším pojetí (Liliaceae s.l.), jiné do již neexistujících čeledi bělozářkovitých (Anthericaceae) nebo asfodelovitých (Asphodelaceae).
Popis[editovat | editovat zdroj]
Jedná se o vytrvalou rostlinu, nejčastěji dorůstá výšek 30–80 cm, pod zemí má krátký nehlíznatý oddenek. Listy jsou nahloučeny v přízemní růžici, jsou jednoduché, přisedlé se souběžnou žilnatinou. Čepele listů jsou čárkovité, cca 2–7 mm široké. Květy jsou uspořádány do květenství, většinou se jedná o jednostranný hrozen. Podobná bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum) má zpravidla květy uspořádány do řídké laty. Okvětních lístků je 6, jsou bílé a cca 15–22 mm dlouhé, všechny víceméně stejné. Bělozářka větevnatá mívá květy menší, okvětní lístky jen 10–14 mm dlouhé a vnitřní jsou zřetelně delší než vnější. Tyčinek je 6. Gyneceum je složeno ze 3 plodolistů, je synkarpní, semeník je svrchní. Plodem je tobolka, která je vejcovitá, na vrcholu špičatá. V ČR kvete nejčastěji v květnu až červnu. Počet chromozómů je 2n=60.[1][2]
Rozšíření ve světě[editovat | editovat zdroj]
Bělozářka liliovitá roste v jižní až střední Evropě, na sever ostrůvkovitě po jižní Švédsko, také roste v severní Africe a málo i v Turecku.[3]
Rozšíření v Česku[editovat | editovat zdroj]
Roste pouze v teplejších oblastech západních, středních a severních Čech. Na Moravě chybí. Většinou se vyhýbá vápnitým substrátům, najdeme je na skalách, na suchých stráních a ve výslunných křovinách.[2] Půda nesmí být příliš vápnitá.[4]
Pěstování[editovat | editovat zdroj]
Někdy se bělozářka pěstuje jako trvalka. Vyžaduje slunečné polohy, polostín, sušší, živné, propustné humózní půdy. Množí se semeny nebo dělením trsů.
Ohrožení[editovat | editovat zdroj]
Bělozářka liliovitá je v "Seznamu zvláště chráněných druhů rostlin uvedeném vyhláškou Ministerstva životního prostředí ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb." považován za druh ohrožený (§3) a v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky: třetí vydání" je hodnocen jako potenciálně ohrožený druh které by měl být dále sledován (C3).[4]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Dostál J. (1989): Nová Květena ČSSR, vol. 2, Academia, Praha
- ↑ a b Hrouda L. (2002): Asphodelaceae Juss, in: Kubát K. et al. (eds.): Klíč ke květeně České republiky, Academia, Praha, p.: 746
- ↑ http://linnaeus.nrm.se/flora/mono/antherica/anthe/anthlilv.jpg
- ↑ a b botany.cz [online]. botany.cz [cit. 2016-02-13]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu bělozářka liliovitá na Wikimedia Commons - Galerie bělozářka liliovitá na Wikimedia Commons
